Představte si tu bizarní situaci: máte obří, tříáčková studia s mnoholetou praxí a zázemím díky jedněm z největších herních vydavatelů vůbec. Máte možnost udělat pokračování oblíbené série, kterou milují miliony lidí – střílečku, jeden z nejstarších a nejjednodušších žánrů vůbec. A co se nestane? Po letech práce vydáte taková umělecká díla jako... Call of Duty: Modern Warfare 3. Nebo Battlefield 2042. Ale o tom tohle video není. Je totiž tak trochu o opaku. O hře, které se podařil přesný opak. A o hře, která ukazuje, jak by moderní PVP střílečka měla vypadat.

Jádro The Finals je vlastně jednoduché. S týmy o třech hráčích jste vypuštěni na mapu s jednoduchým cílem – zajistit co nejvíce peněz. V aktuální fázi nabízí hra dva hlavní herní módy. Quick Cash a Bank It. První jmenovaný proti sobě pošle dohromady tři týmy, tedy devět hráčů, aby na mapách zajistili krabice s penězi, ty následně donesli k trezorům a po určité době získali peníze pro svůj tým. Stačí získat dvacet tisíc dolarů, což jsou de facto dvě takové krabice, a zápas skončí. Rychlé, výstižné, jednoduché. Nejinak je na tom i druhý z režimů, který funguje na podobný způsob. Změnou je, že do zápasu přihodí ještě jeden tým navíc a dvojnásobně zvýší limit, kolik peněz je potřeba získat. Kromě beden s jejich stále zvyšující se hodnotou vám hra dovolí i jejich získání z mrtvol hráčů. Držené peníze je pak potřeba odevzdat na konkrétních bodech, aby se přičetly k týmovému skóre.

Oba režimy velmi rychle pochopíte a dostat se do toho všeho není vůbec obtížné. Dokud dříve nebo později nepřijde ten chaos. The Finals je ryzí střílečkou, která ovšem taktně kombinuje prvky z jiných podobných her, které můžete znát. Nechybí tu zjevná inspirace nejen Call of Duty a Battlefieldem, ale také Apex Legends, Overwatchem, Valorantem nebo dnes už neexistujícím Hyper Scapem od Ubisoftu. V jádru vašeho výkonu tak budou primárně sedět dva aspekty – střelecké schopnosti a taktizování. Pomoct si ale budete moci poměrně rozsáhlým sortimentem vybavení. Nemluvím teď jenom o hlavních zbraních, ke kterým se ještě dostanu. Na výběr totiž budete mít i nejrůznější granáty od těch výbušných po ty plynové, miny, nějaká udělátka jako detektor pohybu a hlavně aktivní schopnost. The Finals sice není něco, co by se dalo nazvat jako „hero shooter“, ale jistou podobnost zde najdete.

Nebudete totiž hrát za unikátní a předem připravené hrdiny, místo toho si do jisté míry vytváříte toho svého. A tohle vytváření, netradičně, začíná už výběrem toho, jaký typ těla budete mít. Rozhodnout se můžete mezi lehkým, středním a těžkým. Postava s malým tělem je rychlejší, ale méně toho vydrží. Má přístup ke svižnějších schopnostem, jako je přitahovací hák či úskok, a od dalších tvou typů zcela odlišnému arzenálu zbraní i gadgetů. Pomalé, avšak odolné těžké tělo je zase takový mastodont, který může disponovat kulometem nebo bouracím kladivem a třeba pokládat barikády. A střední tělo, nepřekvapivě představující střed mezi oběma extrémy, dokáže většinou dobře řešit roli ofenzívy i podpory pomocí nejen léčícího paprsku. Ať už rádi skáčete ze střechy na střechu se sniperkou, chcete do ruky granátomet a možnost postavit štítovou bariéru či snad pomáhat svému týmu pokládáním trampolín nebo běháním s brokovnicí a defibrilátorem, výběr je zcela na vás. Díky svižné a vcelku prosté hratelnosti se uplatní víceméně jakákoliv kombinace výbavy.

Sám jsem byl třeba skeptický, když jsem si pro srandu koupil vrhací dýky, kterými jsem vyměnil klasickou palnou zbraň. A světe div se, ony fungují fakt dobře. Pouhopouhé střílení – či snad vrhání – ale není jediným způsobem, jak uspět. Zde přichází to zmiňované taktizování. A důraz na něj je asi nejvíce vidět s jedním z hlavních hratelnostních bodů hry: destrukcí.

V podstatě každá zeď představuje potenciální vchod do místnosti a možnost překvapit nepřítele. Srovnat se zemí můžete v podstatě všechno, co dává smysl. Dřepění v rohu, ať už pro vás nebo nepřítele, tak nebude dlouhodobě úspěšná strategie. Díky frenetické hratelnosti budete často v pohybu či rovnou na útěku, protože v patách budete mít výbuchy a na střeše bude doslova oheň. Různě po mapě navíc budete moci pomocí telekineze sebrat určitě předměty či barely a ty využít pro ofenzívu i defenzívu. Skokánky a slaňovací lana zase pro pohyb. Pro svůj úspěch budete muset využívat nabízenou vertikalitu a doslova vše, co máte po ruce. Mezi to ovšem nepatří jakákoliv forma vozidel, na ty rovnou zapomeňte.

Vývojáři dokonce celkem zajímavě bojují proti možnému stereotypu. Kromě toho, že jednotlivé zápasy trvají jen několik minut, takže jde o perfektní jednohubky, se s každým zápasem trochu mění prostředí kolem vás. Nejen tím, na jaké mapě zrovna hrajete – a jak ji následně k nepoznání přetvoříte s ostatními hráči – ale také díky určitým modifikátorům. Jedna a tatáž mapa může jednou vypadat normálně a jindy být v přestavbě. Obsahovat může pohybující se plošiny, nebo taky nemusí. Prostředek mapy může být vyvýšen, písečná bouře snížit viditelnost a lasery spouštět automatické střílny. Dokonce se během hraní vzácně mohou stát i speciální eventy, které průběh ještě více ozvláštní. Mohou začít padat meteority, dojít může ke snížení gravitace či se objeví velký orbitální laser, který zaměří každého hráče, jež se zrovna nehýbe.

Tohle je na papíře jednoduchá mechanika, díky které mohou vývojáři s relativně malým množstvím práce přinést hodiny unikátní zábavy. Pokud tohle bude s postupnými sezónami hry přibývat či se nějak obměňovat, budu jedině rád. A v aktuální chvíli je nutné podotknout, že by pro životnost hry opravdu mělo. Nejdůležitější jsou však stále mapy. A ty jsou bohužel jenom čtyři. Už po pár hodinách začne být jejich opakování cítit, a to navzdory zmiňovaným modifikátorům, které sice do jednotlivých prostředí představí některé zajímavé prvky, ale málokdy je změní k nepoznání. Není to ovšem jediná věc, které se dá The Finals v rámci první sezóny vytknout. Určité výtky se dají najít v občas zvláštních hitboxech pro zbraně zblízka, v nekonzistentním ovládání přitahovacího háku či v některých aspektech uživatelského rozhraní, ve kterém chybí pár klíčových informací. Jmenovitě čas, jak dlouho bude trvat takzvané „cashoutování“ peněz. Jsou tam i některé další chybky či nedovysvětlené aspekty jako fungování „rezerv“ v loadoutech či to, že se koupení nové zbraně a její vybavení občas zapíše a občas ne.

Potenciálně největší problém může dlouhodobě představovat matchmakingový systém. Ten aktuálně funguje velmi obstojně, avšak už nyní se stává, že už v momentě započnutí zápasu chybí jeden nebo dva hráči v nějakých týmech. To značně zpomaluje celé kolo nejen pro všechny hráče, ale i pro ty, kteří mají o kolegu méně, to dělá celou hru v podstatě nehratelnou.

Dohromady ale musím říct, že nás The Finals překvapilo. Obzvlášť na live-service titul jde už při vydání o hratelný, robustní a velmi dobře provedený a hlavně zábavný titul, který má všechen potenciál pro to, aby byl živitelný dalších několik let. Teď to jen nesmí tvůrci podělat. První sezóna dohromady poběží nějakých 95 dní, což není malý čas a je otázkou, jestli má hra dostatek obsahu, aby byl o případnou druhou sezónu dostatečný zájem. A tudíž aby byl zájem o Battle Pass, který představuje jediný příjem pro vývojáře. Hra je totiž zdarma, a tak tento druh monetizace nesmí chybět. Jeho kvalita není na první pokus vůbec špatná, i když se většina věcí skládá z různých sprejů a dalších nepotřebných záležitostí. Jsou tam ale některé hezké skiny na postavy i zbraně včetně třeba animací nabíjení a samozřejmě prémiové měny. Kompletní splnění Battle Passu vám dá více než dostatek peněz na koupi dalšího Battle Passu zdarma a takový přístup lze jedině ocenit.

Jaký názor na The Finals každopádně máte vy? Dejte nám vědět v komentářích a třeba se někde na bojišti potkáme. Podle nás hra rozhodně za vyzkoušení stojí. A kdo ví, třeba konečně i Activision a jeho studia uvidí, jak má vypadat dobré Call of Duty. A vývojáři z DICE zase to, jak to má vypadat, když je destrukce opravdu pořádná.