Možná tomu nevěříte, ale každý rok vychází tisíce a tisíce her. A my slyšíme jen o zlomku z nich. Jasný, inovativní gameplay nebo skvělý příběh dělá hodně, ale občas ani ta kvalita daného titulu nestačí a hráče musíme nahnat nějak jinak. Vítejte ve světě marketingu. Jako každý svět, i tento má svou stinnou stránku a části historie, na které by herní průmysl nejraději zapomněl. Ale my si teď na ně jdeme posvítit a ukážeme si deset masivních failů.

A začneme tou největší klasikou. S Daikatanou nám John Romero sliboval revoluční herní zážitek, úžasnou střílečku, která ukončí všechny střílečky. No a místo toho jsme dostali hru, která málem ukončila Johna Romera. Daikatana bylo selhání, o kterém se ještě dlouho budeme učit na hodinách dějepisu. Rozbitá hra, kterou nebylo zábavné hrát, málokdo se dostal přes první level. Ani ne tak kvůli vysoké obtížnosti, člověku se spíše nechtělo. Sliby chyby pane Romero.

No ale on nám slíbil ještě jednu věc. Na slavném reklamním plakátu nám říká, že si z nás udělá svoje… Psí samice? Lehké ženy? No, chápeme se. No, úplně se to nepovedlo, ale tenhle citát je snad ještě slavnější než hra samotná. Ale nebojte se, i Romero si uvědomuje, jak strašně to zní. Ale prý za to může markeťák.

Agresivní plakátová kampaň může pomoci špatné hře, ale poškodit i tu dobrou. A v případě Hitman: Blood Money to je ta druhá možnost. Vývojáři a vydavatelé titulu věděli, že mají v ruce něco úžasného, a chtěli to dokázat v magazínech ještě před vydáním. Sdělit tuto zprávu chtěli prostřednictvím mrtvol.

Dostali jsme tak sérii obrázků, ve kterých se na nás třeba dívá muž zamrzlý v mrazáku. Ale to je ještě relativně v pořádku, problém byl se dvěma konkrétními plakáty, kde šlo o mrtvoly krásných, skoro nahých žen. Hele, my jsme fanoušci téhle série, ale kvůli nekrofilii je fakt nehrajeme. Reklamní kampaň tak byla po právu odsouzena za sexistickou a necitlivou. Jasný, tohle bylo v době, kdy Playboy a podobné časopisy s nahotinkami byly na každém rohu, ale ty aspoň neměly mozek vystřelený z hlavy.

U lechtivých témat zůstáváme. Randy Pitchford při propagaci Battleborn totiž frázi „sex prodává“ povýšil na úplně novou úroveň. Pokud si Battleborn nepamatujete, vůbec se nedivíme. Mělo jit o žhavého konkurenta tehdy vládnoucího Overwatche. Jenže tahle týmová střílečka od Gearboxu vůbec žhavá nebyla a boj s Overwatchem brutálně prohrála.

Jenže Overwatch vyhrával nejen mezi online hrami, ale i mezi digitálním pornem. Jeho hrdinové se dostali do spárů úchylů do takové míry, že se i vyrovnali Elizabeth z Bioshocku Infinite. No a Randy Pitchford zkusil zabojovat i na tomto poli.

Na svém Twitteru sdílel subreddit, který se zabývá pornem s postavami z Battleborn. Asi si myslel, že to je důkaz o oblíbenosti a úspěchu hry. Zapomněl, že tohle je internet. Všechno má porno. Zmíněný subreddit ale reagoval velmi zajímavě, jeho uživatelé začali nahazovat příspěvky o tom, jak je Overwatch lepší hra. Tenhle sex prostě neprodával.

No a když jsme u toho sexu, z něj vznikají děti. Nemáte zač za tuto lekci biologie. Ono jste už o dětech asi slyšeli. Co vás ale možná nenapadlo, že kromě jejich využití na domácí práce fungují i dobře jako billboardy. Alespoň to si mysleli Acclaim Entertainment. Ti se nebojí bizarních marketingových kousků. Například se jednou nabídli, že zaplatí každému, kdo nechá na hrobu svého zesnulého příbuzného reklamu na Shadowman 2. Ale oukej, to je jen divný, ale tomu mrtvému to bude jedno.

Jenže v případě Turoku mohl Acclaim ničit životy. Vydavatelství nabízelo cenu pro čerstvé rodiče, které své dítě pojmenují Turok. V případě Británie šlo o pět set liber a Xbox, v USA šlo o deset tisíc dolarů v dluhopisech. Podle všeho měla tahle kampaň velký úspěch a rodiče měli vážně zájem. Ale nevím, podle mě jde jen o zaručený recept na šikanu, ta děcka musela ve škole fakt trpět. Já bych své dítě Turok rozhodně nepojmenoval… Ale Warshorse by si možná mohli vzít příklad, Jindra už je dost hezký jméno… A teď má vlastně vyjít novej Polda, Pankráce bych doma taky přežil… Každopádně jde jen o jeden z mnoha reklamních triků Acclaimu. Dost o hubu byla například kampaň k Burnout 2, ve které slibovali zaplatit každou pokutu za překročení rychlosti, kterou řidič dostane při cestě na nákup hry.

A oslím můstkem přes auta se dostáváme k Mercenaries 2. Jedna z mých oblíbených marketingových strategií je merch zdarma. Propisky sbírám na konferencích, stáncích volebních stran, prostě když je to zdarma, neodmítnu. Jenže v případě Mercenaries 2 nešlo o propisky nebo magnetky. EA se rozhodla, že bude zdarma rozdávat palivo.

Dvacet tisíc liber v pohonných hmotách se rozdávalo v centru Londýna. Každý si mohl přijet za vyzývavě oděnými partyzánkami a natankovat si nádrž v maximální hodnotě 40 liber. Možná vás napadne, že to není úplně nejlepší nápad, a pokud ano, gratuluji, jste chytřejší než EA. Tenhle marketingový kousek samozřejmě rozpoutal obrovské zácpy uprostřed Londýna a lidé se o palivo zdarma hádali tak moc, až to musela řešit policie. EA to ani nestihla všechno rozdat, než byla nucena akci zrušit. No a k úspěchu hry to taky moc nepomohlo, však na sérii Mercenaries si dnes nevzpomene skoro nikdo.

Hardcore hráči asi neznají Castle Clash, ale možná na vás před lety skočila reklama nebo dvě na YouTube. Nebo i na jiných sítích, jako například Facebook, Twitter nebo Tinder. Ano, Tinder. Vývojáři této free-to-play pay-to-win strategie se rozhodli vyhledávat svoji klientelu napřímo a zaměřili se na nezadané muže. Pomocí ukradených fotek dívek vytvořili několik chatbotů s Tinder profilem, jež předstírali, že jsou nezadané ženy krátící si čas Castle Clash.

Tinder proti botům rychle zakročil. Jen oni mohou z uživatelů tahat peníze, nikdo jiný. My jen doufáme, že něco takového už nikoho nanapadne, protože tohle bylo před desíti lety, teď jsou chatboti ještě výřečnější… Nedali jsme teď nikomu nápad, že ne?

Nápadů, které by nikdo neměl zopakovat, má Ubisoft hodně. Jednou třeba rozesílali médiím balíček se hrou Watch Dogs a delším merchem. Háček byl v tom, že balíček pípal. No a tak se zavolala zásahovka. Ještě o level horší ale byl guerillový marketing pro Splinter Cell Conviction. Jednoduchý a zároveň dementní nápad spočíval v tom, že do ulic Nového Zélandu vyšlou cápka s falešnou zbraní. Co nejhoršího se může stát? Samozřejmě průser jak Brno, přijeli policajti a muže zadrželi.

Externí firma, kterou si Ubisoft pro marketing najal, se omluvila a řekla, že nechtěli vzbudit povyk, pouze nalákat na novou hru. Nikomu nedokázali říct, jak toho měl herec se zbraní dosáhnout. Jasný, nejde o nejlepší díl série, ale že bych potřeboval, aby mi někdo vyhrožoval zbraní, abych si to zahrál, to zase ne.

A u probouzení paniky zůstaneme. Znáte Válku světů? Nemyslíme ten strašný film od Amazonu, ale rozhlasovou hru od Orsona Wellse, která mu sloužila jako předloha. Její posluchači byli tak skvěle obalamuceni, že měli vážně pocit, že se popisovaná mimozemská invaze děje. No a inspiroval se i marketingový tým Call of Duty. Protože ta série asi prodává málo kopií, nevím.

V roce 2015 si jejich twitterový účet začal hrát na válečné zpravodaje a živě začal pokrývat teroristický útok v Singapuru, který si samozřejmě vycucali z prstu. Stal se pouze ve světě Black Ops 3, ne v tom skutečném. Jenže účet si zároveň i změnil jméno, takže ne každý si uvědomil, že jde o účet videohry. Jop, lidi tomu uvěřili. No, tenhle fail neměl vliv na úspěch Black Ops 3, ale karma si trochu přeje, aby měl.

Dante’s Inferno je trochu bizarní God of War klon, který je adaptací jedné z nejslavnějších básní historie – Božské komedie. Místo filozofování tu Dante Alighieri seká démony kosou, kterou ukradl samotné smrti. Ale ještě bizarnější než hra samotná je její marketingová kampaň. Ta opravdu na ničem nešetřila a kolem hry se objevovala šílenost za šíleností.

Najmutí si herců, kteří hráli fanatické křesťany a vyvolávali falešné demonstrace, to je opravdu jen začátek. Celá kampaň se nesla v duchu smrtelných hříchů. Terčem byli hlavně novináři. EA jim poslala třeba dorty ve tvaru končetin, protože obžerství, šeky na 200 babek, protože lakomství, anebo krabičku, které neustále hrála Never Gonna Give You Up, dokud jste ji nerozmlátili kladivem, hněv.

Nejproblematičtější ale bylo jejich ztvárnění chtíče. Na Comic-Con si najali modelky a vyhlásili soutěž. Pokud jste se jí chtěli zúčastnit, museli jste s modelkami spáchat akt chtíče. No, nevíme, kdo tyhle věci vymýšlel, ale snad skončí v pekle. Na protest proti této soutěži někteří novináři darovali svůj šek na charitu bojující za práva žen.

Ačkoliv je kampaň pro Dante’s Inferno strašná, místy je vlastně dost komická. Ale to, co udělalo Sony na oslavu vydání God of War 2, to je prostě jen WTF. Prostě obětovali kozu. Skutečnou, živou kozu. Návštěvníci popisovali, že její mrtvola zůstala ještě dlouho teplá, byli pobízeni, ať si sáhnou na její vnitřnosti. Sony se tím dokonce chlubilo v oficiálním PlayStation magazínu. Než teda byli přinuceni číslo stáhnout z prodeje.

Pohled na bezhlavou mrtvolu kozy byl tak silný, že dokonce rozptyloval od polonahých žen, které návštěvníkům roznášely víno. My si samozřejmě užíváme imerzní zážitky a uznáváme řeckou kulturu, ale to vážně nikoho nenapadlo, že tohle je trošičku moc?

Nechť jsou tyto orgie důkazem toho, kam se za tu dobu herní průmysl posunul, a doufejme, že až se nám někdy dostane dalšího God of War, obejde se to bez obětin… Radši si upečte dort.

A pokud nemáte dort, můžete okusit další TOPku. A ani nemusíte čekat týden na další, máme jich opravdu hodně v zásobě. Nebo nám do komentářu dejte vědět, který je váš oblibený marketingový fail.