Dobrodružství Linka a princezny Zeldy tu již bylo nespočet. Napříč několika konzolovými generacemi nám Nintendo odprezentovalo kouzelné i napínavé příběhy. Ale slyšeli jste ten, kde princezna Zelda ještě vlastně nebyla princezna a království Hyrule vlastně ani neexistovalo? Vydejte se na vůbec první výpravu Linka, během které si pořádně zalétáte, zašermujete a zapřemýšlíte. The Legend of Zelda: Skyward Sword HD přináší na Nintendo Switch úspěšný díl série z roku 2011, který tehdy vyšel na Nintendo Wii. Hra se kromě modernějšího vzhledu může chlubit například novými možnostmi ovládání pro handheld mód nebo mnoha opravami chyb z původního vydání. 

Mnozí z vás se mohli naposledy potkat se sérií u hry The Legend of Zelda: Breath of the Wild, která mnohé překvapila svou otevřeností a volností. Převážně pak i tím, že vlastně můžete vyrazit kamkoliv už od začátku a plnit dungeony ve vlastním pořadí. Skyward Sword je naopak jeden z dílů, který na to jde trochu tradičněji. Je zde mnohem více cutscén a průběh je víceméně nalinkovaný dopředu. Hehe, chápete? NaLINKovaný. Ok, zapomeňme na to. 

Tento uzavřenější přístup ale určitě není špatný a v mnoha ohledech je možná i lepší než naprosto volný svět Breath of the Wild. Obtížnostní křivka může být mnohem lépe navržená a jednotlivé hádanky v dungeonech mohou být více promyšlené, když se ví, v jaké sekvenci půjdou. Zkrátka mají otevřený i tento škatulkovější svět své výhody. Skyward Sword vás ale rozhodně nedrží na uzdě. K dispozici máte svět o několika lokacích s centrálním hubem vysoko v nebi. Tam se ocitnete před každou výpravou do další lokace, abyste nabrali síly a třeba splnili nějaké ty vedlejší úkoly pro obyvatelé tohoto městečka v nebesích. A malým ostrůvkem to rozhodně nekončí! Čeká vás nespočet rozesetých létajících ostrovů, kolem kterých máte možnost létat se svým Loftwingem. To je prastará a vznešená rasa ptáků, která vám slouží příkazem bohyně Hylie. 

Pro Linka i ostatní obyvatelé byl donedávna „svět dole“ jedna velká neznámá a měli za to, že se tam zkrátka nedá dostat. Události ale trochu nabraly spád. Zelda je pryč a vy jste dostali zbrusu nový meč a jste připraveni vyrazit na zemský povrch, kde na vás číhá hromada nepřátel a spletité dungeony… zkrátka taková tradiční Zelda. 

Jelikož Skyward Sword původně vyšel ve zlaté době Nintendo Wii, tak samozřejmě překypuje pohybovým ovládáním. Na to se tehdy snesla tuna kritiky. Na rozdíl od mnoha jiných dílů tady totiž záleží na směru seknutí mečem. Bojování je tak trochu více taktičtější, když se nepřítel třeba kryje vlevo nahoře, takže musíte seknout šikmo z opačného směru. A není nic lepšího, když vážně potřebujete rychle seknout v daném směru a hra udělá doslova cokoliv jiného, jen ne tento útok. HD edice má za cíl opravit tyto problémy a jde na to dvěma způsoby. První a zároveň velice radikální krok je přidání naprosto nového ovládání, které ani trochu nepotřebuje pohyb, což muselo být náročné zrovna u hry, která se celá točí právě kolem něho. Samozřejmě je přítomen i starý systém plný švihání ve správném směru a mávání ovladačem přes celou obrazovku. Zmizela i hromada chyb s kalibrací a mířením. Ale zas tak růžové to není. I přes všechny slibované opravy jsem se několikrát navztekal u soubojů, kde ovladač zkrátka odmítnul poslechnout. Vedlo to k tomu, že jsem druhou polovinu hry víceméně odehrál ve statickém módu bez pohybu. Směr sekání se pak určuje pravou páčkou, kde máte prakticky zaručeno, že švih poletí správně.

Jak již bylo zmíněno, průběh hrou je bližší tradičním hrám ze série. Příběh je lineární a dungeony jsou pořádně promyšlené a obsahují typickou známou smyčku. Sehnat mapu, pár malých klíčů, nový předmět, který vám povolí se dostat na dosud nedostupná místa, a pěkný boss fight. Prostředí i hádanky ve Skyward Sword jsou propracované a utkvěly mi v paměti téměř okamžitě. Taktéž i příběh a osobnosti postav, které potkáte během své adventury jsou kouzelné a velice zábavné. Kdykoliv během vaší výpravy se můžete vrátit zpět do nebes, kde můžete nakoupit nové předměty nebo pomoci lokálním obyvatelům. Zpět nahoru se dostáváte pomocí sošek rozesetých po celém světě. Nintendo do HD edice přidalo ještě novou praktickou možnost teleportu bez nutnosti najít sošku ve světě. Bohužel k této funkci potřebujete zakoupit nové Amiibo, které vyšlo společně se hrou.

Průběh úrovněmi byl vcelku plynulý a každou chvíli se něco dělo. Některé pasáže jsou ale přehnaně plné monologů vaší přenosné parťačky Fi. Každý dialog vás naprosto zastaví a poté vás Fi zaplaví vypočítanými procentuálními fakty o oblasti, kde zrovna jste. Nebo vám bude konstantně radit ohledně věcí, které jsou vcelku jasné. 

Z grafického hlediska se Skyward Sword rozhodně nemá za co stydět. Lehce malovaný styl, který si hra zvolila, zestárnul jak víno a s větším rozlišením a HD texturami vypadá lépe než kdy jindy. Rozhodně zestárnul lépe než další díl Zeldy na Nintendo Wii , Twilight Princess, který adaptoval trochu realističtější vzhled a věk už jde na něm trochu poznat.

Hudební stránka je u série The Legend of Zelda už tak trochu zažitá jistota a Skyward Sword není výjimkou. Orchestrální průvod je s vámi během celého dobrodružství a vrací se i pár starých klasik v modernějším znění. 

Dohromady jsem se hrou strávil kolem patnácti hodin, které mi popravdě připadaly jako takových pět. Čas mi neskutečně pěkně utekl a měl jsem vždy pocit, že se děje něco nového. Na to, že hra původně vyšla před deseti lety, jde opravdu o hodně solidní dílo. Ti, kteří s tímto dílem neměli tu čest během éry Nintendo Wii, by jej definitivně měli alespoň vyzkoušet. A pokud jste ho třeba tehdy hráli, ale odradilo vás pohybové ovládání, nebál bych se tento HD port doporučit i vám. Za tým Indiana si hra odnáší doporučení 9 z 10.