Když se detektivka potopí, vynoří se survival horor - Recenze The Sinking City 2

„Když mi zavolali na případ týhle recenze, nevěděl jsem ještě, do čeho jdu. Říkali, že jde o zatopený město, zamořený červama. Prý tam řádí i magoři s okultismem. Do toho ta ženská v kómatu. A já ji musím zachránit. Celej ten případ smrděl od hlavy, ale když není práce, berete, co je. A tak jsem to vzal a pěkně se v tom vykoupal. Takhle jsem si detektivní práci nepředstavoval.“

Tentokrát se vývojáři ze studia Frogwares nemuseli prát s francouzskými vydavateli a po úspěšné kickstarterové kampani si hru vydali sami. Zároveň ji od předchozího dílu značně odlišili. Pokračování tak už není detektivní adventura, ale klasický survival horor inspirovaný sérií Resident Evil. Zatopené město vycházející ze světa H. P. Lovecrafta zůstává, jen už jím není Oakmont, ale Arkham roku 1929 – tedy město ležící v Massachusetts, které v Lovecraftových příbězích taky hraje zásadní roli.

Tím hlavním nešťastným hrdinou se tentokrát stává Calvin Rafferty – univerzitní dobrodruh zaměřený na okultismus, který se zmatený probouzí na zemi poblíž své ženy Faye Bennettové. Ta leží v kómatu a celou hrou nás provází jako vnitřní hlas. Calvin má jediný jasný cíl: přivést Faye zpět k vědomí. Jen stále neví jak. Máme tu tak začátek ve stylu „těžké ráno po oslavě“, kdy netušíme, co a jak se stalo. Nasadíme tedy klobouk, vezmeme své věrné devítimilimetrové železo a vyrážíme do bouře potápějícího se města zjistit, co se s tím dá dělat.

V průběhu celého příběhu bojujete s červí nákazou, proti okultismu a silám, které nejsou z tohoto světa. Jako hlavní hrdina hledáte způsob, jak zachránit svou milovanou, ale jako hráč budete neustále pátrat po tom, co se s tím světem do háje děje a co je ta temná síla, která nás táhne po celém městě. Každou chvíli budete doufat, že se všechno brzy vysvětlí. A to až do posledních minut, protože hra vám velmi chytře a napínavě dávkuje informace po malých kouscích. Takže když jsem se po jedenácti hodinách hraní dostal k velkému finále a rozuzlení, s otevřenou pusou jsem si překvapeně řekl: „Co to kudla?“ Samoté tajemno nad povodní, jejím původem a souvislostmi mezi událostmi mě tedy bez problémů udržely až do konce.

Změna žánru ale pro mě byla velkým překvapením. Po prvním dílu a celé sérii se Sherlockem Holmesem jsem se těšil na pořádnou detektivku, ale to se tu neděje. Slovo „vyšetřování“ se v tomhle pokračování sice udrželo, jen už pod ním není komplexní detektivní práce. V rámci vyšetřovatelských aktivit budete pomocí nasbíraných stop hledat řešení hádanek a kódy k sejfům. Vyšetřování tedy bude běžně vypadat tak, že v prvním dokumentu najdete potřebná slova, ve druhém čísla k nim a ve třetím jejich správné pořadí. Nebo prostě budete hledat hvězdicový klíč k hvězdicovému zámku a rezavý k rezavému. Z různých dokumentů a spisů můžete hledat i indicie pro postup hlavním příběhem. Hra vás nebude vodit za ručičku. Vždy vám ukáže překážku, ale jak se přes ni dostat, si už musíte zjistit sami. Ve finále to klasicky můžete řešit i tak, že v oblasti sbíráte všechno a interagujete se vším, co vidíte. Navíc se vám při vstupu do místnosti na mapě hned zobrazí, co všechno v ní je a jestli v ní máte vše splněno. Ke zkoumání stop a řešení hádanek máte také na výběr ze dvou obtížností. S volbou „svěží vánek“ můžete mít veškeré důležité informace v nalezených dokumentech zvýrazněny. Ale jestli se cítíte jako „bystřejší mysl“, budete se na druhé obtížnosti muset bez zvýraznění spoléhat jen na svou intuici. Ve hře zůstala i obdoba paměťového paláce, kde si můžete skládat dohromady jednotlivé skupiny stop.

I přes zjišťování postupu na vlastní pěst je průchod příběhem lineární a bez vedlejších úkolů. Ostatně tu skoro ani nenarazíte na postavy, které by vám je mohly zadávat. Už při prvním vstupu do ulic města sledujete zatopený Arkham na pokraji zkázy a v poslední fázi evakuace. Vy ale máte jiné priority, a tak v prvních hodinách hry proplouváte malou částí města, otevíráte stavidla a jen se bez možnosti průzkumu přesouváte z bodu A do bodu B. Arkham ale není jediná herní lokace. V průběhu hraní se podíváte třeba i do špitálu nebo rybí tržnice. Otevřená mapa předchozímu dílu spíše škodila a působila prázdně. To se tady už říct nedá a vývojáři si díky změně na polo otevřený svět s propojenými lokacemi dali místo na rozloze více záležet na detailech každé místnosti, jejím zaplnění použitelnými předměty a hlavně na nasazení hromady nepřátel.

Těmi jsou v této hře lidé napadení červy, kterým se v oficiálním českém překladu říká slizr. Místní bestiář tak tvoří základní žíví červí mrtví, kteří vám budou chtít dát poslední polibek nebo po vás něco házet, a několik žravých pavoukovců. Ty všechny doprovází i pár dravějších kusů. Samotný boj s nimi vám ale vůbec nic nedá. Žádné předměty, žádné body zkušeností, nic. Bojovat většinou ani vůbec nemusíte. Můžete mezi nepřáteli jen tak prokličkovat a vyhnout se jim. Jen pak musíte počítat s tím, že bez zabití sami nezmizí. Naopak jich postupem hrou bude stále více přibývat a pohyb uzavřenými oblastmi bude stále obtížnější. Na stealth rovnou zapomeňte. Všichni o vás ví hned, jak projdete dveřmi, a sesypou se na vás jako vosy. Samozřejmostí jsou části s bossy, kde vás hra už donutí si cestu ven prostřílet. Většinou jsou to ale repetitivní souboje se stejným druhem o dva metry větších nestvůr házejících kyselinu, které doprovází skupina zombie. Navíc nevím, jestli to byla chyba hry, ale i v tomto případě se mi stalo, že jsem mohl z boje jen tak odejít a pokračovat dál – a boss tam prostě jen stál a smutně koukal. Finální bossové na konci každé oblasti už jsou ale originální výzva na několik desítek minut.

K jejich likvidaci vám hra nabídne typický arzenál zbraní. Na výběr máte pistoli, Thompson, brokovnici, pušku nebo granátomet. A pokud se budete cítit opravdu odvážně, můžete monstra mlátit různými způsoby zblízka. Každý typ nepřítele má své speciální místo, kam můžete střelit pro největší poškození. V případě základních zombie bych ale spíš doporučoval sestřelit je k zemi a pak si na ně pořádně dupnout. Z používání střelných zbraní jsem ale měl dobrý pocit. Nepřátelé se nechovali jako obyčejné vysavače na munici a opravdu reagovali na zásahy a poškození. Výjimkou byl granátomet, u kterého jsem měl většinou pocit, jako bych házel tenisové míčky. S municí je obecně potřeba zacházet s rozvahou a přesností. Platí tu, že je škoda každé rány, která padne vedle, a po vypálení patnácti ran do jednoho obyčejného zombíka můžete mít ve vypjatých situacích s municí hluboko do brašny. V soubojích s bossy je také lepší všechny zbraně využívat vyváženě. Hra vám jinak bude dodávat munici do těch, které využíváte nejméně, a další budete muset sbírat po světě nebo si ji vyrábět z nasbíraných ingrediencí.

Stejně tak můžete v rámci jednoduchého craftingu vyrábět i různě silné léky. Vyrobit tu tedy můžete všechny základní potřebné věci ze dvou surovin a využívat to budete opravdu hodně. Ingrediencí pro crafting se tu totiž vždy nachází o něco více než samotná munice a léky. Se sbíráním a výrobou předmětů se pojí i správa inventáře ve vaší brašně. Ta není bezedná, a vy tak musíte hlavně na začátku hrát už známý inventářový Tetris. Nepotřebné předměty sice můžete vyhodit, ale tím je úplně zničíte. Vyplatí se je spíše odkládat do speciálního kufru, jehož obsah se přenáší napříč všemi vašimi útočišti. Další místa v inventáři získáváte hledáním částí výstroje ve světě. Náročnost soubojů a dostupnost munice je také velmi závislá na zvolené obtížnosti. Ty jsou tu na výběr celkem čtyři. Na nejnižší si užíváte hlavně příběh a nepřátelé vás nemusí skoro vůbec trápit. Nejvyšší naopak otestuje vaši přesnost a obratnost.

Říká se, že si člověk bere kus domova s sebou vždy v situacích, kdy opouští své rodné místo, rodinu nebo zemi. To tady platí doslovně. Vaše útočiště, neboli místo pro odpočinek, vypadá jako místnost bytu hlavní postavy. Těchto místností je v každé části více, vždy se k nim dá snadno dostat nebo se v nich schovat před nepřáteli. Kromě odkládání věcí vám budou sloužit i k ukládání postupu, které je v této hře třeba využívat opravdu hojně, protože automaticky se hra ukládá jen sporadicky. Také si tu budete vylepšovat vlastnosti svého dobrodruha. Zejména jeho obranu, útok nebo léčení. Většina z nich je vázána na jednotlivé typy nepřátel, zbraní nebo věci, které máte v inventáři. Všechna vylepšení ale najednou používat nelze; k dispozici máte maximálně čtyři sloty. Dva dostanete na začátku hry a zbytek si musíte odemknout za výrazně vyšší cenu. Vše si budete odemykat za kameny snové esence, kterými město Arkham zrovna nepřekypuje. Zaručeným způsobem, jak je získat, je skládat dohromady jednotlivé skupiny stop. Občas na ně narazíte jen tak někde ve světě. Pokud tedy budete nepozorní, váš výběr bude velmi omezený. Je tu velmi nutné sledovat váš herní styl a jeho úspěšnost a podle toho si odemčené vlastnosti kombinovat. Máte v inventáři hromadu léků? Nepřátelé vám budou ubírat méně zdraví. Uskakujete neustále útokům? Můžete mít na pár sekund lepší odolnost. Máte často nízké zdraví? Dávejte nepříteli více poškození. A další podobná vylepšení. Jejich nabídka není nijak přehnaná a je dobře přehledná. Navíc si myslím, že jejich kombinování v takto omezeném počtu přispívá k osobitějšímu přístupu k průchodu hrou. A pokud toho po dohrání stále nebudete mít dost, můžete si celé dobrodružství s vámi odemčenými schopnostmi zopakovat v režimu New Game Plus.

Prvky survivalu tedy ve hře jsou, ale jak je to s prvky hororu? Atmosféra hry je ponurá a dokáže být napínavá díky tmavší barevné paletě i sound designu. Hudba sice není nijak přehnaně výrazná, ale dokáže vás v soubojích dostat do napětí a mimo ně vyvolat pocit, že na vás každou chvíli něco skočí. Samotné hororové prvky hry jsou ale velmi předvídatelné a spíš se stane, že vás zaskočí zombík, kterého jste si prostě nevšimli. Musím ale přiznat, že když jsem v prvních hodinách hry vlezl do temné místnosti a slyšel řev nějaké ukrutné bestie, hned jsem zpozorněl.

Hlasový doprovod a dialogy postav jsou vyvážené a krásně pasují do nálady hry. Nic není přehnané, otravné nebo odfláknuté. Žádná postava se nesnaží být zbytečně vtipná a když se nějaká ta humorná situace objeví, působí to jako příjemné zpestření.

Vývojáři si pro dotvoření temné nálady dokázali krásně pohrát i se světly a stíny. Grafický pokrok je oproti předchozím titulům studia vidět především u hlavních postav, ale naopak by to chtělo ještě zapracovat na odrazech, které jsou v některých případech nepochopitelně rozmazané. Technicky velmi silnou stránkou hry je nicméně optimalizace. Na mojí sestavě jsem s rozlišením 1440p hru rozjel na nejvyšší možné detaily s průměrnými 80 snímky za sekundu bez DLSS. A to bez bugů nebo jiných věcí, které by mi mohly znepříjemnit průchod. K tomu všemu pomáhá perfektní česká lokalizace, díky které se při řešení hádanek rozhodně neztratíte v překladu.

Studio chtělo vyzkoušet něco nového, ale okořeněného zkušenostmi ze svých předchozích her. A tak jsme se dočkali kombinace survival hororu s lehkou příchutí detektivky, která dokáže zaujmout atmosférou, příběhem a technickým zpracováním. Inspiraci sérií Resident Evil hra nezapře. To sice nemusí být úplně špatně. Jen se možná mohli odlišit ještě o trochu víc. Pokud čekáte detektivní adventuru, jako byl první díl nebo série se Sherlockem Holmesem, budete zklamaní. Ale jestli máte rádi Resident Evil a chcete temný, lineární horor s lovecraftovským nádechem na dva večery a bez extra lekaček, dostanete solidní zážitek.