Jak si vede Marvel's Spider-Man na PC oproti PlayStationu?

Spider-Man alias Peter Parker byl vždycky velmi oblíbeným hrdinou napříč celým kulturním spektrem. Nebyly to pouze komiksy a filmy, také hry, které začaly vznikat od roku 1982. Ale až v roce 2018, kdy se světoznámá značka dostala do rukou amerického studia Insomniac Games, se z něj stal i veleúspěšný a oblíbený herní titul nové generace.

Marvel’s Spider-Man získával ze všech koutů světa vysoké známky a chválu si od našeho média odnesl zejména za výborný příběh, excelentní audiovizuál i animace a také za skvělý soubojový systém, který si hráči oblíbili v kombinaci s ikonickým pohybem. Právě proto se zvedla vlna nadšení, když se hráči dozvěděli, že pavoučí muž bude bojovat se zločinem i na počítačích. Bude ale na počítačových sestavách Spider-Manův pohyb stejně ladný jako na konzolích PlayStation? Na to se společně podíváme.

Jak tomu v posledních letech u PlayStation her bývá, grafické zpracování Marvel’s Spider-Man už ve své době, tedy roce 2018, bylo výborné. Titul měl skvělé zpracování animací i uvěřitelné modely postav a detailního zpracování se dočkalo i rozlehlé město New York. Titul byl sice uzamknut na 30 snímcích za vteřinu, ale to napravila remasterovaná verze pro konzole PlayStation 5, která přinesla po vzoru Milese Moralese hned tři grafické režimy a zahrnovala nejenom očekávaných 60 snímků za vteřinu, ale také ray-tracing. A počítačová verze v oblasti technického zpracování a nastavení sahá samozřejmě ještě dále.

Titul nabízí nepřeberné množství nastavení a od velmi nízké grafiky a Full HD rozlišení se můžete dostat až na velmi vysoké detaily s raytracingem i 4K rozlišením, a to ať už s nebo bez výpomoci od funkce DLSS. Jak dobře vám hra ale na nastavení pojede, je otázkou optimalizace a vašeho stroje. Rovnou vám můžu říct, že i s méně výkonným počítačem si hru užijete, ale budete muset něco obětovat. Co to bude, zda snímky za vteřinu, detaily nebo rozlišení, to je vesměs na vás.

Pojďme se nejprve podívat, jaké možnosti vykreslování hra obsahuje. Osobně jsem hru testovala na svém počítači s procesorem Intel Core i9-9900KS, grafickou kartou NVIDIA GeForce RTX 2060 a 64 GB RAM, která představovala takovou zlatou střední cestu. V rámci testování jsem zvolila dvě nastavení: první, nižší, nastavení představovalo Full HD rozlišení a střední detaily bez ray-tracingu se zapnutým DLSS. Hra v tomto případě nevypadala vůbec špatně, a to ani v porovnání s druhým, náročnějším, nastavením v podobě 4K rozlišení, velmi vysokých detailů s ray-tracingem a zapnutým DLSS. Rozdíl ale zaniká pouze ve výškách a při pohledu na celistvé město a i tak si můžeme všimnout v případě nižšího nastavení rozostřených hran a textur, chybějících odrazů v oknech či menších detailů na obloze.

Rozdíl se v tomto případě prohlubuje, skočíme-li přímo doprostřed Times Square. S přibývajícími detaily na obrazovce a větším množstvím aut a chodců vidíme jednoznačný rozdíl v případě ostrosti, detailů budov a odrazů v autech. To samé platí i u cut-scén. Jelikož jsou cut-scény renderované přímo ve hře, i na nich můžeme pozorovat nejen změnu ve snímcích za vteřinu či rozlišení, ale především v detailech, které cut-scéna vykresluje, a odrazech v závislosti na ray-tracingu. Jedná se o malé, ale viditelné částice jako dým či množství střepů a odpadu na zemi, anebo odrazů na podlaze a v kapkách vody.

Ray-tracingem nebo DLSS to ale nekončí. Marvel’s Spider-Man nabízí možnost nastavení od filtrování textur, které zlepšuje kvalitu textur pod úhlem po kvalitu počasí. Kromě kvality stínů můžete nastavit také ambientní okluzi, u které můžete přepínat mezi SSAO (generovaná v obraze) a novějším HBAO+ nebo hloubku ostrosti, která simuluje efekt kamery a můžete také zapnout či vypnout chromatickou aberaci. Zároveň si ale můžete nastavit i intenzitu rozmazání pohybu nebo zorné pole tedy zvyšování či snižování úhlu pohledu kamery. Pokud navíc nepoužíváte DLSS, můžete si také nastavit anti-aliasing a vybírat můžete mezi třemi režimy, a to: SMAA, TLAA a DLAA. Titul vám sice nezobrazuje pomocí obrázků, jaký je mezi nastaveními rozdíl, ale mění se rovnou ve hře a změny můžete registrovat okamžitě po přepnutí. A po vydání bychom se měli dočkat ještě detailnějších nastavení ray-trancingu a geometrie jako je zalidnění ulic či množství aut.

Záběry jsem zároveň postavila vedle remasterované i originální verze na konzoli PlayStation 5. Začněme remasterovanou verzí. Pokud bych vedle sebe dala dva obrázky, načež jeden by pocházel z konzolové a druhý z počítačové verze, jen těžko byste na první pohled poznali rozdíl. V případě remasterované verze ve vyrovnaném režimu, tudíž při 60 snímcích za vteřinu s ray-tracingem, ale upraveným rozlišením a množstvím detailů, je i v případě náročnějšího nastavení na PC rozdíl poměrně minimální. Z hlediska grafického zobrazení můžeme vnímat jen drobné detaily například v odrazech. Můžeme tak říct, že pokud vlastníte PlayStation 5, není prakticky nutné titul pořizovat i na počítač, jelikož výkon nové konzole je velmi dostačující. Pokud si tedy hru nechcete vychutnat v 60 snímcích za vteřinu i s ray-tracingem a ve 4K rozlišení. Na to ale potřebujete o něco silnější herní stanici.

Oproti originální verzi původně pro PlayStation 4 je naopak skok poměrně a očekávatelně znatelný, a to jak během samotné hry, tak v cut-scénách. Nejenomže nedisponuje ray-tracingem, takže obsahuje pouze běžnější řešení pro odrazy v podobě SSR neboli screen space reflections a cube maps, ale také zvládá vykreslit na jednom záběru znatelně menší množství detailů. Všimnete si tak nejen prořídlejšího množství částic, ale také menšího vykreslení objektů do dálky. A zároveň titul běží pouze ve 30 snímcích za vteřinu, což u hry jako je Marvel’s Spider-Man poznáte téměř na první pohled, dáme-li vedle sebe například houpání v ulicích New Yorku.

Grafické nastavení je jedna věc, a přestože mohou hráči se slabšími stroji smutnit nad nižšími detaily nebo chybějícím ray-tracingem, to, co by měli ocenit především, a tam, kde bude počítačová verze oproti konzolové vystupovat, je plynulost hry, tudíž snímky za vteřinu. A v tomto případě je hra optimalizovaná velmi dobře na jakémkoli stroji.

Nejprve jsem hru otestovala na svém středně výkonném počítači. V takovém případě na nižší nastavení snímky za vteřinu kolísaly mezi 60 až 120 FPS, tedy průměrně se držela na 100 FPS a na náročné nastavení kolísala mezi 15 až 40 FPS, tedy hra byla téměř nehratelná. Kolísání snímků se měnilo v závislosti na počtu detailů, které se na obrazovce vykreslovaly, a rozdíl tak byl například v houpání ve vysoké výšce nad městem nebo při pohledu směrem k oblakům, kdy FPS byla zpravidla vyšší a to nezávisle na náročnosti nastavení. Zrovna tak se snímky za vteřinu snižovaly v noci, kdy hra vykreslovala větší množství světel a odrazů.

S tím souvisí také pozoruhodný frametime, tedy za jak dlouho hra vykreslí jeden frame, respektive snímek. Ten se v případě Full HD či 2K rozlišení drží mezi 8 až 16 milisekundami. Můžeme tak sledovat, že ačkoli na ulici hra zpracovává více detailů než při pohledu z výšky, milisekundy jsou poměrně stabilní a objekty jsou tak dobře optimalizované, i přestože vyžadují větší sílu na jejich zpracování.

Optimálním nastavením se tak pro mou sestavou stalo 2K rozlišení s vysokými detaily a zapnutým DLSS na ultra výkonnostní či vyrovnaný režim. V takovém případě se snímky za vteřinu udržovaly průměrně na 80 FPS. Nemáte sice ray-tracing nebo to nejostřejší rozlišení, ale užijete si hru na velmi dobré snímkové frekvenci a se stále líbivou grafikou. A jak za chvíli poznáte, ray-tracing většinou není potřeba, ani když si ho můžete dovolit.

To bychom měli střední sestavu, ale tam limitace možností pro počítačovou verzi nekončí, proto jsem hru otestovala také na velmi výkonné sestavě. Ta zahrnovala AMD Ryzen 9 5900X, grafickou kartou RTX 3090 a 64 GB RAM. Dle očekávání jsem hru mohla nastavit na 4K rozlišení s velmi vysokými detaily a ray-tracingem a bez DLSS a hra se pohybovala mezi 55 a 80 FPS s ohledem na výskyt ulice či boje. Na první pohled můžeme vidět nejenom plynulý pohyb po městě, a to i v nočním prostředí, ale také odrazy ve sklech.

Problém ale je, že na nejvyšší možné nastavení hra chvilkami klesla pod 60 FPS, což způsobuje zejména zmiňovaný ray-tracing. Když jsem nechala ray-tracing zapnutý, souboj kolísal mezi 50 a 65 FPS dle výskytu odrazů na obrazovce. S vypnutým ray-tracingem se hodnota FPS zvedla na 65 až 80. Získala jsem tak navíc přibližně 15 FPS a hra ani v případě náročnějších soubojů pod 60 snímků za vteřinu neklesla. Když se navíc podíváme na scénu z muzea, kde jsou odrazy nejznatelnější, přechod mezi ray-tracingem a pouhým SSR, nebo-li screen space reflections, není tak znatelný. Minimálně ne při samotném hraní. A pokud byste chtěli ještě plynulejší obraz a vystačili byste si se zapečenými odrazy, s vypnutým SSR se dostanete na snímkovou frekvenci 85 až 100. Zda ale upřednostníte detaily, ray-tracing, či snímky za vteřinu je čistě na vás a s množstvím nastavení, která Marvel’s Spider-Man nabízí, si určitě najdete vaše nejpříjemnější řešení.

Proti grafickým nastavením tak nemůžeme namítnout vůbec nic: osobně mě ale také zajímalo, jak se hra vyrovnala s ovládáním na klávesnici. Nedávalo mi totiž smysl, proč by hru, kde se musíte soustředit chvilkami na složitá komba, někdo chtěl hrát na klávesnici. Samozřejmě, jednou z možností je připojit si ovladač, a to dokonce DualSense, který má na PC nativní podporu včetně všeho jeho výhod a upřímně řečeno je to dle mého názoru stále nejpohodlnější volba. Na druhou stranu nemůžu říct, že bych si na ovládání na klávesnici nezvykla.

Většina ovládacích prvků se objevuje v oblasti okolo WASD, úhyb vám zajistí CTRL a myš vám vystačí na mlácení protivníků a tvorbu komb stejně jako F či E. Pak tu ale máte uzdravování na plusu nebo ultimátní kombo na E s háčkem a už mi chvilkami připadalo, že pro jistotu mačkám všechny klávesy. Když totiž uhýbáte a malíček máte na CTRL, zároveň se ale připravujete na další ránu pomocí F a když se chcete uzdravit nebo dát protivníkovi závěrečnou ránu, musíte být velmi rychlí a někdy nemusíte ani stihnout znovu uhnout nebo se trefit do správné klávesy. Namísto závěrečné rány se tak začnete uzdravovat a naopak. Klávesy si ale samozřejmě můžete také přenastavit dle vlastních preferencí. Pokud tedy ovladač vyloženě odmítáte či nemáte, nemusíte se bát, že by se vám kvůli ovládání na klávesnici nedařilo. Jen to bude chtít pár bitek, abyste si na něj zvyknuli.

Ať už ale s klávesnicí, nebo ovladačem, na počítači, nebo konzoli, Marvel’s Spider-Man je jedním z titulů, které se opravdu oplatí hrát a „PC Master Race“ nadšenci by měli být skutečně rádi za to, jak se Sony, Insomniac Games i Nixxes Software vypořádali s převodem hry na další platformu. Titul vám nenabídne jen všechny kladné stránky hlavního dobrodružství, možnosti si hru vychutnat ve více než 60 FPS a klidně i s ray-tracingem, ale v rámci remasterované edice obdržíte i všechna tři rozšíření, která slouží jako krásný epilog pro celé hlavní dobrodružství. Nejedná se o nutnost, ale pokud jste si zamilovali celou Spider-Manovu cestu, neměli byste je minout.

A pak už stačí čekat, až se na počítače podívá i Spider-Manovo mladé já, Miles Morales. Tak jako tak, Marvel’s Spider-Man Remastered je stejně jako předešlé předělávky na počítače od Sony tou, za kterou bychom měli děkovat. Je to totiž řemeslně odvedená práce a možnost, jak se k Spider-Manově dobrodružství dostane zase o něco více hráčů. A to zaslouženě.