I mistr tesař se někdy utne. Ale když se utne mistr vývojář, tak to je větší průser. Vývoj hry je dlouhý a drahý, to vám divákům nemusíme připomínat. Kvůli tomu se chyba odpustí málokomu. Přešlap může udělat skutečně každý, ovšem těchto desíti klopýtnutí se dopustila studia, která normálně v branži excelují. Ani miliony fanoušků po celém světě vás totiž nezachrání od selhání. It is what it is.

Sponzor pořadu je hra EA Sports FC 26 v obchodech Smarty.cz

Studio Remedy se v dnešní době nachází na vrcholu. Za celou dobu své působnosti chrlí jednu poutavou příběhovou akci za druhou. Zejména v posledních letech si nás získali skvělým Control a následně i pokračováním Alana Wakea, ze kterého se vzpamatováváme dodnes. Jde o vývojáře, které máme spjaté se silným vyprávěním, v němž podnikáme pouť se skvěle napsanými postavami. Tohle jim jde prostě nejlíp. Ale člověk se občas chce diverzifikovat.

Pokusem o to je FBC: Firebreak. Hra si půjčuje zasazení Control, ale herně jde o kooperativní střílečku, která slibovala vynalézavou a zábavnou akci. A tu asi i nadělila, ale jen na chvilku. Naprosté minimum obsahu sráží celou hru do kolen. Remedy se sice vzdalo toho, co dělá jejich hry tak oblíbenými, ale nedokázali dobře zpracovat pro ně nové koncepty. Máme tak velmi dietní rádoby Left 4 Dead, které opustíte po jednom nebo dvou večerech. Víc náplně ani děje tu zkrátka není. Je to škoda, ale naštěstí tahle bokovka celé studio nepoložila, v dnešní době docela zázrak.

Ani Artifact nepoložil svoje tvůrce. Kdo byl tvůrce Artifact ptáte se? Co bylo vlastně Artifact, ptáte se? Nedivíme se vám. Artifact je karetní hra od všemi zbožňovanými Valve. Přesněji šlo o jejich odpověď na Hearthstone. Evidentně nepovedenou odpověď, když na ni už při odhalení publikum bučelo a skoro ihned na ni všichni zapomněli.

Ve hře používáte kartičky vycházející z vesmíru Dota. Kromě postav si půjčuje i prvky její MOBA hratelnosti jako hraní ve třech linkách, které se snaží spojit s koncepty stavění vlastního balíčku. Na první pohled fajn nápady. Hru navíc designoval Richard Garfield, autor Magic: The Gathering. Kde by se to tedy mohlo pokazit? Jenže to všechno pokaňhal monetizační model. Hra nejenže byla placená, museli jste si dokupovat i baličky karet. Hráči rychle hru odsoudili jako pay to win a rychle se vraceli zpátky k Hearthstonu. Pár měsíců po vydání titul hrálo jen pár desítek hráčů. Tuhle potopenou loď Valve opustilo, vývoj přerušilo, a nakonec ji uvolnilo zdarma, i se všemi kartičkami. Dobrej konec, škoda že o něm nikdo nevěděl.

O čem ale věděli všichni je Fallout 76. Fallout je masivní značka od ještě masivnějšího studia a o to masivnější bylo i zklamání z jejího posledního díla. Ale ono od začátku bylo jasné, že 76 nebude obyčejný Fallout. Tento prequel byl koncipován jako čistě multiplayerový díl, měl umožnit vám i dalším hráčům naráz navštívit postapokalyptickou krajinu Appalačských hor. Proto jste ve hře nenašli žádná NPC, neboť každá část mapy byla vylidněná. Ale to neznamená, že to bylo dobře.

Ono to prostě nebavilo hrát. Hra neměla cíl, ne nutně velký, ale chyběla i malá vyprávění o obyvatelích tohoto světa. V tomhle obrovském RPG od Bethesdy prostě nebylo moc co dělat. A to je asi ta poslední věc, co bychom od jejich her čekali. K tomu si přidejte zmršený technický stav, kdy jediný hráč po vydání zdokumentoval asi tři hodiny různorodých bugů. A máte největší fail studia od dob brnění pro koně. V následujících letech se o hru naštěstí staralo dál a dneska už to je docela fajn pařba. Ale to nic nemění na tom, že tehdy to byl fakt fail.

Od našich failů by nás měli zachraňovat hrdinové. Tvůrci kultovní série Legacy of Kain si po špásování s Larou Croft chtěli pohrát i s Avengers, ale tihle hrdinové je vůbec nezachránili. Právě naopak.

Nacházíme se v roce 2020. Díky úspěchu Endgame je popularita marvelovského týmu na vrcholu. Jsme v očekávání, co MCU přinese v budoucnosti, ale mezitím se nám do rukou dostane videohra Marvel’s Avengers. Ta nám podle trailerů umožní přímo interagovat s oblíbenými hrdiny, a dokonce za ně i hrát. Jenže byla podivný kočkopes single playerového a kooperativního zážitku. Kampaň následovala příběh Ms. Marvel, ale prim měla hrát co-op akce, kde si hráči postaví svůj vlastní tým, se kterým se vydají do boje proti teroristům z A.I.M..

Jenže to zkrátka nebavilo. Repetitivní gameplay velmi rychle omrzel, i díky tomu, že ve hře nebylo moc co dělat. Standardní praktika, vydáme teď a obsah dodáme někdy potom. Jenže pro fanoušky bylo „později“ prostě pozdě. Jako DLC jsme dostali třeba Spider-mana nebo Black Panthera. Ale to nikoho moc nepřimělo se ke hře vrátit, protože už z principu nebyla tolik zábavná.

A aby to nebylo DC líto, i oni mají vlastní game as a service. Dát na starosti takovou hru studiu Rocksteady přece nemůže být špatný nápad, však jde o tvůrce skvělé komiksové trilogie Batman Arkham. Nojo, jenže Arkham jsou příběhové, a hlavně ucelené zážitky, to je něco jiného, než má být Suicide Squad: Kill the Justice League.

Vývoj live service hry je prostě něco jiného než vývoj single playerových her, a i když ve hře vidíme prvky Arkham série, třeba zábavný pohyb po městě, ta hra prostě nefunguje jako celek. Sice ji hnal dopředu příběh, jenže ten ani nebyl dokončený, protože ke konci jsme se měli dopracovat až v DLC. Do té doby může hráč tak akorát grindit. Jenže lidem se příběh moc nelíbil, když se nechoval k původní Arkham sérii s jakoukoli úctou. Protože ano, hra Suicide Squad se odehrává v tom samém univerzu. Některé kontroverzní dějové momenty se následná DLC snažila napravit. Ale tehdy to už všem bylo jedno, protože to prostě nikdo nehrál. A pokud si myslíte, že se vydavatel Warner Bros poučí, jste na omylu. Rádi by prý totiž zkusili novou live service hru, tak aspoň do toho snad nebudou nutit studio, které s podobnými kousky nemá nejmenší zkušenost.

No a máme tu další kooperativní pokus od studia, které proslulo single playerovými tituly. Už jsme tu měli kooperativní akci s vládními agenty, hrdiny i padouchy, teď si dáme upíry. Tímto směrem se vydalo studio Arkane, autoři oblíbené stealth hry Dishonored a vesmírné akce Prey. Všechno velmi nápadité tituly, což se o Redfall vážně říct nedá.

Dostali jsme tuctovou střílečku s nezajímavými hrdiny. Mělo to nějaký příběh, ale ten nebyl dost zajímavý na to, aby nás dostal přes repetitivní looter shooter gameplay. Nudné náplně misí, rozbitý technický stav, tohle od Arkane nikdo nečekal. Hra to byla tak špatná, že se za ní musel omluvit i Phil Spencer. Podle něj to byla hra v tak otřesném stavu, že by ani odklad nepomohl. Vývoj probíhal v Arkane Austin, které bylo krátce nato zavřeno. Druhá půlka studia Arkane Lyon, kde sídlila většina týmu zodpovědná za Dishonored, však stále žije. Ale s upíry to zkouší taky, tentokrát v podobě adaptace komiksového Bladea.

Zatímco v předchozích příbězích se těžko indentifikuje ta prvotní chyba, která poslala studio špatným směrem, tady to je více méně jasný. Konami se rozešlo s Kojimou. Ale jejich společné dítě – série Metal Gear zůstalo u Konami. Jak se o toto mimčo začalo studio starat, no to bylo na sociálku.

Z bizarní, ale skvělé série špionážních thrillerů se rázem stala tuctová survival hra. Kdybyste nepoznali assety z Phantom Pain, možná byste ani nevěděli, že tohle má být díl ze série Metal Gear. Stavíte si základnu, střílíte zombíky, plížíte se jenom minimálně. Tohle nejsou rysy slavné série. A aby toho nebylo málo, problémem nejsou jen zombíci, to spíš mikrotransakce. Jsou opravdu agresivní. Do dneška nechápeme, proč máme platit deset dolarů za novou ukládací pozici. Tady se snad ale Konami aspoň trochu poučilo a vypadá to, že k nadcházejícímu remaku Metal Gear Solid 3 přistupuje s láskou, kterou si série zaslouží. A to je určitě krok správným směrem.

Možná by se za nimi mělo vydat i Bioware, protože tohle studio se očividně špatných kroků nemůže zbavit. Za ten největší můžeme považovat Anthem. Mělo jít o další velký titul od tvůrců Mass Effectu a Dragon Age. Obrovský sci-fi vesmír, po kterém se sami nebo s partou můžete pohybovat v multifunkčních exoskeletech. No, další velká věc to nebyla, maximálně velkej fail.

I když si kritici pochvalovali fajn combat nebo pohyb vzduchem, dokonce se na to hezky koukalo, nevyváželo to velké nedostatky hry. Až šlo o příliš repetitivní grind, nezáživný příběh – což jsme od Bioware nečekali – ale ano, bylo to fest rozbitý.

Krátce po vydání Bioware oznámil, že hru ještě bude předělávat. K tomu ale nedošlo a po roce vývoj hry utichl úplně. Pokud byste chtěli hru ještě vyzkoušet, máte pár měsíců, než jí vypnou servery. Ale nevím, spíš nechcete.

A co rozhodně nechcete hrát je The Lord of the Rings: Gollum. Šlo o vážně velké sousto, které si ukrojili Deadelic Entertainment. Autoři množství zábavných point and click adventur, zejména série Deponia. Gollum byl jeden z prvních pokusů dostat se za hranice tohoto žánru, nemluvě o tom, že šlo o adaptaci velmi oblíbené značky. Už před vydáním se ale objevilo hodně obav a ty se následně jen utvrdili.

Gollum je naprostý paskvil, který po právu patří mezi nejhorší hry všech dob. Selhává v každém aspektu videohry, od ovládání přes hratelnost až po technický stav. Příběh odehrávající se mezi Hobitem a Společenstvem prstenu si nedokážete užit, pokud nemáte podrobně načtený lore Středozemě, a i tehdy vás může jen zklamat.

The Lord of the Rings: Gollum byl tak velké selhání, že Deadelic Entertainment nejenže zrušili další plánovanou adaptaci Pána prstenů, oni zrušili celou svoji vývojářskou divizi. Je to škoda, ale svědčí to o tom, že herní průmysl selhání neodpouští.

Odpouští jedině, pokud jste tak velké studio jako třeba Blizzard. Protože to, co oni předvedli s Warcraftem III: Reforged, to je za trest. Po kontroverzi s mikrotransakcemi v Diablo Immortal Blizzard potřeboval win. Vydání remasteru jedné z jeho nejoblíbenějších her se jevilo jako sázka na jistotu.

Jasný, vývoj trval dlouho, ale co jsme o remasteru před vydáním slyšeli a viděli, to se nám docela líbilo. No pak to vyšlo. Plno vylepšení, které Blizzard sliboval ve hře zkrátka nebylo, graficky to žádný zázrak nebyl, někdy hra dokonce vypadala hůře než originál a technicky to bylo taky v žumpě. Hra se tak rychle dostala na spodek uživatelského hodnocení Metacritic. Jasný, ta skvělá kampaň svoje kouzlo pořád měla, ale tohle byl jeden z nejhorších způsobů, jak si ji vychutnat. O to horší bylo rozhodnutí, že pokud jste vlastnili původní verzi, tak jste si stejně museli stáhnout Reforged. Některé aspekty Reforged tak byly nesmazatelně zavedeny i do originálů.

Nesmazatelný je i fakt, že nás za týden čeká další TOPka. Do té doby nám napiště, které přešlapy oblíbených studií rozesmutnili vás. A nebo si dejte další TOPku.