Mikrotransakce – to kouzelné slůvko, které vyvolává představu nevinného placení pár drobných za nějaký ten bonus ve hře. Jenže zatímco někteří vývojáři se spokojí se skromnými příspěvky, jiní nasadili takovou laťku, že i zkušený zloděj by se musel červenat. Proto se dnes podíváme na deset nejagresivnějších mikrotransakcí ve hrách.

Partnerem epizody jsou disky Samsung 990 PRO Series

V Battlefrontu 2 vstoupíte do úžasného univerza Star Wars, kde světelné meče září, vesmírné bitvy burácí a vojáci Impéria pochodují za zvuku epické hudby Johna Williamse. Atmosféra je dokonalá a nabízí fantastické zpracování ikonických bitev i oblíbených postav, včetně Sithských lordů. Jenže tohle galaktické dobrodružství má zádrhel: hraní za skutečné legendy jako Darth Vader se neřídí jen silou Jediů. Původní odhady tvrdily, že k odemknutí takového Darth Vadera byste potřebovali kolem 40 hodin čistého hraní, pokud nechcete zaplatit. Ve skutečnosti stál Vader 60 000 herních kreditů (což se rovnalo právě zhruba 40 hodinám), nebo jste mohli investovat okolo 20 eur do lootboxů a doufat, že ho získáte rychleji.

Skandál kolem mikrotransakcí v Battlefront II byl tak obří, že by mohl konkurovat i stavbě druhé Hvězdy smrti. Fanoušci zuřili, recenze praskaly ve švech negativními komentáři a dokonce se o vše začali zajímat i politici. V některých zemích si řekli, že to už vypadá podezřele blízko hazardu a rádi by se o tom dozvěděli víc. EA se tak dostalo do centra pozornosti úplně jiného druhu, než o jaký usilovalo. A co víc, Battlefront II se stal odstrašujícím příkladem, jak to vypadá, když se temná strana byznysu dostane do středu herního designu.

Los Santos je na první pohled město neomezených možností, kde můžete mít vilu s bazénem, soukromé letadlo a garáž plnou luxusních aut. V online verzi GTA to ale vyžaduje buď náročný grind, nebo spoustu reálných peněz vynaložených na tzv. Shark Cards. Ty z vás mají udělat boháče za pár minut, ale skutečností je, že Rockstar si bohatě mne ruce a vy máte v reálné peněžence průvan. Nejlevnější Tiger Shark Card stojí přibližně 4 eura a dá vám 250 000 GTA$, zatímco Megalodon Shark Card za 75 euro vám poskytne 10 000 000 GTA$.

Jenže co si za to vlastně koupíte? Například luxusní superauto vyjde i na 2–3 miliony GTA$, a jachta klidně na 10 milionů, takže i ta nejdražší Shark Card vám vystačí jen na pár velkých nákupů. Co je obzvlášť pikantní, je cenová politika ve hře. Auta, zbraně i nemovitosti stojí tolik, že byste si za to ve skutečnosti možná koupili slušné ojeté auto (nebo aspoň zařídili menší hypotéku). GTA Online je proto taková digitální verze zlaté horečky, kde se snažíte udržet krok s ostatními. Pokud nechcete být za chudáka s orezlou pistolí, raději investujete a investujete, a pak se divíte, že jste v reálném životě najednou tak chudí, že byste možná opravdu potřebovali vykrást nějakou banku.

Dungeon Keeper byl kdysi jednou z nejoblíbenějších strategických sérií, která v sobě kombinovala černý humor, taktiku a radost z budování malého peklíčka na zemi. Impové vesele makali na kopání nových chodeb, hráči se bavili vymýšlením pastí a každičký krok byl naplněn sarkastickým šarmem. Jenže mobilní verze od EA vzala tenhle milovaný titul a přetvořila ho v mučírnu, kde si buď pořádně počkáte na dokončení budov, nebo zaplatíte, abyste si ušetřili bolest. Jedna místnost se mohla stavět klidně i 24 hodin, a pokud jste to nechtěli vydržet, dali jste 5 euro za 500 drahokamů. Což obvykle stačilo na přeskočení těch 24 hodin, ale pokud jste stavěli více místností najednou, museli jste rychle dokupovat další.

Takže čekání na jedinou místnost v podzemní kobce trvalo tak dlouho, že mezitím jste zvládli umýt nádobí, vyvenčit psa, přečíst půl knihovny a pořád ještě nebylo hootovo. Fanoušci byli v šoku a vyjadřovali svou frustraci všude, kde se dalo, protože tímhle přístupem EA pohřbilo legendární značku, jež bývala klenotem mezi strategiemi. Od té doby slouží Dungeon Keeper Mobile jako varovný příklad, jak se dá i z milované série udělat terč posměchu.

Bethesda si řekla, že když lidé milují Skyrim, proč jim nedat Skyrim do kapsy? A tak vzniklo Blades, hra na mobily, která sice na první pohled vypadala nádherně, ale hned vzápětí vzala hráčům dech ne dokonalým herním systémem, nýbrž délkou čekání na otevření truhly. Každá truhla se odemyká pomaleji než dveře, u kterých ztratíte klíč, a pokud nemáte trpělivost Tibetského mnicha, pravděpodobně sáhnete po mikrotransakcích. Otevření stříbrné truhly trvá běžně kolem 3 hodin, u zlaté je to ještě déle, a zkrátit čekání jde jen pomocí placených gemů. Například stříbrná truhla vyžaduje 72 gemů k okamžitému otevření, zatímco zlatá i přes 200 gemů. Menší balíček 230 gemů vyjde přibližně na 4 eura, takže při častějším odemykání truhlic peněženku nešetříte. 

Samozřejmě, že vám hra pravidelně připomene, že si můžete zkrátit čas a získat instantní přístup k pokladům. Stačí jen drobný (no dobře, někdy až příliš velký) poplatek. Blades tak dokonale ukazuje, jak se i obří značka může stát fádní a otravnou, když je design zaměřený hlavně na to, abyste dřív či později podlehli zkracování čekacích lhůt za peníze.

Na první pohled nevinná hra plná barevných bonbónů, která vypadá tak přátelsky, že byste k ní pustili i babičku. Jenže to je jen taková růžová fasáda, pod níž se skrývá nefalšovaný stroj na peníze. Proč? Protože stačí několik prohraných pokusů a ocitáte se v situaci, kdy buď musíte čekat dlouhé hodiny, anebo si zaplatíte další životy. Každý neúspěch vás stojí jeden život a kompletní obnova všech může zabrat klidně 2–3 hodiny, zatímco jeden „balíček pokračování“ může stát 1–3 euro. A čekat přece nikdo nechce, když může pokračovat ve sladkém dobrodružství.

Tvůrci Candy Crush jsou naprostí mistři v tom, jak hráče psychologicky naladit na další pokusy. Ukazují vám, že jste byli blízko k vítězství, a stačí si jen koupit trochu toho zázračného boostu. Hráči často propadají dojmu, že „pár korun“ za dokončení levelu přece není problém. Jenže těch „pár korun“ se může nasčítat do docela astronomických částek, a vy se pak divíte, kam všechny ty drobné z digitální peněženky zmizely.

Basketbalová série od 2K je na první pohled dokonalá: má skvělou grafiku, perfektní hratelnost a nabízí nejvěrnější zpracování NBA, jaké si umíte představit. Jenže pak přijde moment, kdy si chcete upravit vzhled svého virtuálního hráče, a zjistíte, že za nový účes nebo tetování tady utratíte víc než u kadeřníka v centru města. A pokud budete chtít svého digitálního borce vyzdobit stylovým oblečením, připravte si peněženku. Balíček 75 000 VC často stojí kolem 20 eur, přitom jenom účes vás může vyjít na 1 500 VC a tetování třeba na 5 000 VC.

2K navíc přesně ví, jak vás naladit na další utrácení. Přijdete o pár zápasů, protože váš hráč není dost dobrý? Tak šup, nakupte si virtuální měnu, vylepšete svoje statistiky a dožeňte konkurenci. Stejný princip se aplikuje na oblečení, vybavení i doplňky, jež jsou tak nápadné, že si připadáte jako jediný chudák na hřišti, pokud nezaplatíte. A tak i když NBA 2K hry nabízejí fantastický sportovní zážitek, tahle agresivní monetizace z nich občas dělá zkoušku finanční odolnosti hráčů.

Kdo z nás by nechtěl dostat dopis z Bradavic a prožít si všechna ta kouzla, souboje, famfrpál a tajné chodby? Hogwarts Mystery slibovala přesně tohle. Jenže hned na začátku zjistíte, že tahle kouzelná škola je vlastně jedna velká čekárna na doplnění energie. Zrovna jste uprostřed souboje se smrtící bestií, když vám najednou dojde energie a musíte čekat – anebo zaplatit. Plná obnova energie klidně zabere několik hodin, přičemž k urychlení lze využít balíček 130 drahokamů za přibližně 4 eura. Ve skutečnosti stojí plné doplnění energie zhruba 55–60 drahokamů, takže balíček 130 drahokamů vám vystačí přibližně na dvě úplné obnovy, pokud nechcete čekat.

Tohle čekání přitom není jako čekat na sovu s dopisem. Tady máte pocit, že stihnete vystudovat celou reálnou střední školu, než se vám energie vrátí. A mezitím trnete, že vaše herní postava je kdesi uvězněná, svíraná chapadly obří chobotnice, a vy ji nemůžete pomoci, dokud nezaplatíte. Smutné tak je, že nejmocnějším kouzlem bude vaše karta.

FIFA je už roky jednou z nejprodávanějších sportovních her na světě a fotbaloví fanoušci se nemohou nabažit možnosti ovládat své oblíbené kluby a hráče. Jenže s příchodem režimu Ultimate Team se místo reálného fotbalového hřiště ocitnete v obřím kasinu, kde se točí karty a čekáte na zázrak. Slibujete si, že Messi přece musí přijít v příštím balíčku a už vidíte, jak s ním drtíte soupeře. Jenže šance, že vytáhnete jednu z nejcennějších fotbalových hvězd, je tak malá, že byste možná vyhráli dřív ve Sportce. Jedno větší otevření balíčků může stát kolem 2 500–2 800 Kč (zhruba 100 USD/EUR) za 12 000 FIFA Points. Drop rate se navíc liší podle typu balíčků a speciálních událostí, ale u nejvzácnějších karet bývá často pod 1 %, takže reálně šance v průběhu sezóny kolísá..

Mikrotransakce tady připomínají nefalšovaný hazard, ale protože jde oficiálně o „fotbalové kartičky“, je to v pořádku. Nevíte, kolik peněz jste za ty balíčky dali, dokud se neodvážíte zkontrolovat stav účtu – a to bývá dost nepříjemné překvapení. EA se navíc nestydí tuto formu nadále pilovat, a tak každá nová FIFA přichází s další várkou lákadel, která mají hráče přesvědčit, že zrovna teď je ta správná chvíle „zainvestovat“ do vysněného týmu. A tak se přátelé fotbalu místo radosti ze hry občas mění v naštvané zákazníky, kteří zoufale hledají toho jednoho správného obránce či útočníka.

Fallout 76 vás posílá do post-apokalyptické pustiny, kde se radiace stala vaším věčným společníkem a brahmíny bučí kdesi v dálce. Kromě zmutovaných nepřátel na vás ale čeká ještě jedna nepříjemnost – Atomic Shop. Ten vám ochotně prodá nepřeberné množství kosmetiky, dekorací a dalších nesmyslných doplňků, za které byste si v reálu pořídili možná i slušně vybavený bunkr.

Problém ovšem není jen v rozmanitosti nabízených předmětů, ale hlavně v jejich cenovkách. Chcete power armor s novým nátěrem? Připravte si zhruba 1 400 Atomů (12–13 eur). A ani menší dekorace nejsou o moc levnější – běžně vyjdou na 500–700 Atomů (5–7 eur). Bethesda tak sází na to, že po boji se supermutanty zvládnete i souboj s vlastní peněženkou, a Atomic Shop se tak stává další překážkou v dobrodružství po pustině.

A konečně král (nebo spíš démon) našeho žebříčku: Diablo Immortal. Nadšení fanoušků bylo vskutku rozporuplné, když Blizzard oznámil, že se legendární série podívá na mobilní zařízení. A stačilo jen pár chvil ve hře, aby všem bylo jasné, že ten pravý pán pekla tu není Diablo, nýbrž platební systémy. Vývojáři vymysleli tak komplikovanou síť možností, jak neustále vylepšovat postavu, že bez mikrotransakcí budete postupovat tempem hlemýždě se zlomenou nohou.

Pokud opravdu chcete mít silného hrdinu, kterého se bojí i ten nejvyšší démon, připravte se na to, že do hry nasypete klidně i několik průměrných měsíčních výplat. A jestli jste si mysleli, že v Diablu 2 jste museli dlouze farmit předměty, tak Diablo Immortal posouvá grindování na úplně novou úroveň – hlavně proto, aby vás donutilo vytáhnout kreditku.   Hráči spočítali, že maximální vylepšení vaší postavy může stát i více jak 100 000 USD a bez placení by vám to mohlo zabrat roky až desetiletí drsného grindu. A tak namísto staré dobré radosti z boje proti démonům zažíváte spíš nekonečný boj s ďábelským monetizačním modelem, který v herním světě dokázal šokovat i ty nejotrlejší veterány.

Zkrátka, až příště uslyšíte „free to play“ nebo uvidíte nápadně levnou hru se spoustou nákupů uvnitř, vzpomeňte si na tyto případy. Můžete tak ušetřit nejen nervy, ale hlavně solidní částku, kterou byste jinak obětovali na oltář herních studií. Napište nám do komentářů, které agresivní mikrotransakce vás štvali nejvíc a nebo se můžete uklidnit sledováním další topky, která vám teď vyskočila na obrazovce.