Ve stejném měsíci, v jakém jsme si mohli vyzkoušet hero shooter střílečku Concord a zjistit, že z ní máme velké pochybnosti, se nám také pod ruku dostala polo-uzavřená beta Marvel Rivals. Další týmová střílečka s hrdiny, která se tentokrát snaží primárně zaujmout svými reáliemi z universa komiksového giganta Marvel. V betě jsme strávili několik hodin a měli možnost okusit vše, co nabízí. Pojďme se tak rychle podívat, zda je o co stát, nebo zda Marvel Rivals zaspalo dobu.

Nebudeme chodit kolem horké kaše – více než cokoliv jiného nám tahle týmovka od NetEase připomínala Overwatch a Paladins. Jiné hero shootery na mysl úplně nepřišly, a to, alespoň ze základu, je vlastně dobře. Overwatch, nehledě na jeho aktuální stav a názor mainstreamu, se stále dá považovat za takový zlatý standard tohoto žánru. A právě díky samotné podobnosti nás Marvel Rivals už od začátku bavilo více, než jsme asi čekali. 

Samotné zápasy sestávají z dvanácti hráčů, respektive dvou týmů po šesti hrdinech. A nejen hrdinech. Dohromady jsme si totiž mohli vyzkoušet 21 postav, což je obzvlášť na betu nemalý počet. Kromě dnes už známých komiksových stálic, jako jsou Iron Man, Hulk, Doctor Strange, Scarlet Witch nebo Spider-Man, nabízí hra i řadu postav, které byste nejspíš v základním line-upu úplně nečekali. Jako třeba Luna Snow, Magik nebo Peni Parker.

Kombinace známých i méně známých postav ale vytváří vcelku příjemnou dynamiku, a hlavně u těch méně známých mají vývojáři trochu volnější ruce v tom, co mohou dělat, protože od nich nejsou tak vysoká očekávání. Tohle je jeden z hlavních bodů potenciální kritiky, které při oznámení padaly. Že zkrátka nebude Marvel Rivals se svými hrdiny působit tolik originálně. A realita je to vlastně tak napůl.

Co tím máme na mysli? No, zatímco řada postav má přesně takové schopnosti, které byste čekali a nebudete mít vývojářům za zlé jejich jistou neoriginalitu – tedy třeba u Doctora Strange jeho teleport, u Bruce Bannera možnost se transformovat do Hulka, u Lokiho možnost vytvářet své klony a zneviditelňovat se nebo Grootovo vyžívání se ve vytváření stěn – ostatní postavy, a vlastně jejich většina působí převzatě. Nechceme říct okopírovaně, ale rozhodně jde o víc než jen pouhou inspiraci. To, že nejde pro hero shootery dnes už pořádně vymyslet nic vysloveně originálního, to je téma, které jsme lehce probrali v našich dojmech ze zmiňovaného Concordu. Ale fakt, že jsme si v Marvel Rivals u většiny postav řekli, že jsou jejich schopnosti kombinace dvou postav třeba z Overwatche, to už je lehce zarážející.

Hezkým příkladem je třeba Star-Lord. Se vším všudy velmi zábavná postava. Disponuje dvěma samopaly, možností takového menšího úskoku, letu dopředu a jeho ultimátní schopnost mu dovolí vyletět a skoro jako s aimbotem zamířit a střílet po nepřátelích. V zásadě na něm není nic špatně, ale člověk si už na první dobrou řekne, že jeho „kit“ vlastně není nic jiného než kombinace Tracer, Cassidyho a Soldiera: 76. Když tedy zůstaneme u toho srovnání s Overwatchem. A podobně rozložit by se dala většina postav, které aktuálně v betě najdeme. Neberte nás ale zle – nepovažujeme to za zásadní nedostatek hry. A vlastně ani ne nijak zvlášť negativní stránku. Je to spíše takové zpozorování faktu, které může některé zklamat hlavně v kontextu toho, jakou hloubku jednotlivé postavy z komiksů nabízí.

Na druhou stranu je ale nutné zrovna tak podotknout, že jsou tu postavy, které působí i relativně nově a rozhodně zajímavě. To zejména z toho důvodu, že takzvané hero shootery se často zaměřují na tu „shooter“ část a boj zblízka není moc v popředí. Tady najdeme hned několik postav, které ačkoliv dokážou útočit i na dálku, potřebují, abyste se k nepříteli nejdříve přiblížili. Jako třeba Magik, která disponuje mečem, Spider-Man, který spoléhá především na své kopance, Hulk, protože Hulk smash, či Black Panther se svými drápy. Jsou zde rovněž postavy, které se umí permanentně udržet ve vzduchu, nebo samozřejmě klasické postavy, jež se vyžívají v možnosti všechno postřílet. Jmenovitě třeba Punisher.

Současně nabízený repertoár hrdinů, záporáků a anti-hrdinů tak působí celkem svěže, ačkoliv při jejich hraní zkrátka nečekejte nic, co byste pravděpodobně už dříve nezažili. Totéž se týká herních režimů a map. Kromě čistého Team Deathmatche, potažmo takového Kill Confirmed z Call of Duty, je zde i klasický Quick Play, který v sobě nabízí jak mód Convoy, tak Domination. Jinými slovy Payload, kdy útočící tým musí převézt náklad na druhou stranu mapy a bránící tým mu v tom musí zabránit; a Control, respektive King of the Hill, kdy oba týmy bojují o udržení jednoho bodu na mapě po určitou dobu. Opět tedy nic zvlášť originálního. Samotné mapy, kterých je bohužel v betě jenom několik málo, minimálně vizuálně působí velmi zajímavě. S level designem jsme také výrazné problémy neměli. Snad jediné bylo, že občas byl lékárniček malý počet nebo se velmi obtížně nacházely.

Dobře tedy, základ máme vyřešený… Je to tedy v podstatě Overwatch z pohledu třetí osoby? Vlastně ve finále docela ano. Ale jsou zde i některé mechaniky a nadstavbové věci, které rozhodně Marvel Rivals od dalších hero shooterů mile odlišují. Za hezkou mechaniku považujeme takzvané „Team-Up bonusy“. Pokud máte v týmu dvě konkrétní postavy, které spolu dokážou nějak spolupracovat, automaticky se odemyká Team-Up bonus. Jedna nebo obě postavy pak dostanou nějaký speciální bonus, častokrát i schopnost, kterou za normálních okolností nemají. Pokud máte třeba v týmu Lunu Snow a Namora, Namor získá možnost vyvolat ledového miniona, kterého normálně nemůže. Pokud spolu hrají Punisher a Rocket Raccoon, mýval, který zastává spíše roli podpory, dokáže pro Punishera vyhodit speciální udělátko, které mu dá nekonečno nábojů. Zrovna tak dokáže třeba Rocket Raccoon naskočit na Groota. Mou oblíbenou kombinací je poté Hela s Lokim. Pokud Hela někoho zabije, Loki získá bonusové zdraví. A pokud je Loki mrtvý, tak ho tím Hela oživí.

Team-Up bonusy dodávají průběhu zápasu takovou hezkou přidanou hloubku navíc a vlastně to dokáže spoluhráče donutit hrát za postavy, které jsou spolu více uzpůsobené. Na jednu stranu to tedy pomáhá takzvanému „onboardingu“ – tedy křivce učení – když nevíte, kdo v týmu jakoby chybí; na druhou stranu jí to může i částečně škodit. Kdy častokrát v zápasech můžete vidět dovednosti, které jste třeba ještě nikdy neviděli a některé vás mohou nemile překvapit.

Když už jsme však u tématu onboardingu, u něho bychom se rádi zastavili ještě kvůli jedné věci spojené s hrdiny. A to je jejich komplexnost. Bývá zvykem, že u hero shooterů mají postavy dvě aktivní schopnosti, jednu pasivní, jednu ultimátní a nějakou zbraň častokrát se sekundární střelou. V případě Marvel Rivals ale tohle bývá spíše ta dolní hranice a není neobvyklé, aby postavy měly třeba ještě o dvě schopnosti více. Kromě levého a pravého tlačítka myši tak očekávejte, že do aktivního hraní budete častokrát ještě zapojovat levý Shift a klávesy E, F, Q, a pokud dostanete schopnost ze zmiňovaného Team-Up bonusu, tak ještě C.

Naučení se s jednotlivými hrdiny je něco, co bude rozhodně vyžadovat čas. A naskočení do hry nejspíš nebude tak jednoduché, jak byste na první pohled mohli očekávat. Jsou zde naštěstí i postavy, které mají opravdu jenom pár schopností a je jednoduché je vzít do ruky. Ale dříve nebo později si budete muset najít čas a podrobně prostudovat všechny postavy a jejich nuance. Většina schopností totiž ještě přidává nějaké pasivní efekty, které fungují při použití dalších schopností. A některé schopnosti dokonce fungují zcela jinak, pokud je použijete v jiném kontextu. Tohle všechno sice na první pohled značí, že Marvel Rivals disponuje značnou hloubkou, ale spíše se bojíme, že více než cokoliv to bude stát spoustě hráčům v cestě. Už jen z toho důvodu, že se většina soubojů stejně zvrtne v naprosto nerozpoznatelný CGI bordel asi jako většina MCU filmů.

S postupnými nahranými hodinami přestanou být zápasy tak chaotické a začnete více rozeznávat jednotlivé schopnosti a dění, ale i v tomto ohledu stále Marvel Rivals nějakým způsobem strádá. Overwatch, ať už na něj máte názor jakýkoliv, naprosto vyniká v čistotě a přehlednosti. Pokud někdo z vašeho týmu nebo nepřátelského použije ultimátní schopnost, přesně víte, kdo a na jaké straně. Siluety jednotlivých postav jsou naprosto rozeznatelné i v té největší houšti efektů. A každá schopnost je rovněž rozeznatelná. Tohle bohužel Marvel Rivals tak vyladěné nemá. A to i přes jinak velmi příjemný grafický styl.

Když to tedy shrneme, na Marvel Rivals máme překvapivě pozitivní názor. Rozhodně má hra před sebou ještě nějakou práci, pokud by si obzvlášť měla vysloužit místo mezi předními hero shootery, ale rozhodně tam má nakročeno výrazně lépe než jiné tituly, které jsme mohli nejen v nedávné době vidět. A nás to vlastně těší a o to více jsme zvědaví, jak hra bude při samotném vydání vypadat. Snad alespoň vybalancování některých hrdinů bude lepší. Pokud jste nicméně měli možnost hru také zkusit, dejte nám do komentářů vědět váš názor.