Rozlehlé otevřené světy a nespočet možností by chtěla mít téměř každá dnešní větší videohra. Dobrodružství, které nám nabídne desítky až stovky hodin ve svých nekončících světech, se staly toužebným milníkem snad všech úspěšných her. Jenomže ta přímočará dobrodružství, kde možnosti neexistují a otevřený svět je cizím slovem, mají také své kouzlo a příběhová adventura A Plague Tale: Innocence vám nabídne přesně takový zážitek, který zvládne definovat žánr příběhových adventur se vším všudy a zároveň svým kouzelným obohacujícím způsobem a je tak jen dalším důkazem, že lineární příběhové hry rozhodně ještě nemají to nejlepší za sebou.

Otevřený svět nehledejte

A Plague Tale: Innocence vám nenabídne nic jako volnost. Striktně lineární a koridorová hra, ve které existuje pouze jedna cesta, má ale něco silnějšího a tím je skvěle napsaný příběh, který budete dychtivě následovat kamkoli a díky kterému zvládnete cítit radost, stejně tak jako smutek, strach či odpor. Příběh dvou sourozenců, kteří během vteřin přišli o rodinu a vlastní domov a musí utíkat před temnou Inkvizicí, která netouží po ničem jiném než malém Hugovi, bratru Amicii, kterému v krvi proudí nebezpečná síla, možná může znít jako klasická pohádka, ale věřte, že to, co vám A Plague Tale: Innocence odvypráví, není ani zlomkem předvídatelná báchorka. Naopak, příběh vás nenechá být a jeho unikátní zasazení do doby, kdy každý kout země sžírá mor, vás přinutí si zamilovat nejenom styl vyprávění, ale také hlavní protagonisty společně s postavami, které se vám na vaší cestě rozhodnou pomoci. A právě spolupráce postav je to, co si budete neskutečně užívat. Povaha každé z nich je naprosto rozdílná a příběh postupně vykresluje jejich jedinečnou osobnost, kterou budete mít s každou minutou raději. Ať už Lucas, Melie či Rodric, žádná postava není ve hře jen tak na okrasu, ale sami jsou schopny reagovat na prostředí a jsou ochotni poslouchat vaše příkazy, stejně tak jako malý Hugo, kterého ovšem musíte mít v roli jeho starší sestry neustále na očích. To jenom přidává na už tak výborně zpracované hratelnosti, která kombinuje hned několik hratelných prvků a díky neustále měnícímu tempu vás jen těžko přestane bavit. 

Boj, ke kterému budete využívat svůj prak a stealth, který jde ruku v ruce s měnícím se prostředím, s kterým musíte neustále interagovat a nepřátele tak odlákat či zneškodnit, nejsou tím jediným, na čem A Plague Tale: Innocence svou pestrou hratelnost zakládá. Přestože hra nemá otevřený svět a lokace, které vás dokáží nadchnout na každém kroku a žádné místo není povědomé tomu předešlému, jsou poměrně malé, prohledávání okolí je nutností. Co totiž potřebujete jako sůl, jsou předměty, ze kterých si za prvé můžete vylepšovat hned několik součástí vašeho vybavení jako zmiňovaný prak, brašnu či Amiciin oblek, ale zároveň se vaší prioritou stane výroba alchymistických směsí majících hned několik využití, které se učíte postupem hrou. Zatímco některé uspí stráže či dokáží sežehnout jejich brnění, ty důležitější dokáží rozpálit oheň či ho naopak uhasit. Ale k čemu v téhle hře vlastně potřebujete oheň? No pamatujte, že oheň je zde vaším nejlepším přítelem. A Plague Tale: Innocence proti vám totiž nestaví jenom samotnou Inkvizici, ale vaší největší hrozbou je právě hejno žíznivých krys, přenašeči nemocí, které se ale zároveň stanou vaší největší zbraní. Když se totiž správně naučíte načasovat, v jaký moment například sestřelit lucernu v rukou strážných, krysy se už o zbytek postarají a od hlídky máte naprostý pokoj. Jenomže nejenom to vyžaduje trochu logického uvažování, které tu následně využijete především při řešení různých hádanek beroucích na sebe podobu nejčastěji nějaké překážky, kdy rádi využijete jak svůj prak, tak právě řadu alchymistických směsí, které po celou dobu hry musíte vzájemně kombinovat a střídat, což dělá hratelnost ještě pestřejší a velmi dobře vyváženou.

Pochodeň nesmí zhasnout

Stejně dobře vyvážená je však i samotná náročnost hry. I přestože by se mohlo zdát, že párkrát vystřelit z praku a schovat se za dokonale rozvržené bedny, není nic složitého, ale ono je. Boj začíná být náročný už když na vás běží dva strážní, stealth zase vyžaduje promyšlený plán a stejně tak zdolávání a překonávání určitých úseků, kde se to jenom hemží krysami, které jenom čekají, až vám zhasne pochodeň. S tím vším nakonec souvisí i délka hry, která je se svými třinácti hodinami naprosto dostačující. Příběh se nesnaží zbytečně nic natahovat, nezabíhá do nesmyslných odboček a jakmile vás jednou chytne, už vás jednoduše nepustí. 

Snad to jediné, co by vám mohlo trochu zkazit zážitek, je chvílemi nepozorná umělá inteligence, která nejenom že samo sebou chodí po svých vyznačených trasách, ovšem leckdy si úplně nevšimne, že jejich kolega se válí metr od nich na zemi, když zrovna mají aktuálně něco jiného na práci. Na druhou stranu s umělou inteligencí bojuje chvílemi většina titulů nehledě na žánr, a tak to i A Plague Tale: Innocence můžeme tak nějak odpustit. Protože jinak se jedná o hru dlouho neviděnou.

A Plague Tale: Innocence se nesnaží být něčím velkým, nesnaží se svůj příběh nacpat do parametrů stohodinové hry, ale za to se jí povedlo téměř dokonale vystihnout význam příběhové adventury a ještě přidat něco navrch, a to i s kompletně českou lokalizací. Se svou hratelností si pohrává stejně tak jako se svým prostředím a hudbou, která zcela nenuceně podkresluje každý moment, každou cut-scénu, které i díky své nádherné grafice dodávají celé hře svůj osobitý dojem. A Plague Tale: Innocence si tak od nás nemohlo vysloužit nic jiného než nádhernou devítku, jelikož stále ne, nejedná se o hru, kterou ocení naprosto každý, ovšem dokázala-li vás alespoň nějaká adventura, alespoň nějaký příběh skutečně zahřát u srdce, A Plague Tale: Innocence by se pro vás měl stát zaručeným dobrodružstvím, které vám ukáže, že nechat se někdy vést po jedné stezce rozhodně není na škodu.