Remothered: Red Nun's Legacy – Konečně se dozvídáme pravdu o Rudé jeptišce

Sérii Remothered mám spojenou především s klasickým survival hororem, který místo akce sází na plížení, schovávání před nepřáteli a budování hutné atmosféry. První Tormented Fathers z roku 2018 zaujal zejména atmosférou, pronásledováním v ponurém sídle a příběhem, který postupně odhaloval stále podivnější tajemství. Následný Broken Porcelain se pokusil na úspěch navázat, jenže jeho pověst výrazně poškodily technické problémy. Teď přichází Remothered: Red Nun's Legacy, třetí a závěrečný díl, který má konečně poskládat všechny střípky dohromady. A musím říct, že právě příběhová stránka je tím, na co bych se tentokrát zaměřil nejvíce.

Děj se odehrává v roce 2012 a do hlavní role se dostává Susan, zoufalá matka hledající svou zmizelou dceru Agatu. Po více než roce bezvýsledného pátrání se jí dostane do rukou záhadná videonahrávka, která naznačuje, že by její dcera mohla být stále naživu. Společně s manželem Angelem se proto vydává do Villy Ashmann, starého sídla na úpatí Etny.

Jak už ale fanoušci série tuší, návštěva rodinného sídla nebude zrovna příjemným výletem. Právě zde totiž začíná rozplétání minulosti Glorie Ashmannové, známé jako Rudá jeptiška. Příběh postupně propojuje události předchozích dílů, experimenty s látkou Phenoxyl, záhadné noční můry i traumatické vzpomínky jednotlivých postav. Nechybí ani několik výrazných zvratů, které dokážou změnit pohled na dosavadní události. Nováčci se tak sice do příběhu mohou pustit, ale naplno si zážitek užijí primárně veteráni.

Velkou roli samozřejmě hraje také samotné přežívání a průzkum. Red Nun's Legacy se drží osvědčeného konceptu série, takže místo likvidování všeho, co se pohne, budete především utíkat, schovávat se a hledat cestu dál. Po vile i dalších lokacích se pohybují takzvaní Stalkeři, kteří dokážou pořádně znepříjemnit průzkum.

K dispozici máte předměty k odlákání pozornosti i možnosti, jak si při střetu vytvořit prostor pro útěk. Jenže tady přichází první větší problém. Pronásledování totiž ne vždy působí tak napínavě, jak by mělo. Zjistil jsem totiž, že nepřátelé se někdy chovají nevyzpytatelně a jejich umělá inteligence dokáže kolísat. Navíc Susan zvládne některým pronásledovatelům poměrně snadno utéct, takže jsem místo opatrného plížení jednoduše vzal nohy na ramena. A to mi přijde, že je u hororu, který by vás měl držet v neustálém napětí, docela škoda.

Naštěstí vývojáři nezůstali pouze u starých mechanik a Susan postupně získává tři nové schopnosti spojené s vnímáním okolního světa. První z nich umožňuje prostřednictvím předmětů odhalovat útržky vzpomínek, druhá pomáhá pomocí zrcadel odkrývat skryté objekty a průchody a třetí umožňuje manipulovat s hejny můr, která dokážou odstranit překážky v cestě.

Právě retrokognice, tedy odhalování minulosti prostřednictvím vzpomínek, mi připadá jako nejzajímavější novinka. Krásně totiž zapadá do příběhu celé série a pomáhá odhalovat další souvislosti. Samotné schopnosti ovšem mohly dostat trochu více prostoru. V praxi totiž často fungují spíše jako další klíče k určitým překážkám. Podobně jsou na tom i hádanky, které příjemně zpestřují průzkum, ale většinou vás nezaměstnají na příliš dlouho. Některé vyžadují pozornější sledování okolí a propojování nalezených informací, jiné jsem vyřešil prakticky okamžitě.

Po technické stránce je vidět, že si ve Stormind Games tentokrát dali na výsledku záležet. Hra běží na Unreal Enginu 5 a především samotná Villa Ashmann má povedenou atmosféru, spoustu detailů a příjemně ponurý vzhled. Později se podíváme také do dalších míst spojených s minulostí Rudé jeptišky, včetně kláštera Cristo Morente. Některé textury však působí nedotaženě, objevují se drobné vizuální nedostatky a občas jsem narazil na problémy s vykreslováním objektů.

Na druhou stranu musím vyzdvihnout zvukovou stránku a hudbu, na které se podíleli Akira Yamaoka a Aram Shahbazian. Především hudební doprovod a kvalitní hlasové výkony pomáhají budovat atmosféru. Susan propůjčila hlas Cissy Jones a Rudou jeptišku namluvila Maggie Robertson. Zvuk je jednou z věcí, které dokážou jinak poměrně obyčejné procházení chodbami proměnit v ten pravý hororový zážitek.

Samotné dobrodružství navíc není nijak zvlášť dlouhé. Hru jsem dokončil za přibližně osm hodin na první dohrání, ale klasicky záleží hlavně na tom, kolik času věnujete prohledávání jednotlivých místností a hledání dokumentů. Hra nenabízí New Game Plus ani možnost volby obtížnosti, takže po dokončení příběhu nemáte příliš mnoho důvodů vracet se zpátky. Na druhou stranu oceňuji, že se tvůrci nesnaží natahovat herní dobu zbytečnou vatou.