Je to přesně rok od té doby, co Ubisoft zařízl svůj poslední pokus o multiplayerovou střílečku Hyper Scape. Hra to vlastně nebyla úplně špatná, dokonce celkem inovativní, ale hráčskou základnu si na delší dobu udržet nedovedla. Teď přichází nový pokus, při kterém chce Ubisoft vsadit na to nejlepší, co má, a to jsou staré, známé, zavedené a hlavně oblíbené značky. Měli jsme to štěstí, že jsme do nové střílečky XDefiant v uzavřeném testování dostali přístup a nyní se tak konečně můžeme podělit o své postřehy!

KDO SE MÁ V TĚCH REŽIMECH FURT VYZNAT?

Jako jeden z největších popularizátorů Fortnitu v České republice jsem očekával, že i v XDefiant naleznu oblíbené lobíčko, čekačku na nalezení stovky hráčů a doskakování na mapu, což se naštěstí nestalo. Ve hře máme na výběr mezi PvP režimy Hot Shot, Domination, Occupy, Escort a Zone Control. Sám už se příliš kompetitivními střílečkami nezabývám, a tak přiznávám, že v jednotlivých modech jsem byl trošičku zmaten. Escort jsem poznal dobře, to byla prostě evoluce tlačení vozíku z Team Fortress 2, ale u těch dalších jsem si tak jist nebyl. Obsazování bodů na mapě sice znám, ale to, že se mi v průběhu začaly pohybovat, jsem nečekal. Naštěstí přesnou identifikaci jednotlivých módů vlastně vůbec nepotřebujete. Jak na tom jste, a co máte dělat, poznáte velmi jednoduše.

Základem hraní v jakémkoliv režimu je totiž prostě naprosto klasická střelba a téměř okamžitý respawn, což je věc, která mi poslední dobou značně chyběla. Vzhledem k tomu, že ve hrách umírám často a rád, a proto mne dost otravuje, pokud respawn trvá dlouho a v XDefiantu naštěstí můžete jít hned do akce. Vše, co jsem zatím popisoval, je na poli běžných stříleček celkem normální. Posvítíme si tedy na to, co hru má odlišovat.

Po vzoru populárních stříleček z posledních let, nebo třeba zmíněného Team Fortress 2, na bojiště nastupujete s určitými hrdiny. V případě této hry sice půjde o víceméně nové postavy, ale zajímavostí je, že pocházejí z úplně jiných her. Potažmo značek. XDefiant totiž chce aktivně využívat dalších značek Ubisoftu a nabídnout tak repertoár postav patřící do frakcí, s nimiž můžete být dobře obeznámeni, pokud jste například hráli The Division, Watch Dogs nebo Far Cry 6. Po mapě tak můžete běhat coby hacker DeadSecu, odbojář Libertadu nebo třeba člen Third Echelonu. Takže ano, Ubisoft stále nezapomíná na Splinter Cella. Teda… kromě jeho vlastní hry.

HRA NA HRDINY (DND PUN INTENDED)

Jak už jsem zmínil, jedná se o hrdiny. A to v tom klasickém moderním slova smyslu. Jednotlivé frakce mají svou specifickou ultimátní schopnost, kterou si hraním nabíjíte, a také nějakou pasivní dovednost. Mne se líbili hlavně Cleaneři, kteří mají zápalnou munici. Každá z pěti frakcí pak má, alespoň v betě, v nabídce dvě postavy. Každá z nich disponuje jinou aktivní dovedností, které následně trochu mění herní styl. Jeden hrdina Libertadu umí pokládat bariéru, zatímco Cleaner může mít například plamenometného drona. Nad rámec tohoto si pak ještě po vzoru třeba Call of Duty můžete vybrat svoji výbavu jako takovou. Do ní se zařazuje jak vaše primární a sekundární zbraň, a to ve všech klasických kategoriích – jako je puška, samopal, brokovnice nebo kulomet – tak granát. Ať už jde o výbušný, EMP nebo oslepující.

Jde tak o zajímavou kombinaci dvou odlišných „žánrů“, která vlastně funguje celkem v pohodě. Na jedné straně tu tak máme hero-shooter po vzoru Team Fortress 2 nebo Overwatche, na druhé straně něco, co se více blíží Call of Duty nebo Battlefieldu. A to jsem vlastně ještě nezmínil, že si můžete zbraně vylepšovat a následně upravovat, což jsme ale v betě vyzkoušet nemohli.

Co naopak jsme vyzkoušet mohli, bylo dávání smajlíků. Při smrti totiž můžete hráčovi dát vaši reakci od relativně pozitivní až po naštvanou. Jo… Je to úplně k ničemu. Ale mne to pobavilo.

BEZ CHYB BY TO PROSTĚ NEŠLO

V úvodu videa jsem zmínil takovou zlý, ošklivý, tuze nepěknou věc, kterou bohužel v tomto preview stejně musím zmínit. Přibližně dvě hodiny, které jsem ve hře mohl strávit, byly poněkud bolestivé. I přes omezené množství hráčů servery Ubisoftu příliš nestačily a více času jsem pravděpodobně trávil snahou o připojení než samotným hraním. A ani start zápasu neznamenal, že je vyhráno. Jedno klání trvalo přibližně něco pod 10 minut a já sám jsem závěrečnou obrazovku viděl pouze třikrát, protože mnohdy server prostě před koncem vypověděl službu. Ještě divnější poté bylo to, když se mi hlavně zpočátku hra naprosto náhodně sekala. Teď skutečně nemluvím o nějaké hardwarové nedostatečnosti v nabušených scénách. Přišlo mi, že hra například minutu jela naprosto normálně a poté na minutu vše jelo na 5 snímků. Tento cyklus se přitom klidně i několikrát opakoval.

Ze hry mám tedy dost rozporuplné pocity. Nápad s frakcemi založenými na dalších hrách Ubisoftu je zajímavý. Rozhodně nemám ale pocit, že by mne jednotlivé schopnosti nijak razantně zvedly ze židle. Může to být ale prostě tím, že jsem kromě Far Cry moc Ubisoftích stříleček nehrál. Vzhledem k tomu, že vývojáři mají v plánu přidávat novou frakci každé tři měsíce, tak se těším možná prostě na to, že mi později sedne například Abstergo nebo hašašíni. V každém případě vás poprosím o usměvavý smajlík nebo mračík a o společné držení palců Ubisoftu, aby se jim to prokletí multiplayerových titulů konečně podařilo prolomit.