Jsou hry dobré a jsou samozřejmě i ty špatné. A pak je tady situace, kdy máte dobrou hru – co dobrou, někdy naprosto skvělou – ale vývojáři doslova podělají její vydání tak moc, že se z ní stane terč kritiky a celá reputace a důvěra hráčů je nenávratně v čudu. Kritika pak může přesáhnout až do takového bodu, že ať už se za těmi bugy, mikrotransakcemi nebo čímkoliv skrývá sebelepší titul, stejně upadne v nemilost hráčů a je na něj pohlíženo spatra. A přesně na takové hry se dnes společně podíváme. Na tituly, které se dokázaly „vykoupit“ a dokázat nám, že i přes nepodařený start se jedná vlastně o fajn hry.

Sponzorem pořadu je Corsair.

Star Wars Battlefront II se určitě zapíše do videoherní síně slávy. Pravděpodobně ale ne tak, jak si vývojáři z DICE přáli. Jestli se někdy něco EA opravdu, ale vážně opravdu nepovedlo, tak to byla řada rozhodnutí ohledně toho, jak moc chtějí zkoušet trpělivost hráčů. Star Wars Battlefront II byl totiž jeden velký PR přešlap. Ať už se budeme bavit o systému loot boxů, naprosto příšerném systému levelování, velmi agresivní monetizaci nebo už jen prezentaci a reakce EA na Redditu. Všichni asi víme o tom, že nejvíce dislajkovaný komentář na Redditu je právě ten, který bránil nutnost strašného grindování. 

Všechno to zašlo až tak daleko, že se do toho vložily vládní orgány a herní komise. Ovšem dnes? Situace je kolem Battlefront II je naprosto jiná a to původní dílo, které z vás chtělo jen vyždímat co nejvíce peněz, je pryč. V DICE dokázali nemožné a Battlefront II se nakonec stal vlastně skvělým titulem, který dokázal, že každý si zaslouží druhou šanci. 

It just works. Legendární slova Todda Howarda sice nepatří přímo k Fallout 76, tomu patří dnes už spíše komická fráze „sixteen times the detail“, ale ono to k tomu i tak nějak sedí. Bethesda Games Studios měli a stále mají za sebou řadu titulů, které si našly místo v srdích hráčů. Poté, co v roce 2018 studio oznámilo multiplayerovou akci v postapokalyptickém světe Falloutu, byli fanoušci celkem nadšení. Ovšem co se stalo pak? To, co se dostalo na světlo světa, byla jedním slovem katastrofa. 

Nejen že samotná hra vyšla ve stavu jen lehce přesahující rámec alfaverze, kdy byl titul ve stavu, který nelze označit slušným slovem, a obsahu byl enormní nedostatek. Aby toho nebylo málo, tak plesnivá sběratelka a „pytel na odpadky“ místo nádherné tašky, která nám byla slíbena jako její součást, už byl jen pomyslný hřebíček do rakve. Ale když se na Fallout 76 podíváme teď, s odstupem času, tak se vlastně nejedná o vůbec špatný titul. Obsah byl postupně přidán, chyby opraveny a i když to není a asi už nikdy nebude „nejlepší hra pod Sluncem“, tak se nedá upřít, jak moc velký krok tahle hra zvládla za ty roky udělat a vlastně stojí za pozornost i dnes.

Svůj vroubek na tomto seznamu bude mít i Blizzard, a to konkrétně s Diablo 3, které vyšlo už v roce 2012. Pamatujete si ještě ten rok? Blizzard tehdá naprosto naštval své fanoušky tím, že je „nutil“ být během hraní nově vydaného dílu neustále online. Nebyli první a v dnešní době už je tato praktika celkem běžná, ale v té době to stále bylo dosti ožehavé téma. Bohužel tomu vůbec nepomohl fakt, že servery byly dlouhou dobu v naprosto katastrofálním stavu. Hráči, kteří si hru koupili, viděli daleko častěji hlášku „Servery jsou v tuto chvíli zaneprázdněny. Prosím zkuste to znovu později. (Chyba 37)“, než aby si vůbec mohli zahrát.

Blizzard pak navíc ještě zhoršoval situaci tím, že v postatě říkal hráčům, aby se vykašlali na připojení do hry a uvolnili tak kapacitu serverů. Celá situace navíc došla až do takového stavu, že Blizzard odmítal vracet peníze i přes fakt, že hru bylo téměř nemožné hrát. Ovšem i zde je celá situace ohledně Diablo 3 dnes již naprosto jiná. Z Diablo 3 se dnes stala jedna z nejoblíbenějších her od Blizzardu, hlavně po vydání expanzí, která dokázala, že jedno zaškobrtnutí neznamená pád do věčných hlubin pekla. 

V dnešní době skvělý počin jménem Batman: Arkham Knight si bohužel taky našel místo na tomto seznamu. Na jeho uvedení na trh se ale pravděpodobně už nikdy jen tak nezapomene. Osudovou chybou se tehdy ukázalo to, že verze pro PlayStation 4 a Xbox One vyvinulo studio Rocksteady Studios a port na PC bylo svěřen do rukou lidem z Iron Galaxy. Stejným lidem, kteří se světu nedávno pochlubili s povedeným portem The Last of Us Part 1.

Tvrdit o PC portu, že dopadl špatně, by bylo slabé slovo. Kromě technických problémů a špatného stavu nebyla hra hratelná na více než pár minut kvůli neustálým pádům. Situace došla až tak daleko, že společnost Warner Bros Interactive Entertainment musela v červnu roku 2015 naprosto pozastavit prodej PC verze pro Windows, zatímco vývojáři pracovali dnem i nocí na opravách. Původní problémy podle všeho vznikly hlavně tím, že nemohl proběhnou pořádný QA test napříč celým titulem, aby se zamezilo spoileru… který stejně všichni očekávali už před vydáním na míle daleko. A ačkoliv se Iron Galaxy nakonec povedlo Batman: Arkham Knight dotáhnout do konce a šlo o naprosto boží titul, tak historickou katastrofu dnes už jen tak někdo nezapomene.

O tom, že má EA a konkrétně DICE problémy se spuštěním svých her, už jsme si v tomto článku jednou povídali. A i když by se sem dal s klidem zařadit i Bugfield 2042, tak je tu jeden problém… zatím poslední Battlefield stále není ve stavu, kdy by se dal nazvat dobrou hrou. Ovšem opak dokázal čtvrtý díl z roku 2013. Ten v komunitě hráčů vzbuzoval obrovská očekávání. Válka Battlefield versus Call of Duty byla tehdy v plném proudu a předchozí díl byl mezi fanoušky naprosto milovaný.

Ovšem co jsme dostali s příchodem čtvrtého dílu? Hra byla plná glitchů, bugů a na servery servery se téměř nedalo připojit. A pokud se vám to přece jen podařilo, tak hra často padala. Navíc zde byly takové chyby, které rozbíjely i samotnou hratelnost a logiku hry. Střely si létaly naprosto jinam a tlumiče ztlumily zvuky na celém serveru. DICE sice začalo s nápravou téměř okamžitě, ale bylo pozdě. Škoda už byla napáchána. Ovšem pokud jste dali po několika měsících Battlefield 4 přece jen šanci, čekalo nás vlastně mile překvapení. Tam, kde na začátku stál nehratelný paskvil, se postupem času stal jeden z nejlepších Battlefieldů.

V dnešní době se dá s klidným svědomím o Final Fantasy XIV mluvit jako o jednom z nejlepších MMORPG dnešní doby. Jenže tomu tak nebylo vždy. Počátky pro Final Fantasy XIV v roce 2010 byly krušné. A pro sérii Final Fantasy to byla naprostá katastrofa. Titul pokazil asi všechno, co mohl, a více než o finální produkt se jednalo o jakousi „alfaverzi“. Nedostatek obsahu a špatná kvalita toho přítomného, grafické glitche, všudypřítomné bugy, příšerné uživatelské rozhraní a hlavně odklonění se od hlavní myšlenky celé franšízy mělo za následek to, že se servery dva roky od vydání vypnuly. 

Ovšem pro Square Enix to nebylo rozhodně poslední slovo a v roce 2013 jsme se dočkali naprosto předělané verze s podtitulem A Realm Reborn, která nejen restartovala celé Final Fantasy XIV, ale dokázala i něco naprosto úžasného. Dokázala udělat ze hry, která se na samotném začátku zdála jako naprostý propadák, jedno z nejlepších MMORPG všech dob.

Halo: The Master Chief Collection znělo jako splněný sen všech fanoušků série Halo. Rovnou šest dílů v jednom balíčku, kdy hra obdržela grafické vylepšení a Halo 2 dostalo na oslavu svého desátého výročí redesign videa, zvuku a cutscén ve vysokém rozlišení. Ovšem to, co se zdálo jako splněný sen, se nakonec stalo noční můrou nejen hráčů, ale i Microsoftu. Seznam problémů byl tak dlouhý, že bychom ho tady vyjmenovávávali do Vánoc. Možná těch příštích. Ve hrách se objevovaly chyby, které v původních verzích byly již dávno opravené a multiplayer nefungoval vůbec. 

Celé to došlo až tak daleko, že se Microsoft musel omluvit a na Xboxu nabízel jako “odškodné” hráčům Xbox Live Gold zdarma a kopii kampaně „Halo 3: ODST“. Ovšem po opravení všech chyb se ukázalo, že za tím vším se skrýval balíček, který rozhodně stál za to. A není se čemu divit, že dnes je The Master Chief Collection jednou z nejpopulárnějších kolekcí. 

Assassin's Creed Unity bylo začátkem konce pro sérii Assassin's Creed tak, jak jsme ji znali. Technický stav byl jedním slovem katastrofa a i přes všechno, co nám mohla Paříž nabídnout, se stalo vydání Unity jedním z největších failů Ubisoftu. Kvůli tomu, co Unity předvedlo, lidé pomalu ztratili víru ve značku, kterou dlouhé roky tak moc milovali. A prodeje dalšího dílu s podtitulem Syndicate to jen potvrdily. Právě nízké prodeje Syndicatu Ubisoft následně donutili udělat zásadní změnu s nadcházejícím dílem Origins. Vidíte? Vyplatí se volit svými peněženkami. 

Na Unity už se ale tak trochu zapomnělo a je to škoda. Kromě naprosto pošramocené reputace se za všemi těmi glitchy, bugy a naprosto otřesnou optimalizací skrýval skvělý titul. Příběh sice nebyl takový zázrak jak spousta lidí doufala a Arno si sympatie hráčů tak úplně nezískal. Ale Paříž byla zpracovaná skvěle. Grafika vypadá i po téměř deseti letech stále velmi dobře a parkur? Dodnes se jedná o ten nejlepší parkur, který můžeme v celé sérii najít. A navíc se jednalo o první a zároveň i poslední díl, který nabízel mise v kooperaci. A ty nebyly vůbec špatné. Kolem a kolem je vlastně vážně škoda, jak moc Assassin's Creed Unity zapadl kvůli svému nepovedenému startu.

Jestli ovšem existuje nějaký titul, který všem opravdu dokázal, co to znamená „vykoupit se“, tak to bude rozhodně No Man’s Sky. Vesmírný titul, který svými ambicemi dokázal udělat díru do světa. Očekávání de facto nekonečného vesmíru byla nejen vysoká, ale naprosto monstrózní. A jak to dopadlo? Zbyla nám jen hromada slibů, které nám vývojáři z Hello Games před vydáním naslibovali. Jestli někoho něco No Man’s Sky naučilo, tak to bylo rozhodně to, aby nevěřili všemu, co vývojáři řeknou. Hromada slibovaných věcí ve hře jednoduše chyběla, výkon byl hrozný a nic v podstatě nefungovalo tak, jak mělo. Do rukou se nám dostala naprosto jiná hra, než nám byla prezentována, a to v každém myslitelném slova smyslu.

Ovšem budiž vývojářům ke cti, že se jen tak nevzdali a začali pilně pracovat na všem, co kdysi dávno slíbili. A teď? Teď už několik let ten slib mnohonásobně překročili a z titulu se stalo něco, v co jsme předtím nemohli ani doufat. No Man’s Sky je opravdu taková hra, kterou jsme chtěli už během vydání. A víte, co se říká: lepší pozdě nežli nikdy. Škoda jen, že reputaci No Man’s Sky to nijak nepomohlo a na titul spousta hráčů už navždy zanevřela. Ale věřte nám, zkuste dát někdy No Man’s Sky šanci, pokud jste to ještě neudělali.

Ne vážně, čekali jste na první místě cokoliv jiného než Cyberpunk? Tento počin od CD Projekt Red mají všichni ještě v živé paměti. To, co jsme jako hráči dostali v roce 2020, nebyla katastrofa. Vlastně se už při vydání jednalo o fakt úžasný titul. Ale takový, který zkrátka nesplnil vysoká očekávání. Je samozřejmě otázkou, jak moc to byla vina vývojářů a jak moc nás, hráčů. Pravdou určitě zůstává, že zatímco PC verze běžela ještě jakž takž na silnějších sestavách v pohodě, tak starší hardware v podání předchozí generace konzolí a slabších počítačů dopadl… jak jen to nazvat slušným slovem? No… řekněme, že mírně řečeno fakt *****. 

Rozzuření hráči požadovali vrácení peněz a celé to došlo až tak daleko, že Sony musela titul stáhnout z PS Store, dokud nedojde k opravě. Čím více se navíc vývojáři vrtali v opravách, tím se postupně zhoršovala optimalizace i na těch sestavách, kde původně Cyberpunk běžel celkem dobře. Ovšem od té doby uběhla už řada let a mnoho se změnilo. Letos jsme se navíc dočkali i příběhového rozšíření s podtitulem Phantom Liberty a tam, kde předtím byla jedna z největších kontroverzí posledních let, dnes stojí titul, který ukázal, že s trochou píle a odhodlání je tohle jedno z těch nejlepších akčních RPG. Ovšem té pachuti z vydání se Cyberpunk v oku veřejnosti už nikdy jen tak nezbaví. 

Ať už ale máte na Cyberpunk 2077 jakýkoliv názor, nebo i jinou hru z tohoto seznamu, jedno se upřít nedá: i přes problémy, které tyto hry měly při svém vydání, si každá zaslouží vaši pozornost a každý si zaslouží druhou šanci. Máte i vy nějaký titul, který by se do tohoto žebříčku hodil? Určitě nám to dejte vědět do komentářů a my se zase společně uvidíme u toho dalšího.