Už vás nebaví Counter-Strike, Valorant, Rainbow Six: Siege a doufáte, že na scénu zase přijde nějaká rána z čistého nebe, která sféru kompetitivních stříleček opět rozvíří? No, přesně s takovým titulem se snaží přijít nezávislé studio Mountaintop, které nás pozvalo si zahrát jejich novou kompetitivní free-to-play 3v3 first-person střílečku Spectre Divide. Poznávací prvky ikonických her, z nichž si tato bere inspiraci, poznáte už na první pohled. Ale přece jenom přichází s řadou unikátních změn, které ji dovolují dost sebejistě vystoupit z řady. A jedna taková první změna stojí už hned v popředí – zápasy jsou sice tři proti třem… ale postav je v každém týmu šest.

Je to jednoduché. Každý hráč disponuje takzvaným „Spectrem“. Jakousi nehybnou schránkou, druhým tělem, do něhož se může kdykoliv převtělit. V praxi to znamená, že všichni mají dvě šance v každém kole změnit situaci a doba, kterou strávíte koukáním na to, jak hrají ostatní, se razantně snižuje. Nejde však jenom o to, že najednou máte dva životy. Když říkám, že se do svého druhého já můžete převtělit kdykoliv, tak to znamená klidně i během přestřelky. Vašeho Spectra si pomocí takového puko-disku můžete nechat poslat na hozené místo. A místo nutnosti spoléhat na spoluhráče a doufat, že je inteligentnější více než jak hraje, může váš dvojník držet pod kontrolou další úhel stejné chodby nebo oblasti.

Nejde však o bota. Umělá inteligence ho neovládá, a zatímco někde jenom stojí, dokáže bez vaší asistence akorát přebít zbraň či umístit bombu. A to jen tehdy, pokud jste samotnou akci započali vy. Zcela bez vaší pomoci pak dokáže jenom vnímat hlasité kroky nepřátel v okolí. A tím vás upozornit, jestli se někdo kolem něho nehýbe. To se hodí obzvlášť na to, pokud s ním chcete hlídat úplně druhou půlku mapy, zatímco vy hlídáte tu první, abyste měli pod palcem obě oblasti pro bombu. Přesně to je jediný a hlavní mód, který ve hře najdeme. Útočící tým musí položit bombu a bránící tým tomu musí zabránit nebo bombu zneškodnit. Nebo se zkrátka oba týmy postřílí, čímž upřímně končí většina kol.

Mechanika Spectra opravdu už na první pohled dodává hře nevídanou dynamiku, a hlavně vlastní identitu. I v momentech, kdy jsem hrál proti silnějším nepřátelům nebo jsem prostě jenom byl noob, jak se na herního novináře patří, nepřišla ta klasická frustrace jako u jiných her. Jedna smrt není banální, to vůbec ne, ale zrovna tak to není konečná. A to dělá hodně. Když se vám navíc povede nepřítele přelstít, ten pocit je dost neskutečný. Toho lze třeba dosáhnout i tím, že pouze házením puku – a tedy když máte Spectra naživu – se lze dostat na nějaká speciální vyvýšená místa, kam se jinak nedá vyšplhat.

Kromě dost nepřeberných množství taktik, které tahle opravdu jednoduchá, přesto brilantní mechanika nabízí, ale jádrem hry stále zůstává střelba a zbraně. Zde už se Spectre Divide výrazně více podobá třeba zmiňovanému Counter-Striku nebo Valorantu. Jde tedy o takzvanou ADS střílečku. Jinými slovy střílečku, kde většinu času strávíte koukáním do hledí zbraně. Střílení od boku, ač užitečné v konkrétních situacích, vás moc daleko nedostane. A přesné zásahy, především do hlavy, budou to, co vás oddělí od průměrných hráčů. I v tomto případě se však vývojáři pyšní menší unikátností a něčím, co hru dělá jak přístupnější, tak vlastně mnohem obtížnější na hraní. A to je takzvaná true-to-crosshair mechanika. Jinými slovy: kam míříte, tam střelíte. Ať už se krčíte, stojíte, chodíte nebo – kdyby to hra dovolala – jste se stavěli na hlavu. Zbraně mají klasický deterministický rozptyl při automatické střelbě, ale ta jednorázová prostě střelí, kam koukáte. Zápasy díky tomu působí i dynamičtěji a hráči opravdu nemají problém se celkem aktivně pohybovat, což je fajn. Kempení jednoho rohu jim tak automaticky nepřidává výhodu.

Arzenál zbraní je pak opět takovou klasikou. A nechybí jak pistole a revolver, tak menší samopaly, pušky, sniperky či brokovnice. A ačkoliv se nerad opakuji – i zde přichází nějaká změna. Zbraně si nekupujete jednotlivě, nýbrž v balíčcích. Každý balíček má dvě rozdílné zbraně. A jedna připadne vám, druhá vašemu Spectrovi. V zásadě tak nelze mít na obou postavách stejnou zbraň, která vám jde nejlépe. Natož sniperky, které jsou schopné někoho zabít na jednu ránu. Tak či onak si budete muset alespoň u jedné postavy zvyknout na to, že zatímco jedna má pušku, druhá brokovnici. I podle toho musíte pracovat s dobrým rozmístěním a měnit taktiku. To, co navíc máte k dispozici, pak samozřejmě ovlivňuje ekonomika hry. Ta z mého testování působí velmi štědře a také více přístupně pro nováčky. Ať už je to díky záložce Quick, která vám navrhne nejlepší kombinace zbraní vzhledem k vaší finanční situaci, či faktu, že nic jako „savování zbraní“ zde neexistuje. S každým kolem začínáte bez ničeho. Smrt po konci kola tak nebolí a nečeká vás chaotické hledání AWP na zemi pro mrtvého spoluhráče.

Zbraně však nejsou ta jediná věc, která vám pomůže vyhrát. K ní vám dopomůžou i sponzoři. V praxi stručně řečeno: lehká inspirace hero shootery. Každý z osmi dostupných sponzorů vám totiž nabídne možnost si v zápase koupit až tři typy vybavení. Zde se hra zase trochu více podobá Valorantu. Nejde však o nic zvlášť fantasmagorického a na ultimátky zapomeňte taky. Jde opravdu jenom o extra výbavu od výbušných, kouřových nebo zábleskových granátů po lékárničku a podobně. Nic, co by zvlášť narušovalo ten důraz na střelbu během hraní.

Jistá inspirace se nabízí i v samotné vizuální stránce hry, která příjemně kombinuje takový realistický styl s trochou stylizace – podobně jako novodobý Counter-Strike – ale třeba postavy a zbraně mají silný cel-shading, což evokuje více Valorant nebo i Apex Legends. Je to zajímavý mix, který vlastně tím, že kopíruje obě velké inspirace, přináší něco svého.

Upřímně bych rád, kdyby moje dojmy zněly méně jako nadržování vývojářům a více jako rozbor dobrých a špatných stránek hry. Ale… Z mého testování tu žádné špatné vyloženě nejsou. Jediné, čeho se bojím, jsou věci, které jsem si zcela vyzkoušet nemohl nebo se aktuálně těžko hodnotí. Třeba zda bude počet dostupných map – tedy čtyři – stačit. Ačkoliv minimálně ty tři, které jsem zkoušel, byly kvalitní. Pak je tu samozřejmě kvalita matchmakingu, a tudíž jestli bude dostatečný počet hráčů; zda jeden mód s bombou bude stačit a třeba to, jak se vývojáři postaví ke kosmetickým mikrotransakcím, co se týče ceny a zajímavosti.

Jak nicméně padlo, špatný aspekt nemá hra snad jediný. A to říkám s čistým svědomím. Tohle působí jako velmi poctivá práce veteránů, kteří za sebou mají práci na Valorantu, Overwatchi nebo Apexu… Jako konzultant se navíc do vývoje zapojil i profesionální streamer a chodící talent na střílečky Shroud, a je to vidět. Hře totiž nechybí řada quality of life věcí, které ji zkrátka dělají více dostupnou, ale nijak jednodušší. Rád bych třeba vypíchl možnost skrze mapu na začátku kola rozestavět sebe i svého Spectra jediným kliknutím bez nutnosti složitě někam docházet. Nebo to, že ze spoluhráčů vidíte čáru, která určuje, kam koukají. Takový laser neviditelný pro nepřátele. Perfektní věci, které hraní zkrátka dělají mnohem příjemnější.

Už dlouho se mi nestalo, abychom po ukončení preview eventu netrpělivě vyhlížel další možnost si hru zahrát. Ale v případě Spectre Divide to bude až samotné vydání ještě někdy během letošního roku zatím pouze na počítače. Tak teď už jen čekat…