Nioh se na poli všech souls-like titulů vždy tak nějak nejvíce drželo své vlastní identity. Série se nebála být jiná, a přesto v mnoha ohledech připomínala Dark Souls a další hry, které se snažily úspěch From Software napodobit. Nepřeháním, když řeknu, že Nioh 3 má ambice být nejen tím nejlepším dílem celé série, ale bezpochyby i jedním z nejlepších souls-like titulů posledních let. Už dlouho jsem nezažil, aby vývojáři vzali pevné základy zavedené série a nebáli se tak výrazných inovací a změn. 

Třetí Nioh není jen dalším dílem do sbírky, ale sebevědomým krokem vpřed, který neztrácí ani kousek z toho, čím Nioh vždy bylo a čím stále chce být. Třetí díl se snaží oslovit širší publikum, aniž by zapomínal na své dlouholeté fanoušky, a právě v tom tkví jeho největší síla. Jde vidět, že celý Team Ninja si vzal to nejlepší nejen z předchozích dílů a snažil se celou sérii posunout o krok dál. A víte co? Ono se jim to povedlo se to na výbornou.

Nioh je ve svém jádru klasický souls-like titul. Čeká vás klasické sbírání duší, nacházení svatyní pro odpočinek a nelítostné souboje, které dokážou nabídnout tvrdou výzvu, ale zároveň i mimořádně silný pocit odměny. A právě v tom Nioh 3 exceluje možná úplně nejvíce. Odměňující pocit z hratelnosti je zde dotažen k naprosté dokonalosti.

Zatímco předchozí díly kladly větší důraz na trpělivost, opatrný postup a jen občasně nabízely prostor k protiútokům, třetí díl přichází s výrazně dynamičtějším soubojovým systémem. Ten dokáže odměnit nejen rozvážné hráče, ale i ty agresivnější, kteří se nebojí riskovat. Styl, jakým budete Nioh 3 hrát, je více než kdy dříve plně ve vašich rukách. Hra vám neříká, kdy přesně útočit, kdy se bránit nebo kdy vyčkávat. Vše si určujete sami.

Zásadní novinkou, která totiž mění pravidla série, je možnost přepínání mezi dvěma herními styly – samurajem a ninjou. Mezi těmito styly lze přepínat kdykoliv během hraní a každý z nich nabízí trošku jinou herní smyčku. Samuraj sází na těžší zbroj, robustní zbraně, parírování a zachovává si systém postojů z předchozích dílů. Je navržený tak, že každým správně parírováným útokem si obnovuje část výdrže, v tomto případě Ki. Ninja naopak těží z rychlosti, úhybů, magie a bleskových výpadů s možností okamžitého ústupu. Benefituje z dobře provedených úhybů, útoků zezadu a po každém seknutí má možnost rychlého úskoku, který Ki nespotřebovává vůbec. 

Možnost libovolně tyto styly kombinovat během soubojů dává hře zcela nové tempo a dynamiku. I přes omezenější variabilitu nepřátel zůstávají souboje svěží i po desítkách hodin hraní. Po téměř šedesáti hodinách jsem nepociťoval únavu ani stereotyp, a to především díky tomu, jak skvěle vývojáři tuto mechaniku dokázali využít. Každý nepřítel je navržen tak, abyste se s žádným herním stylem necítili výrazně znevýhodněni. Parírování je responzivní, dobře čitelné a nabízí určitou míru tolerance k chybám, protože při běžné obraně přicházíte pouze o výdrž neboli Ki, nikoliv o zdraví. Stejně dobře fungují i úhyby a žádný ze stylů nepůsobí jako jasně lepší volba. Ano, jsou tu nepřátelé, na které já osobně preferoval jeden či druhý styl, ale právě v experimentování a přepínání mezi styly spočívá hlavní zábava.

Soubojový systém je navíc robustnější a komplexnější než kdy dříve. Nioh 3 znovu sází na řetězení komb u jednotlivých zbraní a tři různé postoje. Díky tomu se váš arzenál chová odlišně a nabízí vlastní sadu útoků a kombinací. Dohromady budete mít na vyzkoušení čtrnáct různých zbraní, pro každou třídu sedm. Každá má svůj kompletní strom dovedností, ve kterém můžete odemykat její speciální pohyby, potažmo komba. U samuraje se tato komba odvíjí od tří různých postojů, mezi kterými lze přepínat. Ty kromě komb mají také jiné zaměření. Zatímco u horního postoje je zbraň pomalejší, ale dáváte silnější zásahy, tak u spodního postoje je to přesně naopak. A prostřední postoj pak slouží na větší skupinky nepřátel. Každý postoj je díky tomu dost rozdílný a každá zbraň se s ním chová jinak. Výraznou část hry tvoří i vaše vybavení. To je pro každou třídu také jiné. Můžete skládat různé sety nebo vybírat zbroj podle pasivních perků. Na výběr toho je opravdu hodně a v tomto Nioh více než souls-like připomíná klasické RPG. Zbroj i zbraně lze pak následně vylepšovat u kováře. Vítanou změnou je i fakt, že když najdete něco na začátku a má to dobré pasivní bonusy, tak si to můžete vylepšovat a mít klidně až do konce hry, což u původního Nioh nebylo.

Soubojový systém ovšem brzdí variabilita nepřátel. Repertoár monster i lidských protivníků je sice pestrý, ale většina z nich je převzatá z předchozích dílů. Ačkoliv někteří nepřátelé mají lehce pozměněné útoky a chovají se jinak, nic to nemění na tom, že pokud jste sérii hráli dříve, počet skutečně nových protivníků je spíše zklamávající. V tomto ohledu si vývojáři na sebe upletli bič, protože čerpání monster z japonské mytologie má své limity, a ty jsou zde už znatelně cítit.

Naopak hlavní bossové patří k absolutní špičce žánru. Jejich kvalita je velmi vyrovnaná, souboje jsou originální, napínavé a patří k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. Jejich vzorce chování dávají smysl, jsou dobře čitelné, a přesto si zachovávají vysokou obtížnost. Nioh 3 umí každou chybu krutě potrestat, ale málokdy působí nefér. Hra vám dává dostatek prostoru reagovat a nesnaží se vás zbytečně nachytat. To ale neznamená, že by chyběla výzva. U některých bossů jsem strávil desítky pokusů. A právě tyto souboje mi utkvěly v paměti nejvíce.

Bohužel vedlejší bossové tak vysokou laťku nedrží. Ve většině případů jde o silnější varianty běžných nepřátel nebo recyklované bosse z předchozích her, což pro dlouholeté fanoušky nemusí působit příliš zábavně. Ano, i zde se najde několik nových a originálních soubojů, ale je jich mnohem méně. Jde o podobný problém, jaký měl například Elden Ring. Snaha nabídnout větší množství obsahu nakonec vedla k opakování a recyklaci tam, kde by si hra zasloužila víc originality.

Další výraznou proměnou prošel i samotný systém misí. Zatímco předchozí díly sázely na lineární a koridorové hlavní i vedlejší mise, které jste z vlastní základy vybírali, Nioh 3 se posouvá směrem k menšímu otevřenému světu – respektive světům. Levely jsou sice do určité míry zachované a určité události i v otevřeném světě lze opakovat, ale po herní mapě se lze už jinak pohybovat zcela volně. Na rozdíl ale třeba od Dark Souls nebo jiných podobných her vás bude ukazatel mise na mapě stále odkazovat, kam máte jít, a bude vás doprovázet napříč příběhem jako v běžných RPG hrách.

Celkem navštívíte tři samostatné otevřené mapy, které na sebe přímo nenavazují. Jednotlivé lokace však nejsou přehnaně rozlehlé. Svět je zaplněný vedlejšími aktivitami v podobě čištění nepřátelských kempů, zabíjení mini bossů nebo sbírání sběratelských předmětů. Na každém kroku na vás něco čeká a vývojářům se velmi dobře podařilo vybalancovat velikost map s množstvím obsahu. Otevřená prostředí tak nepůsobí prázdně ani nudně. Naopak bych řekl, že Nioh otevřenější struktura světa opravdu sluší. Čím více jednotlivé lokace prozkoumáváte a plníte body na mapě, tím více získáváte i trvalé pasivní perky v podobě například trvalého zvýšení poškození, nových schopností nebo odhalení skrytých míst ve zbytku lokace. Nejde tedy jen o bezmyšlenkovité plnění jednoduchých úkolů, ale o smysluplnou investici do dalšího postupu.

Tento přístup otevřených světů s různorodými aktivitami mi je v rámci souls-like žánru vlastně už od Elden Ringu extrémně sympatický. Pokud vám například některý boss začne připadat příliš obtížný, hra vám dává přirozenou možnost na chvíli ustoupit, vydat se do otevřeného světa a svou postavu si dodatečně vylepšit bez pocitu, že systém obcházíte nebo jen zabíjíte čas průchodem stejných lokalit.

S průzkumem světa úzce souvisí i kompletně přepracovaný pohybový systém. Vaše postava nyní konečně umí skákat. Na první pohled jde možná o drobnou změnu, ve skutečnosti ale výrazně ovlivňuje celou hratelnost oproti předchozím dílům. Herní svět tím získává další zcela nový rozměr a práce s vertikalitou je zde doslova radost. Právě vertikalita působí v Nioh 3 naprosto přirozeně a dává hře svěží, dynamičtější tempo – větší prostor najednou získává třeba stealth, kdy můžete protivníka obejít a zasadit mu kritickou ránu zezadu, nebo se mu vyhnout úplně. Průzkum najednou nepůsobí tak kostrbatě a není jen o tom najít jednu zapadlou zatáčku. Vývojáři s vertikalitou a možností skoku pracují nejen v samotném designu prostředí, ale i během soubojů. Potěšilo mě, že na tento rozšířený pohybový systém reaguje řada zbraní i samotní nepřátelé, kteří s vertikálním prostorem aktivně počítají.

Jediná škoda je, že hra nešla v tomto směru ještě o kousek dál. Přivítal bych více nepřátelských útoků či situací, které by vyžadovaly využití skoku k jejich efektivnímu vyhnutí. Přesto jde o změnu, která má na celkový dojem z hratelnosti výrazně pozitivní dopad a patří k dalším krokům, jimiž Nioh 3 posouvá sérii vpřed.

Nioh navíc vždy sázelo i na příběh. Jejich alternativní japonský svět, který je zasazený do reálných historických událostí okořeněných řadou démonů yokai a nadpřirozené moci, jsem si naprosto zamiloval. Líbí se mi celý koncept a pojetí alternativního fantasy Japonska. U Nioh 3 tomu není jinak a příběh zde hraje dost výraznou roli. Ocitáme se kůži člena rodiny Tokugawa a naším osudem je převzít místo shoguna. Jenže jsme zrazeni a vydáváme se napříč časem, abychom zamezili spirále událostí, které by zničily osud budoucího císařství. Právě díky tomu se dostaneme do tří historicky významných období.

Příběh je po scenáristické stránce solidně napsaný, ale jak už to u souls-like titulů bývá, zůstává spíše plochý. Nekoukejte na to hned špatně – v rámci žánru funguje vyprávění velmi dobře a způsob, jakým hra pracuje s dialogy, cutscénami a herní encyklopedií, je výrazně propracovanější než u řady podobných titulů. Právě proto mě ale mrzí, že vývojáři s tímto konceptem nešli ještě dál.

Základní myšlenka světa Nioh mi totiž připadá výborně navržená. O to větší škoda je, že se příběh často drží spíše na povrchu a jen zřídka zabíhá do větších detailů. Potenciál tu přitom rozhodně je. Během celé výpravy se setkáváme s řadou kladných i záporných postav inspirovaných skutečnými historickými osobnostmi a události, které ve hře prožíváme, vychází z reálných momentů. Právě to ještě více zvýrazňuje pocit promarněné příležitosti a z tohoto základu šlo bez problémů vytvořit mnohem epičtější a detailnější vyprávění, které by se nebálo jít víc do hloubky a dát prostoru samotnému narativu. Ten příběh na to jednoduše má. Oproti původním dílům bych tedy řekl, že je příběh postaven více do popředí, ale právě o to víc vyniká jeho nenaplněný potenciál.

Obecně vzato je ale motiv cestování časem silný, dobře uchopený a jednotlivé postavy jsou napsané srozumitelně a chápete jejich chování i historický význam. Přesto však příběh zůstává spíše kulisou, která hraje druhé housle a především dává vašemu putování smysl, než aby se stal skutečným tahounem celého zážitku.

Příběh rozhodně nedokážou zachránit ani vedlejší mise. Jejich potenciál zůstává z velké části nevyužitý. Ano, existuje zde několik úkolů, které dokážou rozšířit hlavní příběh nebo lépe dokreslit svět, ale jde spíše o vzácné výjimky. Většina vedlejších misí se omezuje na jednoduché zadání ve stylu pomoci náhodným duchům, najití léku nebo zabití konkrétního démona. Je to škoda, protože otevřený svět si přímo říká o několik kratších, ale dobře napsaných příběhových linek, které by dokázaly svět Nioh 3 ještě více oživit.

Velký prostor ke zlepšení vidím také v oblasti grafického zpracování. Nioh 3 se drží vizuálního stylu svého předchůdce. Tedy barevnější grafiky s pochmurným nádechem. Oproti minulému dílu je zde bezesporu patrný posun vpřed, ten je ale bohužel na poměry roku 2026 stále spíše podprůměrný. Chybí jemnější detaily a některé textury působí rozmazaně. A to i na nejvyšší nastavení. Do určité míry jde samozřejmě o stylizaci, přesto však hra působí zastarale a občas vyloženě nehezky. O to víc naopak vyniká audiostránka hry, která je jednoduše dechberoucí. Hudební podkres je výborný a každé časové období má vlastní charakteristické zvukové motivy. Skvěle zvládnutá dynamika hudby v akčních pasážích vás neustále žene vpřed a patří k nejsilnějším zážitkům celé hry. Orchestrální skladby dokonale doplňují atmosféru Japonska napříč jednotlivými obdobími a přesně tam, kde je potřeba, dokážou napumpovat pořádnou dávku adrenalinu.

Chválit musím také dabing. Ve většině případů je zvládnutý velmi dobře a herecké výkony působí přesvědčivě. Anglický dabing sice občas kolísá, zejména u některých záporných postav, ale japonská verze je naprosto skvělá a k celkovému vyznění hry se hodí výrazně lépe. 

Zároveň ani optimalizace nedopadla špatně. Celou dobu jsem si držel na své sestavě stabilních 100 až 120 snímků za vteřinu bez žádných znatelných propadů a bugů. Občas jsem postřehl lehký stuttering, ale nijak výrazný a ani častý. Nejvíc jsem se bál, jak se hra bude chovat v otevřeném světě, ale i zde problém nebyl. A to samé při akčních pasážích. Největší problém bych viděl v brutálním dočítání textur. Hlavně u otevřeného světa to byl velmi rušivý element, který kazil celkový dojem. Textury se donačítají celkem na malou vzdálenost a jejich doskakování je hodně agresivní. Doufám, že zrovna toto vývojáři brzy opraví.

Nioh 3 je bezesporu tím nejlepším, co kdy studio Team Ninja vytvořilo. Vývojáři se nebáli výraznějších změn, které celou sérii posouvají o pořádný kus kupředu. Každý důležitý krok, který studio u Nioh 3 udělalo, se povedl. Výrazné změny a překopání některých zavedených systémů sérii jednoznačně prospívají a za mě osobně jde o to nejlepší, co současný souls-like žánr může nabídnout. Hratelnost působí svěže, nová dynamika soubojů i průzkumu světa je vítaným oživením a hra díky tomu nepůsobí ani po desítkách hodin únavně. Zároveň si ale Nioh 3 zachovává věrnost vlastní identitě a cestě, po které se Team Ninja vydal už dříve, což si zaslouží velkou pochvalu. Obrovskou výhodou je i fakt, že komletně celou hru lze projít i ve více lidech.

Pro nováčky může být vstup do série stále poměrně náročný. Ne ani tak kvůli samotné obtížnosti, ale především kvůli obrovskému množství mechanik, které na hráče hra chrlí. Stovky kusů vybavení, nejrůznější perky a bonusy, čtrnáct typů zbraní a k tomu ještě přepínání mezi herními styly – to vše může zpočátku působit zahlcujícím dojmem. Přesto mám pocit, že se s tím vývojáři poprali velmi dobře. Ano, pochopení všech systémů dá chvíli zabrat, ale pokud hře dáte šanci a nenecháte se odradit prvními hodinami, Nioh 3 vás s velkou pravděpodobností příjemně překvapí.