Žijeme ve světě remaků, remasterů a sequelů. Herní a vlastně celý kulturní průmysl přežívá na nostalgii svých konzumentů, kteří se návratem do svých oblíbených fikčních světů vrací i do svého dětství. Na mnohé z těchto milovaných klenotů se ovšem již zapomnělo. Tohle je deset oblíbených, ale mrtvých herních sérií, u kterých si přejeme, aby se dočkaly vzkříšení.

Sponzorem epizody jsou počítače TIGO od Smarty.cz.

PlayStation za svých více než 30 let působení nasbíral velkou míru maskotů, hlavně mezi skákačkami. Crash nebo Ratchet and Clank jsou dodnes žijící série, které dělaly radost před desítkami let i dnes. Ale přece jen, některé takové značky se v toku času ztratí. Můžeme to třeba říct o Jaku a Dexterovi, ale nás to možná ještě o trochu více mrzí u Slye Coopera. Pravděpodobně tím, jak se od podobných skákaček odlišuje.

Ve hrách jste se chopili role titulního hrdiny Slye Coopera. I když, spíše se hodí označení antihrdina. Sly je totiž mistr zloděj, něco jako Arsène Lupin, ale přitom je mýval. Tyto hry tak kromě zábavných skákacích pasáží nabízí i stealth při krádežích všeho druhu. Zlodějskou atmosféru doplňuje sympatický ansámbl postav a my se nemůžeme ubránit dojmu, že se schopným studiem za kormidlem by další Slyovo dobrodružství mohlo mít velký úspěch.

Poslední díl Slye Coopera jsme dostali v roce 2013. A i to bylo dlouhých 8 let od závěru původní trilogie, za kterou stojí studio Sucker Punch, autoři Ghost of Tsushima a další polozapomenuté série – Infamous.

Stejně jako na mývala Slye, i na veverku Conkera se trochu zapomnělo. Coby jeden z nejkultovnějších hrdinů od studia Rare, tenhle veverčák klame tělem. Na první pohled roztomilý drevokocúr, stačí ale zapnout třeba Conker’s Bad Fur Day a zjistíte, že od téhle skákačky by děti měly dát ruce pryč.

A je to skvělý. Conker je ukázkový případ povedeného dospěláckého humoru. Jasně, občas tam je i velký, mocný záchodový humor, ale Conkerovy hry vynikají hlavně skvělým bouráním čtvrté stěny a referenčním humorem. Při dnešní popularitě postav, jako je Deadpool a podobných hříšníků, nechápeme, proč se Conkerovi nedá druhá šance.

Ano, Microsoft se trochu snažil, ale selhal na plné čáře. Nejprve měl dostat v roli v zapomenutém editoru Project Spark a později se ho korporace snažila učinit maskotem HoloLens. Young Conker ale ztratil veškerý humor a styl oblíbeného hrdiny a fanoušci tuto kastraci začali rychle bojkotovat.

Další dospělácký projekt od slavného vývojáře určitě pamatují ti, co mají svoje hry rádi jako my máme rádi steaky – pořádně krvavé. Obě hry série Manhunt má na svědomí Rockstar, a pokud jste si mysleli, že jejich nejkontroverznější titul je GTA, tak jste na omylu.

Manhunt je o schovávání se ve stínech, pomalém plížení se za nepřáteli a jejich následné brutální popravě. Hry záměrně připomínají snuff film, takže čím brutálnější, tím lepší. Samozřejmě tituly vzbudily obrovský povyk a došlo i k jejich zakázaní v několika státech. Navzdory tomu, nebo možná právě díky tomu, se staly kultovními. Ano, té brutality bylo možná moc. Ale co nám hlavně chybí, je Rockstar, který se nebojí udělat lineární a vlastně i docela nápaditý zážitek. Místo toho, abychom čekali deset let na novou open world pecku, bychom si od nich klidně i zahráli něco menšího. Jako třeba ten Manhunt. Jejich talent by se měl využívat častěji.

Oukej, ještě jedna dospělácká věc a pak se zase uklidníme. I když, Dukem Nukemem trávil dětství nejeden hráč. Nejprve coby fajn skákačky, série se navždy zapsala do historie především titulem Duke Nukem 3D. A šlo o jednu z nejlepších „doomovek“. Zábavná akce, peprný humor a hláškujicí hrdina skvěle splnili tu power fantasy, kterou člověk měl po sledování filmů se Stallonem nebo Schwarzeneggrem.

Jenže od té doby jsme toho vlastně moc nedostali. Po pár dalších menších hrách byl ten velký následovník, Duke Nukem Forever, bohužel provar. A to se na něj čekalo tak dlouho. Jasně, Duke je hrdina, který do dnešní doby moc dobře nezestárl. Ale dejte ho do ruky schopným lidem. Vážně bychom ho chtěli vidět i v 21. stoletím a dobře zpracovaného. Ideálně zase v nějaké skvělé, zábavné střílečce. Protože další remaster Duke Nukem 3D nám vážně nestačí.

Říkali jsme, že to trochu zpřístupníme, a tak se podíváme do repertoáru Nintenda. I tam najdeme pár zapomenutých značek, třeba Kid Icarus nebo Star Fox. Ale asi nejkultovnější sérií, co prosí o návrat, jsou závody F-Zero.

Ty se zapsaly do historie coby jedna z nejrychlejších závodních her. Frenetická sci-fi série inspirovala další zběsilé tituly jako Daytona USA nebo Wipeout. Na rozdíl od nich má ale F-Zero velkou řadu oblíbených postav. Například závodník Captain Falcon se podíval i do Smash Bros.

Poslední díly série ale vyšly na GameBoy Advance. A to už je pořádná doba. Přitom s výkonem Switch 2 by neměl být takový problém vytáhnout rychlejší a zběsilejší alternativu k Mario Kart. Ale Nintendo na F-Zero přece jen nezapomnělo. Před dvěmi lety jsme se dočkali alespoň multiplayerové battle royale hříčky F-Zero 99. Snad je to předzvěst něčeho většího.

Tady to bylo fakt těsný. Málem se povedlo vzkřísit Perfect Dark! Bohužel se z něj ale stala další ztráta turbulentního herního průmyslu. Znovu se vracíme do doby, kdy Rare bylo jedno z nejslavnějších herních studií. Po úspěchu jejich bondovky GoldenEye 007 chtělo studio pokračovat ve střílečkách na Nintendo 64, tentokrát s vlastní franšízou.

Perfect Dark je jedna z nejlépe vypadajících, ale hlavně nejlépe hrajících se her na této staré konzoli. Skvělý příběh sci-fi špionské akce s hrdinkou Joannou Dark v hlavní roli doplňoval velmi chytlavý multiplayer. Rare mělo prostě náběh na další úspěšnou sérii. Navzdory tomu jsme se zatím dočkali jen prequelu Perfect Dark Zero, který vyšel na přelomu tisíciletí. A ten byl fajn, ale nedosahoval takových výšin jako originál.

No a už to vypadalo, že se dočkáme rebootu. Všichni hráči byli nadšení, jaké želízko z ohně Microsoft konečně vytáhne. A tohle nadšení vydrželo až do letošního zrušení projektu. Tak blízko… a zároveň tak daleko.

Call of Duty, Battlefield a Medal of Honor. Tohle jsou ty tři velké válečné série. Zatímco se ale prvním dvoum docela daří, teď dokonce i tomu Battlefieldu, Medal of Honor asi někde hibernuje. EA se akorát v minulém desetiletí vytasila s dvěma díly rebootu a drobností pro VR, ale to je tak všechno.

A je to škoda, jde o značku s dlouholetou tradicí, na jejímž začátku stojí Steven Spielberg. Ale poslední velký díl, Warfighter, se prostě neprodával. Snad nejde o definitivní konec této válečné akce. Kdyby došlo k jejímu vzkříšení, třeba s návratem do druhé světové, kde značka strávila většinu svých dílů, všichni by byli šťastní. Protože trh válečných her je možná narvaný, ale vždycky je způsob, jak něco dělat trochu jinak. Medal of Honor by pak vedle CODka a Battlefieldu mohl působit jako skvělý černý kůň.

I trh hororů je možná trochu narvaný, ale hororů s dinosaury? To už spíš ne. Když se ale podíváme do světa filmů a vidíme, jak se komerčně daří Jurskému světu, nabízí se otázka, proč něco takového nemáme i ve hrách. Ale my máme. A Capcom na tom sedí.

Dino Crisis je vlastně Resident Evil s dinosaury místo zombíků. A později i ve vesmíru. Už jen to by vás mělo nalákat. Jde o survival horor od Shinjiho Mikamiho, legendy oboru. Ve sci-fi kulisách se musí hráč vypořádat s úniky smrtících dinosaurů. A jak už to v podobných hrách bývá, nepřátelé jsou silní a zásob málo. Dino Crisis má zatím tři hlavní díly, ale fanoušci neustále volají po čtyřce. Série dokonce vyhrála anketu od samotného Capcomu, ve které se hráčů ptali, který sequel si přejí nejvíce. Nechápeme, co více ještě potřebujou.

A jestli Capcomu zazlíváme ignor Dino Crisis, v případě Ubisoftu nemůžeme odpustit, že dělá to samé Splinter Cellu. Snad fakt někdy vydá ten slibovaný remake, ale do té doby nám nezbývá než doufat, že se někdy zase obujeme do bot Sama Fishera.

Splinter Cell se k Ubisoftu dostal coby součást značky autora Toma Clancyho. Inspirace hratelností Metal Gearu a Thiefa je očividná a spolu tohle všechno dalo zrod jedné z nejlepších sérií stealth her všech dob. Jasně, měla i slabší momenty, zejména akčnější Conviction, ale to není důvod od série dát ruce pryč. Hlavně když Blacklist z roku 2013 byl tak super. Od té doby ale nastalo ticho jen s občasným pomrknutím na fanoušky. Třeba v podobě DLC do posledních dílů Ghost Recon. I když, pomrknutí… Ono to je spíše plivnutí. Protože na další regulérní díl čekáme už tak dlouho. Snad se ten remake podaří a Sam Fisher se vrátí do hry. A snad to Ubisoft nezkazí tou svoji generickou open world formulkou. Jo, občas toho chceme až moc.

Na prvním místě jsme nemohli dát nic jiného. Ano, pořád čekáme na třetí Half-Life. Stejně jako zbytek herního světa. Ono Valve je v tom možná s námi, protože už bylo tolik konceptů k novému Half-Lifu, že o tom média ani nestíhají informovat. Vytvořit následovníka takové legendy je obrovský tlak, ale my stále věříme. Dobrodružství Gordona Freemana a jeho páčidla hrajeme dodnes a dřív nebo později tu mimozemskou invazi prostě chceme porazit. Navíc když tu máme tolik nevyřešených cliffhangerů. Je to ubíjející.

I přes velký úspěch Steamu Valve naštěstí stále dělá hry. Dokonce i návratu do světa Half-Life jsme se dočkali. Ale bohužel jen coby VR titul, a to není pro každého. I když jde o jednu z nejlepších her pro VR, stále čekáme na plnohodnotný návrat série, která navždy proměnila žánr first person stříleček. Snažte víc, Valve! V sázce je osud Země! Když člověk vidí Deadlock ve vývoji, má chuť na Valve jen křičet; i přesto, že víme, že nový díl Half-Life potají vzniká.

O další TOPku ale křičet nemusíte, ta totiž vyjde už příští týden, nebojte. Do té doby nám napište, která herní série chybí vám. A nebo si dejte další TOPku.