Už jste někdy pochybovali sami o sobě? Ať už o svých schopnostech, naučených zvycích či vlastním životě… Je skutečně realita taková, jak vám napovídali? Opravdu je cesta do pekla dlážděna dobrými úmysly? Co když je všechno úplně jinak? Šli byste až do pekla kvůli tomu, abyste zjistili, jestli je ďábel tak špatný, jak se říká?

Odpovědi na tyto otázky vám pomůže najít mladá ruská jeptiška jménem Indika, která hledá sama sebe a svou cestu životem. Celý titul má zpochybnit a zesměšnit ruskou pravoslavnou církev v 19. století. Sami vývojáři dokonce museli utéct ze země, aby ji mohli vůbec dokončit. Celou hru na vás dýchá mrzutá hororová atmosféra doprovázená černým humorem. 

ZA VŠECHNO MŮŽE JEDEN DOPIS

Každý si musí projít svou vlastní cestu za poznáním sebe sama a jinak na tom není ani hrdinka této adventury z pohledu třetí osoby, Indika. Nebude na to ovšem sama. Protože je to silně věřící ortodoxní jeptiška, tak k ní promlouvá sám ďábel.

(ďáblův hlas: "Hehehe, copak to máš pod tím řeholním hábitem, sundej ten křížek a já se kouknu mlask mlask")

Ten vás bude provázet celou hru a bude komentovat snad každý váš krok a úspěšně se vám smát. Přece jenom vás zná a moc dobře ví, na co myslíte.

(ďáblův hlas: "Oooh, ty jedna nezbednice.)

Na počátku stanete v prostém klášteře plným starých jeptišek, kam se osamělá Indika snaží zapadnout. Místo toho, aby ji měl alespoň někdo trošičku rád, jsou jí neustále házeny klacky pod nohy. I zbytečná práce prý upevňuje ducha… To určitě. Navzdory tomu je naše hlavní hrdinka vyslána doručit dopis do blízké vesnice jinému knězi. Dostat se tam ale není zrovna lehká věc. Poslušně si kráčí svou cestou, když v tu ránu potká muže, který působí velmi zanedbaně a vypadá, že potřebuje pomoci.

(ďáblův hlas: "Chudáček jeden, asi bude potřebovat roztrhnout hábit kvůli obvazu.")

Vláčí s sebou odumřelý kus ruky, a pokud mu nepomůže, zemře. Oný muž je uprchlý vězeň a aby unikl před spravedlností, zajme Indiku jako svou řidičku. Hmm, takže na něm jezdí, jo? Přestože naše jeptiška bude mít možnost poté utéci, rozhodne se zůstat a pomoci mladému muži. Přece jen je zraněný, co se může zvrtnout? V její mysli vyvstane nápad pomoci zraněnému uprchlíkovi do jeho cíle. Ona se pak vrátí jako hrdinka, která spasila něčí duši, a lidi ji začnou mít konečně rádi. Svět bude růžový! Jupí!

(ďáblův hlas: „Kecy, jen se na něj podívej, na ten zadek, copak asi má v kalhotách? A ty, ubohá jeptiška, co by asi tak ráda? Hahahaha.“)

 

Do smíchu ale nebylo tvůrcům hry, společnosti Odd Meter, kteří sami z Ruska pocházejí. Ti se po invazi jejich domoviny na Ukrajinu minulý rok rozhodli utéct z Moskvy do vedlejšího Kazachstánu, aby mohli svůj titul vůbec uvést. Zakladatel studia Dmitry Svetlow sám odsoudil válku a nazval prezidenta slaboduchým trpaslíkem. Bohužel po útěku z jejich rodné země se už nemohou vrátit zpátky. Za pomoci studia 11 bit studios bylo možné hru vydat.

ĎÁBEL JE TROLL V PŘESTROJENÍ

Ta nemá žádný soubojový systém, zato si vystačíte s pěknou řadou cutscén a jednoduchých hádanek. A ano, říkám jednoduchých, přestože ze začátku jsem měla potíže s tím, co po mně hra vlastně chce. Snažila se ve mně vyvolat dojem, že jasně viditelné řešení je to jediné správné. Po chvíli jsem si ale uvědomila, že očividné řešení nikam nevede a pochopila jsem, že mě tyhle puzzly pěkně trollí. Dost jsem si klepala na čelo, že jsem to neviděla hned.

 

Důležité je také zmínit ďábla samotného, který Indice zní v hlavě jako zvon. Neustále komentuje její myšlenky, její cestu a rozhodnutí. Jeho ironický a někdy úchylný podtext se vám zaryje do hlavy tak, že se budete smát s ním. Může se také stát, že se objevíte v „pekle“, skoro v jiné dimenzi, která je součástí dané hádanky. Abyste se dostali do určitého bodu, musíte použít jak reálnou, tak pekelnou realitu a s jejich pomocí se dostat dál. Do pekelné sféry vás přenese sama hádanka. Za pomoci modlení se můžete vrátit zpět do reality a pokud s tím přestanete, hned budete zase v pekle. Je to tak bizarní, až mi z toho leze mráz po zádech. Co mě opravdu mrzí, je to, že se daná pekelná strana objeví ve hře jen párkrát. Tak si ji pořádně užijte, až na ni narazíte.

 

Užít si můžete také sbírání různých předmětů, které nemají na chod hry žádný vliv. Jen si můžete pročíst, co daná věc zobrazuje. Zároveň si tím prohlédnete skrytá místa a prozkoumáte okolí. Za každý sebraný objekt dostanete body, které vám dají vyšší level a něco jako talenty. Za pomocí nich si můžete určit jakým způsobem tyto body budete dál získávat. Trvalo mi notnou část hry, než mi došlo, k čemu vlastně slouží – absolutně k ničemu. Stejně jako nesmyslně obrovská zvířata a některé další věci, na které narazíte. Obří konzervy, gigantický pes či ryba a body na dvě věci… Nutí to člověka filozofovat, že spousta věcí jako v reálném životě je k ničemu a děláme je jen proto, že nám to někdo přikazuje, aniž bychom znali důvod.

Ačkoliv vývojáři hru vytvořili v Unreal Enginu 5 a 3D prostředí, zařadili do ní také části s pixel art grafikou. Ta se objevila pokaždé, když Indika vzpomínala na své mládí a zavzpomínat si můžete také vy na minihry v podobě Pac-Mana, přeskakování žab či oken. Ach ty časy. Nečekejte žádnou převratnou hudbu. Většinu času žádná nehraje a když už na nějakou narazíte, je stejně bizarní jako sama hra. Dabing postav plně zapadá do tohoto pochmurného světa a dobře se poslouchá. 

Bohužel se mi stávalo, že při změně prostředí trochu padaly snímky za vteřinu, ale jinak hra jela plynule a bez potíží. Vývojáři pravděpodobně jen nedokázali potřebné modely a textury načíst dopředu. Také jsem zaznamenala pár špatně zasazených zvuků, kdy hlas mluvícího muže šel z jiné strany než kde se reálně nacházel. Bugům se zde nedával moc velký prostor, jelikož jsem narazila pouze na jeden, při níž jsem musela kousek hry resetovat. Obecně se vše obešlo bez větších potíží.

 Hru jsem dohrála do 5 hodin i s důkladným zkoumáním prostředí a sbíráním předmětů. Každou chvíli jsem byla napnutá, co přijde příště, protože nikdy nevíte, zda se leknete, nebo se budete smát černému humoru, který vás provází od samotného začátku. Po dohrání ve vás titul zanechá rozporuplné pocity, co jste to právě dohráli. Nechá vás zapřemýšlet nad tím, co je reálné a co je zbytečné. Život není žádná pohádka a cesta za sebepoznáním je plná spletitých cest, kde ne vždy čeká šťastný konec. Nebo ano?