Nové herní žánry stále vznikají, ale pro vyrovnání řada těch starých postupně umírá. Podívali jsme se na velmi známé žánry videoher, které už dnes skoro nikdo nedělá.

Partnerem epizody jsou disky Samsung 990 PRO Series

Depresivní náladu hned zkraje podpořím žánrem, který mi osobně schází snad nejvíc a který navzdory dnešnímu tématu povětšinou rozséval hlavně radost. Point and Click adventury kralovaly koncem devadesátých let a možná vás překvapí, když vám povím že například Ve stínu havrana, Horké léto 2 i Polda 2 vyšly všechny v témže roce 1999. Oblibě celého žánru dozajisté pomohla souhra hned několika věcí. Chvilku trvalo, než jsme výkonem svých počítačů dohnaly západ a tak adventury jakožto hardwarově celkem nenáročné tituly běžely dobře prakticky všem. Určitě také pomohlo to, že v mnoha hrách jsme mohli slyšet své oblíbené herce a komiky jako byl právě Zdeněk Izer, Jiří Lábus, Luděk Sobota a mnozí další. Sláva klasických adventur pomíjela pozvolnu a stále dodnes některé vychází, jen se o ně mainstream už nezajímá tolik co dřív. Může za to především fakt, základní prvek adventur, tedy vyprávění kvalitního příběhu postupně probublalo do mnoha dalších žánrů jako jsou walking simulátory, akční adventury, rpgčka a později dokonce i fpsky! Ruku na srdce, pixelhunting a kombinování roztodivných předmětů dohromady nám vlastně zas tak moc nechybí.

Jako malý ťulda, jsem nemohl trávit u počítače zas tak moc času a tak bylo super, že top-down závodní hry se daly hrát i bez elektriky. Jen mi napište do komentářů, kdo si také zvládl vybrečet koberec se silnicemi a náčrtem města. Angličáky, hot wheels a nebo alespoň nějaký ten traktůrek je k nalezení snad v každém dětském pokoji a tak dávalo smysl, že ježdění po pokojíčku bylo svého času oblíbené i ve světě videoher.  Dodnes s láskou vzpomínám na sérii Micro Machines, která nabízela jízdu mimo podlahy i na kuchyňské lince, stolu s nářadím a nebo v bublinkové koupeli. Krása těchto her byla v tom, že jste je mnohdy mohli hrát s kamarády na rozdělené obrazovce a to byl teprve adrenalin, když se řítíte do zatáčky a parťák se vás při tom pokouší vytlačit z křesla. S nástupem 3D prostoru se top-down závodní hry změnily a osobně za jistého duchovního nástupce můžeme považovat žánr kart závodních her.

Když už máme zařazenou rychlost, měli by jsme zmínit ještě jeden typ závodních her, který též můžeme prohlásit přinejmenším za pohřešovaný. Demoliční závodní hry. Boomeři budou vzpomínat na Twisted metal, miléniálové na Flatout a magoři na Carmageddon. Asi poznáte do které z kategorií spadám, když vám povím že jsem dlouhá léta posuzoval závodní hry dle toho, jaký měly demoliční režim. Dnes to obecně s arkádovějšími závody vypadá spíše bledě a tituly se předhání hlavně v realističnosti jízdních modelů a to je za mně škoda. Lan party která nezačíná partičkou ve FlatOut 2 totiž prakticky není žádná party. Jsem rád, že alespoň sem tam se zničitelnost vozů u her znovu objeví, ale většinou jen jako vizuální doplněk. Štafetu v případě tohoto žánru tak přebralo asi GTA.

Stejně jako závody, se i klasičtější sportovní tituly naklonily od arkádovosti směrem k realismu. V tomto případě je ovšem třeba přiznat, že arkádovost mnohdy byla dána spíše technikou té doby. V době vydání letních a zimních olympijských her se dalo považovat za úspěch, že dle dění na monitoru vůbec poznáme konkrétní disciplínu. Já ale stejně dával raději přednost vtipnějšímu Ski or Die. Sportovní arkády přechod do 3D prostředí zvládli přežít celkem ve zdraví. Jako cyklista jsem si užíval šílené otočky v Dave Mirra Freestyle BMX a za pomyslný vrchol beru sérii Tony Hawk’s Pro Skater, kde jsme se s kamarády předháněli v tom, jak se udržet na živu v kombu i pět minut po skončení levelu. Ještě že tu brzy bude alespoň ten remaster.

Odpusťte mi teď drobný faul. Hry podle filmových předloh z technického pohledu nejsou samostatným žánrem, ale přesto se jedná o velmi specifický okruh her, se kterými se dnes už defakto nesetkáváme. Přitom šlo často o celkem propracované a úspěšné tituly, které byly mnohdy plánovány dopředu tak, aby vyšly společně s kinovou premiérou daných předloh. Majitelé PlayStationu jistě zatlačí slzičku při vzpomínce na Harry Potter and the Philosopher’s Stone. Zářným příkladem byl například The Chronicles of Riddick: Escape from Butcher Bay, který byl dobově prohlášen za jednu z nejlepších her vůbec. Kvanta podprůměrných titulů ovšem postupně začala představovat hřebíky do rakve tohoto žánru, kterou čas od času zkouší exhumovat superhrdinské franšízy. Nebo Transformeři.

Sám jsem dungeon crawlery nikdy příliš nehrál, ale mám strach, že když bych je v této topce nezmínil, tak mi Červ vlepí při příštím setkání facku a to vzhledem k jeho prackám nehodlám riskovat. Dungeon crawlery jsou s námi prakticky tak dlouho jako samotné Dungeons & Dragons a pomohly definovat základy RPG her obecně. Dungeon Master, Legend of Grimrock, Eye of the Beholder či Wizardry jsou tituly, které uchvátily miliony hráčů. Poslední jmenovaný si díky remasteru můžete dokonce zahrát i v celkem moderní podobě. Češi budou dozajisté vzpomínat zase na Brány Skeldalu, které brzy přijdou i na Steam. Červa tyto hry baví natolik, že po nocích pilně pracuje na vlastní takové hře, ale pššt, ode mne to nemáte.

Schválně se přihlašte kdo z vás si vzpomněl na rail shootery. Tento zapomenutý žánr byl dávno vytlačen klasickými střílečkami a jeho základy můžeme hledat někde u arkádových automatů, kde díky ovladačům v podobě světelných pistolí nabízeli bezkonkurenční zábavu. Ta spočívala v tom, že hlavní postava se pohybovala dle předem dané sekvence jako na kolejnici, kde se při zastávce prostě začalo střílet do neřádů kolem. S příchodem trojrozměrných her ovšem celý žánr poměrně rychle zestárl a sám se přiznám, že si raději zahraju starého Dooma, ču Duke Nukem než Virtua Cop. Před psaním této topky jsem byl dokonce přesvědčen že v tom názvu bývalo L. Za poslední výstřel těchto her považuji super nápad v podobě The Typing of The Dead: Overkill.

Nezbývá než zmíněným žánrům popřát: Odpočívejte v pokoji. I když v případě některých by jsme mohli říct i: jdi pryč a už se nevracej. Za týden se rozhodně vrátíme nazpátek my spolu s dalším Topkou.