Rogue-like hry, kde je zkrátka nutné sem tam umřít, nejsou nic nového. To ani bullet-hell tituly, kde máte na obrazovce tolik nepřátelských střel, že sami nevíte, kam koukat nebo uhnout dříve. Hades z minulého roku hráčům dokázal, že rogue-like má ještě pár es v rukávu a to stejné by se dalo říct o NieR a bullet-hell žánru. Returnal si nyní přišlo urvat trůn krále rovnou obou žánrů najednou, což je velmi bláhová představa, ale k překvapení téměř všech – zvládli to. A rozhodně tu máme kandidáta na hru roku. Ale co dělá tenhle titul tak unikátní a stojí za vaši pozornost?

Returnal je nejnovější záležitost studia Housemarque, které má za sebou hned několik úspěšných bullet-hell titulů. Mezi nejslavnější rozhodně patří Resogun a Super Stardust. U Returnalu ale studio rozhodně posunulo své schopnosti na zcela novou úroveň.

Jde o hru z pohledu třetí osoby, která má silné aspekty i rogue-like a příběhu, takže vaším úkolem není se jen vyhýbat, ale i prozkoumávat okolí a zjistit, co zde děláte a jak utečete. Přechod bullet-hell do pohledu třetí osoby ze začátku působí poněkud zvláštně, než si zvyknete, jak vše funguje. Hlavně obtížnost na začátku hry není tak vysoká, i když budete často umírat. Ale až od prvního bosse budete čelit tomu opravdovému peklu, kdy budete zasypáni salvou střel. Každý nepřítel i boss má svůj vlastní set útoků, takže jako u každé správně těžké hry se budete učit jejich útoky a slabiny. Chapadlovití pejsci maximálně koušou nebo střílí základní salvu, které se dá lehce vyhnout. Pak tu ale máme emo verzi Groota, který se může teleportovat a střílet řízené střely. Postupně se objevují noví a noví nepřátelé s unikátními slabinami, takže i když budete hrát poněkolikáté, tak vás dokážou překvapit. Hlavně v kombinaci s prostředím, které se neustále mění.

Velká část je věnována i příběhu, i když se to nemusí na první pohled zdát. Hrajete za Selenu, která ztroskotala na planetě plné deštných temných lesů, pouští a starověkých pevností. Jenže hned při prvním průzkumu narazíte na problémy. Nejste první člověk, který zde byl… I když, jak se to vezme, protože všechny audio deníky, které najdete, patří vám samotným.

Hra pořádně začíná až po prvním dohrání, kdy se vám začne příběh ještě více odkrývat. Točíte se totiž v nekonečné smyčce a při každé smrti vidíte probliknutí z vašeho života. Čím dále se dostáváte, tím více odhalujete. I když jde o vyprávění podobné mnoha filmům, tak přidává bravurní myšlenku, kterou vám zde nebudu odhalovat. Ale příběh rozhodně není jen obyčejnou kopírkou Na hraně zítřka. Nutil mě se ke hře vracet i po prvním dohrání, přičemž se mi posunem v něm odemykaly i nové artefakty a trvalá vylepšení.

Zde se musíme pozastavit, protože i když hra neobsahuje stovky zbraní, tak každá má odlišné vlastnosti, případně i alternativní styl střelby. Krom pistole, útočné pušky a granátometu tak můžete mít i prapodivnou mimozemskou pušku, která vyvolává portály střílející nejrůznější lasery, nebo brokovnici v kombinaci s ničivým laserem.

Můžete vždy ovšem nést pouze jednu zbraň a jejím používáním si můžete odemknout pasivní útok. Samotné vylepšování zbraní, které najdete jak v kontejnerech, tak z padlých nepřátel, probíhá díky sbírání součástek. Samotná úroveň následně určuje, jaká bude minimální úroveň dalších zbraní, na které narazíte. Zbraně si ale dočasně vylepšujete i během hraní. Za každé zabití, při kterém nedostanete zásah, se zvýší váš adrenalin. Čím vyšší úroveň, tím větší poškození způsobujete nebo máte kratší cooldown. Ale to není jediná součást vaší výbavy; sbíráte také obolity, které napájí xeno-technologii. Díky tomu si můžete vylepšovat zdraví (neboli integritu), vyrábíte si ve fabrikátoru předměty a další pasivní vylepšení. Ale to stále není vše. Zdraví si vylepšujete i sbíráním léčiv. Pokud máte plné zdraví a sesbíráte tři další léčiva, tak dojde k jeho vylepšení do momentu, než opět zemřete. Následně tu máme parazity, které po připojení k vašemu tělu dodávají jak kladné, tak negativní atributy. Najdeme zde ale i místa, kde je vám náhodný parazit odebrán a za odměnu dostanete obolity. Hra je tak někdy velmi riskantní, kdy každé rozhodnutí má zásadní dopad na váš průchod. I odemykání kontejnerů nebo sbírání léčiv může být velký risk, protože jsou pošpiněné, a pokud nemáte Ether k očištění, tak vám hrozí, že dostanete negativní modifikaci, které se zbavíte buďto splněním úkolu, předmětem, nebo zkrátka smrtí. Předměty ke konzumaci se dají krásně kombinovat. Takže i když zde máme takové jako teleportace do náhodné lokace nebo doplnění životů, tak i takové, jako je vytvoření štítu, který promění střely v obolity. Pokud ale máte předmět, který vám promění obolity v životy, tak se souboj s bossem může rázem změnit v procházku růžovým sadem.

Prostředí je dle mého největší minus hry, protože i když 90 % času vypadá nádherně a krásně se v něm orientuje, tak zde nastane těch 10 % situací, kdy zkrátka level design působí značně levně, úrovně jsou pusté a nevýrazné. Je tedy šance, že se v nich párkrát ztratíte. Stejně jako v menu, kde se na začátku vyznat, hlavně s těmi všemi nejrůznějšími předměty, není zrovna nejjednodušší.

Naštěstí se můžete většinu času hbitě přesouvat. Ať už pomocí úhybů nebo háku, který razantně změní hratelnost, protože se díky němu můžete také efektivně vyhýbat. Díky meči se můžete dostat do míst, která předtím byla uzavřená, a často se v nějakém rohu skrývá tajná místnost s odměnou. Ale můžete také najít archivy, jež vám více odhalí minulost planety. Takže když generátor světa funguje tak, jak má, tak jeho průzkum a pohyb po něm je plynulý a odměňující.

Délka hry se liší dle vašich schopností. I když tu máme tři hlavní akty, tak je můžete dokončit za pár hodin, ale klidně i po 30 hodinách nebudete ani v půlce. Returnal ovšem našel ideální balanc, kdy i po dohrání máte důvod se vracet. Ať už vám půjde jakkoliv, nenastane situace, kdy si řeknete, že už vám nemá co nového představit.

A to je dle mého kouzlo a největší pozitivum celé hry. Ať ji zapnete kdykoliv, tak je poutavá a každý průchod je něčím unikátní. Někdy narazíte na bosse na začátku, jindy můžete v lokaci strávit půl hodiny a pořád prozkoumávat dál. Můžete jet riskantně hned s několika parazity, nebo klidně bez nich. Tohle v kombinaci s výborně nastavenou obtížností vytváří hru, která má doopravdy obrovskou herní dobu.

Tento titul tak může být pro mnohé takovým černým koněm tohoto roku. Rozhodně totiž jde o skvělou kombinaci dvou herních žánrů a jako třešničku na dortu zde máme psychologický a tajuplný příběh, který mě upoutal více, než jsem vůbec mohl čekat.