Grounded nepřináší nic nového, ale miniaturní svět vás ohromí

Je celkem normální, že se občas objeví titul od dobře zajetého vývojáře, který tak trochu nezapadá do portfolia studia. A je dobře, že se tak děje. Kdo takový odklon zkusí, většinou má možnost odprezentovat, odvyprávět či designovat něco mimo obvyklou komfortní zónu studia. GROUNDED je jedním z takových titulů. Na první pohled dětská animovaná hra z pohledu první osoby v sobě skrývá zajímavá pravidla her na přežití. A na celkem malé ploše srší designérskými nápady, které osloví dozajista nové publikum. Ale také obohatí i ty, kteří mají survival her nahraných stovky hodin.

Grounded se přidal do katalogu Obsidian Entertainment nedávno. Titul prošel typickým předběžným přístupem. A právě ten poskytl vývojářům dostatek zpětné vazby, že se rozhodli hru uzavřít a konečně vydat.

Ve hře se ocitnete v kůži jednoho ze čtyř dětí: Maxe, Willow, Petera nebo Ally, kteří byli jednou vědeckou organizací uvrženi do experimentu. Ten dovoluje lidem zmenšení až na velikost typického hmyzu. Vědecký projekt každopádně šel od devíti k pěti a čtyři děti uvízly na zapomenuté zahradě doktora Wendella.

Je jedno, jaké dítě si vyberete. Všechny mají stejné schopnosti. Hra je na rozdíl od většiny MMO survival her navržena klidně pro průchod v jednom hráči, sám jsem větší část hry prošel sám, ale užijete si ji víc ve 4 hráčích. Vývojáři dovolují zpřístupnit sólo hru do multiplayeru kdykoliv. Nebo můžete dokonce založit sdílený svět, který je online jakoby neustále, takže přátelé mohou hrát i když někdo z party není zrovna online.

Svým způsobem se Grounded neliší od klasické hry na přežití. Musíte si hlídat několik statistik po celou dobu hraní: zda vaše postava nemá žízeň, hlad, není jí příliš horko nebo zima. V rámci sbírání surovin všude po světě, si můžete vytvořit od běžného náčiní, klidně malé báze, ale vše můžete zkomplikovat a vyrobit celé pevnosti. A následně s lepším vybavením si troufnete na sestrojení lepších nástrojů, jako je pec, různé pasti nebo zip-liny. Některé brouky si můžete i ochočit a mít je jako domácí mazlíčky.

Iluze zmenšení rozhodně ve hře funguje na výbornou. A jestli je něco vyloženě fascinující, tak je snaha vývojářů vše sarkasticky propojit. Hra si nehraje na nic vážného, ať už scénářem, tak i právě jednotlivými detaily v prostředí.

Běžná louže vypadá jak jezero. Stéblo trávy se rovná obrovskému stromu. A čtyřlístek vám poskytne dobrý základ pro stůl či postel. Dokážete si jistě představit další příklady. Jenže prostředí není jediné nebezpečí, které klame velikostí. Na zahradě přitahuje vaše aktivita pozornost mnoha zvířátek, od těch opravdu malinkých jako jsou molíci či mravenci, přes ty větší jako jsou komáři či berušky, až po ty největší jako smrduté ploštice, můry či pavouky. Navíc střet s každým broučím nepřítelem může být fatální – smrdutá ploštice po vás bude pálit nepříjemné toxické bomby, komáři zase umí nasávat krev a způsobit vám krvácení, a berušky – ačkoliv jsou mírumilovné, když je naštvete, srazí vás na zem jednou ranou.

Když takového brouka porazíte – a je jedno jakého. Můžete využít jeho maso na jídlo, či zpracovat jednotlivé komponenty na nástroje. Vývojáři zde kreativně využívají různé broučí části. Takže například štít tvoříte z tvrdého krunýře válečného mravence a skořápky od žaludu, a díky takovému vylepšení jste schopni vydržet déle proti jinému broukovi, čímž si otevíráte přirozeně cestu do další části zahrady, kam byste si dříve netroufli vůbec jít. Proti toxickým výparům přijde vhod plynová maska z mouchy a pro jednoduší plavání v zahradním jezírku využijete vylepšení v podobě dýchacího přístroje, které vám dovolí dýchat pod vodou.

Grounded vás nelimituje kam můžete jít a co můžete dělat. Máte přístup po celé zahradě hned od začátku. Jenže všechno vás chce zabít. Ano, i ta hezky vypadající louže, nebo neopracované maso z brouka, které by vám mělo dodat síly.

Designově je tedy otevřený svět přirozeně ohraničen. To znamená, že když vyrazíte střemhlav bez rozmyšlení a přípravy rovně, tak vás brzy něco schramstne. Z dříve náročných oblastí se později stane procházka růžovým sadem, ale musíte přijít na to jak, vše navíc bez typického sbírání zkušenostních bodů či rozdělování RPG bodů do schopností. I když tady v nějaké té formě jsou.

Po celé zahradě je ukryto mnoho unikátních předmětů, které propůjčují různé efekty. Ale také rozšiřuje výzkum – například při sběru fialových orbů, které obsahují tzv: surovou vědu. Ve hře se dostanete k novému vybavení právě buď skrz Raw Science, nebo prostě tím, že porazíte daného brouka, ze kterého se nové vybavení dělá. Díky tomu nejste mnohdy limitovaní úrovní výzkumu a máte tak lepší pocit z postupu.

Většina vybavení má až tři úrovně kvality, a ještě ho lze dále vylepšovat. To samé platí pro jednotlivé postavy. Ale jde převážně o vylepšení staminy, zdraví či kolik toho jeden hráč může unést. Pozornější hráči pak ocení možnost tvořit smoothie či vařit jídla, která se hodí hlavně pro těžké úkoly, protože dodávají potřebné vylepšení statistik na určitou dobu.

Průzkum ve dne či v noci je napínavý a atmosféru mají vývojáři zmáknutou. Vaším cílem, pokud ho přijmete, je nejen přežít, ale přijít na to, jak se zase zvětšit. A to je řekněme cíl kampaně. Abyste opravili SPAC.R, speciální zvětšovací a zmenšovací stroj, který se samozřejmě rozbil – budete potřebovat najít po zahradě hromadu součástek a také vzácných čipů. Každý čip je schován na obtížném místě a reprezentuje řekněme takové kapitoly, které vám zpřístupní nové technologie.

Příběh, ač se o to snaží, bohužel hraje vedlejší roli. Jakkoliv nás chtějí autoři nadchnout vtipnou postavou robotického BURG.L a tajnými laboratořemi, kde jsou uchovány tajné spisy či nahrávky šíleného vědce; expozice příběhu byla alespoň pro mě, velmi nedostačující až laciná – a několikrát jsem si říkal, kde jsou ti úžasní spisovatelé, které znám z Pillars of Eternity, Fallout New Vegas nebo Outer Worlds. Jenže, na každý vyžaduje po survival hře, navíc v multiplayeru, velký rozverný příběh plný cutscén a dynamiky. Ona možná ta záhada, kterou Obsidian vytvořil: kdo vás zmenšil, proč jste na té zahradě a co se sakra stalo, skutečně mnoha hráčům postačí.

Ve finále se můžete těšit na spousty opravdu promyšlených lokací a také bossů, proti kterým bojovat není vůbec jednoduché. Hra možná vypadá, že je pro děti – a také mi v mnoha případech přijde, že je to konečně survival hra, kterou po Minecraftu bez rozmyšlení lze doporučit dětem – ale rozhodně si jí užijete i jako dospělí. Čemu se vývojáři neubránili je bohužel rozvleklý grind, který v případě Grounded, je v jednom hráči úmorný a ve 4 hráčích jakžtakž snesitelný.

Některé suroviny jsou na mapě pouze několikrát a byť se doplňují časem, někdy jsme v partě čekali dost dlouho na respawn pampelišky, ze které lze dělat schody. Cože, proč jsme nešli pro jinou? No protože byla až v oblasti, kterou strážil velký pavouk jenž nás dokázal zabít jednou ranou. A ano, suroviny z pampelišky nám dovolí později také vylepšit náš meč o pár procent, abychom pavouka konečně ukudlali. Tohle je jen příklad, dokážete si jistě představit, jak se celý proces zkomplikuje s každým exotičtějším vybavením.

Když už dojde na boj, tak je alespoň zábavný. Střelba z luku či kuše, švihnutí mečem či píchnutím kopím vždy vyžaduje trochu vaší staminy – a tak je potřeba dávat pozor, kdy blokovat, kdy útočit, kdy uskočit. Hra má combo-systém, takže pokud se na to cítíte, můžete blokovat / parírovat útoky i těch největších nepřátel a následně jim vše oplácet kritickými švihy.

Jenže i to má svou cenu. Vybavení se opotřebovává a často se vám stane, že vám uprostřed souboje odejde přilba, či brnění – které vám propůjčuje tak důležitou ochranu. Vybavení si můžete opravit levně, ale ne, když je zničeno úplně. Neustálé vyvažování všech proměnných je pak to, co vás i nejvíce ve hře dokáže zdržet. Příprava, byť na jeden střet s beruškou může vyústit v několika hodinovou těžbu nových materiálů.

A tak se střídá nadšení z nové oblasti s mírnou frustrací a dlouhým těžením všeho, co najdete kolem. Následně vás čeká zužitkování materiálů. Vylepšení na novou úroveň a pak vše opakovat znovu. Nebýt toho, byť malého, béčkového příběhu, který mě hnal dál, přiznám se, že nevím, zda bych titul býval dokončil s takovou chutí. Takže musím Obsidianu uznat, že se jim podařilo vykoumat celkem zdravou horskou dráhu nálad. Hra vás sice vždy v jeden moment zabrzdí, ale ne tak dlouho, aby vám začal lézt celý cyklus na nervy.

Technicky hra využívá Unreal Engine. Záběry, které vidíte mají nejvyšší nastavení, ve 4K a neměl jsem velké problémy vyjma částí, kde bylo hodně objektů. Především v noci. Optimalizace tak je na dobré úrovni. Hra podporuje AMD FSR takže, lze sáhnout i po upscalingu. Nastavení rozostření clony je na můj vkus až příliš agresivní, ale kdo zná Unreal, ví, že si může upravit konfigurační soubor a prostě Depth of Field vypnout.

Co mě už příliš nepřesvědčilo byl soundtrack, který v příběhových pasážích zní opravdu dobrodružně a výpravně. Bohužel v průběhu dne a noci budete slyšet stále dokola 30 hodin dvě skladby, které se mixují s akční variantou při útoku či bránění. Což je opravdu škoda, protože sound-design je jinak excelentní.

Velkým kritikem v rámci herních pravidel jsem také u nošení věcí a inventáře, který je opravdu malý. Rozhodnutí vývojářů, kteří chtějí abyste hráli ve 4 lidech respektuji, ale mít v inventáři pouze 30 volných slotů je prostě málo. A zbytečně jsem byl frustrován, například když jsem nosil dřevo 10x tam a zpátky jednoho z místa na druhé, cirka 3 minuty od základny. Připravte se, že takové chvíle bývají celkem náročné. Na druhou stranu, pokud hrajete s přáteli – grind je daleko snesitelnější. Takže záleží prostě na vaší náladě a situaci.

V rámci nabídek a – jak se říká – kvality života, hra nabízí celkem inteligentní vrstvení věcí. Pokud už těžíte materiály, tak lze vždy přiběhnout k truhle, která takový materiál už v sobě má a jedním klikem vyprázdnit svůj inventář, kdy se materiály rozhází do správných truhel okolo. Zrovna tak, když máte pracovní desku, na které vytváříte vybavení, automaticky se materiály berou z okolních beden. Takže v zásadě nic nepotřebujete mít přímo u sebe. To je geniální funkce.

Obecně pohyb v menu je ucelený. Kategorie ale bohužel nepřehledné. Často nedokážete intuitivně odhadnout, co vlastně k výrobě přesně potřebujete. Kruhové menu s výběrem staveb pomáhá a naštěstí lze většinu staveb také přesouvat či rozložit a dostat část materiálů zpět. Hra vás vyloženě netrestá za chyby, jako to dělají jiné survival tituly. Každopádně výroba těch nejběžnějších materiálů automatizovat nelze, takže i po 30 hodinách narazíte na chvíli, kdy po vás hra chce vyrobit klasický provázek. Ach jo.

Grounded rozhodně nepřináší nic nového, kromě svého kreativního konceptu, který je originální a sází na 90tkové zasazení. Má ještě hezkou stylizaci, a ta obsahuje mimo jiné skvělé animace různých brouků a hmyzu. Jádro je podobné hrám Ark, Vallheim či The Long Dark. Co na tom, hra nemusí být vždy inovativní a s takovým tvrzením naprosto souhlasím. Grounded ale rozhodně nepřináší balanc, jaký bych očekával.

A to může být u takové hry velký problém, protože budete vnitřně neustále bojovat s otázkou, zda si vývojáři dostatečně váží vašeho času. A tvrdou pravdou je, že moc ne.

Náladu vám tak budou kazit i nedokončené prvky, jako nečekané nájezdy brouků, kdy váš grind dokážou vrátit o několik hodin zpět. Prázdné lokace, kde není vůbec nic. Narazíte na předměty, se kterými nemůžete nic dělat, aniž by vám to hra pořádně vysvětlila. Čeká vás náhodné odpojování z multiplayeru. Zasekávání se v objektech. Budete sledovat i zaseknuté brouky.

Grounded se tak najednou stává hrou, kdy vám míru zábavy garantují právě přátelé, nikoliv hra samotná. A proto se může každý průchod hrou u každého zásadně lišit.

Přes to všechno. Navštívit miniaturní svět bylo pro mě fascinující. Základní mechanismy fungují dobře, a nakonec se nám podařilo pokořit i ORC brouky, což je ještě vylepšená end-game varianta veškeré havěti. Někdy jsem se nudil, to je pravda, ale pokud se podíváme na titul jako celek, obzvlášť milovníci survival her, neudělají chybu.

Není to asi survival, u kterého budete trávit moc času každý den po následující roky. Pokud nemáte vůli trávit dlouhé hodiny hledáním materiálů, craftingem a nutným grindem – pak se titulu vyhněte. Nicméně pokud jste tak, jako třeba já, dychtiví po nějaké kooperativní survival hře, kterou byste chtěli alespoň jednou projít a nechat se pohltit mysteriózní atmosférou: Grounded rozhodně toto přání vyplní.