Jak historicky přesný je úvod Assassin's Creed Shadows?

Když nám konečně vyšlo Assassin’s Creed z Japonska, oprášil jsem svůj titul z japanologie a rozhodl se na hru mrknout se svým vzděláním. Než se ovšem pustíme do rozboru, vyjasníme si, že ho dělám spíš pro legraci. Soudit totiž historickou přesnost série, která obsahuje tolik sci-fi prvků jako Assassin’s Creed… to jinak než pro legraci ani dělat nejde. Tohle video si nedává za cíl hodnotit kvalitu nejnovějšího dílu série, to se můžete podívat na Geluovu recenzi. Spíš se podíváme na to, jak se určité scény odehrály v realitě. Pořád navíc všude kolem kolují tvrzení, že Jasuke vlastně neexistoval nebo že hra obsahuje čínskou architekturu místo japonské. Tak se na to jdeme podívat. Jen počítejte se spoilery z první sekce hry, tedy asi osm až deset hodin gameplaye. Tak to bohužel s učebnicemi dějepisu chodí.

Začneme hned v úvodní scéně, kde se mladý černoch Jasuke setká s Odou Nobunagou. Jasuke jako historická osobnost skutečně existoval. A kdyby vás jeho příběh zajímal do hloubky, na svém kanále jsem už před půl rokem udělal video o jeho životě a jak tehdejší Japonci vnímali černochy. Odkaz na něj vám nechám pod článkem. Mírně se tu budu opakovat, ale mluvit budu jen o scénách, které se objeví ve hře. A minimálně úvodní scéna je ze začátku docela uvěřitelná. Namísto jménem Jasuke je mladý černoch oslovován Diogo. Cestuje s misionáři, tudíž by dávalo smysl, že by byl pokřtěný a rovněž neměl japonské jméno. To, tedy Jasuke, mu dal až Oda Nobunaga. Jasukeho rodné jméno, původ nebo osobnost jsou vlastně jenom spekulace s různou mírou uvěřitelnosti. Na začátku příběhu Shadows je vlastně jen řadový černoch v tehdejším světě a před příjezdem do Japonska nevíme zhola nic. Jenom, že jako sluha doprovázel do země vycházejícího slunce jezuity z Portugalska. Mezi nimi byli Luis Frois a Alessandro Valiagno, kteří tu jsou na cestě setkat se s nejmocnějším mužem tehdejšího Japonska, Odou Nobunagou.

Nobunaga byl v té době vskutku výjimečný vojevůdce. Po staletích, kdy Japonsko tvořila roztříštěná knížectví, začal Oda Nobunaga proces sjednocování. Jeho setkání s Alessandrem Valiagnem jsou dobře zdokumentovaná, protože Alessandro měl v té době na starosti misie v celé východní Asii. Protlačoval přitom politiku porozumění s národy, které měly být konvertovány. Zakládal si na tom, aby misionáři rozuměli jazyku, kultuře a zvykům země, kde měly být misie prováděny. Zároveň pomohl zřídit mnoho nemocnic a místa pro pomoc chudým, což se v Japonsku osvědčilo jako velmi efektivní taktika. Počet věřících raketově stoupal navzdory relativně malému rozpočtu misie. Dokonce se Alessandrovi podařilo narychlo zorganizovat první japonskou výpravu do Evropy. Ta měla za cíl posílit pozici jezuitů v Japonsku, získat od papeže lepší finanční podporu a propagovat pochopení mezi národy. Mladí Japonci by mohli domů přinést svědectví o Evropě a Evropané by měli jistotu, že si Japonsko misionáři nevymysleli. Takhle vám Alessandra charakterizuju proto, že mi jeho arogantní chování ve hře úplně nesedne k tomu, jaké znám z popisů v knihách. Z nich vyznívá spíš jako laskavý a trpělivý muž.

Hned od prvních momentů Alessandro Valiagno komentuje, že cesta za Kjóto je pro ně čím dál nebezpečnější. Což je pravda, evropské mapy Japonska v té době ani neukazují část ostrova od Kjóta na východ, protože o její podobě neměl žádný z evropanů jasnou představu. Jednání s Nobunagou o postupu misionářů ale probíhá za trochu jiných podmínek než podle historických pramenů. Ve hře jde Valignano žádat o volný pohyb misionářů, ve skutečnosti si prý Nobunaga přímo vyžádal, aby mu jezuité přivedli ukázat černého muže. V Kjótu se totiž po jeho příjezdu strhlo šílenství a u jezuitského obydlí dokonce dav strhl bránu, aby mohli černocha vidět. Nobunaga se o tom doslechl a také se na černocha chtěl podívat. Proto ve hře později komentuje, že od jezuitského příjezdu o Jasukem mluví celé město. Ta situace je trochu jiná, ale i ve hře je zjevné, že ho především zajímal muž s černou kůží. Pro tehdejší Japonce byli Afričané novinkou, někdy je považovali za tmavší Indy. Jestli vás zajímá víc o tom, jak tehdejší Japonci vnímali černochy, věnuju se tomu ve videu o Jasukem.

Dále mě zaujal příjezd Ody Nobunagy na scénu, kde krásně uvidíte rozdíl v pozicích jednotlivých členů dvora. Běžní služebníci se klaní hlavou až na zem, vojáci do úhlu čtyřiceti pěti stupňů, jediná Lady Nene jenom mírně sklonila hlavu. Význam jednotlivých úhlů poklonění vám hra vysvětlí i později ve scéně s čajovým obřadem. Ale tahle scéna se mi líbí proto, že hned vidíte společenské postavení každého z přítomných. Lady Nene pochází z urozeného rodu a je Nobunagovi blíže, nemusí tedy sklánět tělo. Běžní lidé však musí s hlavou až na zem a povstat smí až ve chvíli, kdy jsou za Nobunagovými zády. Stále přitom drží hlavu skloněnou. Zneuctění samuraje by je mohlo stát krk. Na Nobunagově brnění přitom vidíme jeho erb, který má později na svém brnění i Jasuke.

Za zmínku tu stojí i přítomnost Nobunagova nejvěrnějšího vazala, Moriho Ranmarua. Ten později zprostředkovává komunikaci mezi misionáři a Nobunagou. Ranmaruovi bylo v té době patnáct nebo šestnáct let, Nobunagovi bylo skoro padesát. Tenhle věkový rozdíl a jak měl Oda svého mladšího vazala v lásce… vedlo už tehdy ke spekulacím. A také literatuře, kde Nobunaga s Ranmaruem replikují scénu se dvěma meči z druhého Kingdom Come. Ještě jsem hru nedohrál, ale kdyby se náhodou někde v dialozích objevila zmínka o tom, že Nobunaga měl rád mladé chlapce, kteří mu leštili katanu… pro jistotu říkám, že Japonci s touhle spekulací předběhli Ubisoft o dobré čtyři stovky let.

Při příchodu na audienci sedí Nobunaga na vyvýšeném pódiu zvaném kamiza, po jeho boku sedí právě nejvěrnější vazalové. Mori Ranmaru a generál Akeči Micuhide. Po stranách sedí stráže a veškeré oblečení je zachyceno věrně. Problém s touhle situací spíš je, že Assassin’s Creed Shadows se ani nesnaží být stoprocentně věrné. Podobně jako Ghost of Tsushima se pokouší ukázat Japonsko, jak si ho představujeme. Proto například ukazuje Shadows ženskou nindžu – ty jsou čistě výmysl médií a nemáme o nich žádné historické záznamy. Takže když zde vidím oblek Ody Nobunagy, který by měl ve formální situaci mít čepec zvaný eboši, mám dvě vysvětlení. Zaprvé, designéři se chtěli spíš soustředit na vyobrazení naší představy, jak by dobové oblečení aristokratů vypadalo. Nebo zadruhé, hra se odehrává na konci období Sengoku, kdy začalo být mezi aristokraty oblíbené nenosit eboši v neformálních situacích. Nobunaga by takovým porušením společenských zásad v podstatě mohl dávat najevo, že návštěvu z ciziny nerespektuje, což je jasné i z jeho chování. Hra se k nepřítomnosti čapky v Nobunagových scénách nevrací, uvidíte je ovšem v jiných scénách.

Jiné části setkání jsou po formální stránce v pořádku. Postavy v rozhovoru používají správnou japonštinu, která do této situace patří a nechávají za sebe hovořit i řeč těla. Výhružka položením dlaně na rukojeť meče je dnes dobře známá. Nobunagovo ohromení Jasukeho silou a instinkty taky do situace sedne. Jasuke byl podle záznamů v Nobunagově kronice chlap jako hora, silný jako deset mužů a se sto osmdesáti centimetry se musel tyčit nad průměrným Japoncem. V Nobunagově kronice se také opakovaně píše, jak pořádal turnaje v sumó. I když možná s tím měla něco společného jeho záliba v Ranmaruovi. Máme ale k dispozici i jednu malbu černocha uprostřed sumo zápasu s Japoncem, kdy by se mohlo jednat o Jasukeho, kterého odněkud sleduje Nobunaga. Bohužel nevíme, jestli malba nezachycuje někoho jiného, autor na ní jména nenapsal.

Vraťme se ale k té japonštině, protože tehdy Jasuke prvně promluví. Chápu, je to kvůli příběhu, aby dokázal všem postavám kolem sebe rozumět. Jenže v Japonsku strávil dva roky a jeho pánové ani nevěděli, že se studiu věnuje. I kdyby se tajně učil každý večer, tento typ japonštiny by v běžném životě zaslechl jen vzácně a nedokázal by ho jen tak zreplikovat. Abyste mě chápali – zdvořilost v japonštině funguje v principu docela jednoduše. Čím delší větou řeknete tu stejnou věc, tím zdvořilejší jste. Možná jste třeba někdy slyšeli, že japonsky se „díky“ řekne „arigató“. Od toho je zdvořileji „arigató gozaimasu“ a to můžete ještě prodloužit na „makoto ni arigató gozaimasu“. V podstatě pořád jenom děkujete, ale omáčka kolem zvyšuje zdvořilost. Také s ní nepřijdete tak často do styku, lidé na ulici si jen tak neříkají fráze jako „děkuji převelice za vaši osvícenou laskavost velevážený pane, že jsem si mohl koupit tento banán“. Dokážu si představit, že Jasuke by po několika letech v Japonsku rozuměl základním větám a frázím, možná udržel jednoduchou konverzaci. Ale hra v zájmu vyprávění přeskakuje, jak se jazyk učí. Jasuke tak od počátku mluví tak perfektně, až by mu mohli závidět i nejpečlivější absolventi japanologie.

Skutečný Jasuke rozhodně něco japonsky uměl. Podle jednoho z dopisů od portugalských misionářů si Oda Nobunaga s Jasukem rád povídal a Jasuke uměl i základy různých umění. Navzdory jazykové bariéře nejspíš nebyl jenom halda svalů. Nobunagova otázka, jestli Jasukeho kůže byla odjakživa černá, během jejich skutečného rozhovoru nejspíš také zazněla. Jejich setkání najdeme v tehdejších dopisech popsáno dvěma způsoby. Podle jednoho vyprávění Nobunaga nechal své sluhy drhnout Jasukeho kůži, aby prokázali, že to není jen barva. Ale tuto verzi příběhu se mi nepodařilo ověřit – odkazuje se totiž na dopis, kde nic takového nezazní. V něm se píše jenom, že Nobunaga donutil Jasukeho se svléknout do půlky těla a pak přizval své děti, aby se na černocha taky podívaly. A nakonec ho odměnil krátkým mečem a peněžní odměnou. Ta část o drhnutí kůže prostě v dopise nezazněla. Oda Nobunaga si nakonec i Jasukeho ponechal, aby mu sloužil. Většina dialogu je ve hře dramatizována. aby z Jasukeho dělala budoucího hrdinu. Ale hlavní události prvních pár minut jsou až na Jasukeho japonštinu zpracovány pěkně.

Příběh pak skočí o půl roku do budoucnosti, kdy už se vyprávění stane na nějakou dobu stoprocentní fikcí. Jasuke se zde účastní vojenské výpravy do provincie Iga a nemáme žádné záznamy o tom, že by zde byl. Byl členem výpravy proti rodu Takeda a píše se o něm v místní kronice. Ale není v ní nic o tom, že by se Jasuke účastnil boje. Proto se o tom skutečném pochybuje, že byl samurajem. Od svého pána sice obdržel meč a důchod a podle jednoho dopisu z Jasukeho plánoval udělat pána nějaké oblasti, ale zároveň až do Micuhideho zrady v Honnódži není důkaz o tom, že by někoho zabil nebo s někým bojoval. Navzdory bouřilvé diskuzi o historické přesnosti černého samuraje je ovšem ženská nindža výrazně větší fikce. Přesto, jak jsem říkal, hra se ani nepokouší ukázat svět, jak by nejspíš vypadal. Však Naoe nosí v soubojích čepel na zádech. Kdybyste chtěli znát důvod, proč je to hloupost, zkuste si to. Delší meč prostě z pochvy na zádech nevytáhnete. Rukojeť katany také Naoe drží způsobem, který by byl v boji extrémně neefektivní.

Stejně jako s mnoha dalšími prvky se to ale snadno promíjí, protože jsme na to z médií zvyklí a k Japonsku to sedne. Jako když Naoe hází nože kunai, které se spíš používaly k boji na blízko jako snadno přenosná a vyrobitelná zbraň. Stejně jako srp kama byl totiž kunai původně zemědělské náčiní. Během období válčících knížectví se však mnoho věcí stalo nutných pro přežití. O ženských nindža sice nemáme žádné dochované záznamy, ale ženské válečnice rozhodně existovaly a až do začátku období Tokugawa máme i doloženou existenci bojových mnichů. Přítomnost bojové mnišky jménem Jaja není zas tak zvláštní, dokonce je realističtější než hlavní hrdinka.

Na co úplně zvyklí nejsme, je, že by se v Japonsku objevily čínské hrady. Možná jste slyšeli stížnost, že v Assassin’s Creed Shadows je čínská architektura, ale tahle kritika odkazovala jenom na první ukázky. Zakončení rohů střech jsou totiž přehnaně vytažené nahoru, ve finální hře byly ale hrady opraveny. Prošel jsem jich zatím několik a můžu docela s jistotou říct, že jsem nenarazil na žádné prvky, které by mi k japonským hradům nesedly. Dokonce v mnohých najdete i vrzající prkna, což byla skutečná prevence proti plížícím se nepřátelům.

Hrady jsou podle mě zachycené tak přesně, až je to možná na škodu. Často jsou totiž nerozeznatelné a design úrovní splývá. Je to podle mě skvělá ukázka, že hra stylizující Japonsko do takové míry by se neměla bát si ho trochu upravit. S hrady se Ubisoft rozhodl vydat bezpečnou cestou – jsou nudné, ale přesné. To samé dokážu říct o většině hry. Nenarazil jsem na nic, co by mě vytrhlo ze židle nerealističností a zároveň se nedalo vysvětlit stylizací do idealizovaného Japonska. Když na každém rohu narážíte na hrad nebo svatyni, moc realistické to není. Jenže se pochopitelně jedná o herní design, aby měl hráč co dělat. Kdyby mezi nimi měla být realistická vzdálenost, nedostali byste se na koni z Ósaky do Kjóta rychleji, než to dneska zvládá šinkansen.

Jako poslední si rozebereme incident v Honnódži, který vás čeká zhruba po osmi hodinách hraní. Tehdy Akeči Micuhide zneužil toho, že Oda vyslal svoje další generály do boje a zůstal v Kjótském chrámu nechráněný. Obklíčil Odu Nobunagu s přesilou třinácti tisíc mužů proti třiceti, podpálil Honnódži a Nobunaga poté zemřel. V Shadows spáchá seppuku za pomoci Jasukeho, ale ve skutečnosti nevíme, jestli se něco takového stalo. Jasuke v té době v Honnódži byl jako jeden z Nobunagových třiceti mužů, z chrámu ovšem utekl jako doprovod Nobunagova syna, Nobutady. Záhy ho dostihli Akečiho vojáci a Jasuke se prý dlouho snažil bránit syna svého pána. Nakonec svůj meč složil, když ho jeden z Akečiho spojenců přesvědčil, že nemusí mít strach. Akeči Jasukeho ušetřil se slovy, a cituju, že „ten černoch je zvíře, nic neví a není Japonec“. Pak ho poslal, ať je odvezen do katedrály v Indii.

Hra tuhle finální větu parafrázuje a ořízla ji o část se „zvířetem“. Zrovna tak jako Portugalci neříkají Jasukemu slovíčkem na N a Japonci používají pro černocha neutrálnější kuroki-mono. Místo jiného japonského slova na K, které by se volně přeložilo jako „černá pleš“ a dnes se považuje za rasovou urážku. Tehdy to ale nebylo vnímáno stejně, takže i japonské zápisy v kronikách, které odsuzují rasismus vůči černochům, používají ono slovo „černá pleš“. Chápu, že tahle slova by se lidem nechtěla nutně ve hře z téhle série poslouchat, ale v rámci historické přesnosti má smysl je zmínit. Od zaznění oné Akečiho věty se opět příběh stává fikcí, protože o Jasukem víme už jenom to, že celý incident přežil a vrátil se do Indie. Ve hře pokračuje v boji proti Akečimu, aby pomstil svého pána.

Tak, to byly největší prvky, které na mě v prvních desíti hodinách zapůsobily. Pokud bude o téma zájem a já ve hře narazím na další prvky, které má smysl komentovat, rozhodně zvážím pokračování. Obecně bych rád ocenil různé detaily na pozadí, které se drží historické přesnosti v té době. Jako například že bojovníci sumó bojují bez kruhu kolem bojiště, protože ten se jako pravidlo uchytil až o několik desítek let později. Klidně mi můžete i napsat do komentářů, jestli vás zajímá pravdivost nějaké určité části hry. Inspirace se cení a já budu jen rád, když vás bude podobné téma zajímat i v budoucnu. Tohle byly prvky, které zaujaly mě a stejně bylo video skoro na dvacet minut, takže ocením další podněty.