Život Není Krásný: Poslední Exekuce – Devadesátky jsou zpět. A jsou stejně zvrácené

Morální kompas jasně mířící k humanismu, dlouhé vlasy, atletická postava a bystrost. To všechno jsou vlastnosti, které jsou naprosto cizí pro Vladimíra Brehowskiho. Exekutora, jehož od důchodu dělí poslední den v práci a který je titulním antihrdinou point & click adventury Život Není Krásný: Poslední Exekuce. Vyznavačům brutálního humoru pravděpodobně sérii nemusím ani představovat. Ostatní bych ale raději dopředu upozornil, že jak samotná hra, tak i některé její záběry rozhodně nejsou určené pro publikum se slabším žaludkem. Proto prosím pokračujte pouze na vlastní nebezpečí.

Série adventur Život Není Krásný od Martyho Pohla se po letech dočkala vytouženého osmého dílu. Pokud jste o předchozích dosud neslyšeli, tak by to mohlo být způsobeno tím, že od posledního, Útěku z věznice Georgetown, uplynulo už dlouhých devatenáct let. Do hraní se ovšem můžete pustit i bez znalosti předešlých her, protože obdobně jako u série Final Fantasy na sebe jednotlivé kousky přímo nenavazují. Pouze spolu sdílejí neutuchající atmosféru městečka Georgetown.

Jak v takovém městě inspirovaném Šluknovským výběžkem vypadá typické ráno exekutora? Na to hra odpovídá již svým tutoriálem. Vladimír se probouzí ve svém bytě po strašlivém řádění. Kvůli kocovině si nepamatuje zhola nic a ve zdemolovaném bytě o dispozici 1+1 se pokouší rychle mezi flaškami, výkaly a zvratky najít své oblečení a exekutorské náčiní, aby se mohl dostavit do práce. Během toho zjišťuje, že ho manželka definitivně opustila a to jen podporuje jeho chuť se vyřádit na svých „klientech“.

Z technického pohledu nás titul svým designem posouvá zpět v čase. Skutečně tak nečekejte nic jiného než ježdění myší po ploše a hledání, na co by se dalo kliknout. Tak jako u předchozích dílů, ani zde kromě scének nevidíme hlavního hrdinu a hra tak příliš nevybočuje z původních kolejí. To bych u klikací adventury vlastně ani neviděl jako příliš velkou překážku, ale přesto musím vytknout poměrně nemotornou práci s inventářem. Ten je zpracován formou vyjížděcí lišty nahoře a poměrně často ji budete myší omylem otevírat. Ještě otravnější to ovšem je, pokud zrovna myš nemáte. Autoři na dotykové ovládání bohužel nepomysleli, a tak například hraní handheldech jako ROG Ally nemůžu příliš doporučit. Hratelné to sice je, ale například minihra se sestavováním rozstříhaného dopisu na čas je bez myši skutečné peklo.

Přes tuto zastaralost musím ale pochválit, že se vývojáři pokoušeli z point & click systému vytěžit maximum. Skutečně dlouho jsem už v žádné adventuře neviděl, že by k řešení hádanky mohlo pomoct tělo hlavního hrdiny. To, že si z ucha vyšťouráte maz na promázání pantu, je přitom ještě ta nejméně nechutná věc na seznamu. Pochvalu si pak také zaslouží několikrát opakovaná minihra s exekucemi. Jakmile se vám podaří dostat k dlužníkovi do bytu, je na vás, co vše mu zabavíte. Nejprve se pokusíte pohledem odhadnout, co by mohlo mít nejvyšší cenu, a pak začnete zabavovat a brát, na co vám přijde chuť. Televizi, stravenky, školní aktovku, dítě, zuby… skutečně si není třeba brát servítky. Obzvláště zábavné je, pokud se vám podaří objevit některý ze skrytých předmětů k zabavení, jako když správně zmáčknete dítě v děcáku.

Pokud máte pocit, že dnešní doba je moc útlocitná, tak vás Poslední exekuce vyvede z omylu. Vtipů na cikány, bezdomovce, policajty, homosexuály či invalidy je tu skutečně dostatek. Hra je tak svým způsobem jistým nostagickým tripem do devadesátkového humoru. Musím ale přiznat, že jsem vlastně v tomto ohledu čekal více aktuálnější tématiky. Ve hře například nenajdete vtipy mířené na transexuály, uprchlíky, mládež na Tik Toku a nic podobného. V tomto ohledu je prostě znát, že hlavní scénář nepsal Marty Pohl puberťák, ale Martin Pohl režisér, producent a scenárista, kterému už táhne na 40. Díky tomu je i samotný příběh hry vyzrálejší a napínavější.

Jistého posunu se dočkala i grafická stránka hry. Z jednotlivých obrazovek už naštěstí tolik nekřičí, že byly dělány narychlo v Malování. Detailů je tak více, ale vizuální identita série zůstala zachována. Pochvalu si zaslouží i poměrně slušné množství animovaných cutscén a obrazovek. Sice mnohé budete navštěvovat stále dokola při snaze přijít na tu jednu kombinaci předmětů, která vás posune dál, ale díky tomu, že jednotlivé kapitoly hry povětšinou protežují rozdílné lokace, vás nikdy žádná nezačne příliš nudit.

Tomu rozhodně významně napomáhá i český dabing. Hlavního hrdinu Vladimíra Brehowskiho dokonale ztvárnil Leoš Noha, který dokázal prodat jeho agresivitu, alkoholismus i čirou zvrácenost. Skvěle své role ztvárnili i mnozí další. Jediným neduhem tak je, že ne všechny průpovídky hlavního hrdiny byly namluveny. S ohledem na jejich množství se to ovšem dá prominout. Výborně se poslouchá i hudba, která je do hry dodána pod brandem Řezníka. Ke zhlédnutí doporučuju i doprovodný videoklip ke hře.

Poslední Exekuce je výstřelem devadesátkového humoru do moderního publika. Pokud vám tak sednou naprosto brutální a nekompromisní vtipy, tak si hru užijete a vlastně vás nebude trápit, že jde z technického pohledu o poměrně zastaralý titul. Hlavním motorem pro hraní tu je scénář. A ten se povedl. Osobně tak doufám, že pozitivní přijetí hry a prodeje zaručí, že se ještě někdy pokračování série Život Není Krásný dočkáme. A snad dříve než za dalších 19 let.