Marvel's Spider-Man 2 vypráví ten nejlepší videoherní příběh o pavoučím hrdinovi

Zalidněné ulice města New York, spletitý zástup známých postav i uspokojivý soubojový a pohybový systém; přesně to se mi vybaví při pomyšlení na akci Spider-Man od Insomniac Games z roku 2018. Nyní, o pět let později, se Marvel’s Spider-Man 2 snaží na konzoli PlayStation 5 přinést přesně to, co jsme na prvním díle této série milovali. A to se mu i daří.

Druhý díl vám odvypráví úžasnou odyseu o nejen jednom, ale rovnou dvou pavoučích hrdinech. Americká metropole nikdy nevypadala tak dobře a každý souboj v jejích ulicích i houpání v oblacích vám vnese adrenalin do žil. Otázkou je, zda to stačí.

A hned vám můžu říct, že mám pro vás dvě zprávy. Jakkoliv se studio Insomniac Games snaží odvyprávět velkolepější příběh, tentokrát rovnou s Peterem Parkerem a Milesem Moralesem v hlavní roli, měla jsem jednu obavu: zda vývojáři zvládnou přes všechen úspěch prvního dílu i spin-offu s druhým jmenovaným hrdinou inovovat zajeté herní mechanismy.

No, začněme tím, že pokud se vám líbil titul z roku 2018, tak přesně odhadnete, co očekávat od tohoto pokračování. A to je ta dobrá i špatná zpráva.

Marvel’s Spider-Man 2 je akční adventura, která nám opětovně dovolí pocítit, jaké je to být pavoučím mužem. A nejen jedním. Pokračování superhrdinského příběhu je v mnohém daleko lepší a od samotného začátku budete dychtit po každém úkolu, který vám odhalí kousek příběhové skládanky.

Sledovat budete život dvou hrdinů, Petera a Milese, kteří dennodenně chrání občany New Yorku. Poklidnou službu ovšem narušuje lovec Kraven, který se vydává do rušného města, aby pochytal všechny padouchy. A to včetně Spider-Mana. Vzápětí se tak ze hry stává hon za kořistí a také lehké detektivní pátrání po tom, kdo tenhle Kraven vlastně je, co dělá a proč se snaží utkat s každým, kdo se kdy jen postavil na stranu zla.

Titul tak do příběhu přináší velmi známé postavy z universa Spider-Mana, které se ale dříve ve hrách od Insomniac Games neobjevily. Jde například o Sandmana, Lizarda a samozřejmě tajemného symbionta Venoma. Zrovna tak navrací známé tváře jako Riu, Gankeho, Hailey, Normana Osborna a pohlazením po duši fanoušků je návrat Mary Jane, potažmo příchod Harryho Osborna, Peterova nejlepšího kamaráda. Harry úžasně doplňuje a současně rozbíjí povahovou symfonii, která mezi postavami MJ, Milese a Petera zní. Velmi jednoduchým taháním nitek vám tak příběh a jeho nejrůznější setkání i rozepře postav vykouzlí úsměv na tváři. Zrovna tak jako jeho dohrání.

Vypravování se tedy netočí pouze kolem Petera a Milese, i když prolínání mezi dvě protagonisty funguje úžasně. Nuance, které mezi postavami hrají, vytvářejí ten nejsilnější videoherní příběh o pavoučím muži a v Insomniacu dokazují, jaké skvělé duo Peter a Miles tvoří. Velkou zásluhu tomu dělají filmové pasáže, které kloubí vyprávění s přístupnými quick-time eventy. V tom titul zkrátka opět exceluje.

Dynamickým duem se Peter a Miles stávají i v případě hratelnosti. Soubojový systém působí konzistentně, zábavně a i když budete dříve či později vytvářet ty stejné kombinace útoků, pocit zadostiučinění a to, že hrajete za superhrdinu, se dostaví v případě obou Spider-Manů. Provedení jednotlivých úkonů je totiž v obou případech stejné, rozdíl ovšem tkví v jejich schopnostech, které se chovají jinak. Zatímco Peter své pavoučí ruce z obleku využívá jako druhé pěsti nebo nepřítele může prohnat na druhý konec bojiště, Miles svou elektřinou vymrští nepřátele do vzduchu nebo svou ultimátní schopností nechá energii explodovat.

Ačkoli Peterovy schopnosti jsou víceméně nové, Milesovy jsme si dobře ozkoušeli už ve spin-offu z roku 2020. Naštěstí zrovna v tomhle konkrétním případě vývojáři neusnuli na vavřínech a schopnosti obou hrdinů postupem hrou iterují.

V případě Milese jsme se dočkali jiného zdroje energie, který nebudu prozrazovat, a v případě Petera je touhle iterací právě symbiont Venom, kterým se Peter nakazí. A musím říct, že tady vývojáři uhodili hřebíček na hlavičku. Venomové schopnosti jsou skvělé, působí neskutečně silně a jejich provedení a animace vypadají úžasně. Každý souboj v symbiontím obleku bude velkolepý a v některých z nich se budete cítit jednoduše neporazitelně.

Takže zatímco po stránce hratelnosti budete dychtit po další síle, po stránce příběhu budete sledovat, jak symbiont ovlivňuje charakter Petera. Budete pendlovat mezi touhou si schopnosti nechat a zároveň se jich zbavit, abyste nemuseli Peterovi nadávat za to, jaký idiot se z něho stává. Věřte mi, když říkám, že pasáže, ve kterých se pere Peterova vlídná povaha s tou Venomovou nenávistnou, vámi budou emočně cloumat nejvíce a zejména v nich oceníte bravurní herecké obsazení.

Yuri Lowenthal jako Peter a Nadji Jeter jako Miles, potažmo Laura Bailey v roli MJ a Graham Phillips coby Harry předvádějí výkony hodné filmového plátna.

Se schopnostmi se ovšem lehce mění i soubojový systém. Zatímco různé kombinace útoků jsou dočista stejné, změna přichází v počtu schopností a v redukci vynálezů. Ačkoli postupem hrou budete mít u každého hrdiny až osm schopností, aktivní budete moci mít pouze čtyři z nich, přičemž výběr je čistě na vás. To neplatí o těch vynálezech. Namísto osmi, které najdete v kruhovém výběru, spoléhá pokračování pouze na vystřelovací pavučiny a čtyři hračky. Každá je odlišná od těch, které jsme měli v předchozím díle a zatímco jedna vám nepřátele přitáhne k sobě, jiná je na pár vteřin omráčí. Narozdíl od schopností jsou ale vynálezy sdílené pro obě postavy.

Možná si říkáte, že to zjevné osekání již stávajícího obsahu, ale není tomu tak. Kdyby vývojáři v soubojovém systému nechali všechno z jedničky a přidali schopnosti, souboj by byl překombinovaný. Takhle působí svižně a vyváženě.

K tomu všemu vám navíc nabídne alternativu, jak se bránit. Kromě úskoku můžete využít také parírování. To platí jak na malé rány, tak zejména pak na ultimátní útoky nepřátel. Ty úskokem vykryjete jen horko těžko. Mechanika parírování je zajímavá a po většinu hry jsem si ji užívala, ale zrovna tak mě i frustrovala. Trefit se totiž přesně do momentu, kdy je vykrytí efektivní, není nic jednoduchého. Neříkám, že by to mělo být jednoduché, ale zavařit vám to dokáže zejména v boss fightech. A tady už narážíme na tu špatnou zprávu.

Boss fightů je v pokračování požehnaně a přestože působí efektně, postupem hrou si všimnete, jak podobné si jsou. Ano, sem tam musíte uhnout jindy a někdy musíte využít své prostředí a někdy ne. A ano, bojovat proti Sandmanovi v celé své velikosti nebo agresivnímu Lizardovi je dechberoucí. Ale zejména ke konci, kdy boss fightů bude přibývat, zjistíte, že jejich řešení se od sebe příliš neliší.

Podobné zjištění přichází i při pohledu na druhý způsob, jak můžete řešit běžné potyčky: stealth. Tichý přístup je zábavným řešením a nově se nemusíte spoléhat jen lampy a opěry budov. Pomocí pavoučích lan si můžete vytvořit vlastní cesty a dostat se přesně tam, kam potřebujete. Nemění to ale nic na tom, jaké je východisko těchto stealthových situací. Stejně jako v prvním díle, jediná možnost likvidace nepřítele je polapení do pavučin, jedna rána ze vzduchu či zezadu nebo přímý souboj.

Daleko zábavnější tichý přístup nabízí hraní za Mary Jane. Její části jsou neskutečně skvělé. Mohou být vesměs akčnější než kdy dříve, přesto jeden či dva nepřátele jsou na vás v takovém případě více než dost. Ačkoli jsou části více lineární, narazíte i na situace, které mají více než jedno řešení či více než jednu cestu, jak se k cíli dostat. A to nejen u MJ, ale u všech dalších hratelných postav. Protože ano, je jich více.

Když se ale vrátíte do těla jakéhokoli Spider-Mana, budete si užívat houpání rušným New Yorkem. Pohybový systém je plynulý a díky jeho skvělému zpracování budete ignorovat jakékoli možnosti rychlého cestování. O to víc s přidáním pavoučích křídel, které vám umožní svištět si to New Yorkem v mnohonásobně vyšší rychlosti, k čemuž vám dopomohou také víry mezi budovami města.

To také nezůstalo bez jakékoli změny. Mapa se rozrostla o další čtvrti, přesněji Queens, Brooklyn a Coney Island. A musím uznat, že to bylo od vývojářů více než dobré rozhodnutí. Značná část příběhu se totiž odehrává právě v těchto lokacích, které se od původního centra New Yorku liší.

Queens je rodinnou čtvrtí plnou roztomilých budov a prorostlou zelení, oproti tomu se Coney Island může pochlubit svou majestátní zábavní poutí, která žije dnem i nocí. Příběh tak chytře využívá lokací, které původní díly nikdy neukázaly, a ke kterým se řadí i Milesova střední škola v Brooklynu či nové výzkumné středisko.

To ale neznamená, že se nebudete muset vrátit na místa, která už dobře znáte. Otevřený svět překypuje vedlejšími úkoly, aktivitami i sběratelskými předměty, ke kterým se dostane skrz šikovnou aplikaci ze spin-offu, skenováním okolí či prostým průzkumem.

Tradičně tak kromě hlavních úkolů narazíte na ty vedlejší, které sestávají z pomoci občanům a které jsou nyní mnohem redukovanější a tedy nejsou na první pohled tak moc generické. Rozmanitost také naleznete v dalších dvou příběhových linií, jedné Milesově a jedné Peterově. Některé úkoly, ať už hlavní či vedlejší, totiž musíte plnit jen se specifickým Spider-Manem. Titul vás tak intuitivně nutí hrdiny střídat. A na střídání nemusíte čekat, přepínání je totiž plynulé a téměř okamžité.

Město různorodých aktivit pro oba hrdiny nabídne více než dost a řadí se mezi ně například čištění loveckých doupat, nacházení Spider-Botů či provádění takzvaných EMF experimentů. Zatímco některé aktivity jako fotografování jsou vždycky stejné, jiné, jako třeba EMF experimenty, nabízí pokaždé trochu jiné hádanky. V jednu chvíli budete vytvářet geny rostlin, v další analyzovat chemickou látku anebo se projedete na elektrickém kole. A jiné aktivity vám pro změnu odhalí příběhové zátiší specifických postav. Některé aktivity si tak polepšily a dopomáhá jim i fakt, že vývojáři jejich četnost maličko omezili a zaměřili se spíše na to, aby byly některé z nich rozmanitější.

Jejich plnění se totiž nevyhnete. Nejenom že si tím zvyšujete postup v oblasti, který vám odemkne rychlé cestování či daruje žetony různé hodnoty, ale také je získáte plněním aktivit. Žetony využijete pro jakékoli vylepšení vaší postavy. Ať už jde o zdraví, poškození, soustředění, pohyb či vynálezy. Zrovna tak si za ně budete odemykat obleky. Ty již nenesou žádné speciální výhody, můžete si tak vybrat oblek čistě na základě jeho vzhledu. A na výběr je jich více než dost, včetně těch, které slouží jako easter eggy na komiksy či popkulturní filmy.

Když je tedy soubojový i pohybový systém vesměs skvělý, město zajímavé a aktivity rozmanitější, co jsem myslela tou špatnou zprávou, o které jsem mluvila na začátku? No, Marvel’s Spider-Man 2 je zkrátka Marvel’s Spider-Man a Marvel’s Spider-Man Miles Morales s občasným krokem navíc. Tedy hraje na čirou jistotu. Pokud se vám totiž líbil předchozí díl, pak ani druhému nemůžete nic vytknout. To je pravda, ale po každém souboji, se kterým se budete blížit konci, poznáte, že žádná převratná inovace, kterou byste od pokračování očekávali, se nekoná.

A co už, Marvel’s Spider-Man i potom, co doladil spin-off s Milesem Moralesem, tolik inovace ani nepotřebuje. Jenomže hra se tím hraním na jistotu nejenom netají, ona některé věci i zcela zjevně recykluje.

Animace postav v soubojích, stealthu i závěrečných ran jsou z většiny stejné a jen ojediněle najdete nějakou novou. Mezi aktivitami, ať jsou sebevíc rozmanitější, rozpoznáte ty, které jste již dříve plnili. Ať už je to vyklízení padoušských doupat, focení či časově omezená likvidace nepřátel. Děláte to stejné, jen v jiném kontextu, jen v trochu jiné podobě.

A krásným příkladem je i strom dovedností. Ty jsou ve hře hned tři: jeden pro Petera, druhý pro Milese a třetí pro oba Spider-Many. Dovednostní body jsou přitom sdílené a vy si tak musíte pečlivě rozmyslet, do kterého hrdiny investujete. Stromy pro jednotlivce povětšinou vylepšují jejich unikátní schopnosti, přičemž ten společný odemkne vylepšení pohybu, rychlejší nabíjení vynálezů, ale bohužel i útoky, které jsme se již naučili v díle prvním. Rozumím tomu, že neexistuje ladný způsob, jak představit soubojový systém v celé své parádě například úplným nováčkům. Proč ale neexistuje minimálně pádný důvod, proč si některé chvaty musím zpřístupnit znovu?

Odpověď je v tomto případě jednoduchá. Souvisí to totiž se stejným problém, kterým trpěl i první díl. Marvel’s Spider-Man 2 se snaží zaujmout co nejširší sortu hráčů, od fanoušků universa pavoučího muže přes znalé hráče až po ty, kteří nehráli ani jeden díl z dílny Insomniac Games. Studio si tak svazuje vlastní ruce a zbytečně navozuje pocit, že některé mechanismy, se kterými hra pracuje, jsou nám jednoduše a zbytečně až moc povědomé.

V čem ale titul rozhodně nestrádá, je grafické zpracování. Titul na konzoli PlayStation 5 nabízí dva grafické režimy: výkon a věrnost.

Výkon vám upřednostní snímky za sekundu a po vzoru věrnostního režimu využívá ray-tracing, který oproti prvnímu dílu nelze vypnout. Za cenu lepších snímků a ray-tracingu se ale musíte připravit na lehce nižší rozlišení, a tedy méně ostrých hran a redukci částic efektů. Naopak věrnostní režim sází na dokonale čistý obraz s ray-tracingem ve vysoké kvalitě, který vytáhne odrazy a udělá ze hry parádní podívanou. Jen se musíte smířit s nižší snímkovou frekvencí, ale pozor, nemusí se nutně jednat pouze o 30 fps.

Hra totiž nabízí možnosti VRR, tedy variabilní snímkovací frekvenci, na obrazovkách, které to podporují. S nastavením na „bez omezení“ či „vyvážený“, se tak i ve věrnostním režimu dostanete na více než 40 fps, a to je myslím naprosto dostačující.

Přesně tak jsem totiž odehrála celou hru. Musela jsem sice obětovat pár snímků, ale věřte mi, že za ten krásný obraz to stálo. Jen samozřejmě zamrzí, že PlayStation 5 stále nezvládá hezký obraz při 60 snímcích, popřípadě vypnutí ray-tracingu v režimu výkonu. Na druhou stranu je hezké vidět, že vývojáři s nastavením experimentují a snaží nalézt kompromis u obou zmíněných režimů.

Z hlediska nastavení a přístupnosti tak titul dělá opravdu, co může. Nabízí také široké jazykové možnosti, včetně českého překladu, a nechybí mu ani přizpůsobení hratelnosti, ať už se bavíme o snazším zaměřování, vypnutí či zapnutí poškození z pádu nebo pomůckách pro hráče s handicapem. To už je takový zlatý standard her, za který jsme jako herní komunita více než vděční.

Marvel’s Spider-Man 2 tak opravdu přináší to, co jsme si zamilovali na předchozích titulech z pavoučí série. Dostaneme skvělý soubojový systém, ze kterého budete mít ještě lepší pocit díky speciálním schopnostem, které se vyjímají na pohled. Strávíte hodiny nad oblaky New Yorku a pohupováním se nad hlavami občanů a budete to jednoduše milovat. A to celé dostanete završené vypravováním, které zvládlo zkombinovat nejenom příběh dvou Spider-Manů, ale také příběhy vedlejší postav, za pomoci kterých vytváří jedinečné a nezapomenutelné momenty v životě pavoučího hrdiny.

Zrovna tak ale navrací věci, které první díl i spin-off trápily. Ať už jsou to velmi podobné vedlejší aktivity, neinovativní, byť spektakulární boss fighty a v neposlední řadě přináší nutnost otevřít ty stejné dovednosti.

To jsou části, které vás jistě zamrzí, neznamená to ovšem, že vám zkazí epický zážitek, jakým pokračování je. A to ať už proto, že mu takové situace odpustíte, nebo si je jednoduše užijete. Potěšeni tak budou nejen zarytí fanoušci komiksů, filmů i her; hráči, kteří znají první díl nazpaměť, ale také nováčci v žánru akčních adventur. A to je myslím výsledek, na který může být hrdý nejen Peter Parker a Miles Morales, ale i celé studio Insomniac Games.