Have a Nice Death je hra o smrti, papírech, ztracených botách a směrnicích. Ale hlavně je to taky rogue-lite 2D akční skákačka plná bolesti. Bohužel jsem měl ale jeden problém... Hrál jsem Switch verzi. A to byl ultimátní omyl.

Představte si tohle: jste smrt a na světě začíná být trochu moc lidí, a tudíž i úmrtí. A tak se rozhodnete celý tenhle zahlcený systém trochu optimalizovat. Zařídíte si firmu na smrt se zaměstnanci, kteří mají za úkol vám práci zjednodušit. Postupně na to ale začnou kašlat a vám se na stole v kanclu hromadí papíry. V jednu chvíli vám ale hrábne a rozhodnete se srovnat svoje podřízené do latě, aby všechno zase jednou fungovalo tak, jak má. A samozřejmě aby lidi mohli v klidu umírat dál. To je celá příběhová myšlenka Have a Nice Death. A ta funguje skvěle.

V tomhle novém světě se rychle zabydlíte a dýchne na vás taková příjemná roztomile temná atmosféra, kde rozkošné postavičky řeší reálné problémy kancelářské práce. Jenomže tu nejsme od toho, abychom se rozplývali nad krátkými dialogy v odpočívárně. Jsme tu od toho, abychom si užili to mlácení zlých podřízených. Jenže tady to začne stagnovat. Coby hráč máte klasické možnosti, které byste čekali. Hlavní útok vaší kosou, který se dá nabít, kouzla, která žerou manu, speciální zbraně a ultra super útok, který můžeme zkombinovat s jedním z předchozích zmíněných. A v neposlední řadě „dash“, kterým se můžete ve vzduchu i na zemi rychle posunout kupředu, abyste se dostali přes velké propasti nebo za záda nepřítele. A celý pocit z ovládání je super... Ale hned po něm začínají ta „ale“.

Pokud jste hráli téměř jakoukoliv jinou rogue-lite akci, dojde vám, že Have a Nice Death jednoduše nepřináší nic nového na stůl. Pořád jsem doufal, že v jednu chvíli prostě přijde ten moment, kdy si řeknu „tohle je cool, tohle jsem ještě neviděl, to je fajn nápad“. Ale ten nepřicházel. A tak jsem prostě jenom mlátil nepřátele, dostal se k bossovi, ten mi dal přes papuli a šel jsem tam znova. A to je v pořádku, to je tak nějak to, co od tohohle žánru čekám. Ale problém je, že jsem neměl zrovna velký pocit pokroku.

Ve většině rogue-lite her se vydáte na svoji první cestu, dostanete naplácáno a postupně se vylepšujete, abyste měli možnost dostat se dál. Tato vylepšení vám dávají konstantní pocit posunu, který tady ale tak moc není. Možná jsem až moc rozmazlený, ale tady je vaším hlavním nepřítelem jen a pouze šance. Nepadla vám na začátku zbraň, kterou jste chtěli? Smůla, snad příště. Nedostali jste upgrade, který by vám pomohl? Totéž. A nehledě na to, kolik upgradů jsem odemkl, pořád jsem necítil žádný pokrok. Jenom další šanci na to dostat upgrade, který mi bude k ničemu.

Dalším problémem je také dost nevyvážená obtížnost. Tohle je těžké předat bez toho, aniž by to znělo, že brečím nad obtížností. Hry, jako je tahle, mají být těžké. A mnoho jich to zvládlo udělat vážně dobře. Ale tady je to vyvážení trochu zvláštní. Nejdříve profičíte všemi částmi jako nic, berete nepřátele v podstatě jednou ranou, nikdo vás ani nezraní, a pak přijde boss a za vteřinu jste mrtví. Cesta k němu se tak může postupně zdát jako nepříjemné zdržení a zdá se, že hra si to uvědomuje, takže vám postupně odemkne možnost přeskočit až přímo tam. Což je ale k ničemu, protože bez všech upgradů, které po cestě k němu můžete najít, si akorát uškodíte. Takže jsem výtah k Bradovi nevyužil ani jednou. To je mimochodem náš první boss. Fakt milej cápek, ale trochu línej. 

Bossové jako takoví jsou navíc krásou celé hry. Každý se zdá být okamžitě rozpoznatelný a unikátní, přičemž se postupně naučíte, jak proti nim bojovat, abyste se dostali dál. To z nich dělá snad tu nejlepší část celé hry. Což není úplně plus, protože jsem tím právě urazil celý zbytek. A stojím si za tím.

Možná tu jenom nevidím něco, co ostatní ano, ale pokud tento titul porovnám s ostatními rogue-like akcemi jako Hades, Dead Cells a mnoho dalších, Have a Nice Death za všemi prostě zaostává. Nepřátelé jsou jenom malou překážkou, která se postupně stane spíše otravou než výzvou. A bonusy, které nacházíte v určitých částech hry, jsou častokrát naprosto k ničemu. Navíc si mimochodem nejsem jistý, proč bych měl používat jakoukoliv jinou zbraň než Diss Scythe, která oproti ostatním verzím kosy naprosto decimuje nepřátele.

Pak je tu ale jedna věc, která by mohla přinést něco zajímavého. Výběr patra ve výtahu. Jakmile dojdete na konec jedné úrovně, můžete si vybrat, kam pokračovat dál. Je to dobrý nápad, ale popravdě toho nepřinese tolik, jak by se ze začátku mohlo zdát. Krom některých minibossů navíc, kterých si vážím. Akorát si vyberete, co chcete z daného patra získat. Potřebujete trochu vyléčit, vylepšit manu nebo chcete nový speciální útok? Doufejte ve štěstí. Vyberte si správné patro a proběhněte ho, snad dostanete to, co chcete.

Možná to zní, jako že mě celý titul štval, ale to není pravda. Všechny problémy, které tady vytahuji, nejsou jeho… smrtí. Je pořád zábavný, ale všechny problémy jsou zároveň tak nabalené na sebe, že z něho prostě dělají průměr. Jenom takovou „ok“ rogue-lite zábavu, která se ocitá pod ostatními, které dělají to samé, ale lépe. Jediný důvod, proč podle mě lidé tuhle hru zbožňují, je vzhled a design postav. Ty vypadají úžasně, ale nemohou celou hru tahat.

Celkově grafika vypadá moc hezky a vcelku jednoduchá prostředí přidávají na atmosféře. Díky tomu jsou také souboje přehlednější, a tak si nemám na co stěžovat. Stejně tak i zvuky jsou příjemně uspokojivé a každá rána prostě dává ten pocit, že jste nepříteli dali pořádnou facku a velké plus dostává malá znělka, která zazní pokaždé, když zemřete a znovu se objevíte ve své kanceláři.

A pak přichází ještě jeden problém. Pamatujete si, jak jsem zmiňoval, že jsem na recenzi dostal Switch verzi? Jo, není to nejsilnější konzole na světě, ale nečekal bych, že tahle hra jí způsobí menší zástavu srdce pokaždé, když se načte nový level. Záseky jsou občas naprosto nesnesitelné, textury mají častokrát nižší rozlišení než hra na Game Boy a obrázky, které můžete najít ve svém smrťáckém deníčku, jsou rozbité k nepoznání. Jsem si vcelku jistý, že Switch by zvládnul zobrazit JPG soubory s trochu větší kvalitou.

Když se to tak všechno spojí dohromady... jsem smutný. To, co jsem měl možnost hrát, byla průměrná akční rogue-lite skákačka s krásným vizuálem, cool postavami, bossy, které budete milovat, a také ničím, co by ji dokázalo posunout přes tu pomyslnou „ok“ příčku. A taky je to hra, která ve svém malém Switch vězení fakt trpěla. Have a Nice Death vypadá pěkně, ale končí jenom jako další titul spadající do kategorie „možná ve slevě“.