Potrhlé postavičky s všerůznými tvářemi zvané Mii jsou tu už od dob Nintendo Wii. To nebyl pokus o rým, to jsou zkrátka názvy od Nintenda. Vydání konzole Wii v roce 2007 udělalo samo o sobě obrovský poprask ve světě. Společně s touto mašinkou, která byla postupně téměř v každém obýváku a vyzkoušela si ji i vaše babička, přišel i nový systém herních avatarů. Touto formou jste měli možnost udělat si třeba svou podobiznu a použít ji ve hrách pro více hráčů. Bylo tak jednoduché rozeznat, kdo je na řadě, kdo vyhrává a tak podobně. Postavičky Mii se poté probily i do dalších Nintendo konzolí a to přenosných i nepřenosných. Dokonce i fyzické figurky od Nintenda si odnesly název Amiibo, přestože podobu s původními postavičkami nesdílí. Na Nintendo 3DS vyšlo dokonce několik bezplatných miniher, ve kterých jste mohli využít své Mii a hrát s přáteli ať už lokálně nebo po internetu. To ale Nintendu nestačilo, a tak v roce 2017 vyšla na 3DS nenápadná hra Miitopia, která se celá točí kolem… ano, uhodli jste to… postaviček Mii. A pak to Nintendu stále nestačilo, a tak tento počin nyní přenesli i na současný Nintendo Switch v mnohem hezčí grafice a s několika lehkými změnami v hratelnosti. 

Miitopia se na první pohled může jevit jako něco, co mohlo být klidně zadarmo, když i 3DS mělo vcelku dost miniher bezplatně. Na druhý pohled a zhruba tak o dvě hodinky později ale můžeme potvrdit, že zdání klame. Miitopia je totiž ve skutečnosti taktické RPG s vcelku dlouhosáhlým příběhem, překvapivě spletitým soubojovým systémem a zabere vám zhruba 30 hodin. 

Do světa Mii vtrhnul mysteriózní záporák a postupně krade všem obyvatelům tváře - tedy téměř celou jejich identitu. A aby toho nebylo málo, všechny tyto tváře náš záporák rozházel po různých kreaturách ve světě, takže budete bojovat třeba s velice okatým motýlem. Je tedy na vás chopit se meče, magické hole, mikrofonu, pánve nebo několika dalších nástrojů podle toho, jakou bojovou třídu si vyberete. Všechny Mii tváře, které ve hře uvidíte si můžete navíc sami vybrat nebo vytvořit dopředu. Veškeré vámi vytvořené tváře můžete sdílet prostřednictvím kódu, takže si můžete i naopak vybrat z velké škály postav od komunity. V mém týmu byl tím pádem například starý dobrák sans ze hry Undertale nebo samotný Fiola, který se ujal role bojové pop hvězdy a rozhodl se po celou dobu mít na ksichtě logo Indiana. V průběhu hry se budete posouvat po mapce, která často skrývá i několik bočních cestiček pro nepovinnou exploraci. A během tohoto cestování je šance, že budete napadeni. V tu chvíli se hra přenáší do typického JRPG souboje. Útočíte vy, útočí nepřítel, sem tam někdo zakouzlí debuff nebo použije abilitu a je po všem. Prvních pár hodin to jde opravdu pomalu a žádné zajimavé konflikty se nedějí. 

Postupně se k vám ale připojí více postav s odlišnými bojovými třídami, takže souboje naberou na dynamice. Při cestování světem budete navíc narážet na záchytné body – v případě této hry jsou to útulné krčmy. V těch můžete párovat členy týmu do pokojů, a tím zesilovat jejich pouto. Čím větší pouto mezi jednotlivými členy je, tím schopnější spolu jsou. Toto pouto můžete samozřejmě zesilovat mnoha dalšími aktivitami, jako třeba pozvat někoho do kina, kavárny nebo na pláž. Na starost máte i hladovost týmu. Po celou dobu hraní budete nacházet různá jídla, ať už ze soubojů nebo z návštěv kaváren a podobně. Ta pak můžete nabízet jednotlivým členům a permanentně jim tím zesilovat určité vlastnosti, jako třeba počet životů, manu nebo výdrž. A aby to bylo ještě zapletenější, každý člen má určitá jídla rád více nebo méně a podle toho také dostane větší nebo menší vylepšení. Za každý vyhraný souboj navíc dostanete zlaťáky, za které si ale nemůžete jen tak libovolně něco koupit. Vždy, když jste v krčmě, tak si každý člen týmu přeje něco nového. Třeba nový meč, brnění nebo pánev. Tato přání pak můžete vyslyšet a dát danému členovi peníze, ať si to jde koupit. A aby to opět nebylo jednoduché, může se stát, že s obchodem nepochodí a koupí omylem něco jiného.

Miitopia trpí mnoha hluchými místy v hratelnosti. Budete se cítit jako na horské dráze. Prvních pár hodin je pomalý start, poté naberete další kolegy a pustíte se do lepších soubojů. Poté ale opět dlouho děláte v podstatě to samé beze změny. Velice rychle se vylevelujete, a pak jen stačí mít zapnutý automatický souboj a vyhrajete prakticky všechno. Následně přijde opět a zase nějaký ten zvrat, zajímavý bossfight, nebo nová schopnost. Takto to s vámi mává až do samotného konce. Doporučil bych tuto hru hrát oddechově, třeba hodinku až dvě denně. Navíc se skvěle hodí do přenosného módu a není moc důvodů takto pasivní hru hrát na televizi.

Co se týče změn od 3DS vydání, jde téměř čistě o lepší vizuál. Mnohokrát větší rozlišení i kvalita textur. Po hratelnostní stránce tento port přináší v podstatě pouze dvě novinky. První je možnost dát vaším Mii postavám make-up a paruky. Dalé vám také v průběhu hry do týmu přibude kůň, kterého si také můžete upravovat a bude vám pomáhat v soubojích. 

Po hudební stránce se Miitopia neskutečně povedla. Ať už jste v krčmě nebo bojujete proti záporákům, vždy hraje velice trefná hudba, která prostě do tohoto podivného Mii světa sedne.

Miitopia příjemně překvapila hratelností, ale je potřeba do hry dát solidních několik hodin na objevení toho pořádného obsahu. A ani tehdy nejste v suchu – hra je roztáhnutá na zhruba 30 hodin, během kterých párkrát zjistíte, že to klidně mohlo být mnohem kratší. Navíc jde stále o tu stejnou 3DS hru z roku 2017, kde jde kromě vzhledu takřka o 1:1 port. Přestože je vcelku dost vidět, že hra je mířena na mladší generaci a pro mnohé by to mohl být plynulý úvod do RPG her, podle nás si Miitopii dokážou užít i starší. Jen od toho nečekejte komplexní JRPG. Za tým Indiana si hra odnáší 7 z 10.