Remastery. Skvělý způsob, jak se vrátit k našim milovaným titulům z dětství, akorát v moderním kabátku. Buď to, nebo skvělý způsob, jak ze hry vyždímat i ten poslední cent, který může značka vyprodukovat. A přesně na takové remastery, o které se nikdo neprosil, se dnes podíváme.

Dnes je Deadpool na svém vrcholu a není se čemu divit. Kinosály jsou plné lidí, kteří si přejí vidět již třetí celovečerní film s tímto komickým antihrdinou. Jenže už jen málokdo si vzpomene na jeho herní adaptaci z roku 2013, za kterou stálo High Moon Studios a nevydal ji nikdo jiný než Activision. Tahle hack-and-slash akce si odnesla spíše smíšené recenze; i přes skvělý humor, který je pro Deadpoola tak typický, bohužel nedokázala moc zaujmout co se samotné hratelnosti týče. Jenže největší rána přišla o rok později, kdy Activision ztratil licenci na Marvelovky a musel všechny hry, včetně Deadpoola, stáhnout z prodeje.

Ale světe div se, v roce 2015 vyšla znovu. A to rovnou v remasterované podobě. Kde se Activisionu podařilo sehnat práva je dodnes celkem záhadou. S největší pravděpodobností to bylo díky promu na nadcházející film z roku 2016. Deadpool se tak dočkal svého celkem zbytečného návratu… jen aby o dva roky později opět přišli o licenci a znovu musel zmizet z prodejních pultů.

Marvel’s Spider-Man z roku 2018 je bezesporu úžasným titulem. Jenže už ten rok vydání vám nejspíše napoví, proč na tomto seznamu je. Netrvalo to ani dva roky, než nám Sony naservírovalo Marvel’s Spider-Man Remaster pro PlayStation 5 a později i na PC. Grafický posun byl fajn, i když nebyl zase tak výrazný. Vylepšení výkonu a efektivita SSD disku už ale byly celkem znát. 

A asi si teď říkáte, proč je zrovna Spider-Man na tomto seznamu, když i spousta jiných titulů dostala svou vylepšenou verzi pro PS5? Protože většina těchto updatů byla zcela zdarma, zatímco Spider-Man nikoliv. Buďto jste si mohli za nový obličej Petera Parkera připlatit a vylepšit tak svou stávající verzi z PlayStationu 4, nebo si pořídit Marvel's Spider-Man: Miles Morales v Ultimate Edici, která právě onen remaster obsahovala.

Od Marvelu k DC. Batman: Return to Arkham vydaný v roce 2016 je kompilací dvou her z původní série – Batman: Arkham Asylum z roku 2009 a Batman: Arkham City z roku 2011. Obě hry se dají řadit mezi výborné tituly, a tak příchod remasterovaných verzí pro tehdejší generaci konzolí mohl být super nápad… a on jím vlastně do jisté míry byl, protože dělal přesně to, co hráči chtěli. 

Umožnil jim si znovu zahrát starší hry na novém hardwaru. Ovšem už jen ten fakt, že ani ne pět let od vydání přinesete něco, co zabalíte do lepšího obalu, přidáte tomu fajn lesk a „voilà“, máte nový titul s cenovkou 60 €… nebo máte tedy dva, ale chápete, ne? Jako jo, ono to nic špatného neudělalo, ale kdo se prosil zrovna o tenhle remaster?

Dark Souls je dnes již kultovní klasika, která dosáhla svého největšího boomu po vydání třetího dílu v roce 2016. Aby se tak původní díl zpřístupnil hráčům na nových generací konzolí, rozhodli se ho remasterovat. Na tom by nebylo nic špatného. Lepší textury, vyšší rozlišení, to vše bylo fajn. I přesto si vývojáři mohli dát s grafikou víc záležet. Ale i tak budiž. Pro nové hráče to byla super šance jak naskočit do Dark Souls. 

Jenže se tak nějak zapomnělo na původní hráče. Originální edice měla totiž i 7 let po vydání celkem problémy s optimalizací. Většina fanoušků se musela uchylovat k uživatelským módům, které dokázaly většinu technických chyb odstranit. Na opravný patch tak čekala celá řada hráčů, ovšem místo toho přišel rovnou remaster a původní verze, která podporovovala již vytvořené uživatelské módy, byla z obchodů stažena. Není se tak čemu divit, že hráči byli naštvaní. Na remaster sice dostali 50% slevu, ale i tak, proč opravovat původní verzi, když můžete vydat rovnou novou, že?

Jestli jsme jako čeští hráči na něco opravdu hákliví, tak to je naše legendární Mafia. Ne každému se líbil remake prvního dílu, ale uznat se musí to, že se povedl na výbornou. Ovšem z jakého důvodu jsme se dočkali „definitivní edice“ druhého dílu, už zůstává záhadou. I když původní verze vyšla už v roce 2010, vypadá i po téměř 14 letech velmi dobře. 

Možná by šlo remasteru odpustit těch pár technických problémů, ale v kombinaci se špatnou optimalizací a tím, že vlastně nevypadal o tolik líp než originál, se dá říct, že napáchal víc škody než užitku.

Původní Warcraft 3 z roku 2002 stále zůstává jednou z nejlepších RTS her všech dob. Na naší scéně se navíc proslavil díky excelentnímu dabingu, který zůstává v srdcích mnoha hráčů dodnes. A když byl oznámen remake této klasiky, všichni byli nadšení, protože to vypadalo neuvěřitelně dobře. 

Nové cutscény, změna loru, grafika, UI – prostě toho bylo hodně. Jenže to dopadlo katastrofálně. Mraky nesplněných slibů a špatný technický stav nedokázal vlastně zachránit ani fakt, že grafika se povedla. Jenže i přesto se původní hráčská komunita, která je stále i 22 let po vydání originálu velmi aktivní, klaní ke staré grafice, která má jednoduše své kouzlo. To by tady ovšem původní verze musela ještě být. Blizzard se totiž rozhodl nahradit původní verzi čiště za Reforged. Ano, grafika se sice dá přepnout zpátky, ovšem změny v hratelnosti a technické chyby zůstaly.

Kdyby to třeba Blizzard zkusil s prvním či snad druhým dílem, které jsou na dnešní poměry už opravdu trochu zastaralé, asi by to bylo pro všechny lepší.

Assassin's Creed 3 z roku 2012 byl bezpochyby úžasným dílem, kterému se ale nepodařilo, i přes velké změny, vyjít ze stínu předchozích Assassin's Creed her. Už remaster Ezio Collection z roku 2016 sklidil celkem smíšené pocity, kdy mnozí nadávali na to, že bylo ještě příliš brzy remasterovat tak skvělé hry, které stále dokázaly držet krok s dobou. 

A právě i remaster třetího dílu v roce 2019 si odnesl celkem velkou kritiku ze strany nejen hráčů, ale i kritiků. Kromě technických problémů jsme se dočkali i nového stylu osvětlení, barevného podání a stínování, které ovšem měnily atmosféru. A na nostalgii, jak dobře víme, se nesahá.

Skyrim je titul, který se dočkal svého portu už několikrát a Anniversary Edition měla být zlatý hřeb večera, kdy jsme se měli dočkat ultimátní verze pro nejnovější generaci konzolí. Jenže to vlastně musíme brát jako takový remaster… remasteru. Původní Skyrim spatřil světlo světa v roce 2011 a jen o 5 let později jsme se dočkali první oficiálně vydané remasterované verze v podobě Special Edition, která přinesla vylepšenou grafiku. Což bylo po 5 letech od vydání celkem diskutabilní. Hlavně když pro PC existovala celá tuna módů, které dělaly vlastně to samé, ale lépe a zadarmo. 

Jenže to by nemohl být Skyrim, kdyby o dalších 5 let později nedostal rozšířenou verzi pro již onu vylepšenou verzi. Ta vyšla k 10. výročí hry v roce 2021 a přinesla nám původní 3 DLC a pár věciček navíc. Za 20 € je to úžasný krok, jak vytáhnout z tohoto RPG i ten poslední cent.

Life is Strange je, stejně jako mnohé hry na tomto seznamu, úžasný zážitek, který vás provede neuvěřitelným příběhem. Už v roce 2015 se jednalo o naprosto skvělý titul, který si dokázal získat hráče hlavně svým neuvěřitelně emotivním příběhem, ale i díky nádherné stylizaci. 

Už během představení remasteru v roce 2021 zůstával mnohým rozum stát; přece jen, neuplynulo od původního vydání zase tolik času, i když se 6 let může někomu zdát jako hodně, tak v herním světě je to stále málo na to, aby si to nutně vyžadovalo remaster s vylepšenou grafikou. Nutno podotknout, že 4K textury a vylepšená grafika hře sluší, ne že ne, ale prostě… chtělo to něco víc. Pro nové hráče asi fajn změna, ale kupovat si hru kvůli lepší grafice znovu, navíc s pocitem, že to vlastně vůbec nepotřebovala, není úplně věc, po které by každý sáhnul.

Jestli je Sony v něčem opravdový přeborník, tak je to vydávání vlastních titulů znovu a znovu dokola. Ať už budeme brát Spider-Mana, o kterém jsme se bavili před chvílí, God of War a nebo právě třeba The Last of Us. 

U prvního dílu jsme se dočkali remasteru hned při příchodu PlayStationu 4, zde se to ale kvůli absenci zpětné kompatibility dalo ospravedlnit. Jenže co ospravedlňuje remaster 2. dílu, je už celkem záhada. Změny v grafice bychom hledali jen vážně těžko. Jediným bodem k plusu může být nový endless mód a pár minut vystřižených scén a pro milovníky kytarových scének i možnost hrát na kytaru, cool, ale my se vlastně ptáme, proč? Těchto pár změn mohlo být úplně v klidu nějaký větší patch do hry, který by tyto funkce přidal zcela zdarma, můžeme si třeba vzít příklad Ghost of Tsushima, který přidal online mód a nic za to nechtěl. 

Napište nám do komentářů, který remaster vám přišel nejvíce zbytečný a my se do té doby uvidíme u dalšího videa. A pokud chcete vidět další video, tak vám právě jedno vyběhlo na obrazovce, takže můžete kliknout a my se uvidíme u další topky.