Sea of Solitude: The Director's Cut je nudná krása

Když v roce 2017 vyšla hra Hellblade: Senua’s Sacrifice, chytrým hráčům velmi brzy došlo, že se nejedná jen o fantazijní vikingskou adventuru, ale že se právě dostali ke hře, která velmi bravurně zobrazuje psychické poruchy hlavní hrdinky pomocí silných, a přesto lehce rozpoznatelných metafor. Tento koncept se velmi zalíbil vývojářům z Jo-Mei Games, kteří v roce 2019 vydali krátkou hru Sea of Solitude, jež se prosadila hlavně díky tomu, že čistě a bez přikrášlení ukazuje, jak psychické poruchy ovlivní nejen svého nositele, ale i lidi v jeho okolí. Tento rok jsme se dočkali nové vylepšené verze této silně příběhové hry, která je dostupná pouze pro Nintendo Switch a nese název Sea of Solitude: The Director's Cut. Tak se pojďme podívat na to, co vše se změnilo.

Hra sleduje mladou dívku Kay, která je zmítána silnými pocity samoty, strachu, hněvu a nejistot na její cestě k smíření se se svými problémy a znovuzískání své lidskosti. Díky faktu, že Kay veškeré své pocity potlačuje do té doby, než jaksi vybuchnou a začnou negativně ovlivňovat i její blízké, vypadá Kay v metaforickém světě Sea of Solitude jako skutečné monstrum. A právě pomocí prozkoumávání tohoto zvláštního kraje, naslouchání a pomáhání ostatním monstrům, která se zde vyskytují, se postupně naučí, že správná řešení nejsou vždycky ta nejlepší. Veškerá monstra, která při své cestě potká, jsou přitom její blízcí rodinný příslušníci, kteří mají své vlastní psychické problémy. A tak je celé Sea of Solitude vlastně jeden velký silně emoční zážitek, který vypráví minulost, přítomnost i budoucnost jedné nešťastné rodiny. 

Pokud mám být bolestivě upřímná, originální a chytlavý příběh je to nejlepší, co vám tato hra nabídne. Z hratelného hlediska je totiž Sea of Solitude prostě průměrná záležitost. Jedná se o velmi jednoduchou 3D plošinovku, která, ačkoliv v každé své části nabízí nějaké ozvláštnění, se nedokáže zbavit určité repetitivnosti. 

Například nepřátelé, kteří se vyskytují v první části hry, jsou sice při svém představení úžasně vypadající novinka, ale za celý svůj akt se nijak nezmění, nenabídnou žádný zajímavý zvrat ani složitější hádanky. Absence hádanek je přitom snad největší bolístka celé hry. Neberte mě špatně, Sea of Solitude by si vedlo skvěle i jen jako čistá plošinovka. Jen kdyby veškeré skákání, které vám nabídne, nebylo tak jednoduché, že byste ho zvládli i se zavázanýma očima. Skrz celou hru se nemusíte nijak zamýšlet nad tím, co máte dělat dále, jaký bude váš další krok, což je prostě škoda, protože pak Sea of Solitude působí dojmem špatného simulátoru chůze. 

Ke repetitivnosti hry přispívá i fakt, že vizuál, i když vypadá velmi pěkně, je strašně stejnorodý. Ačkoliv se vývojáři snažili prostředí oživit s pomocí nejrůznějších počasí anebo měnění úrovně vodní hladiny, jedno město, ve kterém strávíte naprostou většinu času, je na necelých 5 hodin hrací doby jednoduše málo.

Posledním hřebíčkem do naší imaginární rakve Sea of Solitude: The Director's Cut je velmi špatná optimalizace. Až moc často se mi stávalo, že jsem společně s Kay prošla skrze textury, při začátku cutscény byla násilně posunuta o pár metrů vedle anebo viděla za chodu načítající se kameny.

Abychom ovšem nevyzvedávali pouze záporné vlastnosti hry, musíme podotknout i fakt, že oproti původní verzi z roku 2019 se The Director's Cut v mnoha věcech vylepšil. Například byl kompletně předělán veškerý dabing a přidána pořádná hudba i zvukové efekty, takže hra je teď ve vyprávění svého jedinečného příběhu mnohem krásnější. Byl přidán dokonce i jednoduchý ale pěkný foto mód, díky kterému se můžou ti kreativnější z nás ve hře zabavit podstatně delší dobu.

Jednoduše řečeno, pokud stojíte o solidní a silně emoční příběh, Sea of Solitude: The Director's Cut je rozhodně hra pro vás. I přes své neduhy jako je silně nedoladěná optimalizace, stejnorodý vizuál a repetitivní hratelnost, se jedná o dobrou hru. Příběh je vskutku jedinečný a věřím, že pro většinu hráčů bude tak dobrý, že si jiných chyb hry ani nevšimnou. Naším úkolem je ale dívat se na titul objektivně, a proto musíme podotknout, že ačkoliv se jedná o zajímavou hru, rozhodně zaujme a bude bavit jen úzkou skupinu hráčů. Sea of Solitude: The Director's Cut si tak od Indiana odnáší pěkných 6 bodů z 10.