Vyzkoušeli jsme simulátor Ježíše - I Am Jesus Christ

Mezitím, co jste si u vánoční tabule vychutnávali kapra a čekali, co vám Ježíšek přinese za dárky, za mnou přišel Ježíšek sám. Tedy ne tak úplně, ale dostal jsem možnost vyzkoušet simulátor Ježíše Krista s příhodným názvem I Am Jesus Christ.

V alfa verzi jakékoliv hry je už předem jasné, že technická stránka bude nedodělaná a plná chyb. Co mě ale opravdu zaskočilo, byl téměř nulový rozdíl v nastavení grafiky. Ať už jsem zkusil to nejnižší či nejvyšší, pokaždé se hra neskutečně sekala a doslova přehnaný motion blur (tedy rozmazání pohybu) uhasil i poslední naději na to, abych si hru alespoň trochu užil. Jakékoliv experimentování s nastavením od zapínání a vypínání vertikální synchronizace až po nastavení maximálního počtu snímků bylo marné.

Pro někoho jako jsem já, kdo hraje téměř všechny tituly na to nejvyšší možné grafické nastavení, to byl celkem šok. Nenechal jsem se však odradit a rozhodl jsem se dát Ježíši Nazaretskému ještě jednu šanci.

Abych ale vývojářům zase tolik nekřivdil, chtěl bych ocenit možnost interakce s každou postavou. Jakékoliv NPC vám sice při stisku klávesy E řekne jen „Hm? Sorry.“ Ta možnost interakce tu ale prostě je a kdo ví, třeba nám ve finální verzi přinese obsáhlé dialogy. Přiznám se, že o prologu, který jsem měl možnost vyzkoušet, vám toho moc povědět nemůžu, i když bych chtěl. Ono totiž ve skutečnosti není co říct.

Příběh začíná probuzením v jakémsi hliněném domku, před kterým stojí vaše matka – tedy Marie – a dá vám za úkol vyhledat Jana Křtitele. A tak jen jdete a jdete, až ho na místním tržišti konečně potkáte. Dozvíte se, že budete během noci opouštět město a vydáte se na cestu objevení sebe sama. A tak v noci opět jdete a jdete, při tom občas sníte nějaké ty hrozny, protože pochopitelně i Ježíš kdysi jedl, a pak opět jdete.

Cestou sebeobjevování se naučíte první schopnost se oživovat, když tu se náhle objevíte na poušti. A víte co? Správně! Opět jen jdete. Když už jsem se i já modlil za to, ať se konečně něco děje, přišel minutový dialog a následný – opět něco přes minutu dlouhý – epický souboj s ďáblem. Konec, titulky a poděkování vývojářů u mě vyvolalo pocit vysvobození, jako bych po několika letech opustil nějakou náboženskou sektu.

Ještě jednou zdůrazňuji, že šlo teprve o alfa test a finální verze hry tak může být úplně jiná. Osobně v to pevně doufám, protože z tak špatně optimalizovaného walking simulátoru nemůže vzejít nic dobrého. Snad jen to, že bych měl konečně vlastně docela boží kostým na Comic-Con!