Oficiální pokračování PacMana je metroidvanie?! - Shadow Labyrinth recenze

Kdo by to čekal, že milovaná žlutá kulička utíkající před vesele barevnými duchy se vrátí jako požírač mrtvol v temném futuristickém světě? Vývojáři v Bandai Namco Studios se nebáli riskovat a rozhodli se, že další oficiální hra rozšiřující sérii Pac-Man bude metroidvania s prvky depresivního sci-fi. Ačkoliv se to zdá jako šílený nápad, spojení těchto dvou žánrů funguje překvapivě dobře. Ale samozřejmě se neobešlo bez chyb.

Shadow Labyrinth je 2D akční plošinovka ve stylu metroidvanie. V roli šermíře číslo 8 se vzbudíte na cizí planetě a stanete se pomocníkem Pucka, jak si zde Pac-Man říká. Jeho cílem je dostat se z této planety pryč, v čemž mu brání mimo jiné takzvaní G-HOSTi - entity náramně připomínající barevné duchy, co posedávají opuštěné stroje. Cestu vám také občas zkříží roztomilá anime holčina, která si údajně pamatuje, proč je zde Puck uvězněný a také se vás snaží zastavit. To je základ příběhu. Ačkoliv než vám i jen tohle málo dojde, musíte odehrát alespoň čtyři hodiny, jelikož tempo titulu je za začátku šíleně pomalé. To se nevztahuje jen na vyprávění příběhu, ale i na herní mechaniky. Nové schopnosti a upgrady získáváte tak málokdy, že jsem se osobně musela nutit do pokračování v hraní. Jakmile se ale prokoušete zbytečně dlouhým a pomalým začátkem, otevře se vám svět a po herní stránce titul konečně dostává grády. Z dějového hlediska ale nic úžasného nečekejte, příběh se sice snaží být velkolepý, ale mi připadal spíš kýčovitý. Hardcore fanoušci série ocení eastereggy a napojení děje Shadow Labyrinth do většího Namco univerza, ale pokud žádný znalec nejste, připravte se akorát na spoustu technických řečí a odkazů, kterým nerozumíte.

Velmi oceňuji odvážný nápad spojení dvou naprosto odlišných žánrů. Pac-Manové pasáže v Shadow Labyrinth jsou rozhodně to, co mě bavilo nejvíc. Během prozkoumávání světa občas narazíte na elektrické tratě, po kterých se můžete v podobě Pucka prohánět. Tyto momenty jsou často skvělé překážkové dráhy anebo schovávají vchod do tajných lokací. Dokonce na sobě většinou mají i pár zlatých šušňů, takže zatímco jezdíte, můžete si užívat skvělý zvukový efekt Pac-Manova pojídání. Napoprvé mě tyhle tratě velmi rozhodily, protože, co si budeme, jezdit po stěnách jako žlutá kulička v takto depresivním temném světě se nezdá takzvaně „on brand“, ale ono je to fakt zábavné. Ještě zábavnější jsou ovšem Shadow Labyrinth. Bonusové výzvy, co ze začátku vypadají jako původní arkádovka, ale rychle se změní v šílenou změť neonových barev, dynamických překážek a dokonce i bossfightů. Jedná se bezesporu o ty nejživější části celé hry, což podtrhuje skvělý energetický soundtrack remasterovaných písniček z předchozích Pac-Man her.

Většinu herní doby je ale Shadow Labyrinth čistá metroidvanie, a tu bohužel až tak moc vychválit nemůžu. Design úrovní je pěkný, nabízí spoustu různých environmentálních překážek, schovaných koutů s poklady a samozřejmě zkratek. I po vizuální stránce jsou jednotlivé lokace světa a nepřátelé dostatečně odlišné, ale co se třeba animací týče, není to žádná hitparáda. Často působí těžkopádně a krkolomně, což je pro mě osobně u hry, kde mám převážně jen běhat a skákat, rušivé. Co je ale horší, stejně krkolomné jsou i ovládání a hitboxy. Zvláště v pozdější fázi hry, kde se obtížnost titulu změní z těžké na extrémně těžkou, vás bude štvát možnost být zraněn i během úspěšného úhybu, protože okno nezranitelnosti se prostě samo od sebe vypíná. Několikrát se mi stalo, že jsem mohla naběhnout v podstatě doprostřed bosse a nedostala jsem žádné poškození, pár chvil na to mi ale spadly životy, jelikož jsem se zlehka dotkla okvětního lístku květiny. 

Během soubojů si budete muset hlídat nejen životy, ale i energii ESP, která zde zastává funkci staminy. Pomocí ESP můžete parírovat, uskakovat, provádět silnější útoky nebo vytáhnout eso z rukávu a přeměnit se na mecha GAIA. V této formě vás nezraní ani nepřátelé, ani prostředí. Je přitom jenom na vás, zda tuto proměnu využijete během bossfightu nebo při klasickém průzkumu světa.

Milým překvapením byla technická stránka hry. Nezaznamenala jsem žádný problém. Naopak nemilé překvapení byla nepřiměřeným tempem zvyšující se obtížnost . Zatímco úvod hry jsem byla schopná projít s prstem v nose, po osmi hodinách už jsem měla problém posunout se dál. Shadow Labyrinth nabízí víceúrovňový systém zdraví. To znamená, že místo klasického počtu životů tolik z tolika, máte healthbar rozdělený na několik dílů, kdy protivníkův zásah ubere jeden celý dílek. Mysleli byste si, že toto ubírání bude konzistentní, že maximálně bossové vám seberou dva nedej bože tři díly jedním útokem. Jenže tak tomu není. Už v půlce hry můžete potkat běžné nepřátele, kteří vám takto šílené množství zranění jsou schopni zasadit.

Složité obtížnosti nepomáhá ani fakt, že léčící předměty se doplňují jen na specifických checkpointech, které jsou si velmi vzdálené. Prozkoumávání prostředí je proto skoro nutnost, protože možnost mít dvě léčení namísto jednoho udělá vskutku obří rozdíl. Jenže každý další průzkum přináší možnosti smrti. A i když je hra hodná v tom ohledu, že při selhání nepřijdete o brašničku s penězi, stále to znamená, že musíte celou svou dosavadní cestu opakovat, což spoustu lidí brzy přestane bavit.

Jak to tedy vše shrnout. Shadow Labyrinth je velmi odvážným experimentem, který rozhodně nebude pro každého. Sama se přikláním spíše k těm, které titul nezaujal. A to i přes to, jak hrozně moc se mi líbí nápad spojení dvou naprosto odlišných žánrů. Pac-Manové pasáže téhle hry jsou pecka, o tom žádná, ale ten metroidvaniový zbytek je za mne velmi průměrný. Nenabízí nic nového a věci, které opakuje, opakuje hůř než jiné hry tohoto žánru, co už mám za sebou. Svět ani příběh mě nijak nenadchnul, naopak mi přišel kýčovitý a po nějaké době hraní jsem měla chuť Shadow Labyrinth vypnout a místo toho si znovu zahrát Nine Sols. Naprosto výbornou metroidvanii, kterou jsem recenzovala minulý rok.

To ovšem neznamená, že by se jednalo o vyloženě špatnou hru. Na titulu je vidět potenciál a věřím tomu, že jsou hráči, kterým přesně sedne a budou schopni v něm utopit klidně i 80 hodin. Pokud máte rádi pořádné výzvy, nevadí vám pomalý postup a hlavně pokud jste fanda klasických Namco her, rozhodně si Shadow Labyrinth užijete.