Halo: Campaign Evolved je naleštěný základ se zbytečnou přílohou

Další den, další remake. Tentokrát přišla řada na jednu z nejdůležitějších stříleček herní historie – Halo: Combat Evolved. V ní byly světu představeny dnes už zajeté koncepty jako automatické dobíjení štítů, limit dvou zbraní v inventáři nebo možnost nastoupit do vozidla a střílet emzáky zatímco sedíme za volantem. Prostě zábava v tom nejčistším smyslu slova.

Tenhle 25 let starý titul tak dnes vidíme vydaný už ve své třetí podobě. Ale zatímco remaster Anniversary Edition nabízel jen překopání grafiky, novinka Campaign Evolved slibuje evoluci původní hry od Bungie. Po slaběji přijatých několika posledních dílech série prošlo nástupnické studio 343 Industries rebrandingem a nyní pod názvem Halo Studios vydává první pokus vrátit lesk zelenému brnění Master Chiefa. Povedlo se jim to?

V roce 2001 došlo k představení jedné z nejvlivnějších space oper v dějinách videoher. Poprvé jsme se setkali s Johnem-117, známým jako Master Chief, oděným v brnění Mjolnir. Seznámili jsme se s jeho AI parťačkou Cortanou a poprvé jsme se podívali na prstence Halo, kde jsme bojovali s mimozemskou skupinou zvanou Covenant. 

O tom, jak Halo proměnilo žánr zejména konzolových stříleček se dodnes pějí ódy. Někteří z vás si možná ještě pamatují, jak se cítili, když se poprvé procházeli po vesmírném prstenci, jiní se tehdy možná ještě ani nenarodili. Dnes se ale všichni můžeme dívat na obrazovku a zírat s otevřenou pusou, do jak krásného světa nás Campaign Evolved přemisťuje.

Hra skvěle využívá pátou generaci Unreal Enginu a nabízí detailní, skoro až dechberoucí lokace a assety. I na opakující se chodby vesmírných lodí je radost se dívat, ačkoliv krása hry vyniká hlavně v exteriérech. Ať už jde o první seznámení s prstencem Halo plným zeleně nebo temnější džungle. A zpracování různých zbraní nebo Chiefovo brnění navíc odmění zvídavé oko pěknými detaily. Pochválit také musím ray tracing, který nabízí globální iluminaci a díky tomu je každá úroveň skvěle nasvícená plná sytých stínů. Na to, že jde vlastně o vesmírnou fantastiku, vypadá vše velmi realisticky a zároveň přirozeně.

Ani na optimalizaci nemám větších stížností, třeba i na notebookové 4060 hra běžela plynule na ultra detaily v rozlišení 1440p s velmi výjimečným trháním obrazu během samotného hraní. 

Trochu jiný případ je to u cutscén. Nádherný vizuál hry doplňují právě předrenderované filmečky. Napohled jsou překrásné a ocenit musím taky povedenou kinematografii, která pomáhá ukázat hlavní postavy v cool světle nebo ještě více prohloubit napětí, když si to situace žádá. Cutscény se ale bohužel často drobně trhají a na nejednom místě viditelně nesedí zvuk s děním na obrazovce. To například sráží herecké výkony hlavních postav, jejichž dlouholetí představitelé také hlásí návrat. A nelze také nezmínit neméně ikonickou hudbu, z jejíchž chorálů naskakuje husí kůže už v menu. 

Zatímco na audiovizuálu si Halo Studios dalo záležet, do hry jako takové moc nezasahovali. Základ hratelnosti tedy zůstává stejný, což je samozřejmě dobře. Jde o přímočarou akci, ve které neohrožený Master Chief pobíhá mezi nepřáteli, vybírá si z plejády zbraní a promasakrovává se vstříc dalšímu úkolu. Lidské samopaly, brokovnice, vesmírné plazmové zbraně; to vše se v jeho rukou mění v efektivní nástroje smrti. Každý druh nepřátel se navíc chová jinak, a tím pádem s ním musíte i jinak pracovat. Jackalové se schovávají za štítem a malí Gruntové vás zahltí svými počty, dokud jim neodstřelíte vůdce, načež se rozprchnou. Halo není úplně jednoduchá hra a smrt přijde rychle. Ale návyková hratelnost vás nutí nepřestávat.

Podoba deseti původních úrovní zůstává prakticky beze změn. Vývojáři občas nějakou chodbu zúží nebo upraví rozmístění nepřátel, ale nedojde k žádným vylepšením, která by měla hlubší dopad. Jinými slovy, hlavně z pohledu novějších hráčů, tak prostě jsou cítit starší level designové praktiky a někde se ty zásahy mohly opravdu udělat. Například nenáviděný level The Library irituje hráče už od roku 2001. Dlouhé bloudění temnými chodbami občas vyplněné útokem parazitu Flood bylo stereotypní, pomalé a úplně to utlumilo tempo kampaně. Vývojáři si na tuto úroveň sice posvítili, ale polovičatě. Drobné úpravy malinko lepší tempo, ale stereotyp se pořád dostavuje.

Jde nejen o promarněný potenciál na předělávku nenáviděného levelu, ale hlavně promarněný potenciál ze strany Halo Studios, aby dokázalo všem pochybujicím hráčům, že jsou studiem kompetentní k tomu se o legendární značku starat. Místo toho, aby se chopilo šance ukázat, co v nich je, zvolili polovičaté řešení a sázku na jistotu. Ano, je těžké zasahovat do oblíbeného originálu a grafické vylepšení je to, co spousta hráčů chce. Ale originál máme dostupný už dvakrát a chce to prostě jít o krok dál. Abychom ale Halo Studios nekřivdili, vývojáři se o tom snažili v jiném aspektu. Ale bohužel ne zrovna úspěšně. Autoři totiž do hry představují nové prvky, které se bijí s vyladěným zážitkem původní kampaně. A spíše než o promyšlené změny v hratelnosti jde o házení kvanta nápadů a doufání, že se něco uchytí.

Krásným příkladem je třeba zakomponování zbraní z dalších dílů série. Na jednu stranu je fajn, ale nové zbraně občas až moc upravují balanc hry ve váš prospěch a pro danou situaci jsou zbytečně silné. Což se opět vrací k tomu, že by hra potřebovala více zásahů do úrovní jako takových. Možnost ukrást vozidlo, zatímco v něm jede nepřítel, je oblíbená kratochvíle, ale taky to využijete jen párkrát. A pozdějším dílům se také přibližuje automatické uzdravování. To bylo v originále jen v podobě štítů a zdraví bylo třeba doplňovat lékárničkami. Nyní podléhá auto-healu obojí. Největšími změnami v hratelnosti je pak určitě zakomponování sprintu a přiblížení při zaměřování. A zatímco sprint je fajn, o tom žádná, přibližování je úplně zbytečné. Originál byl navržený tak, aby nebylo potřeba. A remake jeho existenci jakkoliv neospravedlňuje.

S čestnou výjimkou, protože tyto přidané prvky vyniknou hlavně až ve třech zcela nových úrovních. Co ale mohlo být velkým lákadlem je zcela upřímně spíše příjemným bonusem. Protože jsou úrovně mnohem rozsáhlejší, tak více využijete přibližování a častěji se tu také objevují nové zbraně. Jenom mi prostě nedává smysl, proč se vývojáři báli dělat větší zásahy i do hlavní kampaně. Protože tyhle změny ve správném prostředí prostě fungují. Nicméně příběhově se nové mise odehrávají před samotnou kampaní, avšak zápletka je poměrně tuctová. Vůbec nikam neposouvá kánon série a nebojím se úrovně označit za filler a po vzoru zbytku remaku za spíše bezpečný přídavek. Není to špatně, je to obsah navíc a to je dobře, ale v ničem vás nové mise nepřekvapí. Ani po stránce level designu se žádných novinek nedočkáme a úrovně následují mustr originálu. Výjimkou je jeden vesmírný souboj, ale ten skončí dřív, než si ho stihnete pořádně užít. 

Ale jenom to, že v mého pohledu remake selhal v nabídnutí odvážnějších úprav neznamená, že výsledek nestojí za to. Halo vždy bylo a stále je zábava. To se jednoduše nezměnilo. Je to hra, kterou o víkendu zapnete s plechovkou Monstra v jedné ruce a ovladačem ve druhé. A to buďto sólo nebo v kooperaci tentokrát až pro čtyři hráče. A stejně jako originál, i tohle je jednoduše hra, kterou můžete hrát stále dokola. Čemuž Campaign Evolved jde poměrně hezky naproti. Spoustu jeho aspektů si totiž můžete upravit přesně podle svého gusta. A jestli je to na vás všechno jednoduché nebo moc těžké, tak si můžete upravit každou část obtížnosti i nad rámec základních čtyř úrovní. Pokud máte pocit, že vás moc vede za ručičku, tak si v nastavení můžete zrušit všechny ukazatele a tutoriálová okna. A jestli je ovládání trochu jiné, než bylo v původních dílech, tak si ho přebindujte. V tomhle hra opravdu vychází vstříc.

Ale není to jen o tom vyhrát si v menu. V úrovních je skrytých několik desítek lebek, které odemykají modifikátory hratelnosti. Některé pomohou vám, jiné zase nepřátelům. Jedna lebka vám dá neomezenou munici, jiná vám vypne sprint nebo zařídí, abyste s každým minutím nepřítele přišli o zdraví. A pak jsou lebky, které hru změní kosmeticky. Ta nejvýraznější hru změní na střílečku ze třetí osoby. I v tomto režimu se hraje hezky a díky nové perspektivě můžete obdivovat Chiefovy skiny získatelné převážně za skutečné peníze.

Lebky si můžete zaktivovat buď při klasickém výběru levelů nebo v rámci režimu Campaign Remix. Ten už ze základu má zaplé modifikátory pro náhodný výskyt nepřátel a zbraní. I díky němu má hra prakticky neomezený potenciál pro znovuhratelnost a vlastně ani nevadí, že remake nemá žádný pro sérii typický PVP multiplayer.

V dnešní době je Halo docela ztracená série. Halo Studios mi v remaku ale nedokázalo, že ji dokáže zase dostat na výsluní. Vývojáři měli sebevědomě prokázat schopnost navázat na odkaz původní trilogie. Poučit se z chyb posledních několika dílů, které mezi fanoušky zapadly, jít do předělávky kultovního prvního dílu po hlavě a představit někdejší revoluční střílečku úplně novému publiku zvyklé na moderní hry. Místo toho ale padla volba hrát na jistotu v podobě grafické předělávky a přidání pár nápadů, které hru sice nekazí, ale ani většinou nijak extra nevylepšují. Teď jim ten přístup funguje, ale v případě dalšího plnohodnotného dílu by už nemusel. A byť zůstává jádro pořád dobré a zábavné a grafika je bezesporu nádherná, o ní ve finále v Halo nejde.