Survival je stále velmi oblíbeným žánrem. A ono se vlastně není čemu divit. Svět, ve kterém je vaším jediným úkolem přežít, nabízí spoustu možností a hráč se tam dokáže skvěle vyřádit. Právě základní koncept přežití se Icarus od tvůrce DayZ snaží ne ani tak změnit, ale spíše rozšířit a vnést do něj nádech určité novoty. Oproti jiným hrám v tomto žánru se totiž váš postup bude neustále resetovat a vy se budete vracet na nebezpečnou planetu Icarus stále dokola, obohaceni jen zkušenostmi ze svých předchozích výprav.

Díky této herní mechanice a misím tak pomaličku budete objevovat zákoutí Icaru. O to zajímavější a vlastně i těžší se ve finále Icarus stává. Dokáže ale tento koncept být natolik zábavný a hlavně jedinečný, aby obstál? 

Vaším cílem bude za pomoci všelijakých praktik přežít na nehostinné planetě. Ze začátku budete vděční za primitivní nástroje z kamene, ovšem postupně se dostanete k daleko pokročilejším nástrojům ze železa, luky vyměníte za palné zbraně, domek si místo větviček postavíte z betonu a místo loučí si svůj domov osvětlíte elektrickým proudem.

Vaším jediným cílem ovšem není pouze přežít, ale také zjistit o planetě důležité informace a jestli je vhodná pro kolonizaci. S každou misí se budete dostávat hlouběji do nitra planety a postupně tak objevovat nové biomy, zvířata a materiály. Poté, co svůj úkol splníte, musíte planetu opustit a za sebou nechat i kompletně všechnu práci, kterou jste do té doby udělali. To tedy znamená, že příště se na planetu budete vracet opět s prázdnou a začínat tak zase od znova. Nebudete se tak snažit dospět k maximální technické dokonalosti a vybudovat co největší a nejúchvatnější základnu, ale svým způsobem být v neustálém pohybu a nezvykat si jen na jedno místo.

Tomuto konceptu pomáhají právě i mise, které budete na planetě plnit. Vždy je tu skupina základních úkolů, které slouží k posunu do dalších lokací, a následně tu jsou i úkoly speciální, které vás naopak s danou lokací více seznámí.

Základní mise se zpravidla skládají z úkolů jako dojdi sem, oskenuj určitou oblast, najdi způsob, jak se do nové lokace dostat, a tak pořád dokola. Ty vedlejší zahrnují například sběr určitých materiálů nebo lov speciálních zvířat. Je to originální koncept, který vás díky neustálému opakování nutí dělat ty samé věci pořád dokola, ale vlastně pořád naprosto jinak. S každým návratem na planetu budete mít k dispozici nové věci k vytvoření, znalosti světa a výzvy, které na vás čekají.  

Planeta je navíc stále stejná a není náhodně generovaná, takže všechno, co se ve světě nachází, je tam, kde to bylo zamýšleno. Pro vás to tedy znamená, že pokud jste při první cestě našli jeskyni, kde jsou vzácné kovy, tak tam bude i při vaší další návštěvě a vy tak těchto znalostí můžete využít.

Ovšem právě tady nastává jeden z největších problémů celé hry, a tím je právě její svět. Celá planeta je totiž gigantická, ale taky naprosto pustá. A právě mise, které vás nutí být neustále v pohybu, tomuto faktu vůbec nepomáhají. Jednotlivé lokace jsou jednoduše prázdné a průchod z jednoho biomu do druhého vám může zabrat i více než půl hodiny. Je to ovšem půl hodina neustále se opakujících objektů a stejného prostředí, ve kterém jednoduše není vůbec nic. A když za těch třicet minut, během kterých musíte dojít z bodu A do bodu B, nepotkáte pomalu ani jedno zvíře, kterých je ve finále ve hře stejně strašně málo, tak vás stereotyp simulátoru chození přestane hodně rychle bavit.

Ať už se jedná o les, poušť nebo zasněžené pohoří, výsledek je stejný. Obrovská mapa tak vlastně vůbec nic nenabízí a je tu spíše k natáhnutí herního času. A i když jsou mise často fajn a nutí vás se hýbat a pořádně prozkoumat svět, nejsou nakonec kdoví jak originální a rychle se začnou opakovat.

Problém navíc nastává v tom, že do nových lokací vás mnohdy nežene ani touha vybudovat něco nového, protože hratelnost se s jednotlivými prostředími nemění a ani nám lokace nenabídnou moc nového vybavení. 

Pak je tu ještě jeden problém. Pokud se chcete dostat do poslední fáze, kdy budete využívat elektřiny a nejmodernějších nástrojů, tak budete potřebovat zlato. Hromadu zlata. Ovšem problém je, že zlata je na mapě málo. A jednoduše nemáte vůbec šanci postavit všechno, co byste chtěli, když navíc v misích je omezená zóna, kam můžete nebo nemůžete. Já sám jsem se nakonec zasekl v misi, kdy jsem potřeboval elektrický proud, abych se dostal do další oblasti, ale na celé mapě, kam mě hra pustila, jsem jednoduše nedokázal najít dostatek zlata, abych věci potřebné k posunu mohl vyrobit.

Výroba předmětů je vesměs velmi jednoduchá. Hromadu věcí můžete dát dohromady jen tak v ruce, ale na sofistikovanější předměty budete potřebovat speciální výrobní stolky, kovadlinu nebo míchačku. Mezi těmito stoly pak budete přebíhat sem a tam a vyrábět věci, které následně použijete k další výrobě. Následný pocit natahování herního času je naplno znát i ve chvíli, kdy jsou všechny předměty zamknuté za stromem dovedností. Vaše postava totiž disponuje levely, za které si může odemknout nové předměty a vylepšit i určité dovednosti, které vám mají pomoci v přežití na zrádné planetě.

Problém je, že předmětů je ve hře celkem obstojné množství, ale naprosto každý předmět je zprvu zamknutý a téměř polovina z nich se stává ve finále naprosto zbytečnými. Vaše začátky tak budou pomalé, velmi pomalé. Ovšem poté, co si nové věci odemknete, rychle zjistíte, že k pokročilejšímu vybavení, které vám předtím trvalo vyrobit několik hodin, jste schopni získat při novém přistání na planetě i za půl hodiny. A to jen díky tomu, že ve finále bylo všechno zamknuté pod levely, které jste neměli.

Navíc je tady spousta věcí jen na okrasu a nemají hlubší význam. Prostě se obejdete bez hezčích dveří, skříňky nebo hromady dalších zbytečných věcí, které by se vám třeba v domě líbily, ale jednoduše radši budete mít škaredou základu a lepší nástroje, díky čemuž se hra zrychlí.

Celý tento koncept odemykání předmětů a úkolů na planetě je na první pohled hrozně zajímavý, na druhý pohled zjistíte, že je nedodělaný. Ve finále se z toho stává pouhé lovení zvířat proto, abyste měli vyšší level a nekonečné procházky, při kterých se budete modlit, abyste nenarazili na medvěda nebo bouři. Bouře jsou totiž nehorázně otravné, a pokud máte tu smůlu, můžete v nich dokonce i umřít. Blesk vám podpálí půlku lesa nebo rovnou váš baráček a vy jen můžete se smutným výrazem sledovat, jak hoří všechny vaše sny a ideály.

Zároveň se chcete co nejvíce vyhýbat soubojům zblízka. Některá zvířata mají totiž celkem výdrž a jejich útoky vás dokážou pěkně rychle zranit nebo zabít. Což by bylo vlastně i celkem v pořádku, kdyby hitboxy vaší postavy nebyly naprosto rozbité. Je totiž jedno, že medvěd švihl tlapou naprosto na druhou stranu, než jste vy, protože vás stejně trefí.

Co se ovšem musí nechat, jsou změny počasí v podobě bouří, silných větrů nebo sněžných závějí, které jsou více než časté a vypadají dobře. Ovšem celý zbytek světa je na tom už daleko hůř. Grafika není vůbec žádná sláva. Textury jsou neostré, neustále se opakují a pocit prázdnoty zabíjí i jinak často hezké výhledy. Třeba jeskyně jsou jak přes kopírák. Celkově jsou ve hře tak čtyři. Vejdete dovnitř a po několika hodinách hraní už víte, kde co najdete. Dokonce i rozmístění podzemních červů, tedy nepřátel, kteří v jeskyních jsou, je naprosto identické.

K tomu si jako třešničku na dortu přidejte neexistující optimalizaci, kdy má hra problém udržet snímky i při DLSS, a nehorázné množství bugů a glitchů. Ať už se jedná o zaseknutí v texturách, rozbitý spawn systém, jakýsi podivný asistent pro míření nebo jen skutečně otravné doskakování textur. A takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho. Všechny tyto chyby už jen pak poukazují na fakt, že více než plné vydání to připomíná jen jakýsi prototyp, beta verzi, která má ještě daleko od samotného vydání. Průměrnou složkou hry je pak její audio. Nenadchne vás, ale zase nic mu osobně vytknout nemůžu. Sem tam se vytí vlků ozývá z jiné strany, než je, ale stává se to velmi málo. Hudba zní jen ve vypjatých situacích a jak říkám, je to spíše průměr, který plní dobře svojí funkci. 

A je to hrozná škoda. Musím uznat, že skoro čtyřicet hodin, které jsem ve světě Icaru strávil, jsem si svým zvláštním způsobem užil. Samotný základ hry je vlastně na tom celkem dobře a díky tomu, že hra obsahuje i klasický sandbox, kde vás nehoní žádný čas a můžete si tak dělat, co chcete a navíc na daleko menší mapě, tak to sice zabíjí celý koncept Icarusu, ale zároveň eliminuje trošku problém obrovského prázdného světa a nekonečného cestování po něm.

Na celou výpravu na Icarus ovšem nemusíte být sami. Hra je dělaná až pro osm hráčů, díky tomu může odpadnout hromada problému právě třeba s výrobou předmětů, kdy každý ze skupiny může umět něco jiného. Jde vidět, že celá hra je spíše koncipovaná pro více hráčů, ale to u survival žánru bývá naprostým zvykem, že si hraní užijete daleko více s přáteli, než pokud budete sami. 

Bohužel ale ve stavu, v jakém Icarus je, ho nemůžu doporučit snad nikomu. Je to zkrátka začátek dlouhé cesty, kterou má hra před sebou. Možná jsem byl k Icaru dost negativní, ale nemůžu říct, že hře v dalších letech nebudu fandit. Věřím, že toho má ještě hodně, co nabídnout. Je tedy rozhodně co opravovat a bude to trvat, ale už jen po prvním týdnu si Icarus prošel první větší opravou chyb.

Ovšem do té doby, než se všechny tyto chyby opraví, nemůžu Icaru dát více než tři body, ale věřím, že za několik měsíců už to nebude tak hrozné: Přece jen už teď víme, že do budoucna se máme na co těšit, tak snad se z prvních názorů Dan Hall poučí a další rozšíření se vyvaruje původních chyb.