V Someday You’ll Return se vydáte na mrazivou procházku českou krajinou

Betonové bunkry, ponuré osvětlení a rezavé potrubí. To je přesně něco, za čím nejspíš do přírody nechodíte. V Someday You’ll Return se tyto dvě zcela rozdílné kulisy postupně prolínají v jednu a vytvářejí tak naprosto unikátní prostředí, jehož atmosféra vás polapí a bude příjemně děsit tak dlouho, dokud Danielův prazvláštní příběh neodhalíte.

Someday You’ll Return není jen tak ledajaká hororovka. Je to psychologická hororová hra, takže pokud patříte mezi fanoušky her jako například Layer of Fear, jste tady rozhodně správně. Hra vám toho na začátku moc neřekne. Postupně akorát zjistíte, že hrajete za nepříliš sympatického Daniela, který vyráží na místo, na které se z nějakého důvodu už nikdy nechtěl vrátit. Na toto místo ho zavedla Stela, Danielova dcera, která už po několikáté utekla z domu. V průběhu pátrání po Stele si začnete všímat velmi zvláštních věcí. Podivné vidiny, všudypřítomné betonové sloupy, pokroucené ocelové trubky a ta nepřátelsky vyhlížející postava, které nikdo neřekne jinak než Zvíře. 

Daniel je velmi zajímavý chlapík. A to hlavně z důvodu, že o něm víte velmi málo. A dokonce sami nevíte, kdy lže a kdy říká pravdu. V průběhu hry si o něm budete vytvářet všelijaké teorie. K tomu budou dost přispívat telefonáty, rozhovory s postavami a textové zprávy, na které budete mít možnost odpovědět vy sami. To bude mít vliv na následné dění. Příběh ale není jen o Danielovi. Je hlavně o Stele, jejíž příběh budete postupně odhalovat díky stránkám z jejího deníku. Ty se vám postupně odkrývají, díky vzpomínek přírody, do kterých můžete nahlédnout po užití speciálního bylinného odvaru.

Hra není striktně lineární. Les je opravdu rozsáhlý a ztratit se v něm není vůbec těžké. Nabízí spoustu lokací a míst, které ne každý objeví. Kromě toho jsou různá místa převzata ze skutečného světa a díky QR kódům můžete snadno odhalit jejich polohu a vydat se tam třeba na výlet. Ve hře na takových místech můžete nález další střípky k velmi vtahujícímu příběhu, který vám bude nejasný, až do samotného konce. A čím důkladnější budete, tím více se z příběhu dozvíte. Ve světě je totiž mnoho střípků, které lze snadno minout. Ať už jsou to různé útržky ze starých pohádek, zápisky nebo už zmíněné vzpomínky přírody. 

Mě osobně Someday You’ll Return uchvátil hlavně příběhem, jeho vyprávěním a skvělou atmosférou. Kromě toho ale nabízí i celou řadu velmi zajímavých herních mechanismů a jedním z nich je právě vytváření odvarů. Postupně získáváte recepty a seznam ingrediencí, což jsou různé bylinky nebo houbičky. Pro lepší přehled máte v inventáři vlastní herbář a celou alchymistickou sadu. Sbírání a následné krájení nebo drcení konkrétních částí bylin podle daného receptu je zábavné a taky samozřejmě užitečné. Další velmi častá činnost, které se nevyhnete, je lezení po stěně, což někdy nemusí být tak jednoduché, jak se může zdát. Nemohu však říct, že by to patřilo k mým oblíbenějším aktivitám, spíš k nezbytným pro postup hrou. 

Hra ale není mírumilovná výprava, při které jen sbíráte bylinky a odhalujete zajímavý příběh. Velmi brzy se totiž setkáte s poněkud nepříjemnými tvory, z jejichž křiku opravdu mrazí a vzhledu zrovna tak. A když se na vás tahle pavoukovitá bestie rozhodne zaútočit, nemáte šanci. Vývojáři nám schválně nechtěli dát možnost se bránit, kvůli většímu strachu a respektu k daným potvorám. Jedinou možností na záchranu je použití jakéhosi magického kříže, který dokáže na krátkou dobu nepřeměněného nepřítele zastavit. Nejlepším způsobem, jak vyváznout živý, je se jim vůbec neukazovat. To znamená využívat stealth pasáže. Při těch někomu může pěkně tuhnout krev v žilách, ale po několika hodinách hraní si na tyhle děsivé potvůrky zvyknete a už pro vás bude střet s nimi jen zdržováním před odhalováním tajemného příběhu, do kterého už budete ponořeni tak, že vás ani sebevětší pocit únavy nedonutí jít spát. Mluvím za sebe.

Someday You’ll Return není žádná akční hra a při každém střetu s nepřítelem bude vaše jediné řešení útěk, nikoliv souboj. To ale jen dodává hororové atmosféře, která hlavně v druhé polovině hry doslova bere dech. O to se postaral i hudební podkres, díky kterému v kombinaci s prostředím budete jen tiše procházet lokacemi, a přitom mít spadlou čelist. Příroda a skutečné lokace ve hře jsou velmi působivé, ale až železobetonové prostředí v druhé polovině hry si mě dokázalo získat.

Someday You'll Return není ten typ hry, která by vám vždy ukázala cestu. Hlavní věc, která vás první polovinu hry bude vést, je typické české turistické značení, červené fáborky nebo bude vaše cesta popsána v nalezeném dopise. Jsou tu však pasáže, při kterých se i na několik minut zaseknete na jednom místě a za boha nebudete moct přijít na to, co po vás hra vyžaduje.

Danielův dabing je velmi omezený a obvykle ke všemu řekne jen jedno slovo nebo větu. Takže rozhodně nepočítejte s tím, že by vám po půl hodině bloudění v katakombách řekl, co byste měli dělat. V tom vám moc nepomůže ani váš deník, ve které máte kromě všech dokumentů i seznam úkolů, které bývají většinou ve smyslu „najdi Stelu“ a podobně. Někdy může jít o nějaký složitější herní puzzle, někdy zas jen o to, že musíte někam vylézt a vy jste si toho jen za posledních 30 minut nedokázali všimnout.