Znáte to. Objeví se nějaká nová hra, které se předvede s nějakým super nápadem a vy si řeknete „Wow, to vypadá fakt cool.“… Jenže se z toho nakonec vyklube úplná blbost. Tedy ne z toho nápadu, ten byl super, ale z té hry. A přesně na 10 takových případů se dnes podíváme. 

Sponzorem epizody je internetový obchod Givery.cz

A skvělým takovým příkladem je Darkest of Days. Nápad ohledně cestování v čase a prožití klíčových bitev historie nezní vůbec špatně. Jenže cestování v čase a koncept používání moderních zbraní v historických obdobích zní jako něco, nad čím alespoň jednou člověk polemizoval „Co kdybych měl stroj času a moderní zbraně?“. V roli Alexandra Morrise jste se tak měli vydat zachránit klíčové osobnosti dějin od americké občanské války, po první světovou, až do 22. století. Nápad skvělý, ale provedení… horší. Hra trpěla už v roce 2009 na zastaralou grafiku, nevyváženou hratelnost a opakující se mise, což vedlo celkem rychle k tomu, že se hra stala jednoduše nudnou. Ambiciózní nápad tak kvůli špatnému technickému provedení a celkem nezajímavému příběhu poslal hru maximálně tak do času průměrnosti.

The Order: 1886 od Ready at Dawn měla být jednou z nejočekávanějších exkluzivit pro PlayStation 4 kombinující historický Londýn s alternativní historií plnou nadpřirozených prvků. Hráči se ocitli v roli člena tajného řádu, který bojuje proti nadpřirozeným bytostem a povstalcům v temném a atmosférickém světě. Vývojáři nám kromě úžasného světa slibovali dechberoucí grafiku a až filmový zážitek, který tady do té doby ještě nebyl. A ano, grafika se opravdu povedla a o filmovém zážitku by se taky dalo mluvit, ovšem právě to byl ten problém. Hra více než na samotné hratelnosti sázela na filmovost cut-scén a následných quicktime eventech, což narušovalo plynulost herního zážitku a omezovalo interaktivitu hráče. Kromě toho tu byl krátký příběhu, nedostatečná rozmanitost světa, technické problémy a repetitivní hratelnost. Nápad na film to byl vlastně fajn, ale jako hra už The Order: 1886 tak úplně neobstál

Lair z roku 2007 na PlayStation 3 mohl svým konceptem změnit herní průmysl… jenže nezměnil. Hra vás vezme do fantasy světa, kde se stanete dračím jezdcem a postavíte se hordám nepřátel jak ve vzduchu, tak na zemi. Vývojáři z Factor 5 ale nechtěli jen další akční mlátičku, a tak přišli s nápadem, že draka budete ovládat pomocí pohybů PlayStation 3 ovladače. Na svůj rok to znělo jako naprosto skvělý nápad… jenže to dopadlo přesně naopak. Ovládání bylo příšerné, neintuitivní a celkově to vedlo spíše k tomu, že ho člověk zahodil někam do kouta. Vývojáři se sice rozhodli k tomu, že několik měsíců po vydání do hry přidali i ovládání pomocí analogových páček, což hře dost pomohlo, ale i tak hra Lair zapadla hluboko do propasti nevydařených nápadů herního průmyslu. 

Remember Me od studia Dontnod Entertainment nám slibovala originální zážitek v dystopické budoucnosti, kde se může se vzpomínkami nejen manipuloval, ale zároveň se s nimi dá i obchodovat. Jakožto hráči jsme se ocitli v roli Nilin, lovkyně vzpomínek, která ztratila vlastní paměť. My se tak vydáváme nejen za znovuzískáním toho, co jsme ztratili, ale zároveň odhalit temnou pravdu za společností, která vzpomínky kontroluje. Hra nabízela zajímavý bojový systém a mechaniku změny vzpomínek, což samo o sobě znělo naprosto skvěle. Nicméně příběh byl často zmatečný, předvídatelný a nedokázal naplno využít zajímavosti nového futuristického světa. Hratelnost se pak stala velmi rychle repetitivní a problémy trpěla i kamera nebo nepřehledné úrovně. Přes svůj zajímavý koncept a krásný svět Remember Me nedokázala plně využít svůj potenciál a hlavní mechanika, která měla hráče zaujmout, tedy manipulace se vzpomínkami, byla ve hře nakonec tak málo, že to bylo spíše zklamání. Remember Me tak zůstala spíše zapomenutou než zapamatovatelnou hrou.

Hack-and-slash akce NeverDead od Rebellion Developments přišla s neobvyklým nápadem – hlavní hrdina Bryce Boltzmann je nesmrtelný a může si oddělovat a znovu připojovat části svého těla, aby řešil hádanky a bojoval s hordami démonů. Hráči měli využívat tuto mechaniku v různých situacích, což znělo vlastně celkem zajímavě, protože takto neobvyklý a šílený nápad se jen tak na herní scéně nevidí. Bohužel hra trpěla problémy s ovládáním, nevyladěnou hratelností a nudným příběhem. Mechanika rozkládání těla se rychle stala otravnou a více než co jiného byla frustrující, což vedlo k tomu, že hlavní koncept, který měl hru udělat zajímavou, ji nakonec pohřbil pořádně hluboko.

Trespasser od DreamWorks Interactive z roku 1998 měla být revolučním počinem v žánru FPS zasazená do světa Jurského parku. Ve svém roce hra působila neuvěřitelně nadčasově, a to především díky fyzikálnímu modelu objektů a samotnému ovládání hry. Slíbeno nám bylo ale i daleko víc, včetně úžasné grafiky a otevřeného světa, plného nebezpečí v podobě dinosaurů. Bohužel právě tyto ambice se zároveň staly pro samotný titul i největší slabinou. Umělá inteligence dinosaurů a plány, které s fyzikou měli, ne vždy fungovaly tak, jak měly a časté problémy s ovládáním vedly k celkové frustraci hráčů. I přes své inovace tak nedokázala hra zaujmout širší publikum a nedokázala splnit velká očekávání, která vývojáři měli. Ovšem ani to nic nemění na tom, že i dnes je titul mezi komunitou velmi oblíbený a skalní fanoušci i dnes vytvářejí nástroje a editory úrovní pro vylepšení zážitku.

Quantum Error nám v loňském roce nasliboval hodně a samotný koncept, který lákal na strašidelný zážitek v sci-fi prostředí, kde se ujmeme role hasiče a budeme čelit nadpřirozeným hrozbám v opuštěné výzkumné stanici, zněl jako něco skvělého. Koncept kombinace hororu, FPS akce a záchranářských prvků je něco, co tady ještě nebylo a po čem mnoho hráčů touží. Hra měla nabídnout atmosférické prostředí, napětí a strach při záchraně přeživších a boji proti neznámým silám. Jenže výsledek dopadl… tak trochu hůř, než to znělo. Velká kritika se snesla na prázdné a špatně navržené úrovně, špatný soubojový systém, režii, dabing, ovládání a i na celkovou optimalizaci. Jo, bylo toho hodně, ovšem i tak koncept dokázal natolik zaujmout, že i přes nepříznivé recenze se hra prodávala vlastně celkem dobře a už teď je vývoji druhý díl. Tak uvidíme, třeba ten bude to, co hráči chtěli od toho prvního. 

Asymetrická multiplayerová střílečka Evolve z roku 2015 nebyla přelomový nápad, ale vzala to, co fungovalo jinde a snažila se to dostat do jednoho uceleného balíčku. V různých arénách proti sobě postavila tým čtyř hráčů proti jedné velké příšeře. Ta byla taktéž ovládána hráčem a cíl byl jednoduchý. Přežít. Zatímco hráč v roli monstra musel lovit menší kořist, a tím se postupně evolvovat, aby se stal silnějším, skupina lovců měla naopak za úkol vystopovat monstrum co nejdříve a nedovolit tak, aby je dokázalo přemoci. Jednoduchý koncept, který fungoval jako různé módy v mnoho hrách předtím. Hráči tak byli nadšeni, že se vývojářský tým Turtle Rock Studios rozhodl udělat hru na podobném principu. Jenže to by následně nesměla přijít řada naprosto příšerných rozhodnutí. Hlavní problém byl otřesný systém mikrotransakcí. Hřebíčkem byl pak už jen nedostatek obsahu, problémy se servery a problémy s balancováním. I přesto, že Evolve je dnes už pohřben dosti hluboko v herní historii, tak přece jen se této hře nedá upřít význam na herní scéně v odvětví asymetrického multiplayeru a následná inspirace pro mnoho dalších her.

Michigan: Report from Hell od Grasshopper Manufacture je japonský survival horor z roku 2004, který hráče staví do role televizního kameramana, který se spolu s televizním štábem snaží natočit reportáž o děsivých událostech v Chicagu poté, co město zahalila mlha po letecké havárii. Hra kombinovala prvky hororu a investigativní žurnalistiky, což samo o sobě znělo vlastně celkem cool. Jako hráči jsme museli natáčet události, bojovat s příšerami, řešit hádanky a odhalovat pravdu za strašidelnými incidenty. Bohužel hra trpěla na tu dobu už slabou grafikou, příšerným a neintuitivní ovládáním a repetitivní hratelností. Příběh a dialogy byly často nesmyslné a bylo i celkem těžké se v herních událostech orientovat. A když už jsem nakousli dabing… Bože můj, to bylo něco. Přitom možnost vzít do ruky kameru a vytvořit si vlastní reportáž v monstry obklopeném Chicagu zní vlastně celkem dobře i teď.

Anthem je další hra, která na papíře zněla naprosto skvěle. Kdo by nechtěl svůj vlastní super exo-oblek a spolu s partou přátel létat po otevřeném světě a plnit řadu úkolů. Jenže jak už asi všichni víme, tenhle ambiciózní nápad ve sci-fi světě od BioWare dopadl katastroficky.

Technický stav při vydání byl až zarážející a mnoho měsíců po vydání to nebylo o moc lepší. Létání po světě byla sice zábava, tedy aspoň na pár minut, než zjistíte, že příběh je nezáživný, struktura misí se velmi často opakuje a celkový end-game zážitek byl obrovským zklamáním pro všechny, kdo se tam dostali. Ohledně problému s Anthem jsme se bavili v topce, kde jsme se podívali na TOP her, které si prošli vývojářským peklem, pokud jste ji ještě doteď neviděli, zrovna teď je ta ideální příležitost to napravit, protože právě tady se s vámi pro tentokrát loučíme.