The Bookwalker vám ukáže, že knížky rozhodně nejsou nuda

Titul The Bookwalker: Thief of Tales je akční, zábavnou a napínavou hříčkou v netradičním provedení. Budete přeskakovat z reality do knih, hledat skrytá tajemství, řešit hádanky a krást předměty. Tím nejsilnějším je ale příběh. Ten si sice budete muset číst, ale stojí za to i přes své mouchy.

Ve hře budete hrát za postavu Etienneho Quista. Spisovatele se zvláštní schopností ponoření se do knih, v nichž následně dovede ohýbat děj k obrazu svému. Ovšem kvůli neslýchanému zločinu, který v minulosti spáchal, nedokáže tuto schopnost používat a ani sám vymýšlet své vlastní příběhy. Je tedy odsouzen k trestu psaní pro společenství, které diktuje, co má psát. A ano, jedná se o velký trest, jelikož svobodný spisovatelský duch svázaný pravidly, povinnostmi a hranicemi často vyhoří.

Hlavnímu hrdinovi se samozřejmě takový osud nezamlouvá. Je tu ale jedna spása. Skrze pochybné kontakty je mu nabídnuta taková práce, která by 30 let trestu mohla jednoduše navždy smazat. 

Etienne samozřejmě neváhá a stává se zlodějem v různých příbězích. Sice nedokáže plně využít své schopnosti ohýbání příběhů, ale ponořit se do nich zvládne. Díky tomu přeskakuje z pochmurné a beznadějné reality do pestrého světa knih. Zde vzniká zajímavé kouzlo hry, jelikož příběh se nejen mění podle právě čtené knihy, ale vyvíjí se i podle toho, co se v ní stane.

Hráč zde samozřejmě má možnost rozhodovat o tom, co se stane, ale naneštěstí to zas takovou váhu nemá. A je to něco, co mě dost zamrzelo během hraní. Sice vám to dá ten hezký pocit nadvlády, ale ve výsledku je jedno, co odpovíte, jelikož příběh jede v předem připravené jednokolejné trati. Na druhou stranu jsou dialogy pestré a každá odpověď je unikátní. Podle toho jak odpovíte, tak sice neovlivníte nijak významně celý děj hry, ale rozhodně ovlivníte konverzace, které občas dokáží být velmi nepředvídatelné.

Velkým plusem pro mě samotnou byl fakt, že příběh, který se vypráví retrospektivně, vás nechává v napětí a několikrát si budete připadat jako na horské dráze. V jednu chvíli je plný akce, v druhé vám bude hrát na city a v jiné se budete jen nést na melancholické vlně a užívat příjemné vyprávění o tom, co se vlastně děje v knize, kterou právě prožíváte. A v tomhle mi prostě budete muset věřit, jelikož kdybych ho více popsala, tak přijdete o to kouzlo, kterým je tak unikátní.

Silný příběh ale není jediným pozitivem. Tím dalším je grafická stránka. Zpracování je lehce zvláštní a hrát budete ze dvou pohledů. Tím prvním je pohled z první osoby ve skutečném světě, který vlastně působí dost odflákle. Je mdlý, umouněný a moc si ho neužijete. Je zpracován za pomoci 3D modelů, kdy jsou některé struktury špatně nasvícené, vrhají podivné stíny a kolikrát budou zavázet v prostoru. O průchozích trubkách a dveřích ani nemluvím.

Děj knih budete na rozdíl od skutečného světa pozorovat místnost po místnosti z ptačí perspektivy. Navíc je ono fiktivní prostředí graficky pestřejší a vymazlenější, takže sem budete z trpké reality velmi rádi utíkat. Vše se převede do izometrického pohledu, kde máte různé prostory a postavy. Ty jsou barevnější, různorodější a příjemnější, zkrátka takové, jaké byste očekávali v knihách.

Každý příběh je svým způsobem unikátní, přesto se dá poznat, z jakých děl přišla inspirace. Přemýšleli jste někdy třeba nad tím, co by se stalo s Bradavicemi, kdyby se o nich mudlové dozvěděli a snažili se je zpeněžit? Nemluvě o faktu, že kouzelnická síla je poháněna divnými runovými kameny, které postupně vyhasínají, jelikož každý považuje magii za módu, která už není in. Anebo co takhle suchá a horká planeta plná písku, větrné smrtelné bouře, osamělé cestování vlaky, pytlíky s červeným pískem jako měnou… Ne? Nic vám to neříká? Škoda.

Jako bonus jsou všechny lokace umě vytvořené a je radost jimi procházet. Skrývají spoustu malinkatých drobností, které vám nejen pomůžou v řešení hádanek, ale i pobaví. Případně vám dovolí otevřít dialog, který byste opravdu nečekali. Jedním z velmi zajímavých konceptů hry je i vypomáhání si skrze realitami. Docela často se dostanete do situace, kdy budete muset v knize vyřešit hádanku, ale klíčový předmět se nachází třeba u vašeho souseda. A vůbec, proč si někdo doma schovává obří bourací kladivo?

Scenérie i příběh vás velmi krásně vtáhnou do děje. Můžete se ocitnout v temných kobkách, které obývá šílený vědec, nebo se přesunete do pusté ledové krajiny plné robotů. Knih je sice jenom šest, ale rozhodně má každá své vlastní kouzlo. Když se mu budete opravdu věnovat, dáte četbě šanci a budete knihou pečlivě listovat slovo po slově, můžete se u knih zaseknout i na hodinu. Při rychlém průletu vám ale mohou vydržet jen patnáct minut. Jen trošku škoda, že těch tajemství není v knihách o trošku více, jelikož občas z příběhů nabydete dojmu, že se jedná jen o koridorovku s pár odbočkama.

 Je ale možné, že toho knihy skrývají více, než se na první pohled zdá, jelikož ne vše hned uvidíte nebo najdete. Pokud si tedy pamatujete na klasické point and click adventury, tak přesně to samé budete dělat zde. Najděte místo, osobu nebo věc, se kterou můžete interagovat, a další část příběhu se otevře. Spousta věcí je zde hezky schovaná a ne vždy je dokážete během jednoho průchodu proklikat.

Hned v první knize navíc objevíte zvláštní kovovou lampu s papírkem uvnitř, která na vás začne mluvit. Jedná se o postavu z jiné knihy, jež je zde uvězněna kvůli předchozímu majiteli, kterého potkal předčasný konec příběhu. A aby vám nebylo smutno, tak si nalezence berete s sebou, pojmenujete ho Roderick a náhle máte nejlepšího kamaráda na páchání zločinu. A hlavně je to fajn našeptávač, který vám poradí, kam byste měli jít dál.

Především vám ale bude sloužit coby anděl a ďábel na ramenou a bude vám nabízet různá morální rozhodnutí. Celý příběh se totiž bude odvíjet v dialozích. O to víc mě pak mrzela skutečnost, že když jsem se hned v první knize stala tou „zlou“, tak jsem nedostala možnost se napravit. Ano, na začátku sice máte možnost udělat dobrý nebo zlý skutek, ale jakmile se jednou rozhodnete, bude vám ta ukecaná lampa stále vyčítat vaši volbu, která poškodila někoho jiného. Po zbytek hry pak nemáte téměř žádnou možnost ukázat, že vy vlastně nejste špatný člověk.

A když už jsem se tedy rozhodla jít cestou zla, tak se morálka hlavního hrdiny najednou jako zázrakem zvýšila a udělal dobrý skutek, i když jsem nechtěla. Ne, prostě promiň hůlko, chtěla jsem rozbít sklo a vzít si tě, ale té hře na to chybí dialog.

A když jsme u těch problémů, tak to bych nebyla já, abych jich neobjevila tunu. Dialogy na sebe kolikrát nenavazují nebo se překrývají, jelikož jste udělali něco, s čím hra nepočítala. Nebo se texty předběhnou a najednou se dozvíte o postavě, kterou nemáte šanci znát, ale přesto ji máte donést pytlíky s pískem. Abyste mohli interagovat s určitou věci, musíte na ni přesně kliknout, takže se vracíme do dob pixel huntingu, a ideálně v tom správném momentu, jinak se k ní třeba už nedostanete. Alespoň že optimalizace je skvělá a při hraní nepocítíte žádné propady nebo jiné problémy.

V příbězích knih narazíte i na souboje, které jsou velmi dobře umístěné a dají hře živost. Jedná se ale o klasický tahový systém. Nejdříve zaútočíte vy, poté nepřítel. Nic složitého. Repertoár schopností sice není obrovský, ale dá se s nimi vyhrát. A nepřátele? Ti jsou sice vzhledově rozdílní, ale všichni bojují na úplně stejném principu a nemají unikátní schopnosti.

Ku pomoci vám bude i velmi lehký systém výroby předmětů. Díky němu můžete vytvořit klíčové předměty, jako jsou štípačky nebo páčidlo, případně flašku s inkoustem, která funguje na způsob many. 

Smutnou stránkou celé hry je ovšem zvukový podklad. Naprosto chápu, že vývojáři ze studia DO MY BEST toho za sebou až tolik nemají a museli dělat kompromisy, ale proč i tak nedali audiu trochu více života? Že jsou dialogy jen hromadou mrmlání se dá pochopit, není to nic zvláštního. Ale proč jsou ty zvuky tak odfláklé?

Ať už v knize nebo v realitě, neustále se budete potýkat s tím, že paleta zvuků je dost chudá a rychle zjistíte, že více interakcí využívá téměř stejné zvuky. Jakmile si toho všimnete, začne vám to připadat otravné. A to je dost velká škoda. A ačkoliv hudba samotná dokáže navodit atmosféru, úplně si na ní bohužel po dohrání nebudete moci vzpomenout.

Jako celek hra působí velmi hezky a solidně. Zajímavý koncept zajišťuje velmi pěkné vžití do knihy a dává možnost poznat, jaké to je prožít fiktivní příběh. Koncept přebíhání z knižního do reálného světa je taktéž velmi zajímavý a pro řešení hádanek zcela nezbytné, i když občas nebudete chápat, co se vlastně děje. Někdy prostě dojdete do bodu, kdy vůbec nebudete tušit, jaký je váš úkol, co vlastně máte najít nebo s kým si máte promluvit. A to právě z důvodu občasných problémů, kdy dialogy probíhají ve zpřeházeném pořadí.

Silný a emocionální příběh, který není až tak moc vámi ovlivnitelný, bohužel lehce narušuje audio, které je zde opravdu slabé. Přesto dokáže vyprávění stát pevně nohama na zemi a zajistí, že se sami sebe budete ptát na vaši morálku. The Bookwalker: Thief of Tales mohu doporučit jako klidnou oddychovku pro někoho, kdo si potřebuje dát pauzu od hektických her a chce se jen posadit a číst si.