Klasické adventury ještě mají co říct - Syberia: The World Before

Volejte sláva a tři dny se radujte! Možná dokonce čtyři. Díky hře Syberia: The World Before nastal zlomový historický okamžik, kdy už i já uděluji hře své ultimátní doporučení. A to musím říct, že mé původní očekávání bylo vlastně celkem slabé.

Sám jsem se poprvé se sérií point and click adventur Syberia setkal až s třetím dílem, který bohužel na svou dobu působil poněkud zastarale a já kvůli němu lámal hůl nad celým žánrem. Díky průchodu jsem nicméně znal všechny důležité postavy a události. The World Before ovšem myslí i na naprosté nováčky a hned v úvodním menu vám tak nabídne rekapitulaci předchozího dění.

Hlavní hrdinkou našeho dobrodružství je opět Kate Walker, nadějná americká právnička, která šla vyřešit prodej továrny na hračky Anny Voralbergové. Jakmile ovšem dorazí na místo, zjistí, že ta zemřela a vy se tak vydáváte hledat jediného dědice, jejího bratra. Ten ovšem zmizel při výpravě na dalekou Sibiř, kam se vydal hledat mamuty. Kate na své výpravě potká i vědomého automatona Oskara, který se stal jejím věrným přítelem a jehož srdce s sebou dále nosí ve víře, že pro něj najde nové vhodné tělo. Oskar se svého totiž vzdal pro bratra Anny, Hanse Voralberga. Kate následně Syberii opouští, ale ztroskotá. Zachrání ji ovšem kočovný kmen Youkolů, jenž žije v symbióze s dalšími mýtickými tvory. O ten se zajímají ovšem i státní služby a Kate se podaří celý kmen zachránit, ale následně je odvedena jako vězeňkyně do solného dolu.

Ovšem Kate Walker není jedinou hrdinkou této hry. Samotný začátek vás totiž vezme do roku 1937 a vy se vžijete do nadějné studentky hudební akademie, Dany Roze.

Jakožto nejlepší v ročníku byla právě ona vybrána k tomu, aby tento rok pomocí své hry zaktivovala automatonský koncert, tehdy chloubu celého horského městečka Vaghen. Tento hudební motiv, alias hymnu Vaghenu, si jistě zapíšete do hlavy. Společně s dalšími kouzelnými melodiemi ji uslyšíte napříč celou hru a samotného mne z ní ještě trochu mrazí. Její velký den bohužel znepříjemní stále citelněji sílící fašistické hnutí Brown Shadow, které šikanuje mnoho místních obyvatel, protože je kvůli původu považuje za nižší rasu. Přes spoustu nepříjemných chvil si Dana ovšem zvládá žít svůj život na pozadí války a dokonce se setká s jedním talentovaným horolezcem, který ji zvěční na nádherném obraze.

Určitě se ptáte, proč vám to tu všechno spoileruji, ale nebojte, touto informací s vyzrazováním příběhu z průběhu hry končím. Teď se ještě vraťme zpátky na začátek. Obraz o kterém jsme se bavili je totiž důležitým pojítkem právě mezi Danou a Kate Walker.

Kate při svém útěku ze solného dolu z třetího dílu právě tento obraz objeví a s ním i to, že si je s dívkou na obraze nesmírně podobná. Sama se tak vydává do města Vaghen a pokouší se zjistit o jejich spojení co nejvíc. Díky tomu, že Kate cestou narazí na Daniny deníky a různé historické materiály, můžeme městečko a jeho přilehlé okolí zkoumat hned ze dvou časových rovin. Právě to je vynikajícím osvěžením hratelnosti. Občas totiž dostanete možnost mezi oběma dívkami přepínat a získávat cenné informace. A to naprosto přirozenou cestou, která scenáristicky dává dokonalý smysl.

Přiznávám, že s oběma dívkami jsem si záhy začal budovat pouto a nechal jsem se tak vtáhnout do víru emocí, který vám hra dokáže mistrně servírovat. Ano, plakal jsem, ale z toho si nic nedělejte, to dělám i u animáků. Nepovažuji se úplně za slabocha, ale silná rodinná témata se mne prostě hluboce dotýkají.

Úžasné vyprávění podtrhuje i výborná kamera, přiznávám ale, že jsem si na ni musel celkem zvykat. Nejsem konzolový hráč, a tak jsem zvyklý se ve 3D prostoru volně myší rozhlížet. Syberia: The World Before má ovšem ke všem scénám kameru pevně nascriptovanou. Někdy je téměř statická a někdy vás provází téměř jako při pohledu z třetí osoby. Ve většině případů tento podlý krok vývojáři dělají kvůli tomu, že ušetří práci svým grafikům. Zde jsem ale přesvědčen o tom, že scény ve skutečnosti byly rozkresleny téměř celé. Myslím, že designéři pouze využili pevnou kameru k tomu, aby zdůraznili krásu jednotlivých scén a také pro to, aby vás upozornili na všechny důležité věci, se kterými můžete interagovat. Odpadá tedy velký neduh klasických adventur – obávaný pixel-hunting. Nestane se vám tedy, že přehlédnete něco, co budete potřebovat k dalšímu postupu. Naopak, volný čas spíše využijete k tomu, abyste se kochali okolím a grafickou stylizací.

Vývojářům se povedlo vybrat nádhernou paletu barev i styl. I když měly i předchozí díly Syberie něco do sebe, tak mám pocit, že teprve v  The World Before se povedlo dokonale skloubit grafický styl se steampunkovou tematikou. Velké kochání ve spojitosti s nascriptovanou kamerou má ovšem jednu podstatnou mouchu. Pokud procházíte ulicí jedním směrem, dokonale se orientujete, jakmile ale dojdete na konec a poté se vracíte, máte mnohdy pocit, že jdete úplně jinou ulicí. Poněkud otravné také bylo obíhání Vaghenského náměstí, které v závislosti na vaší pozici střídalo asi pět různých pohledů. Dá se to ale odpustit, drtivou většinu hry budete naprosto přesně vědět, kam máte jít a také kudy. Za skutečnou podlost tak beru snad jen to, když jsem se ocitl na hřbitově, jehož jediným designovým záměrem bylo hráče zdržet v důsledku zcela nadbytečné komplexnosti.

Všechny ostatní hádanky, které přede mne hra skládala, mohu jedině chválit. Byl jsem skutečně překvapen z toho, že během celé herní doby, tedy přibližně třinácti hodin, jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by se mi nějaký puzzle zajídal.

Tomu zajisté pomáhal i chytrý systém nápovědy. V pravé horní části obrazovky naleznete bar s otazníkem, který se postupně doplňuje. Pokaždé, když se posunete dál, nechá vám hra určitý čas na zkoumání problému a případně na samostatné řešení. Pokud ale chvilku vyčkáte, můžete na něj kliknout a Kate, Dana či další postavy, kterých se dočasně ujmete, vás svým komentářem dokáží nasměrovat ke správnému řešení. Můžete namítat, že díky tomu ze hry odpadá jakákoliv výzva a částečně budete mít pravdu. Nová Syberia má totiž v mnohém skutečně blízko spíše k interaktivnímu filmu než ke klasické adventuře. Pokud ovšem výzvu chcete, nápovědu si můžete kdykoliv vypnout. Doporučuji alespoň nechat zapnutý výpis vašich aktuálních úkolů. Ve hře totiž nemusíte nutně vyřešit úplně všechno. Některé vedlejší náznaky můžete nechat neprozkoumané a ochudíte se tak případně o příběhové detaily nebo některé linky rozhovorů.

Sám jsem byl ovšem hrou pohlcen natolik, že jsem hltal cokoliv mi bylo předhozeno, a to včetně přečtení všech novinových článků, které se mi dostaly do rukou. Hra tak vlastně nedělá nic vyloženě převratného, stále je to jen klikání a procházení, které je místy obohaceno o zkoumání předmětů a puzzle sekvence, jež mnohdy připomínají hlavolamy s tajemnými schránkami. Syberia si vás nepodmaní žádnou zcela unikátní herní mechanikou, ale tím, jak dokonale slepuje již známé a vyzkoušené věci. 

Podtrženo, sečteno, hra je za mne dokonalá snad v každém jejím aspektu. Užil jsem si brilantně napsaný příběh, grafickou stylizaci, která podtrhuje steampunkovou atmosféru a taktéž podmanivý hudební doprovod. Čtvrtá Syberia mi prostě sedla, a to takovým způsobem, že dokáži přimhouřit oči nad veškerými dříve popsanými neduhy. Právě proto hře uděluji doporučení na 10 bodů z 10 a myslím, že toto je přesně ten směr, kterým by se měly moderní point and click adventury ubírat.

Tak, a teď stejně jako po dočtení záživné knihy musím přijít na to, jak zaplnit místo v srdci, které jsem měl během hraní pro Syberii vyhrazené. Opětovné hraní tady asi mnoho nepomůže, nikdy to totiž už nebude takové jako napoprvé.