Settleři se vrací! Asi nejsem jediný, kdo si po všech těch letech myslel, že tato slova už nikdy nezazní. Poslední díl z této budovatelsko-strategické série totiž vyšel už v roce 2010. Abych to zasadil do kontextu, stačí na to pohlížet následovně: lidé, co se narodili v ten rok, už budou za pár let končit základku. A co hůř, lidé, co se narodili v roce, kdy byla tato hra teprve oznámená, budou tu základku už začínat. Čekání tedy bylo více než dost a ke hře se nyní mohou dostat jak pamětníci, tak i zcela nová generace hráčů. Série jako taková tak před sebou měla šanci na zásadní revitalizaci, jakou si rozhodně zaslouží. A to především s ohlédnutím na fakt, že letos oslaví své třicáté výročí. O to více zarážející je, že ji vlastně Ubisoft bez větších fanfár poslal na definitivní smrt…

Naprostý základ tohoto nového dílů zůstává stejný s tím, na co už jsme si v Settlerů dávno zvykli. Naším cílem je zkrátka zajistit bezpečnost a hlavně prosperitu naší osady. A to už od prvních krůčků, kdy začínáme jenom s hrstkou osadníků na neznámé a neprobádané zemi. Naše první kroky tedy budou směřovat k zabezpečení základních surovin a rozjetí nejpodstatnější části ekonomiky. To znamená začít těžit kámen a kácet stromy a následně je zpracovat, začít rybařit, budovat cesty, obytné chatky, postavit pšeničná pole a tak dále. A také prozkoumávat za hranicemi naší osady a hledat žíly například železa nebo uhlí. Musíme tudíž rozšiřovat naše hranice a postupně zajišťovat přísun všech důležitých materiálů a zásob. 

Což o to; jde o už na první pohled příjemnou a vcelku nenáročnou herní smyčku. S tím takový problém není. Ten ale nastane velmi brzy, v řádu pár hodin, a to po jednom zásadním zjištění. Vývojáři zkrátka úplně zapomněli na pamětníky a zaryté fanoušky. A to na úkor… Upřímně netuším, možná vážně těch hráčů, co budou začínat tu základku? To málo, co jsem popsal, že budete dělat, je totiž až na několik opravdu málo dalších věcí zároveň to JEDINÉ, co budete dělat. Tohle je jednoduše řečeno osekaný titul, jehož náplň a obsah téměř doslova začíná a končí relativně krátkým tutoriálem.

Řada známých mechanik byla buď výrazně zjednodušená do podoby, kdy si říkáte, proč to tam stále jsou; nebo to tam teda pro jistotu není rovnou vůbec. To má za efekt hlavně jednu věc: jakmile najdete dorůstající les, z něhož lze čerpat nekonečně dříví a kterých není na mapě zrovna málo, a zajistíte si obdobně nekonečné a početné kamenné doly… Tak prostě máte vyhráno, protože hra vás do ničeho dalšího nijak netlačí.

Třeba tak základní věc pro správně fungující ekonomiku, jako je jídlo, můžete v pohodě ignorovat. Místo toho, abyste ho museli obstarávat řadou budov a zajišťovat různé typy, aby vaši osadníci v jiných klíčových budovách řádně pracovali, teď zkrátka budou makat i bez něj. Pročby ne. Jídlo tak funguje jen jako jakýsi přísun energie, abyste pouze zrychlili produkci určitých budov. Nebo ho můžete prodat, ale peníze jsou vám prostě k ničemu. Bez přehánění – během mého hraní jsem pro ně nenašel jediné praktické využití, protože jsem se zkrátka nepotýkal s žádnými problémy.

Spousta budov navíc byly v porovnání s předchozími díly buď spojeny do jedné – takže je tu prostě jedna obytná chatka, zajištění zbytečného jídla je otázka sotva pár budov, nikoliv celého propojeného řetězce – nebo pro jistotu byly odstraněny úplně. Všechno je zkrátka osekané nebo neexistující napříč každou myslitelnou součástí. Dobrá alespoň polovina ne zrovna velkého počtu budov a staveb tedy slouží jen a pouze k zefektivnění vaší osady. Nikoliv k zajištění jejího přežití, funkčnosti a prosperity. Jak už jsem zmiňoval, jakmile si zajistíte přísun kamene a dřeva, můžete si hodit nohy na stůl, protože v ten moment už není na co spěchat.

A armáda? Máte tři typy jednotek a věž pro obranu. To je všechno. Jednotky nelze vylepšovat, nejsou zde případně žádné obléhací stroje, prostě k získání nejlepší armády stačí vytvářet příslušný materiál a nastavit automatické verbování. Až budete mít takových 30 jednotek, stačí nakráčet do nepřátelské základny, zničit sklad a máte hotovo.

Ano, rád bych zmínil, že tu třeba najdete kampaň. Jenže ta je prostě tak obyčejná a nezajímavá, že je těžké se nad ní pozastavit. Nebo bych rád rozebral fakt, že tu máte tři frakce, za které můžete hrát. Ale jejich efekty jsou prostě tak minimální, obzvlášť už v tak směšně snadné hře, že tu prostě mohla být jedna a nic by se nezměnilo. Jediný náznak obtížnosti, a tedy alespoň trochu zajímavější hratelnosti, si dokážu představit až v PvP režimu. Ale k němu jsem se z důvodu absence hráčů téměř nikdy nedostal, a když už ano, většinou to moc nevydržely servery. Boj proti umělé inteligenci naopak nepřipadal v úvahu, protože je natolik neuvěřitelně laxní, že jsem nabyl pocitu, že její přítomnost je jen iluzí. A zvýšení obtížnosti nepomohlo. Protože to by tam muselo v první řadě nějaké být.

Upřímně jsem se na nové Settlery docela těšil. Nečekal jsem ale, že se mi pod ruku dostane tak neskutečně strohý, osekaný, plytký a nudný titul, jako je tento. Což o to, kdybych měl vyzdvihnout něco, co se určitě povedlo, byl by to audiovizuál. Graficky je hra rozhodně pěkná a příjemně barvitá, zatímco zvuky asi patří k tomu zcela nejlepšímu, co lze u tohoto titulu najít. Každá ze staveb vydává svoje vlastní různorodé zvuky a s velkým počtem osadníků pohybujících se po vaší osadě zkrátka budete mít skvělý pocit, že to pod vámi skutečně žije. Jen škoda, že to kazí dabing, který sice netrhá uši, ale po chvilce začne být kvůli opakujícím se hláškám zatraceně otravný. Hlavně v případě ženské hlasatelky.

Upřímně bych rád na této hře našel něco vyloženě pozitivního. Něco, co mě prostě donutí si zase ten jeden zápas dát. Ale… prostě to nejde. Takhle – to, co tu je, tak funguje. To rozporovat nebudu. Hra se příjemně ovládá, běží skvěle, bugů má celkem malé množství, pěkně vypadá, skvěle zní, má fajn hudbu a jednotlivé mechaniky fungují. Problém je, že jich je prostě málo. Méně než málo. Jen po odehrání tutoriálu zažijete vše, co na vás čeká bez možnosti svoje schopnosti posouvat dál. A v takový moment vyvstává otázka, proč to vůbec hrát.