Marathon naprosto ničím nepřekvapí, přesto baví

Existují hry, které vám nenabídnou vůbec nic nového. Hratelnost, příběh, archetypy postav, koktejl z ingrediencí, které jsme už někde určitě viděli. Ale pokud je lahodný, ono to vlastně nemusí moc vadit. Takovým koktejlem je právě Marathon. V něm se Bungie, kultovní studio, které ve své době revolucionizovalo střílečky na konzolích, vrací ke své první, stejnojmenné sérii. Značku kompletně rebootovali do podoby extraction shooteru. Při vývoji projektu vydávaným molochem Sony vsadili na jistotu. A vypadá to, že se jim ta sázka vydařila. Ačkoliv se původně zdálo, že jde jen o další placený multiplayerový titul odsouzený k záhubě.

Pokud jste hráli stařičký Marathon z Macintoshe, některé příběhové prvky vám přijdou povědomé. Znovu se příběh točí kolem vesmírné lodě UESC Marathon, určené ke kolonizaci planety Tau Ceti IV. Před necelými sto lety ale došlo ke nevysvětlené ztrátě kontaktu s lodí. Nyní se probouzí a vysílá tajemnou zprávu… Ale to vy teď řešit nebudete. Vy jste runner, nájemný žoldák, který na planetě Tau Ceti IV krade všechno, co není přibité. Činíte tak ve službách různých korporací ze Země a Marsu, které si na majetek kolonie kladou nárok. S tím ale nesouhlasí UESC, jakési intergalaktické NATO, pod které kolonie spadá.

To, že vlastně pomáháte kapitalistickým megakorporacím bojovat proti fiktivní verzi NATO, je ideologická rovina, do které se radši nebudeme pouštět. Pro nás je podstatné, že premisa Marathonu není nic, co bychom už neviděli v hromadě jiných sci-fi, ale přesto je velmi funkční a promyšlená. Jednotlivé korporace a frakce mají silné, navzájem odporující se motivace a tyto konflikty v kombinaci se záhadou lodě Marathon dávají dostatečně silnou motivaci se o lore hry zajímat.

Příběh je ale jen koření. Extraction shootery nehrajeme kvůli ději, ale kvůli návykové hratelnosti plné rizika blízké smrti a ztrátě veškerého vybavení. Tu Marathon trefuje parádně. Nabízí takový zlatý střed mezi těžce přístupným Escape from Tarkov a hitovějšími Arc Raiders. Do Marathonu je sice náročné se dostat, ale nabízí několik prvků, které by mohly přesvědčit hráče, které láka myšlenka extraction shooterů, jen si ještě nenašli svého koně.

Pro ty, co neznají typickou hratelnost tohoto žánru, myšlenka je v zásadě jednoduchá. Objevíte se v lokaci s trochou vlastního vybavení a volným místem v inventáři. Vaším úkolem je vylootit, co můžete, naplnit si inventář a pak na určeném místě zase utéct. Problém je v tom, že smrt číhá na každém rohu. A se smrtí ztrácíte úplně všechno, co máte. Marathon spadá do PvPvE. To znamená, že musíte čelit nejen umělé inteligenci, ale i cizím hráčům. I přestože vám roboti UESC pořádně zatopí, hra klade důraz hlavně na PvP a bojům proti jiným hráčům. Pokud na mapě narazíte na protihráče, máte jen krátké momenty na to je rozstřílet. Nebo to udělají oni. Na snahu o nějaké přátelství nebo spolupráci spíše zapomeňte.

Ale do jisté míry to nevadí, protože střílení je tu fakt skvělé. Až je škoda, že ty souboje trvají tak krátce. Zbraně jsou vesměs základní – pistole, samopaly, brokovnice – ale odezva každého náboje je velmi uspokojivá. A hlavně AI nepřátelé po smrti krásně explodují. Nic absurdního, ale tak akorát, abyste získali svůj dopamin a hned chtěli rozstřílet dalšího.

Jenže na to bacha, akční přístup se moc nevyplácí. I ten nejjednodušší nepřítel vám může vysát spoustu cenné munice nebo ještě cennějšího zdraví. Budete prostě umírat, jak vám hra ráda sděluje, takže se na to připravte. Ale nebojte se, i po smrti dostanete nějaké zkušenostní body, a pokud by se náhodou stalo, že nemáte žádné vybavení, které si můžete vzít do akce, v herním obchodu je vždy nějaké základní zdarma.

Hrát můžete buď v režimu 3v3 nebo sólo. Tyto dva režimy se nemíchají, buď jste na mapě jen ve skupinkách, nebo jen se sólisty. Hrát s kamarády je přece jen o krapet jednodušší, už jen díky tomu, že se můžete navzájem oživovat. Sólo režim je opravdu hardcore a později narazíte na problém, že PvE aspekt není škálovaný. To znamená, že AI nepřátel je na mapě stejně jako když hrajete ve třech. Je toho pak na jedináčka fakt hodně a některé mise se zdají skoro nemožné.

Ano, Marathon má i mise, další úkoly, se kterými jste hozeni do lokace. Zadávají je různé frakce a úkoly se kryjí s jejich ideologií. Potravinářská korporace tak po vás třeba chce zkoumat, čím se kolonie živila, anarchisté po vás chtějí udělat bordel, kult zasvěcený zabíjení runnerů po vás chce zabíjet jiné hráče… Nabídka je pestrá a kdykoliv si můžete vybrat jeden úkol, který budete plnit. Za odměnu získáte body pro frakce a když se vám zvedne úroveň, získáte nějaké to vybavení. Většinou jde o úkoly „seber tohle” nebo „zabij tyhle”. Děláte je spíše kvůli odměně než super designu.

K vybavení se ještě na moment vrátíme. Bude se vám strašně plést. Malé ikonky si jsou strašně podobné. Když jste v menu a máte čas číst popisky, tak to ani tolik nevadí, ale ve víru akce si třeba velmi jednoduše spletete základní předměty pro dobití zdraví a dobití štítu. Lootování by taky urychlilo, když na první pohled víte, co berete, a nemusíte číst blok textu, abyste zjistili, že to vlastně nechcete. Možná to pomáhá tomu časovému stresu, který extraction shootery mají, ale za mě to je už trochu moc.

Třeba pochválit Marathon v případě jeho technického stavu. Hra je krásně vyladěná. Hraje se plynule, optimalizaci není moc co vytknout a je šílené, že na disku zabírá méně než 20 GB. První ze tří lokací je evidentně ta nejvyladěnější, má nejkratší loadingy a v těch dalších občas přišly drobné záseky, ale nic, co by stálo za větší zmínku. Testování před vydáním se prostě vyplatilo a takhle dobře vyladěné hry mají být při každém vydání.

Kromě pochvaly je třeba zmínit to, čím se Marathon nejvíce liší od konkurence. Tím jsou postavy, potažmo tedy spojení s prvky hero shooterů. Runner není fyzická osoba, ale pouze vědomí bez těla. Proto se runneři nahrávají do schránek. Těch je zatím celkem sedm a každá má jiné schopnosti. Jde vesměs o klasiku. Najdeme tu postavu na stealth, postavu s rychlejším pohybem, medika… Některé postavy se víc hodí coby podpůrné do party, jiné jsou fajn i sólo.

Aktivní schopnosti jsou celkem dvě a lze je použít po časovém limitu. Jednu můžete používat častěji, druhá se spíše blíží ultimátce. „Spíše” je klíčové slovo, protože nečekejte nic spásného. Vhodně použitá schopnost určitě může pomoci, ať už jde o ty podpůrné nebo ty ničící. Celkově jsou efektivnější než itemy, ale ne zase o tolik. Hlavně musíte pamatovat na to, že i po zmáčknutí tlačítka chvilku trvá, než se schopnost zaktivuje. Nejednou jsem se snažil zaktivovat schopnost uprostřed boje a místo toho jsem dostal kulku do hlavy. Načasování je zkrátka důležité.

Vandal je o rychlosti, jeho schopnost ho dokáže ještě zrychlit. Rychleji a déle sprintovat a střílet. Destroyer je zase postava skvělá pro akci. Buď vytáhne štít nebo pomalý raketomet. Assassin se pak dokáže zneviditelnit, Triage je zase healer. Opět jde o základ, který vidíme všude jinde, ale funguje to.   

Specifická je pak schránka Rook. Za ní můžete hrát jen osamotě a do lokace se dostane několik minut po ostatních. Takže hledáte mrtvoly jiných hráčů a jako sup berete to, co po nich zbylo.

Marathon tak má náběh na hero shooter, ale úplně se mu to nedaří. Těm postavám se říká schránky a přesně to jsou – schránky bez osobnosti. Můžete o nich zjistit trochu loru, ale to je všechno. Nemají žádné hlášky, manýry, nic, co by je dělalo zapamatovatelnými. I ten jejich design je takový generický kyberpunk a vizuálně máte problém je rozeznat od sebe.

Zastavit se ještě musím u art designu. Je plný výrazných, neonových barev a trochu přeplácaný. Sečtělejší by ho možná nazvali grafickým maximalismem. Je to opravdu věc vkusu, ale já se nemohl ubránit pocitu, že tenhle maximalismus maskuje určitou generičnost. Pokud si totiž odmyslíte všechen ten křiklavý grafický design a soustředíte se jen na design lokací… Je to trochu prázdné. Velké, ale čisté stěny a interiéry, které navzájem vypadají tak strašně podobně, až se člověk ztrácí. Totéž zbraně, jež vlastně vypadají stejně jako ze současnosti, jen trochu víc krychlovitě, aby byly futurističtější. Generický děj, generické postavy, generické lokace, generické zbraně. To všechno dává dohromady sice velmi funkční celek, ale jeho části jsme už vždycky někde viděli. A tím, že na to naplácáte neonovou zelenou a hromadu nápisů, to nezměníte.

Soundtrack je ale moc fajn, pomalý industrial skvěle dokresluje atmosféru zničené kolonie a strach ze smrti. Vyzdvihnout musíme povedenou titulní skladbu In Death We’ve Just Begun, na které si zazpívala metalcorová umělkyně Poppy.

Kromě pohybu v lokacích strávíte velké množství času i v menu. Budete si připravovat výbavu pro další run, hrabat se v inventáři, kupovat co nemáte nebo vyzvedávat úkoly od frakcí. Každá je představena působivou cutscénou, pak se s vámi baví prostřednictvím něčeho, co připomíná vizuální novelu. Jde o jeden ze dvou způsobů, jak hra odhaluje děj.

Ten druhý jsou masivní bloky textu, které získáte za plnění různých výzev. Nikde ale nemáte žádnou encyklopedii, kde by se vám tyto texty ukládaly. Musíte jít na seznam výzev, najít někde schovanou splněnou výzvu, odkliknout ji a až pak můžete číst, pokud se vám chce. Není vůbec dobře zvolená orientace v menu, a i když tohle je ten nejhorší případ, občas se prostě mezi stránkami a jednotlivými sekcemi ztratíte.

Obchodů máte třeba hned několik. Hra má celkem tři měny. Kredity, které získáte jen hraním; Lux, co koupíte jen za skutečné peníze; a pak měnu pro battle pass. Kosmetické úpravy jsou spíše jen změny barev zbraní a pár samolepek. Třeba ty další battle passy budou lepší, ale ten v době recenzování za to fakt nestál.

Marathon je v aktuální chvíli fajn. Je to hodně zábavná hra a zejména fanoušci extraction shooterů by ji určitě měli zkusit. V době recenzování bylo přístupných sedm schránek a tři mapy s rostoucí obtížností. Bungie slibuje, že další takový obsah bude do hry přidáván zdarma. Ještě do konce měsíce nás čeká kompetitivní režim a hlavně nová mapa, kde se hráči konečně podívají na loď Marathon a čeká je něco jako raid. To by mohlo ještě o trochu zunikátnět Marathon mezi dalšími extraction shootery.

Jsem zkrátka zvědavý, co Marathon čeká v budoucnu. Teď to je skvělý základ, který se nesnaží o nic nového, ale to, co dělá, tak dělá dobře.