Recenze · Bayonetta & Vanquish 10th Anniversary Bundle · v neděli 19. 4. 2020 15:04
První Bayonetta se vrací v osvěžené podobě remasteru. Stojí však za to?
Příznivcům japonských mlátiček snad Bayonettu netřeba představovat. Tato sexy čarodějka, která si z vlasů umí vyčarovat prakticky cokoliv, může dozajista směle konkurovat Dantemu ze série Devil May Cry, s nímž má leccos společného. Možná i díky tomu si právě tento titul z dílen studia Platinum Games vysloužil kultovní status.
Od jeho vydání už ale uplynula pěkná řádka let, a tak na původní Bayonettu z roku 2009 pomalu začal sedat prach. Teď ale přišel čas, aby se tento velikán hack-and-slash žánru vrátil. A to v plné parádě.
Právě díky herním kulatinám, které momentálně Bayonetta slaví společně s neprávem zapomenutou střílečkou Vanquish, k nám teď obě hry dorazily ve výhodném bundlu, který dvojici uvádí na současné platformy. Tedy na čtvrtý PlayStation a Xbox One. K nám se ale nedostává jen „další“ videoherní port - hry se totiž dočkaly skutečného remasteru, který je konzolím přizpůsobuje jak po technické, tak i po vizuální stránce.
Příběh Bayonetty díkybohu zůstal nezměněn, a tak si stále zachovává svoje původní kouzlo. Pořád tak budete stejně napjatí, co že se to skrývá v tajemné minulosti Bayonetty, z níž budete postupně odhalovat víc a víc. Pobaví vás hned několik absurdních scén, kde se projeví vedlejší postavy jako Enzo nebo Rodin. A zdejší příběhové zvraty vás nejednou šokují.
To ale kupodivu není něco, co by úplně definovalo pojem Bayonetta. Tu, ostatně jako celý žánr, proslavil zejména výtečný level design a neskutečně návykový soubojový systém, který stavěl na kombech a dost šíleném systému poprav.
Obojí nám tady zůstalo, a možná ještě lepší než dříve. I když se tak třeba zdejší sáhodlouhý seznam komb může zdát dost náročný, věřte, že jej bez problému dostanete pod ruku. Naopak – počet možných úderů, kopanců a poprav je spíš výhodný a kombinace, které můžete provádět, jsou svým obdivuhodným rozsahem dodnes fascinující. I proto byla vlastně ta hra tolik nadčasová.
V tomto směru bych tak hře vytkl jen místy chaotické ovládání, kdy například k popravě musíte zmáčknout dvě tlačítka ovladače naráz a pak horečnatě drtit další. To už ale ostatně patří ke každé bojovce, a proto musíte přece jen počítat s tím, že tady se váš ovladač zapotí o trochu více.
Zejména, když budete kosit zástupy krvelačných nepřátel, kteří vynikají svým různorodým designem a originálními movesety. Hlavní slovo ale dostala vertikalita, a tak se v Bayonettě mimo běžných potvor potkáte i s monstrózními kolosy, které je radost skolit.
A to především proto, že remaster dostal do vínku vyšší snímkovací frekvenci. Původní verze totiž trpěla šílenými propady snímků, což je u tak skvělé hry opravdu škoda. Upravená verze se ale drží na stabilních šedesáti snímcích, které jsou pro mlácení potvor ideální. Občas se ale stane, že sebou hra trhne na náročnějších místech nebo v cutscénách. Což ale akceptujeme, protože se v tomto případě jednalo jen o pár výjimečných případů.
Určitě také oceníte nahrávací časy, které tady téměř nepostřehnete. Odhadem se tak pohybujeme mezi jednou, maximálně dvěma sekundami.
Další vylepšení představuje grafika, tedy respektive rozlišení. To bylo zvýšeno až na 4K a vy si tak hru můžete užít v plné kráse. Je ostřejší, filmovější a prostě vypadá lépe. Takový vybroušenější diamant, chcete-li.
Problém je ale jinde. Hra jako taková je skvělá a nepochybně si ji budete užívat. Bohužel ale dostala nálepku remasteru a v podstatě žádná zásadní vylepšení nepřináší. Proto nečekejte lepší nasvícení, částicové efekty, vylepšené modely postav či promakanější textury. V porovnání s konkurencí prostě Bayonetta zaostává, to je fakt.
Tím ale neříkám, že je ten titul nutně špatný. Hra je pořád stejně dobrá a jsem rád, že si ji můžu zahrát na své PS4. Jen je škoda, že na ní Sega jako vydavatel očividně neuvolnil víc času. Takhle totiž působí strašně polovičatě. Na jedné straně máte jeden z nejlepších hack-and-slash titulů, co kdy vyšel. To je přece super, ne? Jenže druhou stranu oné pomyslné mince tvoří nedomyšlený, nedodělaný remaster, který hru sráží strašně nízko.
Proto i kdybych chtěl, nemůžu tuhle Bayonettu hodnotit odděleně jako dvě hry. Je to titul, který si s sebou důstojně nese výtečný odkaz originálu a neduhy nedopečeného remasteru. Pokud ale máte rádi hack-and-slash tituly, rozhodně si Bayonettu zahrajte. Právě teď je na to ten nejlepší čas. A bundle, který si pořídíte za nějakých 900 korun, za to určitě stojí. Jen od něj nečekejte zázraky.
Verdikt
Vylepšená Bayonetta nepřekvapivě přináší bohatý soubojový systém se slušnou řádkou komb, mnoho zajímavých nepřátel a skvělý příběh. Mimo to se ale může pochlubit lepším rozlišením a vyšší snímkovací frekvencí. Ne všechno zlato třpytívá se, a tak i Bayonetta trpí na dnes už zastaralý vizuál, který by opravdu potřeboval změnu. Navzdory tomu však jádro titulu baví.
- Nostalgie
- Bohatý soubojový systém stále baví
- Vyšší snímkovací frekvence
- Ovládání občas zlobí
- Místy znatelné pády snímků
- Na remaster je tu vylepšení znatelně málo