Sponzorem epizody je CZC.CZ.

Neexistuje snad nic, co bych mohl dodat k mé recenzi Baldur’s Gate 3, abych vás přesvědčil jednoznačně o tom, že neexistuje lepší titul v tomto roce, který si může přezdívat být prvotřídní hrou. A to bez urážky jiným skvělým titulům. Esence Baldur’s Gate 3 spočívá v její volnosti. Nejde ani tak o tahový soubojový systém, který nemusí padnout každému, ale o posloupnosti rozhodování a dopadu rozhodnutí na celý svět i následující hodiny, které strávíte na cestě k Baldurové bráně a za hranici jí. Tohle je nejlepší virtuální „dračák“, který si můžete v současnosti zahrát. A dokonce i s přáteli, protože hra má kompletní multiplayer, který respektuje všechna rozhodnutí i v partě. Do všeho se mísí klasická dvacetistěnka a za podpory neskutečně chytlavého soundtracku, výborně zahraných postav a originální příběhové zápletky lze snadno říci, že jde o nejpropracovanější koncept poslední dekády, uznávám, společně se Zeldou. 

Nově vyšla dokonce Xbox verze; Larian donutil Microsoft ustoupit z podmínek a mohl vydat rozdílnou verzi pro Series X a S, kde právě na slabší variantě zatím nenajdete multiplayer na jedné obrazovce. JENŽE! Tady je důležité to slovo „ZATÍM“, jestli totiž něco oceňujeme u herních vývojářů, tak je to upřímnost a komunikace. Tato hra roku si vysloužila první místo v tomto žebříčku také díky bezkonkurenčnímu nasazení celého vývojářského týmu. Larian od vydání dodal do hry tolik obsahu a opravil či vyslyšel prosby tolika hráčů, že se jen ztěží věří, že hra vyšla v srpnu. V SRPNU. Kde typicky na aktualizace čekáme měsíce, někdy i roky, Larian střílí obsahové patche velmi rychle.

Neopravuje jen chyby, ale dodává komplet nový obsah. Za zmínku stojí od vydání například dodání kompletně nového epilogu, přepracování a dodělání celé řady cutscén, nově nadabovaných linek, ještě více reakcí postav ve vaší partě na události, proboha, dokonce můžete použít mýdlo na vyčištění party od krve a smradu či nové akce. Ha ha! Sám jsem se přesvědčil, jdu si to rovnou dát celé znovu. A vy byste měli taky!

Letošní Game Awards mne utvrdilo v tom, jaká hra si zaslouží ocenění „nejlepší Geluovina roku 2023“. Vítězem se stává Dave the Diver. A to už jenom pro to, jak se vývojáři o hru starají. Sám miluju vodu, a tak pro mne tato volba nebyla příliš složitá. Hra samotná je uchvacující nejen svou příjemnou pixelovou grafikou a veselou atmosférou, ale hlavními mechanikami. Jakmile se podíváte na záběry anebo začnete hrát, máte pocit, že za 15 minut budete mít hru kompletně přečtenou a nemůže vás už ničím překvapit. Prostě budete lovit ryby a následně je prodávat v sushi baru. No... a to je přesně omyl.

Hra vám dovede neustále servírovat nové a nové mechaniky, vylepšení, gadgety, aplikace, minihry, postavy, úkoly, výzvy a prostě snad všechno. Ke hře jsem se teď před koncem roku vrátil, protože vývojáři zcela zdarma vydali dodatečný balíček ve spolupráci se hrou Dredge. O ní ale až za chvilku. Důležité je to, že po nahraných 50 hodinách jsem dostal hádejte co… ano, další nové herní mechaniky! Neříkejte, že sami nemáte chuť si uklohnit pár zmutovaných ryb. Na tom přece nemůže být vůbec nic špatného!

Cvrnda je největší Star Wars maniak široko daleko, takže prakticky nemohl zvolit nic jiného. Ale i bez ohledu na fanatismus je Star Wars Jedi: Survivor důstojným nástupcem Fallen Orderu z roku 2019, který dělá všechno dobře. Tedy až na optimalizaci, ale rok 2023 je prostě rokem mizerně optimalizovaných her. Survivor byl jedním z prvních opravdu velkých příkladů tohoto nepříjemného trendu, ale také nám dokázal, že Respawn Entertainment pořád umí vynikající singleplayerové hry. Solidní hratelnost předchůdce je ještě lepší a skvělým způsobem ji doplňuje nejen parádní audiovizuál, ale také zajímavý příběh. Který mimo jiné hezky využívá prvky vrcholné Republiky známé z knih a komiksů. A i když je ten příběh většinou vážný a ke konci vyloženě smutný a tragický - vyzněním, ne kvalitou -, občas může novinka Respawnu pobavit a rozesmát. Bossfight s chrabrým technikem Rickem je fakt památná věc a v jaké jiné hře vám sběratelský předmět vykadí zvíře, na němž můžete jezdit? Už jen díky tomu patří Star Wars Jedi: Survivor mezi nejsilnější letošní kousky.

Mám opravdu velké štěstí, že mohu prohlásit, že na jednu z mých prvních recenzí budu vždy vzpomínat s úsměvem na tváři. Na začátku mé redaktorské kariéry mi vplul do cesty Dredge a vlastně k tomu došlo náhodou. Původně to měl na starosti Gelu, ale znáte to… lepší je to hodit na nováčka. Ale teď už vážně, děkuju Gelu. Tento simulátor rybáře mě zavedl do lovecraftovského světa plného nástrah a nebezpečí. Atmosféra plná napětí a klidu se střídá se dnem a nocí a nikdy nebylo jisté, jestli mě všudypřítomná temnota pohltí, nebo nechá naživu. Různorodý zážitek je zaobalený v jednoduché grafice s filtrem navozující dojem olejomalby, která je pestrobarevná a opravdu nádherná. Hudbu psanou Davidem Masonem jsem si vychutnával zpětně i na Spotify a jedná se tak o podkres, který funguje samostatně. Co mě však překvapilo nejvíce, byla práce si inventářem, kdy je lov ryb propojen s minihrou podobné Tetris. Ryby mají různou velikost a počet dlaždic, které se musí vejít do inventáře, což pro mě byla s některými druhy, opravdová výzva. Od doby vydání autoři vydali několik obsahových updatů a dokonce DLC s ledovým bioem a upřímně doufám, že si s Geluem stream zoopakujeme a na nové prostředí si posvítíme společně s vámi. Dredge je jednoduše zážitek, který si nejen vášnivý rybář, opravdu užije.

Kdybych to mohla říct znovu, tak řeknu Baldur’s Gate 3, ale protože musíme mít každý svoje, tak Hogwarts Legacy, volím si tebe! Použij expecto patronum a nezjistitelné zvětšovací kouzlo. Je to sice jako postavit vedle sebe slona a mravence, co se rozdílnosti těchto dvou titulů týče, ale pro mě to u obou z nich byl fantastický zážitek plný závislačení a v případě Hogwarts Legacy to ještě vyšlo krásně v době nemoci, takže jsem měla velmi rychle dohráno. Navíc jsem hraní obohatila o první maraton všech filmů v tomto roce, oblékla na sebe svůj mrzimorský hábit a čaj pila z pohárku od máslového ležáku. Pro mě bylo Hogwarts Legacy jednou z nejočekávanějších her a po tolika odkladech, které si titul zažil, jsem při prvním spuštění uronila nejednu slzu nadšení. I přes drobné chybičky, zklamání v podobě příběhu, kdy vaše rozhodování nemělo téměř žádný dopad a nudných Merlin Trials, neváhala bych si toto Bradavické dobrodružství zahrát znova.

Ano, já vím, Phantom Liberty je sice jen datadisk Cyberpunku 2077, ale i tak se jedná o naprosto parádní a unikátní zážitek, který mi mnohé plnohodnotné hry nedokázaly poskytnout. Nová čtvrť Dogtown možná nepatří k největším, ovšem kde hra exceluje nejvíce, je stejně hlavní dějová linie. A ta mi opět dokázala, že CD Projekt Red je prostě zatraceně dobrej v psaní herních příběhů a postav. Jednotlivé sekvence hlavního děje jsou navíc fakt hezky pestré, máme zde nadupané intro s jedním z nejlepších boss fightů z celého Cyberpunku, hezkou špionskou infiltraci večírku, při které musíte s Idrisem Elbou alias Solomonem Reedem alias Stringerem Bellem ze seriálu The Wire spolupracovat jako tým, a dokonce je zde i jedna překvapivě hororová pasáž, jež je zcela jednoznačnou mrkačkou na Alien: Isolation. Celkově to je zkrátka a dobře skvěle odvyprávěná a řádně napínavá jízda, jež má plno emotivních a silných momentů, které se vám prostě zaryjou do hlavy. Když jsem Cyberpunk hrál poprvé před rokem, tak se mi to „jenom“ líbilo, po patchi 2.0 a Phantom Liberty, ale už mohu říct, že tu hru zcela nefalšovaně zbožňuji. 

Nebudu lhát, že bych nejraději jako nejlepší hru zvolil Baldur's Gate 3, ale hold kdo pozdě chodí… no však to znáte. Jelikož byl pro mě letošní rok spíše ve znamení dohánění starších restů, tak ke všem letošním peckám jsem se nestihl dostat, což mi vlastně dělá další resty a budu se točit v nekončném kruhu, ale to už je asi můj osud navždy. Ovšem mezi těmi všemi peckami bych rád vyzvyhl jeden menší titul, který asi v letošním nářezu všech těch her tak trochu zapadne… a ona je to vlastně škoda. Jedná se totiž o Aliens: Dark Descent a i když nejsem skalní fanoušek Vetřelců, tak tahle hra si mě naprosto získala. Ani ne tak kdo ví jak úžasným příběhem, grafikou či snad pojetím Vetřelců, ale svým designem. Vždycky jsem měl rád taktické hry, u kterých je potřeba a navíc mám rád originální tituly, což Dark Descent bezpochyby je. Zajímavý mix žánrů se nejen že povedl, ale on funguje naprosto skvěle a ovládání mariňáků na planetě plné zabijáckých Vetřelců můžu opravdu jen doporučit. Není to sice největší, nejvíc epický titul, ale pro mě je to natolik originální pojetí taktických her, že mi přijde natolik fér se o něm na konci roku zmínit. 

Co je lepšího než jeden Spider-Man? No přece dva Spider-Mani. A přesně to nám přinesl i druhý díl Marvel’s Spider-Man. Pokračování vypráví jeden z nejlepších příběhů o pavoučím muži, který dennodenně chrání občany New Yorku. Peter Parker i Miles Morales fungují společně naprosto úchvatně a prožívat příběh obou hrdinů najednou je zkrátka dechberoucí zážitek, který by se měl zahrát každý milovník superhrdinských a akčních příběhů. Titul pokračuje ve šlépějích toho prvního a v mnohém možná více, než by nutně musel, ale to neznamená, že mi nenabídl přesně to, co jsem od pokračování očekávala a chtěla. Akční adventuru se skvělým a plynulým soubojovým a pohybovým systémem v zalidněném městě, které toho nabídlo víc než se může na první pohled zdát. A to celé protkané jedinečnými momenty, na které budu vzpomínat ještě hodně dlouho. Možná do té doby, než si to znovu nezahraju. A za to Insomniac Games jednoduše děkuju.

Pro Honzase Alan Wake 2 představuje geniální završení podobně, alespoň v oblasti her, geniálního roku. Jde o hru, která krásně kombinuje nepříjemný horor s vtipnými pasážemi, unikátním, přesto pohlcujícím příběhem a zábavnou hratelností s úžasnou grafikou. Zkrátka balík, který se sice letos objevoval opravdu často, ale i tak druhý Alan Wake srší originalitou a jedinečností, kterou může spousta her jen z povzdálí tiše obdivovat. Mít na vydavatele trochu větší páku, studio Remedy by už díky této hře propojilo do svého universa i Maxe Payna a Quantum Break. Dokonale tak hra zahrnuje všechno, co se v Remedy Entertainment kdy naučili. Co víc si přát.

Znáte ten nádherný pocit, kdy se na nějakou hru doopravdy těšíte a ona je ve finále fakt skvělá? V loňském redakčním výběru nejočekávanějších her jsem si vybral právě Final Fantasy XVI. A ono se to doopravdy povedlo. Skvělý a svižný soubojový systém a hlavně jeden z nejlepších příběhů přebily i slabší vedlejší úkoly. Hack and slash soubojový systém tomuto západnějšímu dílu doopravdy sednul. Hra je tak svým zasazením a soubojem velmi přístupná nováčkům. Ale ten příběh, boss fighty a hudba? Nejlepší část hry. Tak skvělé, že si je rád projíždím znova. Jakmile jsem viděl v Japonsku artbook za zlomek ceny co se prodává u nás, tak jsem ho hned musel mít, abych v něm mohl ve volném čase listovat a připomínat si nejen skvělé designy postav, ale i třeba lokace, jako je Tábor nebo Kostnice. Zkrátka česká jména a lokace jsou jen třešničkou na dortu nejlepší hry roku.

Jsem jeden z těch lidí, co bezmezně miluje muzikály. A proto jsem podlehla kouzlu Stray Gods hned, jak jsem tento titul objevila. Hra, která je interaktivní muzikál? Choose your own adventure, ve kterém za chodu skládáte písničky podle toho, jak s ostatními mluvíte? To se prostě jen tak nevidí. Nezapomeňme opomenout, že na tomhle dobrodružství pracovali lidé, co se vážně vyznají. Scénář napsal David Gainer, hlavní scenárista série Dragon Age. Na soundtracku se podílel Austin Wintory, který vytvořil soundtrack například i pro Journey, jenž byl jako jediný videoherní soundtrack nominován na cenu Grammy! A co se známých dabérů týče, hlavní hrdinku Grace hraje Laura Bailey a postavu Apolla Troy Baker. Doobravdu tu najdeme lidi, co vědí, co dělají. A proto je tenhle příběh lidí a bohů fakt zážitek, co byste si neměli nechat ujít. Už jsem zmínila, že každá písnička má stovky možností, jak se může odehrát, a když všechny tyhle možnosti dáte za sebe, vznikne vám víc jak hodinu a půl dlouhé video? Jo, tolik práce jen pro jednu písničku. O tisícovce různých konců a jedinečném pojetí řeckých bohů žijících v moderním světě ani nemluvě. Stray Gods je za mne rozhodně nejlepší hra roku 2023.

Kdybych to bral podle času, tak by vyhrál SnowRunner se svou skvělou dodatečnou podporou. Leč tenhle off-road simulátor je už více než tři roky venku. Takže jdeme dál. Kvůli recenzi jsem toho hodně odkopal v EA Sports FC 24, ale jinak bych letošní fotbal tolik nehrál. Kdybych si tak měl vybrat jednu hru, ke které bych se vrátil – kdybych měl čas – tak to bude Atomic Heart. First-person střílečka mě uchvátila svou atmosférou Sovětského svazu v alternativní historii. Při hraní jsem nostalgicky vzpomínal na mé první krůčky v BioShocku, BioShocku 2 a BioShocku Infinite a užíval si akční pasáže, hádanky i příběh. Pokud také s láskou vzpomínáte na dílo Kena Levina, tak s Atomic Heart chybu neuděláte. O tom už vás ale přesvědčí Killer ve své recenzi.

Za tento rok som hral len niekoľko nových hier, pričom dve z nich som recenzoval. Ono sa to tak stáva, keď vediete celý ďalší projekt. Každý čas, ktorý môžem venovať videohrám je teda veľmi vzácny. V prípade oboch tohtoročných recenzií sa však našťastie spojilo príjemne s užitočným a pretože jednu z tých dvoch hier mi ukradol Miky, mne ostáva len veľmi vtipná, zábavná ale zároveň kvalitne spracovaná ťahová stratégia Jagged Alliance 3. Hra ma mimoriadne bavila a to až tak, že som pokračoval v hraní aj po zrecenzování na úkor spánku a to dokonca napriek tomu, že bežne stratégie nehrám, kým naozaj nemusím. Jagged Alliance 3 ma ale prekvapila pútavým príbehom, skvelými hláškami hrdinov, mnohými odkazmi na klasické akčné filmy a hry, ale predovšetkým nádherným soundtrackom, ktorý doteraz počúvam na pravidelnej báze. 

Je mi naprosto jasné, že ty největší pecky tohoto roku si vzali jiní, ale pro mě je hrou roku úplně něco jiného. Ačkoliv nejsem žádný obří fanoušek RPG nebo JRPG, jedno se těmto titulům musí nechat. Jsou zábavné. Proto je pro mě Sea of Stars obrovským překvapením a něčím, na co budu vzpomínat doopravdy dlouho. Ať už svým pixel artovým stylem, puzzly nebo soubojovým systémem, který není repetitivní a vyvíjí se. To vše podtrhují odkazy napříč celou hrou na univerzum hry The Messenger. Příběh samotný je nevyzpytatelný, dokáže překvapit a nuda? Ta tady nemá místo. Naprosto s přehledem zde utopíte hromadu času a vlastně se vám ani nebude chtít věřit, že už jste na konci.