Metroid Dread je epický návrat ke kořenům série i žánru

Není to zrovna každý den, co by fanoušci dostali hru ze žánr definující série po dlouhých letech a někdy i desetiletích. Teď je ale výjimečně zrovna ten den. Vrací se série Metroid, která je tu s námi již neskutečných 35 let a spolu se sérií Castlevania vytvořily pevný základ pro nový žánr, který ani po všech těch letech nezestárnul. Metroidvania. Tento termín úspěšně rezonuje herní historií a můžeme mu například zčásti děkovat za vznik Ori and the Blind Forest, Hollow Knight nebo třeba Axiom Verge.

A protože přišel tento mimořádný moment, kdy jsme dostali po neskutečných dvaceti letech další pokračování Metroidu, oprášili jsme všerůzné staré stroje s předchozími díly, za cílem zavzpomínat si na to, jak revoluční hry této série byly a hlavně co nového oproti předkům přináší ta nová - Metroid Dread.

Metroid Dread je nový přírůstek do již zmiňované známé série. Když byla hra zničehonic oznámena pouhé čtyři měsíce před vydáním na Nintendo Direct, tak fanoušci šíleli – a oprávněně. Vrací se totiž zpět do 2D tradic starých číslovaných dílů a ten poslední, tedy Metroid Fusion, vyšel před dvaceti lety. Svým způsobem tedy fanoušci čekali na pokračování déle než fanoušci Half-Life. V roce 2017 sice vyšel remake Metroidu 2 na Nintendo 3DS, ale tentokrát se jedná o naprosto nový a unikátní díl. 

Metroid Dread samozřejmě vychází na Nintendo Switch, kde běží naprosto úchvatně v 60 FPS – tedy až na cutscény, které běží ve třiceti. Už na první pohled hra přetéká příjemným povědomým pocitem a dokazuje, že i starého psa novým kouskům vskutku naučíte. V posledních deseti letech se totiž pořádně rozjely adaptace Metroidvanie a vyšlo dost opravdu revolučních her, které si vzaly z žánru jen to nejlepší a postavily na tom velice bohatou hratelnost. Přijít tedy s něčím čerstvým byla pro Nintendo opravdu obrovská výzva.

Pátý Metroid navazuje přímo na konec čtyřky, kdy jste se jakožto lovkyně odměn Samus Aran dostali z planety SR388, kterou naprosto zdecimoval parazit zvaný X. Ten se mohl přestrojit za libovolnou živou formu a získal tak i její schopnosti. Jeden takový parazit si našel i vás a zcela vás zkopíroval. Během celého čtvrtého dílu vás tedy pronásledoval extrémně nebezpečný klon, se kterým jste byli schopni bojovat až na úplném konci. Po útěku z této planety ji také Samus vyhodila do povětří a měla za to, že parazit X je vyhuben. Poté ale dostanete od neznámého zdroje nouzový signál s videem z jiné planety, na kterém jde vidět volně se pohybující X. To Samus samozřejmě nesmí dopustit, a tak se vydává na planetu ZDR.

Atmosféra hry by se dala krájet a často nahání husí kůži. Planeta má hned několik pestrých lokací propletených skrytými upgrady, jak tomu tak v Metroid hře bývá. Vracení se do předešlých lokací s novými upgrady je samozřejmost a je to také jedním ze základních kamenů žánru. A v Metroid Dread si toho zaručeně užijete dost. Navíc dokáže překvapit i veterány série. Jedna zajímavá věc je totiž to, že veškeré získatelné schopnosti jsou ve zcela jiném pořadí než kdy jindy. Třeba takový nejzákladnější Morph Ball, při kterém se schoulíte do klubíčka a můžete se tak pohybovat v užších prostorech, dostanete až za polovinou hry. Budete tak muset přemýšlet nad některými hádankami trochu jinak. Mimo tradiční vylepšení jako zmíněný Morph Ball, ledové rakety nebo extrémně rychlý běh, jsou tu i zcela nový. Můžete se teď třeba rapidně teleportovat nebo můžete být dočasně neviditelní.

Všechny nové schopnosti pestře využijete jak při řešení hádanek, tak ještě při jedné záležitosti. Ještě jsme se totiž nedostali k hlavnímu twistu tohoto dílu. Na planetu byli vysláni průzkumní roboti EMMI, kteří jsou extrémně agilní a jsou téměř nezničitelní. Žádný z robotů se ale z mise nevrátil a byli mysteriózně ztraceni na planetě. Postupně velice nepříjemně zjišťujete, že byli nějakým způsobem poškozeni a jdou vám po krku za každou cenu. Dostanou se do každé škvíry, jsou vám vždy v patách a jsou krok před vámi. Během hraní mi opravdu často běhal mráz po zádech, když mě zrovna stíhal jeden EMMI a já jsem se jen tak tak stihnul schovat. Ale nebojte se. Není to tak, že vás kdykoliv během hry může začít pronásledovat robot. Na planetě je několik předem určených zón, ve kterých se EMMI mohou pohybovat. Jsou naprogramováni tak, že zkrátka nemohou opustit tuto průzkumnou zónu. Když už tedy jdete skrz vstupní dveře do zóny, abyste se přes ni dostali do nové lokace, jde opravdu o život. Každý EMMI je navíc v jiném unikátním prostředí, které hraje proti vám, a oni samotní mají různé schopnosti navíc.

Předešlý díl, tedy Metroid Fusion, sázel na děsivé pasáže, kdy zatajujete dech a vyhýbáte se svému klonovi za každou cenu. Když jsem tento díl hrál, přišlo mi, že už nic v této sérii by tento strach nemohlo trumfnout, ale šeredně jsem se mýlil. Metroid Dread už i svým názvem, který znamená obava nebo zděšení, něco napovídá a věřte, že to alespoň jednou pocítíte. Hra naprosto exceluje v imerzi hráče do tohoto světa, ať už jde o hudební zpracování, krásnou grafiku planety nebo skvělý soubojový systém, který byl v tomto díle vytažen ještě výše. Často si navíc hráči předešlých dílů zavzpomínají, protože mnoho klasických zvukových efektů a fanfár je zpět v novém znění.

Hratelnost také konstantně přináší vzpomínky na předešlé díly, ale je zároveň dostatečně nová a pestrá. Samus je hbitější než kdy jindy a čeká ji obrovská mapa plná tajných vylepšení a schopností. Je zde občas i tradiční slepé běhání sem a tam a hledání skrytých rozbitelných bloků, ale to se dá Metroidu jen těžko zazlívat – obvzláště když se v průběhu hry vrací i sonar, který vám lokaci těchto bloků odhalí.

Metroid Dread si chytře bere od každé hry ze série něco – dokonce i z remaků starých dílů. Máme zde schopnosti prakticky ze všech předešlých dílů, odrážení útoku a odhalování bloků z remaku dvojky anebo třeba děsivou atmosféru a schopnost chytat se za hrany platforem z Metroid Fusion. Vše je krásně spojeno v jeden celek s poutavým příběhem. Délka vašeho průchodu se může výrazně lišit, protože je zde často volnost prozkoumávat oblasti a získávat schopnosti v libovolném pořadí, což je jedině plus. Navíc jsou po mapě schované stovky vylepšení života a počtu raket. Nám průběh trval zhruba 12 hodin se vcelku dost vylepšenou postavou.

Ve shrnutí je Metroid Dread neskutečně zábavný comeback, který snad dal Nintendu dostatečně najevo, že je o tuto sérii stále zájem. Ať už jste předchozí Metroidy hráli nebo ne, tento díl je soběstačný a podle nás dokáže důstojně reprezentovat celou sérii a jedná se stále o špičku žánru. Za tým Indiana si hra odnáší doporučení na 10 bodů z 10.