Starfield je skvělý... na poměry Bethesdy

Po úmorných pětadvaceti letech konečně dostáváme možnost podívat se na vizi grandiózního sci-fi v takové podobě, jak si ho představoval Todd Howard někdy v době vydání The Elder Scrolls II: Daggerfall. Základní premisa Starfieldu: objevování nezměrného vesmíru, naprostá svoboda a solidní RPG systém, který bude reflektovat, co děláte, se hře povedla. Ale rozhodně ne na výbornou. Neuvěřitelné množství obsahu je často zadupáváno jeho přehnanou zastaralostí. 

Je to jednoduché. Máte rádi filmy jako Gravitace, Marťan či Interstellar? Jste fanoušci sci-fi s realistickými kulisami, které se blíží naší úrovni technického poznání? Tak super! To jste na správném místě. Pokud jste se ovšem také těšili na inovativní RPG plné nadčasových aktivit, tak vás zklamu. It just doesn’t work.

Coby čistokrevné RPG od Bethesdy se v roli geotechnika ocitnete na planetě, jako prostý dělník. Tenhle sci-fi svět zjevně má již přehršel programátorů, pilotů a inženýrů, a tak vám je svěřena práce pouhého kopáče. To naštěstí netrvá příliš dlouho. Po čtyřech vykopaných kamenech se otevře nová šachta, při jejímž průzkumu se dotknete zvláštního artefaktu. Následná nadpozemská vize vás omráčí a po probuzení na ošetřovně dostanete možnost se rozpomenout na svůj předchozí život a tedy si konečně vytvořit svou vlastní postavu. Jednoznačně musím pochválit možnosti její tvorby. Věřím, že se mi podařilo vytvořit skoro takového fešáka, jako jsem já sám. Včetně pneumatiky.

Ale výběr správného fyzického pozadí není všechno. Vybrat si musíte z pestré škály i to příběhové. Chcete být gangster, polní medik, či kuchař? Rozhodně můžete. Napůl. Tato volba určí vaše počáteční dovednosti, ale jinak velký dopad nepocítíte. Podle dovedností pak výjimečně získáte možnost například volby unikátních dialogů. Já tak například jako industrialista mohl zatlačit na obchodního ducha jiných postav. Mají štěstí, jinak bych z nich vytřískal víc než jen toho ducha.

Silnější dopad má výběr tří dodatečných vlastností. Ty vám totiž mohou přinést jak užitek, tak i drobnou nevýhodu. Pokud si zvolíte cizokrajnou DNA, budete sice houževnatější, ale zase na vás nebudou léčivé přípravky fungovat tak dobře. Za sebe mohu doporučit například empata, který dává bonus parťákům, se kterými máte dobré vztahy. 

Tvorbou postavy bohužel končí ta příjemnější, úvodní, část. Jakmile se totiž proberete, události naberou spád, za který by se nestyděly ani nové díly Rychle a zběsile. K vaší důlní kolonii totiž zničehonic přiletí nějaký pan Barrett, řekne vám, že je “strašně hustý”, jak jste po dotyku s artefaktem viděli zářivá světélka a že on je viděl taky. Potom zaútočí piráti a on vám posléze věnuje svůj vesmírný koráb, abyste se přidali ke kastě vesmírných dobrodruhů jménem Konstelace, kteří v zájmu dobra zkoumají vesmír a snaží se najít další artefakty. Uvěřitelnější by mi asi přišlo, že by mi pes v průběhu diktátu přišel sežrat papír, udělal přemet vzad a odletěl oknem.

Přiznávám, že v tomto ohledu mi například po hraní Baldur’s Gate lehce stouply nároky na to, jak si představuju uvedení do příběhu. Vypadá to, že v Bethesdě prostě tak nějak neumí napsat obyčejnější lidštější vyprávění a prostě vás potřebují dostat co nejrychleji do bodu, kdy jste hrdina, a poté možná začít s nějakým skutečným příběhem.

Jakmile se smíříte s vaší rolí zachránce vesmíru, kterému vše spadlo znenadání do klína, můžete se vydat vzhůru ke hvězdám a pátrat po dalších artefaktech společně s lodí Frontier, která se záhy stane vaším novým domovem. Zde musím sklonit vývojářům obrovskou pochvalu. Před vydáním této hry jsem neznal termín „NASA punk“ a přitom vizuální stránku lodě dokonale popisuje. V podstatě všechny vesmírné koráby zvenku vypadají úchvatně a uvěřitelně. To samé platí i o interiérech. Jakmile se nalodíte, máte pocit, jako byste sledovali záběry z Mezinárodní vesmírné stanice. Na lodích najdete drobné předměty a známky každodenního užívání a říkáte si, že takhle nějak by asi za pár set let mohly vesmírné koráby skutečně vypadat, kdyby lidstvo stejně jako ve Starfieldu objevilo takzvaný grav drive. Tato technologie umožňuje cestování nadsvětelnými rychlostmi, a to formou skoků mezi jednotlivými hvězdnými systémy. S touto formou pohybu v zásadě nemám jediný problém. Oproti dalším vesmírným simulátorům mi skutečně nevadí, že není třeba někam fyzicky létat dlouhé minuty. Či jako v případě Elite: Dangerous i hodiny. Mrzí mne ovšem fakt, že hra, jejíž hlavní podstatou je realistické objevování vesmíru, nás okrádá o možnost přistát a vzletět, či zkoumat planety přímo z kokpitu.

Zdá se mi, že Creation Engine 2 od své předchozí verze známé z Fallout 4 či Skyrimu zas tak velký kus cesty neurazil. Letový protokol je totiž následující: přijdete k vchodu lodi. Načítání. Proběhnete lodí do kokpitu a dáte možnost vzletu. Mikro-loading. Přehraje se animace vzletu. Další mikro-loading. A už jste na orbitě planety. Rád bych upozornil, že od vydání No Man’s Sky uběhlo už sedm let. A jestli něco vývojáři zvládli už při vydání, tak to byl právě ten pocit z prvního odpichu od země a z cesty k dalším systémům. Starfield radši cestování vesmírem vypustil úplně. Vždy se pohybujete pouze na orbitách planet či vesmírných stanic a v jejich nejbližším okolí. Tam samozřejmě ovládání máte. Můžete se tak vyřádit s tím, jakou šťávu pustíte do jednotlivých systémů, občas budete bojovat a užívat si průlety naskrz vesmírným smetím, ale iluze se začne brzy rozpadat. Třeba v momentě, kdy zjistíte, že můžete libovolně narážet do čehokoliv chcete a že ačkoliv se třepe celá loď a jedete na plný plyn směrem k planetě, vaše vzdálenost se nemění a letíte tak jen do obří neviditelné stěny. A cesta do širého vesmíru? Hádáte správně, i na druhé straně vás drží neviditelná zeď.

Záhy jsem tak hodil neustálé nastupování a vzlétání za hlavu a spoléhal jsem na téměř všudypřítomné rychlé cestování. Ve většině případů totiž můžete skočit z planety k planetě pouze skrz mapu. Teď ovšem spusťme přistávací sekvenci, jdeme se podívat na zem.

Na povrch měsíců a planet se můžeme podívat dvěma způsoby. Starfield totiž kombinuje předpřipravené lokality, jako je například hlavní město spojených vesmírných kolonií New Atlantis, společně s procedurálně generovanými částmi. Na orbitě tak zvolíte například jedno až tři předvytvořená místa, anebo jako na globusu konkrétní místo kdekoliv na povrchu. To se posléze vygeneruje dle typu povrchu. Každá z planet má přibližně jeden až čtyři biomy na výběr. Nechybí oceán, les, planina či ledová tundra. Jakmile na povrch dosednete, objevíte se v náhodně generovaném prostoru. Ačkoliv je přibližně 90 % planet naprosto pustých, zbylých 10 % je vyhrazeno pro něco živého. Zpravidla to bývají čtyři druhy flóry, čtyři druhy fauny a nějaké těžitelné materiály.

Vše vypadá uvěřitelně do chvíle, než se pokusíte někde strávit více času a kulisy se vám začnou poněkud zajídat. Z počátku jsem udělal strašlivou chybu: přijal jsem vedlejší úkol, který spočíval v kompletním vědeckém naskenování planety. To pro mne znamenalo od každého druhu rostliny naskenovat přibližně osm exemplářů. Žádný problém. Oříšek přišel se zvířaty. Ta agresivnější můžete zkoumat pouze pokud jsou mrtvá. Po pár těžších soubojích jsem tak měl naplněné tři druhy ze čtyř a posledního tvorečka jsem prostě najít nedokázal. Prolézal jsem jeskyně, opuštěné doly a vrchy, přistával jsem na mnoha místech a nalézal totožné struktury jen pro to, abych zjistil, že posledním chybějícím zvířetem byla ryba. Ano. RYBA. Pokud vám najednou zablýskala očka z představy updatu Abyss do No Man’s Sky a krásných podvodních světů, tak mám pro vás další špatnou zprávu. Rybolov vypadal asi nějak takto…

Spíše než přírodu mohu doporučit zkoumání obydlených a opuštěných základen. Při procházkách budete narážet na předpřipravené situace; například tak uvidíte skupinu vesmírných pracantů, jež těží síru a loď, která jim měla přivést zásoby a má zpoždění. Můžete se na ně vykašlat, okrást je, anebo jim pomoct tím, že jim ze svých osobních zásob něco dáte. Podobných situací je ve hře jak těch planet a dá se tak říct, že bude stále co objevovat. Problémem je pouze to, že tyto nahodilé události jen zřídka mají jakýkoliv měřitelný dopad. Dokonce si po pár planetách začnete všímat i toho, že se mnohé struktury opakují. To se ale asi dalo čekat, když je celý vesmír kolonizovaný pouze a výhradně lidmi. Z počátku vás bude bavit číst a procházet různé deníky či sbírat hrnky a další podobné harampádí, ale jen těžko se zbavíte pocitu, že jste vše už někdy viděli, četli a že na tom prostě a jednoduše nezáleží. 

Naštěstí je tato fádnost okořeněna celkem zdařilým soubojovým systémem. Vesmír ovšem není pouhou promenádou přívětivých kolonistů. Mnohem častěji narazíte na zlotřilé piráty, na které bude platit pouze a jedině pistole. Nebo samopal. Nebo brokovnice. Nebo puška. Nebo laser… V tomhle je hra velmi robustní. Na výběr máte celou škálu různých typů zbraní a každou mrtvolu můžete okrást o cokoliv chcete snad jen kromě spoďárů. Pokud tak měl zlotřilec zbraň modifikovanou o zápalné náboje, je vaše. To samé platí i o dalším vybavení, jako jsou skafandry, helmy a batohy. Každý předmět má tradičně vlastní sadu parametrů a věřím tomu, že hračičkové si v tom to své najdou. Sám ale přiznávám, že z důvodu celkem silného nedostatku nábojů, jsem se často uchyloval ke zbrani nejzákladnější – a tou je těžební laser. Ten se totiž pouze zahřívá a můžete ho použít vždy, když pár sekund počkáte, než se zchládí. Právě do něj jsem investoval velmi rád své dovednostní body. V tomto ohledu Starfield představuje systém vzdáleně podobný tomu ze Skyrimu. Za zabíjení, objevování a plnění úkolů dostáváte zkušenosti, které můžete utratit v zásadě za jakoukoli schopnost chcete. Nejdříve jen za její první stupeň. Později po splnění konkrétní výzvy můžete přecházet na stupně vyšší. Pro vylepšení zásoby kyslíku tak nestačí jen tím kyslíkem plýtvat jako by tomu bylo právě u Skyrimu. U zlepšení nosnosti je touto výzvou například chůze v přetížení, u páčení zámků jejich překonané množství a podobně. Perků je přitom na výběr tolik, že budete moct zvyšovat úrovně téměř jak dlouho budete chtít. Sám jsem ale spíše razil cestu vylepšování těch, které jsem považoval za nejkritičtější, a proto jsem si já pako odemknul jetpack až na konci.

Ač mne souboje bavily, nemohu příliš pochválit jejich variabilitu. Vesmírní piráti sice často překvapili různými druhy zbraní, ale v zásadě se jednotky opakují, jen je občas doplní nějaký robotický pomocník. Také nepobrali příliš inteligence a místy se vás budou pokoušet zastřelit přes zavřené dveře či vyztužená okna. Ani vaši společníci na tom nejsou o moc lépe a začal jsem jim přezdívat chodící inventáře. Myslím, že hráči Skyrimu, kteří s sebou měli třeba Lydii, budou soucítit.

Vážně se nemohu zbavit dojmu, že hlouběji působili i společníci třeba z Dragon Age: Origins či Mass Effectu. Je pravda, že vaši kumpáni z Konstelace mají dobře vyobrazené osobnosti. Sarah Morgan je vědkyně stojící si za právem a pořádkem. Barrett je trošku volnomyšlenkářský objevitel. Sam Coe je prominentní syn a tak trochu kovboj. Andreja je zase zahalená tajemstvím. Primadona jedna… Problémem ovšem je, že všichni jsou až přehnaní dobroprdi. To se sice od skvadry vesmírných hrdinů očekává, ale jakmile vás každých pár chvil v průběhu mise zastaví, aby vám vyznali alespoň platonicky lásku, působí to prostě strojeně.

Hlavní dějová linka je bohužel obdobně umělá a založená na tom nejhorším klišé – jde v zásadě o jeden obrovský fetch quest, ve kterém pouze hledáte další a další dílky artefaktu ze začátku hry. Drtivá většina je ale prostě jen zaražena v zemi v nějaké jeskyni. Naštěstí z tohoto paradigmatu některé vystupují. Bavilo mne pohybovat se v městě s nádechem kyberpunku a pokoušet se zařídit předání artefaktu diplomaticky či další získat od sběratele na vesmírné lodi. Úžasné bylo i objevení prvního tajemného chrámu, který vám poskytne jistou nadpozemskou sílu. Ale když jsem poté viděl tu stejnou komnatu s tou stejnou minihrou popáté, říkal jsem si jenom „bruuuuh“. Naštěstí, absolvovat to se vyplatí, hra vás odmění.

Starfield sice v hlavní dějové lince pokulhává, to ale neznamená, že nemá co nabídnout. Hře totiž rozhodně nemůžu upřít naprosto nesmyslné množství obsahu, do kterého vás absolutně nikdo nenutí. Třeba to těžení. Rozlaserování hroudy železa je sice oproti mizejícím terénním útvarům z No Man’s Sky výrazně neuspokojivé, ale pokud vás nebaví, můžete ho vlastně ignorovat. Zatímco si trpělivější hráči u sbírání surovin, které následně mohou využít pro tvorbu vlastní základny anebo pro vylepšování svého vybavení, frenetičtější hráči asi dají přednost vícero bojům proti nepřátelům kolonií. A vybavení získají buď z jejich chladných rukou, nebo za kredity utržené na odměnách. Na své si přijdou i stavitelé. Svou loď si můžete z jednotlivých modulů poskládat jakkoliv budete chtít, když splní základní fyzikální podmínky ohledně nosnosti a výkonu. Vyberete si správný reaktor, generátor štítů a klidně i přistávací nožičky. Pokud vás to ale obtěžuje, můžete zrychleně pouze upgradovat jednotlivé části nebo koupit či ukrást cizí loď.

Za výčet toho, co ve hře můžete dělat, Bethesdě sice tleskám, to jo, ale adorovat a vyzdvihovat průměrnost nemám příliš zapotřebí. Ač můžete pirátskou loď ukrást, stejně vás to před dalšími neschová. Základnu si na opuštěné planetě vytvořit sice můžete, ale vzhledem k možnostem rychlého návratu na již známé planety v tom postrádám nějaký hlubší smysl. Raději bych chtěl možnost postavit si z nasbíraných materiálů třeba těžebního mecha. Suroviny se mohou hodit například pro vylepší vybavení, ale mně se během hraní vážně nechtělo pro vylepšení zásobníku proskákat tři planety, abych našel dvakrát wolfram, jedno lepidlo a tři urany. Na to je ve hře poněkud moc druhů surovin a ty dodatečné ani nemůžete získat rozkladem zbraní či dalšího harampádí. Poválené notesy tak raději doporučuji nechat mezihvězdným školákům, když už hra startovala v září.

Každodenní pobyt v galaxii vám bude znepříjemňovat ještě další věc, a tou je celkový design uživatelského rozhraní. To považuji za přinejmenším nepromyšlené. Třeba porovnávat vybavení v inventáři je vyloženě za trest. Pomocí červené a zelené barvy sice zjistíte, že nově nalezený skafandr má například lepší aerodynamiku a horší výdrž proti korozivním plynům, ale nedozvíte se o kolik. A na dodatečné efekty úplně zapomeňte. Předměty mají kolem šesti základních parametrů, a pokud nemáte fotografickou paměť, budete mezi nimi muset neustále skákat, abyste posoudili jaký je lepší. Hra se ani neobtěžuje vás při zkoumání beden nějakou ikonkou upozornit na typ sbíraného předmětu. Jistě, i méně znalý angličtinář pozná, na co je bandáž. Ale napadne vás to například u jména Hippolyta? Mně teda vážně ne.

Autoři hry byli zcela zjevně líní si s rozhraním jakkoliv vyhrát. Moderním standardem je automatické přizpůsobení rozhrání pro režim klávesnice, myši a ovladače. Zatímco tak Starfield rozhrání dobře funguje s ovladačem, bohužel PC hráči ostrouhají a skrz nabídky se těžce naviguje. Z poslední doby jde dobrým příkladem Hogwarts Legacy. Absence detailnější mapy ve městech či na misích už je pak vyloženě jen čirá zlomyslnost.

O hře bych asi obecně mluvil lépe, kdyby ty problémy s rozhraním byly alespoň vyváženy obecně dobrým technickým stavem. Bethesda Game Studios vydala svůj doposud nejodladěnější titul, ovšem jen na jejich poměry. Sám jsem měl velké problémy s celkovou stabilitou a hra mi často padala. Zdálo se mi ovšem, že tyto problémy vznikaly kombinací upscalingové technologie FSR s nahráváním záběrů pomocí Shadowplay. Tohle trápení se týká spíše nás, recenzentů a streamerů. Běžní hráči tyto problémy nezachytí. Vypadávající modely, záseky postav během dialogů, nesmyslné zjevování NPCček u vchodů do scény a lidské dopravní zácpy, jo, toho si už všimne více lidí. Stejným způsobem zastarale působí rozhovory, kdydialogy probíhají přitažením kamery přímo naproti postavám a aktivují se zpravidla z míst, na kterých zrovna stojíte. Což nezní jako špatný nápad, dokud nenarazíte na vážně bizární situace…

Pevně věřím v to, že Bethesda spoustu věcí po vydání ještě opraví. Je tak dost možné, že za půl roku bude Starfield vypadat úplně jinak. Díky aktivní moderské komunitě je dokonce možné si zážitek notně vylepšit už teď. Sám jsem si tak cvičně do hry přidal podporu DLSS. Na Nexus Mods dokonce naleznete i StarUI, což je obdoba známého SkyUI ze Skyrimu pro výrazné zpřehlednění nabídky inventáře. V oblasti modifikací mám dokonce jedno osobní doporučení. Pokud nejste fanoušci všudypřítomného zeleného nádechu, tak vám mod NeutralLUT vypne původní filtr a nasadí neupravenou barevnou paletu, která dle mého vypadá lépe, nicméně tím hra ztratí osobitý filmový nádech, od kterého si evidentně Bethesda hodně slibovala.

Nebylo by fér vůči dalším hrám, pokud bych se nyní zaměřil na to, jaký Starfield může být. Důležité je, v jakém stavu se nachází Starfield teď. Z tónu celé recenze je asi znát, že nemám velkou potřebu se ke hře nadále vracet. Respektuji to, o co se vývojáři snaží, a je mi jasné, že spousta fanoušků Skyrimu nebo hlavně Falloutu přesně na tento typ hry již léta čekala. Ať už jde o craftování, budování základny nebo vaření, nějaká z těchto, či mnoha dalších mechanik vás prostě potěší. Sám jsem jen prostě v obdobném vesmírném dobrodružství čekal pokročilejší průzkum hlavně… no, toho vesmíru!

Jako fanoušek Star Treku bych rád zkoumal bílé trpaslíky, červí, potažmo i černé díry… to by jim tak přitížilo přidat nějaké mlhoviny?! Nic z toho mi ale Starfield, až na pár výjimek, nenadělil. Přesto, kvalita mnohých modelů a jejich materiálů umí přesvědčit i mě o své unikátní atmosféře, která nepůsobí zle a detailnost scén zachraňuje i hudební doprovod od známého skladatele Inona Zura. Přiznám se, že mi několikrát vyvolal příjemné mravenčení po těle.

Obecně Starfield přináší nadprůměrnou kombinaci průměrných mechanik. Své publikum si jistě najde, a nebude malé. Už teď je hra vlastně dokonalá jako relax po práci a lze při ní snadno “vypnout mozek”. Není problém ji zapnout, splnit jednu či dvě mise, prozkoumat neznámou planetu, vylepšit si jednu zbraň a bez nadbytečného stresu jít spát. Když budete hledat, jistě najdete spoustu zajímavých tajemství, hádanek a pěkných dějových linií. Hra vás vlastně nikam moc netlačí. A takhle ke Starfieldu bude přistupovat mnoho hráčů. A naopak bude i hromada hráčů, kteří budou přesně ze zmíněných důvodů na hru oprávněně naštvaní. 

Ať už si o Starfieldu budete myslet cokoliv, nedá se Bethesdě upřít, že vytvořili silné jádro, na kterém mohou stavět obsah budoucí měsíce, možná celé roky skrz aktualizace a mody. A i když na tom technologicky Starfield není tak špatně, jako tomu bylo u startu No Man's Sky, je to právě vize budoucích aktualizací, která může proměnit Starfield na něco lepšího. Na hru, která nebude mířit jen na fanoušky Bethesdy, ale přinese lepší zážitek pro fanoušky všech vesmírných her.