007 First Light je více Uncharted než Hitman

Spojení ikonického špiona Jamese Bonda a tvůrců série Hitman je v podstatě perfektní kombinací pro fanoušky obou franšíz. Jen málokteré z dnešních vývojářských studií má dostatečnou expertízu, aby šarmantního britského operátora MI6 hráčům představilo v jiné podobě, než tomu doposud většinou bylo. Tedy ne jako generického akčního hrdinu číslo 458, ale skutečně jako Agenta 007. Tedy skoro. 007 First Light totiž vypráví o začátcích jeho legendy. A tam rovněž spočívá i nejsilnější stránka celého titulu.

James Bond se do špionážních intrik britské tajné služby připlete tak trochu jako slepý k houslím, když se jeho mise na území Islandu zvrhne v holý boj o přežití. Přesně v ten okamžik hra nejen začíná, ale rovnou tasí své nejsilnější karty. Z pohledu hratelnosti je už na první dobrou vidět, že si své základy bere ze série Hitman. Jedná se tedy o akci z pohledu třetí osoby, která spoléhá na plížení, vertikalitu, interaktivitu s prostředím a důraz klade zejména na možnost řešit situace víceméně libovolným způsobem. Přesto vývojáři z IO Interactive nepřešlapují na místě, jak by se mohlo zdát. V mnoha ohledech titul spíše než Hitmana připomíná například Uncharted. Skvěle se tedy kombinují dva dost odlišné přístupy, které ruku v ruce fungují mnohem lépe, než to na první pohled vypadá.

Tyhle dvě části v první řadě propojuje příběh, který vypráví o Bondových začátcích v MI6 a překvapivě si dává docela na čas, než ho pošle na první misi. Vývojáři se nebáli mladého Jamese Bonda skutečně vyobrazit jako člověka; dát mu charakter, prozkoumat jeho motivace a zkrátka ho nechat žít v okruhu svých přátel, nadřízených i kolegů. Nejdříve ho – a tím pádem i nás jako hráče – skoro jako v zábavním parku uvítat do světa špionáže a všech klíčových prvků. Ať už jde o další kandidáty programu 00, vedoucí MI6 M, věčně nápomocnou slečnu Moneypenny nebo vyzkumnou laboratoř, kterou vede Q.

I přestože se někomu nemusí nápad na „origin story“ zamlouvat, není třeba malovat čerta na zeď. Jde stále o bondovský příběh se vším všudy. Takže kromě charismatického a vtipkujícího Bonda nechybí ani další poznávací znaky, jako jsou exotické lokace, tajemné konspirace, náhled do zločineckého podsvětí, jedna nebo dvě „Bond girls“ a také megalomanský záporák, který celou dobu tahá za nitky.

Příběh je navíc vyprávěn velmi kvalitně a poměrně uzemněným a dospělým scénářem. Cut-scény a jejich prezentace je skvělá a kvalitní motion capture podtrhuje hlavně úžasné herecké obsazení v čele s Patrickem Gibsonem coby mladým Bondem, který od začátku do konce září na plné čáře.

Ne ale všechno, co se třpytí, musí být zlato. Právě kvůli rozhodnutí udělat příběh o počátcích Jamese Bonda má hra na několika místech zvláštnější tempo. Někde si dává dost na čas – což není nutně špatně – ale jinde přeskočí některé části až zbytečně moc rychle. Rovněž mi přišla zbytečná snaha scenáristů příběh na několika místech zamotávat a větvit, a tedy snažit se působit, že je mnohem hlubší, než ve skutečnosti je. Výsledkem je sice vyprávění, které častokrát působí nepředvídatelně a komplexně – a tedy i poutavě – ale rovněž neuceleně a rozvlekle. A to také protože si zcela evidentně nechává některé linky otevřené pro pokračování. Chápu, že nejsem moc konkrétní, ale bez spoilerů to opravdu lépe popsat nejde, tak snad mi to odpustíte. Přesto patří příběh mezi hlavní dominantu titulu a bez větších obtíží naplňuje všechna očekávání, která jsem od pořádné „Bondovky“ měl.

Čemuž sekunduje již zmíněná dvojí hratelnost. Na jedné straně je tu ta část, v níž studio IO Interactive dlouhodobě exceluje. V otevřených lokacích, ve kterých je na vás zvolit si postup kupředu a pokusit se ho provést. Na druhé straně je typický blockbuster, při němž se mozek vypne a čeká vás nějaká akční adrenalinová scéna. A obě tyhle části 007 First Light zvládá naprosto bravurně.

Přiznám se, že bych si přál, kdyby těch otevřenějších částí bylo nakonec více. Hra se přiklání k lineární akci častěji, než jsem upřímně očekával. Přesto byly tyhle pasáže natolik zábavné, že mi to zase tak moc nevadilo. Zatímco jednou budete prožívat zběsilou honičku v autě, jindy budete utíkat přes střechy, jen abyste se nedlouho poté nenechali zastřelit někde venku. I tak půlku hry dojde na momenty, kdy titul naopak zpomalí. Jednotlivé mise jsou totiž rozdělené do menších částí, které postupně oscilují mezi akčními lineárními kapitolami, otevřenějšími polo-sandboxovými prostory na veřejnosti a v neposlední řadě arénami, kterými můžete projít buď tichým, nebo hlasitým způsobem. Tyhle tři archetypy se neustále míchají a kombinují a ve většině misí zažijete alespoň jednou každý z nich.

Zarytějším fanouškům Hitmana mezi vámi se dost možná otevírá kudla v kapse, protože to, co jsem teď popsal, až náramně moc připomíná Hitman: Absolution, který je považován za takovou černou ovci série. Nebudu lhát, během hraní jsem měl právě na Absolution neustálé flashbacky. Ale vždy jsem zastával názor, že šlo o dobrou hru, jenom ne dobrého Hitmana. A 007 First Light mi tento názor potvrzuje, protože přesně tenhle přístup – kdy vás hra někdy nechá jednat volně a jindy nutí do akce – pro Bonda funguje. Zatímco v Hitmanovi vás svazovalo například bodové ohodnocení a málo zdraví, takže i v těch nejvypjatějších situacích jste se museli chovat jako profesionální nájemný vrah a kromě cíle nikomu ani nezkřivit vlas, Bond to má podstatně jednodušší. Vy jste na jedné straně, na té druhé jsou dveře, kam se musíte dostat, a před vámi tucet nepřátel. Bavte se. Pokud vás chtějí zabít, můžete je postřílet; můžete je zmlátit do němoty, proplížit se, odlákat pozornost nebo využít arzenál Bondových gadgetů v čele s hodinkami pro hackování. Ale najdete tu třeba i laser na oslepení nebo otrávené šipky v telefonu. A častokrát můžete protivníky dokonce i přemluvit, že tu ve skutečnosti máte být.

V tomhle ohledu se vývojáři opravdu nedrželi zkrátka a v celé síle sází na svou expertízu se systematickými mechanikami. Spoustu prvků a předmětů můžete hacknout, spustit nebo nechat vybouchnout, některé dveře můžete sabotovat a někoho za nimi zamknout, nepřátele přilákat k sobě a nepozorovaně sejmout... Když dojde na přestřelku, můžete nepřátelům vystřelit zbraň z ruky nebo je střelit do nohy, abyste je mohli nesmrtícím způsobem zpacifikovat. Když vám dojde munice, hodit po nich zbraň. Když naopak dojde na bitku, můžete je vzít a švihnout s nimi o zeď nebo na ně vrhnout nějaký předmět z okolí. Případně pokud jste u zábradlí, není problém je vzít a přehodit přes něj. Hra tak v akci neztrácí tempo a dává vám nástroje, jak neustále něco dělat a nezastavovat se. A to funguje prostě úžasně.

Zrovna souboje na blízko musím specificky vyzdvihnout a pochválit. Díky možnostem málokdy působí monotónně, animace na sebe skvěle navazují a ozvučené jsou bravurně. Nechybí malá komba či možnost blokování. A nejvíce ho prodává interakce s prostředím. Můžete nepřítele přehodit přes stůl, shodit dolů, kopnout ho do zničitelného elementu nebo mu třeba hlavu narazit o radio, a tím ho zelektrizovat. Potyčky tak působí jako skvělé akční scény z filmu, kde se prostě banda lidí pere hlava nehlava bez pravidel.

A pak přijdou naopak ty momenty, kdy tempo zklidní. Kdy vás pošle mezi lidi do veřejných prostor, zadá vám jednoduchý úkol se někam dostat, a dá vám možnosti, jak toho dosáhnout. Navzdory zkušenostem studia IO Interactive ovšem ani v těchto částech nečekejte kopírku Hitmana. Možností, jak dosáhnout svého cíle, je zpravidla jenom malé množství a zdaleka nejde o tak otevřené „sandboxové momenty“, jaké jsou právě u Hitmana zvykem. Jde tak spíše o to ukázat všechny stránky Jamese Bonda, takže se většinou pokusí zapůsobit na nějakou ženu, oblbnout stráže nebo se vydávat za někoho, kým není. Pokud mi dovolíte použití terminologie z posledních dílů Hitmana, stručně řečeno jsou tyhle části hry složené z takzvaných Mission Stories. Tedy předem naskriptovaných sekvencí, které plníte krok po kroku, a které místy vyžadují menší průzkum prostředí a trochu důvtipu.

Navzdory mému téměř neustálemu připodobňování 007 First Light právě k Hitmanovi snad ale z recenze dostatečně dobře chápete, že nový Bond je vším, jen ne jeho „reskinem“, za jaký se dlouhou dobu považoval. A i přestože hra nedělá nic unikátního nebo revolučního, to, co si vývojáři dali za cíl, plní skvěle a hlavně s neskutečnou vervou. Je to prostě zábavně zpracovaná, mnohdy nápaditá a technicky skvěle zvládnutá akční adventura.

Technické stránce pak pomáhá hlavně proprietární engine studia, Glacier, který umí především tři věci naprosto skvěle. Zaprvé načítání assetů, takže hra zvládá komplexní i velké lokace a rychlé akční momenty naprosto bez problémů. Zadruhé husté davy, díky kterým jednotlivá prostředí opravdu žijí a pohybují se v něm desítky NPC postav; byť mnohdy za cenu toho, že nemají tak kvalitní modely nebo animace. A zatřetí skvělou práci s nasvícením – statickým i dynamickým. Upřímně se nemůžu dočkat letní aktualizace, která přidá path tracing. Tohle všechno má engine zmáknuté natolik dobře, že bez ohledu na velikost scény, množství postav nebo výbuchů si hra udržuje konstantní snímkovou frekvenci.

V případě RTX 4080, nejvyššího nastavení grafiky a rozlišení 1440p s DLSS na režim kvality se jednalo o zhruba 80 snímků za vteřinu. Se zapnutým generováním snímků se hra s klidem pohybovala na 140. Povýšení na RTX 5080 a 4K se zapnutým čtyřnásobným generováním snímků znamenalo průměrně 200 fps, dynamické se pak pohybovalo až do 330, zatímco nativní 4K běželo kolem 45 až 50 fps. Poměrně velkou otázkou v případě hry aktuálně zůstává podpora do budoucna.

Kampaň totiž vydrží na zhruba 10 až 15 hodin a zatím nevíme, jestli ji tvůrci podpoří skrze DLC. Místo toho je v plánu se zaměřit na takzvaný TacSim. Jde o oddělený herní režim, který využívá lokace z kampaně pro představení nových a v aktuální chvíli ne moc početných výzev. V první řadě jde o Operations, které vás vrhnou do jedné z arén s konkrétním úkolem. V druhé řadě jsou to za mě zábavnější Escalations, jež se ve třech fázích obtížnostně stupňují a představují konkrétní scénáře a modifikátory. Jedna Escalation výzva je například zaměřená na boj zblízka a pokročila komba, jiná na shazování nepřátel dolů. Každá z výzev – stejně tak jako příběhových misí – navíc má hrstku dodatečných úkolů v rámci Challenges, které vám umožní si hru ztížit nebo vyzkoušet nějaké alternativní způsoby hraní, což posiluje znovuhratelnost. To ale bohužel platí pouze za předpokladu, že jste online připojení k serverům hry. Jde každopádně o poměrně zajímavý herní režim, ve kterém si každou součást hratelnosti a mechanik můžete detailněji vyzkoušet. Už teď lze v menu vidět lákadlo na další výzvu a víme, že vývojáři mají v plánu hru tímto způsobem postupně obohacovat. Otázkou ovšem zůstává jak moc, jak rychle a jak zajímavě.

Jednu věc, kterou by totiž mohl režim a pocit z něho dlouhodobě shazovat, je umělá inteligence nepřátel, která se dá považovat za agresivně průměrnou. Při přestřelkách jsou poměrně schopní, ale tendenci vás třeba překvapit a obíhat úplně nemají; častokrát vás rádi ztrácejí z dohledu a nejbolestivější je to v případech, kdy nejste v soubojích. Pokud totiž odlákáte jejich pozornost, ale zcela evidentně stojíte přímo u toho, do problémů vás to nedostane. Tohle mě pobavilo hlavně v jedné části, kdy jsem zapálil koš a dotyčný si asi myslel, že za to mohl vítr.

Navzdory tomu ale hra téměř dokonale zvládá předat fantazii, že jste v kůži Jamese Bonda a řešíte věci hezky po špionsku. Což krásně doprovází i hudba, která zahrnuje nejen nejikoničtější melodie z filmů nebo zcela originální hudbu složenou pro intro hry, ale také vlastní kousky, jež kombinují zpravidla táhlejší orchestrální tóny a když jde to tuhého, tak i trochu elektroniky a bubnů. Což dobře ladí k samotnému vizuálu, který hraje na vysokou realističnost, detailní modely, krásné výhledy, skvělou práci s barvami a hrou stínů a světel.

Jako celek tak 007 First Light působí jako trefou do černého pro fanoušky studia i ikonického agenta od Iana Fleminga. Jde o akcí napěchovaný lineární titul, který se nebojí na správných místech zpomalit a prozkoumat Bonda coby postavu. Který se nebojí své celosvětové kulisy využívat svérázným blockbusterovým způsobem. A který se také nebojí hráčovi nabídnout možnosti, jak se s výzvou před ním vypořádat dle uvážení. Jednoduše řečeno: úžasná práce.