Replaced je kyberpunkový skvost s trochou rzi

Turingův test je pokus, který zkoumá, jak moc jde rozeznat robot od člověka. Pokud počítač projde testem, znamená to, že hranice mezi lidským vědomím a umělou inteligencí je nenávratně překonána. V dnešní době, kdy mnozí z nás komunikují s chatboty častěji než s vlastní rodinou a kdy ve vyhraněných případech mohou i nahrazovat romantického partnera, je otázka této hranice choulostivější než kdy dříve. Svou troškou do této konverzace přispívá i Replaced. Příběh umělé inteligence uvězněné v těle svého stvořitele, která postupně objevuje lidství – s tím dobrým i špatným.

Replaced je novým zástupcem do skákaček, které cílí hlavně na atmosféru, příběh a silnou audiovizuální stránku. Mezi nejznámějšími zástupci takových her je například Limbo, ale staromilci si určitě vybaví Another World. Právě na retro nostalgii Replaced hodně míří. Jeho audiovizuální stránka se spoléhá na nádherný pixel art, který využívá jak v modelech postav, tak při tvorbě prostředí. Chyták je v tom, že prostředí je vytvořeno v mnohem větším rozlišení než postavy. Výsledkem je detailní art design, ve kterém ale modely postav plynule zapadají a nepůsobí jako pěst na oko.

K tomu si ještě připočtěte skvělou práci s hloubkou obrazovek, výraznou práci se světlem a vkusné použití filmového zrna. Výsledkem tak máte filmový zážitek par excellence, který udrží vaše oči přikované k obrazovce, i v takových momentech, kdy vaše postava jde jen zprava doleva a nic víc se tam neděje. Trochu iritující jsou filmové pruhy v horní a dolní části obrazovky – letterboxing. Chápu, že cílem bylo posílit filmový zážitek, ale toho by se dostalo i bez nich. A když máme takhle nádherné prostředí, škoda, že místo něj je na podstatné části obrazovky černota.

Retro pocit ale nestojí jen na použití pixel artu. Replaced je zasazením kyberpunk. Ale ne ten blyštivý a neonový, který známe třeba ze Cyberpunku 2077. Spíše dává vzpomenout na retrofuturistické, noirové klasiky žánru jako Blade Runner nebo Beneath a Steel Sky. Tato atmosféra je ještě umocněna použitím temných synťáků v soundtracku. Pokud vám tedy současný kyberpunk přijde až moc moderní, Replaced určitě potěší.

Svět Replaced využívá klasické kyberpunkové tropy. Dojde tedy na spoustu moderních technologií, transhumanismus a hlavně korupcí prolezlou korporaci, která ovládá svět. S těmito tropy si ale pro potřeby fikčního světa velmi vynalézavě hraje a přidává k tomu prvky alternativní historie. Svět Replaced se odklonil od toho našeho v roce 1945, kdy došlo ke katastrofě při testování jaderných zbraní na americké půdě. Ameriku postiženou jadernou katastrofou zachránila vědecká iniciativa „Phoenix“, která se specializuje na transplantaci orgánů, jež zachraňuje životy lidem postiženým radiací. Skrze různé zápisky a novinové útržky můžeme zjišťovat, jak se z vědecké iniciativy stala světová megakorporace a jak na její růst reagovali skuteční politici jako JFK nebo Richard Nixon. Worldbuilding Replaced je opravdu povedený a je skvělou motivací pro průzkum prostředí.

V tomto světě se hráč ponoří do role Reache. Umělé inteligence stvořené pro hledání dárců orgánů, které se vlivem nehody dostává do těla svého stvořitele. Děj se rychle přesouvá za hranice korporátního města a hlavní hrdina je konfrontován lidmi, kterým korporace zničila život a odvrhla je na okraj společnosti. Reachova cesta světem a objevováním jeho lidství je silná a efektivní. Zvraty sice přichází rychle, bez nějakého hlubšího budování, ale děj stojí hlavně na dobře napsaných postavách, zejména protagonistovi.

Oproti jiným zástupcům podžánru, Replaced dává mnohem větší důraz na hratelnost – není to jen o chození. Dostane se tak i na velmi jednoduchý stealth, kde se pod hrozbou okamžitého zabití vyhýbáte světlům střílen a dronů. A tady narážíme na první větší problém. Kamera sleduje našeho protagonistu velmi efektně – ale ne úplně efektivně. Filmový pocit je super, rozdíl mezi cutscénou a gameplayem je skoro neexistujicí, mírné, nerušivé klepání dává pocit, že hru vážně točí kameraman. Ale občas se kamera dostane do perspektivy, kde máte problémy poznat, kdy vás ještě dron nevidí a kdy vás zastřelí. Ještě mnohem větší problém je ve skákacích pasážích. Kvůli perspektivě máte občas problém odhadnout, kam dokážete doskočit. A nejednou kamera zakryje konec plošiny, takže jen odhadujete, kam se můžete rozebíhat.

Při skákání také bude vadit pomalý, těžkopádný pohyb. Opět, plynulé animace krásně fungují na pohled, ale při skákání jsou spíše na škodu a problémy s načasováním skoků jsou časté. Tady se prostě mělo ubrat na filmovosti a více se vydat směrem precizních plošinovek.

Jak stealth, tak skákání neopouští jedinou chybu. Checkpointy jsou naštěstí dostatečně využívané. Nahrávání není kdovíjak dlouhé, ale při častém umírání vás trochu iritovat bude – hlavně v pozdějších částech hry, kdy jsou skákací pasáže komplikovanější a kolikrát na čas. Třetí činností, kterou budete trávit čas, jsou souboje. Reach většinou spadne z nějaké plošiny přímo do náruče místních kanibalů nebo policie a musí se s nimi všemi vypořádat. Soubojový systém si bere očividnou inspiraci ze série Batman Arkham – ať už jde o přiskakování k nepříteli nebo použití identických žlutých blesků nad jejich hlavami jako signalizaci pro protiútok.

Oproti Arkhamu je velmi zjednodušený, ale úplně nesedí dva rozměry. Nemáte moc kam uhýbat před útoky a výběr nepřítele, na kterého budete útočit, je spíše náhodný. Což nejvíce vadí, když například máte nepřátele, na které musíte použít speciální útok pro zničení štítu a hra vám ho odmítá vybrat.

Určitě také nepomáhá, že nepřátele mají podobné barvy, co protagonista – když jich je na obrazovce hodně, těžko budete hledat vaši postavu. Soubojový systém tak má své mezery, naštěstí hra není tak obtížná, aby vás často frustrovaly. Alespoň na normální obtížnost.

Nové mechaniky jsou postupně dávkované. Nejde o nic přehnaně originálního – double jump, jednoduché hackování nebo pistole, která se nabijí přes útoky zblízka. Jsou ale dobře rozprostřeny skrze 10 herních kapitol, aby hra bojovala proti stereotypu. K němu se ale v průběhu 10hodinové kampaně přece jen dostane a určitě by hře prospělo herní dobu ještě tak o dvě hodiny srazit. Některé lokace navíc navštívíte víckrát nebo jsou vysloveně výplňové a neplní jinou funkci než „chodba“. Zejména tehdy vás bude štvát pomalejší pohyb postavy. V takových případech jsem si pro jistotu i kontroloval, jestli mi Reach nepřijde pomalý, protože mi klesají snímky. Ale ne, hra si celou dobu drží stabilní snímky za sekundu, na mé sestavě kolem stovky. Technickému stavu není co vytknout.

Stereotyp se také snaží nabourat vedlejší úkoly v klidových částech hry, kdy můžete prozkoumávat vlakovou stanici s několika NPC. Jde o velmi jednoduché fetch questy, kde si nejvíce budete všímat těch dlouhých chodeb, když některé obrazovky musíte projít vícekrát. Přesto se vedlejší úkoly vyplatí dělat. Jednak kvůli tomu, že jsou dobře napsané, ale také za ně získáváte odměny jako více zdraví, efektivnější léčení nebo rychlejší nabíjení zbraně. Hezkým doplňkem jsou i arkádové automaty, které nabízí tři minihry v podobě známých pecek z automatů, jež byly upraveny pro potřeby korporátní propagandy.

Replaced v něčem exceluje, ale jinde strádá. Naštěstí ty nedostatky se dobře schovávají ve stínu skvělého příběhu hlavní postavy a dechberoucí audiovizuální prezentace. Není to dokonalá hra, ale určitě výrazná. Získá si spoustu fanoušků, co hledají silné indie zážitky a nebojí se odpouštět.