Virtuální Expendables jsou tu! Recenze Jagged Alliance 3

Představte si, že byste se mohli ponořit do filmu Expendables a stát se přímou součástí děje. Silné odkazy na osmdesátá a devadesátá léta, spousta svalnatých, upocených akčních mužů a žen drsných jako šmirgl a nějaká neznámá neexistující kvaziafrická země, do které přinášíme svobodu rychlostí 400 kulek za minutu. Přesně to je Jagged Alliance 3, pokračování hry, na kterou jsme čekali v podstatě celý můj život. 

Jako dítě jsem hrál druhý díl taktické tahové hry Jagged Alliance z roku 1999 a prd jsem tomu rozuměl, protože byla v angličtině. Po týdnu mi vyschly peníze a přišel jsem o všechny žoldáky. Takže jsem docela rád, že jsem s Jagged Alliance 3 mohol udělat reparát teď už jako zkušený hráč, redaktor a hlavně člověk, který konečně rozumí anglicky. A byla to jízda, kterou jsem si opravdu užil, i když měla své chyby. 

Hra má nečekaně příběh. Jistě, je to takový typický osmdesátkový akčňák, ale my bychom to ani jinak nechtěli. Ve fiktivní zemi Gran Chien, bývalé francouzské kolonii, musíte obnovit vládu legitimně zvoleného prezidenta poté, co polovojenská skupina známá pouze jako „Le Legion“ ovládne prakticky celou zemi. A především jde samozřejmě o diamanty, které vás financují, takže čím více půdy a diamantových dolů osvobodíte, tím více týmů a zkušených žoldáků si budete moci dovolit, abyste do země třetího světa přinesli trochu demokracie za férovou cenu. 

V této hře totiž nejste žádný nezištný akční hrdina. Jste šéfem organizace, která je placena za řešení problémů. Problémů, které obvykle vyžadují brutální násilí, infiltraci, sto nožů do zad a sekeru do hlavy. Jo, a žoldáci, které si najímáte, taky nepracují za oříšky. Takže kromě taktických záležitostí se musíte vypořádat i s financováním, nebo spíš s jeho nedostatkem. Kvalita či zkušenosti vašich spolupracovníků jsou tak omezeny vašimi aktuálními zdroji.

Na výběr je z mnoha rekrutů nebo veteránů, z nichž každý odkazuje na určitý archetyp nebo filmovou či herní postavu nebo herce. Váš tým tak není jen beztvará masa testosteronu. Každý žoldák má svou minulost a dokonce i vztahy s ostatními žoldáky. Takže zatímco věčně nadržená Fox s nevymáchanou hubou se na Wolfa okamžitě vrhne, a to jak obrazně, tak doslova, pragmatická Burns ji v podstatě nesnáší, takže pokud ji chcete mít v týmu spolu s Fox, bude za své služby chtít víc, než je standard. To, jakou postavu si vezmete do týmu, také ovlivní rozhovory s místními obyvateli, vaším zaměstnavatelem nebo poraženými nepřáteli. Dialogy jsou vtipné, jména postav a hlášky jsou prošpikovány easter eggy a odkazy na jiná díla a jednoduché cutscény tomu všemu nasazují korunu.

Chcete-li ušetřit peníze, můžete si za malý poplatek vytvořit vlastního žoldáka, kterým jste vlastně vy. Přijdete sice o některé dialogy, které by místo vašeho žoldáka mohla mluvit předpřipravená postava, ale zase mu nemusíte platit regulérní plat. A tak jsem si prostě vytvořil vlastního Killera a udělal z něj experta na výbušniny, protože mi v prvním týmu chyběl. A vedle jmen ostatních postav to vlastně ani neznělo divně.

Hra je rozdělena do dvou hlavních částí. Operační část, ve které putujete po mapě a řešíte dlouhodobé záležitosti, jako je léčení žoldáků, oprava vybavení, výcvik místních milicí, které chrání vámi již osvobozené oblasti, odpočinek nebo výcvik žoldáků mezi sebou. Přes menu se zde také dostanete ke své e-mailové schránce, protože ano, chodí vám různé maily a zprávy. A také k nevyřešeným vedlejším úkolům a různým nabídkám.

A pak je tu taktická část, kdy jste přeneseni na konkrétní lokaci. Zde buď bojujete v tahovém souboji s místními legionáři, kde je ve zdvořilé akademické diskuzi učíte respektu a pokoře ke svým hodnotám, nebo prostě běháte po lokalitě, koupíte si pár časopisů na místním trhu, poklábosíte s místními, posbíráte další vedlejší úkoly, nakoupíte zásoby, hacknete pár počítačů, tu a tam něco ukradnete. Především šrot, protože ho potřebujete na opravu vybavení a vylepšení zbraní. To je velmi důležité, protože se základními zbraněmi vám velmi brzy dojde dech. Různé modifikace vám pak dávají různé bonusy právě pro taktický boj.

Co se týče soubojů, jsou nesmírně zábavné. Téměř každá lokace je něčím specifická a odlišná. V jedné například před útokem Legie dáte dohromady bývalý místní gang, aby vám pak v boji pomáhali krvežízniví důchodci. Jinde zase pomáháte bránit místní sídlo, kde se ukrývá prezidentova dcera, nebo osvobozujete různé diamantové doly či části měst, přičemž se snažíte co nejvíce minimalizovat škody na majetku a životech místních obyvatel. Ve váš prospěch i neprospěch budou hrát různé efekty prostředí, od mlhy přes déšť až po obyčejnou tmu. Zároveň se budete snažit prozkoumat každou lokaci před začátkem boje, abyste mohli co nejlépe rozmístit své žoldáky. V ideálním případě tak umístíte své odstřelovače na vyvýšené, ale dobře chráněné místo, aby mohli legionáře z nečekaných úhlů střílet do hlavy a vštípit jim trochu rozumu. Wolfa a Fox jsem posílal dopředu se samopaly, kde se navzájem kryli, a můj Killer sem tam někde hodil granát, aby trochu vyrovnal nespravedlivou situaci na bojišti.

Někdy je možné projít mapu, aniž by se vůbec aktivoval tahový taktický režim. Tedy za předpokladu, že v tichosti zlikvidujete všechny nepřátele, aniž by si toho ostatní všimli. Tehdy se hra začíná podobat spíše Commandos. Je to náročnější, ale když se vám to podaří, zažijete podstatně větší dávku euforie.

Každý z vašich žoldáků má trochu jiné schopnosti a zaměření. Je vhodné je poznat a podle toho je vybavit správnými zbraněmi. Musíte proto shromáždit veškerou dostupnou munici a vybavení, které se vám dostane do rukou. Postupem času vám totiž začnou náboje docházet a vy budete muset více taktizovat s rozvržením inventáře nebo vybavením. Zde mi vadilo, že ačkoli si mohu kdykoli objednat nového žoldáka, nemohu svým operativcům poslat materiální pomoc v podobě například většího množství určité munice. Ale to by pak bylo asi přece jen příliš jednoduché.

Zde jsem si všiml prvních výrazných problémů hry. Občas se musíte připravit na pořádný pixelhunting. Kurzor ne vždy zaregistruje interaktivní objekt, což je jen mírně otravné v případě bylinek, šrotu nebo mrtvoly, kterou chcete vyplenit, ale v případě aktivní miny, kterou musíte včas deaktivovat, nebo v boji, kdy se při chůzi nebo útoku žoldáka nezobrazuje správně jeho dosah, je to maximálně frustrující.

Dalším problémem je vysloveně umělá demence vašich spojenců a někdy i nepřátel. U nepřátel to není tak výrazné, protože ti se umí docela dobře skrývat a mají v podstatě jediný cíl - vysvětlit vám, že nesouhlasí s vaším postojem k místní politické situaci. A to je poměrně přímočará záležitost. Až do chvíle, kdy se občas navzájem odstřelí. Nebo když několik tahů marně hledáte na velké mapě posledního legionáře, který se odmítá vzdát a utéct, přestože jste všechny jeho spolubojovníky přesvědčili přesvědčivými argumenty o velikosti 72 milimetrů. A to je naprosto otravné. Ještě hůře jsou na tom vaši spojenci a milicionáři, které si sami vycvičíte, aby vám pomáhali v boji. Ti většinou jen pobíhají z místa na místo v odlehlém koutě mapy jako splašené slepice a k boji se ani nedostanou. V tom lepším případě. V horším zásadně jen překážejí a zbytečně umírají na místech, kde je to naprosto neestetické.

Grafika hry neurazí, ale ani nerozpálí váš notebook a hru si můžete zahrát i na starším stroji. Jo, jsem ten člověk v redakci, který má momentálně doma asi nejslabší stroj. Co ale musím pochválit, je hudba. George Strezov vytvořil 62 skladeb, z nichž každá je absolutní banger. Nejde jen o akční kousky, ale i o jemnější a klidnější melodie, které hrají, když vám kolem hlavy zrovna nelétají kulky a části těl. Tato hudba je silně inspirována Afrikou a v některých případech se jedná o nádherně zpívané písně. Sám jsem si nejvíce oblíbil skladbu s názvem Segniyahamba. Soundtrack si navíc můžete jako bonus zakoupit přímo na Steamu.

Jsou hry, které zrecenzuju a už se k nim nevrátím, nebo je dokonce ani nedohraju. A pak jsou hry, které se mi líbily a bavily mě natolik, že jsem je po zrecenzování dohrál a občas se k nim vrátím. Jagged Alliance 3 je i přes své nedostatky takovou hrou, protože je to především skvělá, akční zábava s taktickými prvky, nádhernou hudbou, překvapivě zajímavým příběhem a postavami jako z akčního filmu z osmdesátých let a slovními hříčkami, jejichž různé kombinace v týmech vás budou přímo prosit, abyste si hru zahráli znovu. Jinak. A s jinými hlavními hrdiny.

Dříve jsem patřil k lidem, kteří neměli strategie a tahové hry příliš v lásce. Ale Jagged Alliance 3 je jednou z těch her, u kterých na žánr nehledím. Je to prostě a jednoduše zábava. Čtyřiadvacetileté čekání na ni se rozhodně vyplatilo.