Logický sandbox. Musím říct, že toto jsou slova, která ve mně v momentě, kdy jsem je poprvé slyšel, nevzbuzovala příliš velkou důvěru. Logické hry mám v oblibě a v sandboxu se milerád vyřádím, ale kombinaci těchto dvou věcí si představuji v kvalitním provedení jen horkotěžko. Když tedy přišla právě recenzovaná hra Teardown do předběžného přístupu na Steamu, začal jsem se o ni celkem zdráhavě zajímat a navzdory kladným reakcím jsem ji spíše jen pasivně pozoroval. 

Když teď ale samotná hra vyšla ve verzi 1.0, řekl jsem si, že není lepší čas, kdy se do ní vrhnout a zjistit, jestli to „extrémně kladné“ hodnocení na Steamu odpovídá realitě. Jestli nejde pouze o prázdný sandbox, který tu logickou část odsunuje do pozadí, nebo naopak. A jsem vlastně hodně překvapen, že tomu tak vůbec není.

Jak už vám nejspíš při úvodních slovech „logický sandbox“ došlo – první, druhé i třetí housle zde hraje především samotná hratelnost a na té stojí a padá celý její základ i premisa. V roli jakéhosi demoličního experta od různých lidí berete kontrakty, které postupně musíte v rámci poměrně jednoduše nalajnované kampaně splnit. Nejedná se však o nějakou cílenou destrukci budov nebo nedej bože pouhé rozkopání zdí, aby se omylem nic ostatního nezbořilo. Většinou máte za úkol spíše věci poněkud méně legálnějšího rázu, k jejichž dokončení si pomůžete právě onou demolicí. O její „přiměřené užití“ se navíc snad až na úplné výjimky nemusíte vůbec starat.

Budete každopádně krást obrazy, demolovat veřejné prostory, potápět auta nebo trezory, sbírat osobní majetek a tak podobně. Ve většině případů jsou ale tyto fyzické věci připojeny k alarmu. Jakmile tedy nastoupíte do auta a rozjedete se nebo třeba vezmete ten drahocenný obraz, spustí se alarm. V ten moment máte 60 sekund na splnění všech ostatních hlavních úkolů a následný útěk nastoupením do vaší dodávky nebo lodě, ve které jste přijeli. Samozřejmě to ale není vůbec jednoduché. Jednotlivé lokace, do nichž se dostanete, nejsou úplně nejmenší, často nabízí několik pater a spoustu místností i chodeb. A věci, které musíte ukrást, zničit nebo s nimi jinak manipulovat jsou samozřejmě po celé lokaci rozházené od jednoho kraje k druhému. Za pouhou minutu tak toho vlastně moc nestihnete. A právě zde přichází ona destrukce, demolice a další možnosti, jak interagovat s prostředím kolem vás.

Můžete si jednoduše udělat díry ve zdech a vytvořit tak mezi dvěma předměty přímou cestu. Stejně často jako ale budete něco bourat, tak budete využívat i dalších prvků, jež máte k dispozici. Velmi brzy dostanete například možnost stavět prkna, která mohou sloužit jako jednoduchá rampa na vyvýšené místo. Téměř vždy po ruce najdete i řadu různých dopravních prostředků. Osobáky můžete využít na rychlý přesun z jedné části mise do druhé, zatímco bagr k rychlému zničení cihlových zdí a třeba jeřáb k přesunu těžkých věcí. Často se dokonce může právě stát, že lze přesunout i samotný alarm, ke kterému je připojený váš hlavní úkol. Takže lze bez vyvolání poplachu některé věci přesunout a vytvořit si tak strategii a plán, jak to všechno do té minuty stihnout.

Ačkoli tedy můžete přijít a vlastně srovnat se zemí v podstatě celou mapu – což je ta sandboxová část – ke splnění úkolu musíte přemýšlet co, kde a jak přesně zdemolovat, kam co přesunout a jak si co připravit, abyste do minuty stihli splnit váš úkol. Což je samozřejmě ta logická část. A obě závisle i nezávisle na sobě fungují naprosto perfektně.

Samotná hra přitom nabízí několik desítek misí včetně několika naprosto vedlejších. A ačkoli se sem tam mohou některé opakovat a občas si řeknete, že děláte už poněkolikáté to samé a to kouzlo hry omrzelo, vývojáři naštěstí několik věcí často obměňují. I přesto, že do určitých lokací budete chodit opakovaně, tak mají tendenci se měnit. Ať už jde jenom o denní dobu nebo počasí, případně i co tam najdete. Slunný den je vyměněn za bouřku, která má potřebu kolem vás něco zapálit. Klidná noc se zvrtne v prohlídku tornád a ta krásná sněžná lokace? Jo, tu teď hlídá ozbrojený vrtulník a roboti.

Ale vesměs se samotná hra nijak zvlášť nemění, a tak může po nějakém čase působit lehce repetitivně. To už si musí každý odvodit sám; ale pro ty, kteří by u hry byli ochotni zůstat na dlouhou dobu, je to obsahu více než dost. Každá mise totiž nabízí i nepovinné úkoly, které jejich komplexnost i obtížnost zvyšují. A pokud byste například chtěli trochu odlehčenější zážitek, případně naopak výrazně těžší, můžete si v nastavení jednoduše změnit například jak dlouho bude alarm trvat a podobně. A pokud by vám to všechno nestačilo, můžete se vyřádit i v dodatečných výzvách nebo díky modům s přímou integraci Steam Workshopu.

Přečtěte si také: Martha is Dead - Recenze italského psychothrilleru

Vesměs je Teardown tedy poměrně jednoduchou hrou, v níž největší zábava vychází mimo jiné z vaší vlastní kreativity a přemýšlením nad nejlepším možným provedením mise. Tomuhle rozhodně dopomáhá obdobně jednoduchá, avšak překvapivě komplexní grafika. Na první pohled to vypadá trochu jako kopírka Minecraftu s menšíma kostičkama, ale ve skutečnosti jde o voxelovou – nikoliv pixelovou – grafiku. Ta navíc pěkně podporuje fyzické hrátky. A její jednoduché modely i textury jsou ale přímo vyváženy opravdu nádherným nasvícením. To totiž funguje na bázi softwarového ray-tracingu. To znamená, že bez ohledu na grafickou kartu, kterou vlastníte, budete se zkrátka muset spokojit s touto náročnou technologií. Která navíc není schopna využít hardwarové akcelerace a je tak náročná na téměř jakékoliv sestavě. A ačkoli vypadá ray-tracing nádherně a Teardown se může pyšnit vážně unikátní atmosférou a svérázným grafickým stylem, znamená to bohužel, že je taky velmi náročný. I na výkonějších sestavách bude udržení 60 snímků za sekundu problém, obzvlášť v momentech, kdy se objevují efekty spojené se světlem, jako jsou třeba výbuchy.

Na jednu stranu chápu, proč vývojáři neustoupili a nenabídli alespoň nějaký alternativní mód bez ray-tracingu – taková byla zkrátka vize a styl hry – ale na druhou stranu je to vážně škoda, a pokud nevlastníte tu nejlepší sestavu pod sluncem, váš zážitek ze hry může více či méně v některých momentech dost trpět.

Ve finále tak vlastně není jednoduché Teardown hodnotit, protože i když vypadá graficky nádherně, jsou tu jasné obavy z optimalizace. A ačkoliv je hratelnost výborná, může dříve nebo později dojít k repetitivnosti. A ačkoli jsou zvuky skvělé a perfektně předávají přesně ty informace, které mají; takový příběh opravdu nestojí moc za řeč. Přesto si myslím, že dává smysl tento titul hodnotit ze všeho nejvíce právě na bázi jeho hratelnosti a díky tomu si od nás vysluhuje doporučení na 8 bodů z 10. Jde o unikátní a zábavný, byť ne bezchybný zážitek, který by obzvlášť milovníci logických her a sandboxů neměli přehlédnout.