Yupitergrad je virtuální Spider-Man v Rusku

Za minulý rok se v oblasti virtuální reality velmi rozjel žánr takzvaných swing her, ve kterých je vaším jediným úkolem prolétávat nejrůznějšími prostředími za pomocí například přitahujících se háků, pavučin anebo jakékoliv jiné futuristické technologie. Yupitergrad je přesně jedna z těchto her, až na to, že na pohyb ve svém prostředí využíváte gumové zvony do záchodu. Takže ano, pokud vás houpání se v kůži Spider-Mana už omrzelo, teď se můžete houpat jako ruský soudruh uprostřed vesmírné stanice.

Yupitergrad je nejnovější hra pro virtuální realitu od vývojářů Gamedust, která ačkoliv má velmi krátkou kampaň – pouze okolo dvou až tří hodin - dokáže nabídnout spoustu zábavy. Vžijete se do role speciálního ruského kosmonauta, kterého jeho matička země posílá na úžasnou vesmírnou stanici Yupitergrad, aby pomáhal vyrobit to nejlepší palivo, které kdy lidé spatřili. Celá hra je přitom napěchovaná humorem, který vrcholí ve faktu, že i umělá inteligence této vesmírné stanice má ruský přízvuk.

Umělá inteligence jménem AI-sha je přitom jedna ze dvou postav, které Yupitergrad obsahuje, z čehož se dá lehce usoudit, že příběh nebude nejsilnější stránkou celé hry. To se ovšem od takovéto logické akce dá čekat, a tak i když je příběh víceméně nijaký, nepřišel mi vyloženě špatný. Udává důvod, proč prolézáme vesmírnou stanici, dává smysl a je napěchovaný humorem, což je ve spojení se skvělým level designem, ještě lepší hudbou, která naprosto dokonale zapadá do momentů, kde je použita, a zábavností samotného poletování po stanici naprosto vše, co jsem si od něj mohla přát. 

K samotnému prozkoumávání stanice, jak již bylo řečeno, budete využívat takzvané kosmosticks (speciální vystřelovací se zvony do záchodu). Pohyb s nimi je velmi jednoduchý a zábavný, protože se nemusíte jen přitahovat za pomocí páček, ale můžete se i rychle vypálit dopředu díky pohybu vašich vlastních rukou. Jednoduše řečeno si budete připadat vskutku jako takový ruský Spider-Man a to je obzvlášť v těžších úrovních hry naprosto úžasný pocit.

Vaše kosmosticks jsou obohaceny i o malé trysky, které jsou sice celkem zbytečné na souši, ale pod vodou budou vaším hlavním způsobem pohybu. Zatopené části stanice jsou přitom skvělým oživením neustálého proskakování. A veškeré ostnaté pasti, kterým se v nich musíte vyhýbat, vám dají ten správný pocit adrenalinu. 

Důležité je také zmínit, že vaše zvony se nezachytí na jakémkoliv povrchu. Jsou kompatibilní pouze se speciálními modrými stěnami, a proto je vlastně hra logická záležitost. Musíte si svoji cestu nejen sami najít, ale i se úspěšně vyhnout všem nástrahám, jako jsou jedovaté plyny, pohybující se zdi nebo ostnaté bodce. Občas si musíte cestu dokonce sami vytvořit, v tom vám pomáhají speciální žluté stěny. Těch se sice nemůžete zachytit a přitáhnout se k nim, ale můžete je naopak přitáhnout k sobě.

Toto jsou veškeré herní mechaniky a musíme uznat, že ve své podstatě fungují všechny skvěle. I obtížnost je po celou hru nastavená tak akorát a příjemně se zvyšuje podle toho, jak daleko postupujete. Jednotlivé levely pokaždé přinesou něco nového a v základu je jednoduše zábava Yupitergrad hrát. Má ovšem několik menších problémů, které ho bohužel srážejí dolů.

Ten největší z nich je pravděpodobně fakt, že hra má velkou tendenci způsobovat kinetózu, neboli nemoc z pohybu. Velmi jednoduše řečeno, váš mozek je zmatený tím, že se pohybujete, aniž by vám pracovaly svaly, a tak vám začne být nevolno. Ne každý má s kinetózou problémy, ale zvláště nováčci ve virtuální realitě se musí naučit ji překonat. A zrovna Yupitergrad není hra, která by je to příjemně naučila. Samozřejmě neříkám, že to je chyba hry, chci jen poukázat na to, že pokud jste si včera koupili svůj první headset, Yupitergrad pravděpodobně nebude nejlepší kandidát na první zakoupenou hru.

V čem hra ale skutečně chybuje, je vizuál. Ten, ačkoliv ihned zachytí vaše oko a vypadá vskutku velmi krásně, je strašně stejnorodý. Naprosto všechny místnosti, které projdete, jsou sestaveny z té stejné kombinace barev šedé, oranžové, modré a občas žluté. Jednotlivé místnosti neobsahují žádné velké dekorace, které by tuto stejnorodost zachránily, a tak je celá vesmírná stanice pouze jedním velkým převážně šedomodrým pruhem, což je vskutku škoda.

Dále je celkem lehké titul zabugovat. Naštěstí tedy ne až moc lehké, optimalizace je provedena vcelku dobře, každopádně párkrát jsem byla například tlačena hýbající se platformou ve vzduchu, aniž bych na něčem stála nebo se mi povedlo prostrčit hlavu skrz zeď a podívat se hezky na celou úroveň. Tento problém jde vlastně ruku v ruce se strašně citlivým a náhodným odrážením od stěn. Například při bonusových úrovních, které slouží k výzvám, je vaším hlavním cílem být rychlý – samozřejmě. Jenže sebelehčí náraz do stěny vás často naprosto odhodí do úplně jiného směru letu, případně vás nějakým záhadným způsobem zastaví úplně. Kdyby toto byla stálá vlastnost, tak je to v pořádku, problém je ten, že se to děje naprosto náhodně. Občas vás stěna odhodí tak, že okamžitě umřete anebo do vás naopak žďuchne tím způsobem, že vás zachrání z již probíhajícího pádu na smrt. Jednoduše řečeno, velmi brzo se naučíte, že přibližovat se stěnám vskutku není dobrý nápad.

Když si ale vše shrneme, tak je Yupitergrad skvělým titulem. Obsahuje pár neduhů, které zážitek ze hry zvládnou lehce okyselit, ale naštěstí se neobjevují tak často, aby ji vyloženě kazily. Naprosto brilantní hudební doprovod podtrhává napínavé a tak akorát obtížné logické pasáže, které pospojuje sice ne perfektní, ale dostačující příběh plný skvělého humoru. Pokud tedy nemáte problém s nemocí z pohybu, pak vám titul rozhodně doporučujeme, a to na krásných 7 bodů z 10.