Strach, smrt, vydírání a zkorumpovaná vláda, v jejímž čele stál muž, který má mimo jiné na svědomí i únos prezidentova syna. Ne, tohle není námět na hollywoodský film, ale Slovensko na počátku devadesátých let. Naděje na demokratický štát v té době tvrdě narážela na realitu, která měla ke svobodě až příliš daleko.

VIVAT SLOBODA, VIVAT SLOVAKIA

Období, které je známé hlavně Slovákům a to ještě starší generaci, se rozhodli v Team Vivat pojmout videoherním zpracováním. Namísto akční adventury mělo studio v čele s Romanem Lipkom daleko větší ambici. Vytvořit skutečné město, ve kterém se budeme moci pohybovat stejně volně jako ve známém open-worldu Grand Theft Auto. Odvážný počin podtrhuje i fakt, že autoři měli dosud zkušenosti pouze s titulem Vivat Sloboda z roku 2019. Více než o hru se ale jednalo o prototyp, ve kterém šlo pouze rozvážet cestující taxíkem po velmi rané podobě města připomínajícím Bratislavu.

BRATISLAVA JE JEDNA VEĽKÁ DEDINA

Na těchto základech autoři i staví a už teď si lze všimnout, že posledních pět let se tento malý a stále rozrůstající tým rozhodně neflákal. Bratislava se postupně přeměnila do podoby, která je natolik uvěřitelná, že se po ní dokáže orientovat nejen obyvatel Blavy, ale i turista, který hlavní město Slovenska alespoň párkrát navštívil.

Věrohodné zpracování sice není 1:1 s reálným městem, ale jeho rozložení odpovídá skutečnosti. Některé ulice jsou kratší, budovy mají méně vchodů, ale významná místa nebo dominanty jsou přesně tam, kde byste je hledali. 

Podoba Bratislavy se zhruba před třiceti lety lišila nejen jinými názvy budov, ale i jejich samotnou podobou. Návštěva tehdejšího autobusového nádraží tak může vyvolávat nejen příjemnou nostalgii, ale i zájem zjišťovat, v čem se tehdejší Bratislava lišila.

Ať už jde o Kamenné Námestie s bývalým obchodním domem Prior, který dnešní obyvatelé znají spíše jako potravinový řetězec Tesco, nebo reálné vyobrazení farského kostela svaté Alžběty, tedy modrého kostela, jedná se skutečně o dobře odvedenou práci Týmu Vivat, který kromě využívání dobových fotografií pořizoval i vlastní fotodokumentaci.

Ne vše je ale vyobrazením skutečnosti. Například policejní stanice u dvoch levov byla nahrazena u dvoch goríl. Což pravděpodobně bude odkaz na kauzu Gorila, která se odehrála v následujících letech.

Památník Slavín, jež vzdává poctu padlým sovětským vojákům, namísto jmen hrdinů obsahuje jména přispěvatelů v proběhlé crowdfundingové kampani, bez které by hra nejspíš ani nevznikla.

Podobně změněné názvy kvůli chybějícím licencím proběhly i u aut značky Škoda, která jsou ve hře označena jako Smola. Zkrátka auto, čo neklame. Podobných odkazů jsou ve hře ale desítky, včetně nově vytvořeného rádia připomínající tamní dobu, zhruba za pět hodin čistého projíždění Blavou jsem narazil na jejich pouhou část.

Za zmínku stojí například Stoka Kola místo Coca Cola, zmrzlinářský vůz připomínající Family Frost anebo taxík s křídlem pojmenovaný jako Versailles Marseille. Což mimochodem odkazuje na populární film Taxi, Taxi z roku 2000.

MÉNĚ ZNAMENÁ MNOHDY VÍCE

Počáteční radost však střídají rozporuplné pocity z jízdního modelu. I když jsem názoru, že právě jízda autem je tím nejsilnějším, co mě u Vivat Slovakia dokázalo udržet, často jsem si připadal, že namísto silnice jedu nejspíš po ledu. Ať už jsem seděl ve Škodovce, nebo spíš Smolovce 120, Favoritu nebo DBW, tedy BMW, s přesností ovládání jsem zápasil neustále. Jinak řečeno, původní podoba auta nevydržela nikdy déle než pár minut.

Právě to má na svědomí fyzikální model, který je na jednu stranu detailní, na druhou až přespříliš citlivý. Všimnout si lze silných nárazů i při pouhém přejetí obrubníku a když k tomu přidáte současný stav provozu, ve kterém řidiči ovládani hrou namísto dodržování předpisů spíše způsobují chaos, jsou to prakticky pouliční derby. Chápu, že na Slovensku nebyla situace nikdy moc veselá, ale takhle to vypadá, že většina aut, která tam jezdila, byla nejspíš na odpis. 

V současné chvíli vám to až zas tak vadit nebude, protože i přejetí člověka není trestáno například hvězdičkou, jako tomu je v sérii GTA. Jakmile ale do hry tento typ penalizace přibude, nedovedu si představit, jak dojedu přes ulici bez toho, aniž by po mě pátral Interpol. Shrnu-li to jednoduše, jízda má své mouchy a nedostatky, mezi které patří i absence tachometru, přesto je zábavná, zvlášť když se rozhodnete zkoušet, co vámi řízený vůz vydrží a jakou míru destrukce fyzikální model vlastně nabízí. Upřímně, překvapivě ohromnou

Vozidlo může přijít o většinu karoserie včetně dveří nebo kapoty. Snad jen o nápravu a střechu jej nelze připravit. Mnohdy jsem tak zkoušel sjíždět z různých schodů a kopců a sledoval, co se z moji Smoly vytvaruje tentokrát. 

TO ČÓ JE?!

Chvályhodný rozsah destrukce však nenaráží jen na vozovce, ale i na grafickém ztvárnění. V první řadě si ujasněme, že realistická podoba Vivat Slovakia se mi v mnohém líbí a i když chápu, že pro spoustu hráčů bude nezajímavá a možná i nehezká, její volba se skvělé hodí pro zvolené temné období. Modely aut vypadají parádně a jde asi o první hru, ve které je tak bohatý vozový park složený nejen z československých vozů společně v realistickém zpracování Bratislavy či jiného československého města.

Problém je, že například při ztrátě kapoty zjistíte, že uvnitř žádný motor netiká. Jde jen o pouhou rozplzlou texturu, která vnitřnosti pouze naznačuje. Podobných zjednodušení naleznete více, například spousta obchůdků či prodejen ve městě má většinou jedinečný nápis, ale vnitřek interiéru je už jen pouhá textura, což však u her tohoto ražení není nic neobvyklého.

Mnohem horší je to s různými nápisy ve sníženém rozlišení, jako je například cedule na policejní stanici, kam se během příběhových misí budete pravidelně vracet. Podobně sníženého rozlišení jsem si všiml na modelu električky, kdy to vyloženě bilo do očí. Přesto musím dodat, že jde o early access verzi, kterou by autoři dost možná v současném stavu ani nevydali, kdyby nechtěli dodržet datum vydání, jež původně svým podporovatelům slíbili. 

Zmíněné grafické nedostatky jsou naštěstí z mého pohledu řešitelné. U čeho už si tak jistý nejsem, jsou animace. Pohyby postav působí příliš jednoduše, někdy až komicky, zvláště pak chůze hlavní postavy. Problémem je, že více animací ve hře vlastně ani není.

Všiml jsem si, že některé NPC postavy během posezení máchají různě s rukama, ale nejlepší prezentace života ve městě to určitě není. Doufám tak, že je to zatím prvotní verze, která se bude přepracovávat a postupně se budou přidávat i další, jako například kouření cigaret, házení flašek od piva, tlačení kočárků kolemjdoucích maminek a třeba dětí hrajících fotbal na hřišti. Tyto činnosti nezmiňuji jen proto, že by mě právě napadly, ale protože pro jejich vznik mají již vytvořené podmínky.

Na kočárek jsem narazil několikrát a hřišť mezi vnitrobloky včetně míčů je opravdu spousta. Navíc, přítomnosti dětí si šlo všimnout minulý rok v rámci technologického dema, tak proč by tu nemohly být i teď? Já po nich střílet rozhodně nebudu.

PODAJ MI TEN KVÉR

A ne že by to bylo kvůli naprosto nezáživnému a nijak zábavnému systému střelby. Upřímně, tohle je něco, co mě na Vivat Slovakia zklamalo asi ze všeho nejvíc. Moc dobře jsem si uvědomoval, že pokud dojde na nějakou přestřelku, bude to otázka několika výstřelů. Však jsme na Slovensku, ne v Americe. Zkrátka jsem doufal, že každý výstřel opravdu ucítím a budu si vědom jakou sílu v ruce třímám. Bohužel, v obou případech tomu bylo právě naopak.

Arzenál zbraní je složený z pistole, samopalu Škorpion, útočné pušky vzor 58, pumpovací brokovnice a odstřelovací pušky. Právě z ní jsem měl asi ten nejlepší pocit. Ozvučení nebo třeba lehké kopnutí promítající se do puškohledu, to působilo vlastně skvěle. Problém je, že tato zbraň je alespoň prozatím pouze v úvodní misi. 

U již vyjmenovaného zbytku jsem rozdílného chování moc nepostřehl. Více než síly jsem si všímal všudypřítomných létajících projektilů, které sice nepůsobí nejhůře, ale celkovému dojmu přidávají spíš na úšklebku.

Na hodnocení je však stále brzy, to přijde až s finální verzí hry, přesto si myslím, že přítomná neustále se obnovující lékárnička kazí jakoukoliv výzvu a do jisté míry to přispívá na jinak skvěle navozené atmosféře.

VZPOMÍNKA NA LAST HOLIDAY

Není to ale jediné, co současné verzi škodí. Asi nejhůře je na tom optimalizace, a to zejména týkající se stabilnosti. Hra sice nepůsobí jako graficky náročná, udržet ji však na stabilních snímcích bez jediného záškubu je v současné chvíli přání nejen hráčů, ale i samotných tvůrců.

Jedná se o jejich první větší projekt, pro který si kladou velké cíle a s veškerou úctou, se to odráží i na naprosto tragickém chování postav, které se zasekávají na místě a často na ně lze narazit, jak stojí ve výchozí pozici modelu T-pose. Často jsem narazil na zvláštní shluky obyvatel, které se zvětšovaly donekonečna a směřovaly do místa, kde nic nebylo. Připomínali mi skoro až hordy nemrtvých.

Podobně špatně je na tom chování provozu, které vytváří sice pěkné kolony, v nichž ale auta různě skáčou a jakmile zničí například veřejné osvětlení, tak se na něm každé další auto poškodí. O tom, že vývojáři neměli dostatek času, není pochyb. Počet aut bezpečnostních složek působí spíš jako třetina celkového provozu, což často způsobuje, že potkáte každou chvíli alespoň dvě hasičská vozidla jedoucí za sebou. Ty zatím nemají žádnou funkci a zasahuje pouze policie, když začnete střílet nebo do nich vrazíte. Část z nich dovede střelbu opětovat, často však v autech zůstanou a i když vozidla mohou explodovat, zasáhnout řidiče skrze okno zatím možné není.

Přesto hodnocení hráčů, kteří popisují společné znaky stavu vydání jako v případě Last Holiday, je jednoduše mimo. Podobný scénář se zde nekoná. Je sice pravda, že oba projekty vznikají díky crowdfundingové kampani a v případě Vivat Slovakia dokonce i za podpory fondu na podporu umenia, autoři na hře ale pracují daleko delší dobu a zatím drží slovo. Snad až na nepříliš funkční cyklus dne a noci je tak ve hře vše, co předběžný přístup sliboval. Navíc to nevypadá, že by Roman stejně jako Tonda z Boomer Games vzal při prvním problému do zaječích. A na rozdíl od Last Holiday to vypadá nejen na slušný dabing, ale i slušný příběh.

PÔVODNE SOM BOL DROŽKÁŘ

Ten se odehrává v raných devadesátkách, v době kdy se Slovensko stalo novým demokratickým státem, avšak namísto spravedlnosti vládly peníze. Hlavní hrdina má za sebou kariéru vojáka, jenž hlídal hranice a mnohdy musel prchající narušitele zastřelit. Nový režim vnímá jako novou šanci, jak začít znovu, a z hranic se přesouvá do Bratislavy, kterou zmítá podsvětí.

Nová práce taxikáře je ale pouze na oko, ve skutečnosti Milanko pracuje pro státní službu pod krycím jménem Drožkář. Práce pro republiku ale víc než ochranu lidu znamená věčně zašpiněné ruce. Nejen krví, ale i tvrdou realitou, ve které hlavní protagonista chtě nechtě musí plnit příkazy předsedy vlády, který je strůjcem většiny zla. Aby toho nebylo málo, Milanko se zamiluje do odvážné novinářky Laury, která se nebojí psát články, jež ji mohou dostat do nebezpečí. Že by nás čekalo i romantické drama?

Příběhová linka na kazetě A, kterou tvůrci nápaditě označují jako první polovinu děje, trvá zhruba dvě až tři hodiny, a i přes svou pestrost, kdy nejde pouze o bezhlavé střílení, ale i pronásledování, eskortování nebo odposlech, je na můj vkus až moc krátká. Na závěru každé kapitoly se objeví reálný textový podklad, kterým se mise inspirovala, a i když naprosto rozumím, že počet událostí nelze nafukovat donekonečna, ve hře mi alespoň prozatím vedlejší mise či alespoň nějaké další aktivity jednoduše chybí. 

Rád bych viděl možnosti jako jízdu na kole, když už jsme tím policistou, tak alespoň policejní mise ve stylu GTA, rozhovory s naštvanou pošťačkou, když jsou v domě a vlastně i venku poštovní schránky, nebo alespoň puberťáky stříkající sprejem na barák grafity, kterými je mimochodem zvelebena nejedna budova.

Rozhodně by to hru obohatilo, naštěstí tu alespoň máme vydařený slovenský dabing. Ať už jde o hlavní postavu, novinářku Lauru, premiéra Močiara, romského gangstera Ceca anebo jen vedlejší postavy, jako je policista na stanici, jde o naprosto senzační provedení, které přesně prezentuje milý humor slovenského národa a přirozený temperament slovenek.

ZÁVĚR

Vivat Slovakia je dosud jediným open-world projektem, který vzniká na území Slovenské republiky. Team Vivat si klade velké cíle, které ukazují nejzajímavější část dějin, o které jsem ani já dosud nevěděl.

Současná verze předběžného přístupu odkrývá věrohodné zpracování Bratislavy, opravdu detailní fyzikální model, absolutně vlažný zážitek ze střelby, nevyvážený jízdní model, nepěkné animace a spoustu chyb, které jakmile budou opraveny, nebude stát nevšednímu zážitku s ještě zajímavějším příběhem nic v cestě. 

Druhá část kazety, tedy strana B, nám má přinést všechny příběhové mise, další rádiové stanice, funkční hromadnou dopravu a vlastního psa ve hře.

Upřímně však doufám v přidání pěstních soubojů a zbraní na blízko, animací krádeže aut namísto pouhého nastoupení a šlápnutí na pedál a plnohodnotných cutscén. Ty ve zjednodušeném a uměleckém pojetí totiž nezvládají dostatečně prezentovat dění na obrazovce, teprve až z dialogu jsem se dozvěděl, že Milanko právě někoho praštil po hlavě. Spousta emocí se ve hře zbytečně ztrácí a i když zjednodušení práce rozumím, nemohu se ubránit pocitu, že v tomto případě se jedná o nešťastné rozhodnutí. 

Když jsem hrál technologické demo před rokem, slyšel jsem hádající se sousedy, rozhovor maminek o použitelnosti jednorázových plen a spoustu života, který mi v tuto chvíli ve hře jednoduše chybí.

Naděje však umírá poslední a při pohledu na různé odkazy a všudypřítomné Favority s otevřeným kufrem stěhující nábytek stále věřím, že stopa československé kultury v podobě Vivat Slovakia dopadne nakonec dobře.