Tak se nám zdá, že se nám rozmohl mezi vývojáři takový nešvar. Tak nějak nás nahypovat na nějaký koncept. Ukázat slušnou grafiku s domněním, že se od sebe herní společnosti poučí. Ale ono ne. Máme tady další pokus o looter hru. Tentokrát looter-slasher GODFALL od Counterplay Games. Tihle vývojáři zároveň řekli, že nehodlají z Godfallu udělat live-service hru, jakou je Anthem či Fallout 76. Až na to, že zapomněli na takový malinkatý detail. Nás nezajímá, jestli je to live-service. Nás zajímá, jestli se to dá hrát.

O Godfall se toho dá říct rozhodně mnoho, ať už je to její zajímavý grafický kabátek, ještě zajímavější a výstřednější souboje anebo jen zkrátka svět, který stojí někde na hraně fantasy a něčeho, co bychom mohli nazvat středověkým sci-fi. Ovšem po pár hodinách ve hře rychle zjistíte, že na tomhle ani na ničem jiném zkrátka nezaleží. 

Vývojáři se totiž rozhodli, že celý potenciál světa či příběhu o bratrské nevraživosti hodí úplně za hlavu a místo toho tu máme titul, kde vám nebude záležet na ničem, na nikom, a vlastně ani na tom, co zrovna děláte. 

To začíná být problémem ve chvíli, kdy si uvědomíte, že už ani na vaší vlastní smrti nezáleží a jediné, co vás bude hnát dál, je pouze fakt, že už to chce mít za sebou.

V tomto akčním RPG se vžijete do role Orina, který je zrazen svým vlastním bratrem a díky rituálu se chce stát všemohoucím bohem. Vy ovšem bratrovu zradu přežijete, a tak se vydáváte nejen za pomstou vůči němu, ale i za záchranou celého světa. To by i přes scénáristické klišé nemusel být žádný problém, hlavně díky originálnímu světu, který nabízí ohromný potenciál.

Ten se ale vývojáři rozhodli téměř ignorovat a z krásného světa se stává jen taková větší kulisa. Příběh je naprosto bezduchý a pochybujeme, že jsme za těch několik hodin ve hře viděli byť jen jeden jediný náznak emocí.

Godfall vás totiž žene svým neúnavným tempem pořád dál a dál až do doby, kdy bude konec. Ve své podstatě to totiž vypadá tak, že nejdřív si tady promluvíte se svým přítelem, a následně dostanete úkol, abyste zabili tohle či ono stvoření, případně otevřeli bránu a takhle pořád dokola.

Občas vám do vašeho putování vstoupí nějaký ten boss fight, kdy vám váš protivník řekne jednu větu o tom, že to, co dělá, je dobré a jede se opět dál. Nepočítejte tedy moc s tím, že během příběhové kampaně narazíte na nějaké ty odbočky nebo zvraty. A vlastně i to vyvrcholení příběhu chybí. Hra si totiž po hodině nastaví tempo, které jede celou dobu až do konce. Mise jsou extrémně repetitivní a žádnou pointu v nich nenajdete, zkrátka jen mlátíte vše, co se pohne.

Po chvilce jsme měli pocit, že takový scénář vygenerovala umělá inteligence skrze Google překladač. Jakože nějaký smysl to dává, ale určitě by to chtělo ještě ručně upravit.

Godfall se to ovšem snaží vynahradit svým soubojovým systémem, který z celé téhle akce dělá na první pohled zajímavým looter-slasher titul. Ano, souboje vypadají opravdu zajímavě a efektů má titul rozhodně na rozdávání, a to samé se dá říct o množství předmětů, které budete na své cestě nacházet.

Ačkoli jsou souboje velmi působivé, je tu další drobný zádrhel, a to je malé množství nepřátel. I přes tyhle nedostatky jsou souboje rozhodně tou nejzajímavější věcí na celém Godfallu. Berou si základ například z posledního God of War. Tenhle styl obohacují o pěknou řadu cool efektů.

A víte co? Ono to i celkem funguje. To se ovšem nedá říct o tom, jak hra běží na PlayStationu 5.

Ať už Godfall bude hrát sami nebo s kamarádem, tak počítejte s tím, že i když už budete uprostřed souboje nebo jen zrovna budete stát na místě, všudypřítomných propadů FPS se jen tak nezbavíte a budou vás štvát celkem často. Kromě toho jsou tu i bugy, kvůli kterým je nutné celou misi restartovat nebo hra sama od sebe spadne. Takovou optimalizaci jsme na PS5 opravdu nečekali.

No, a když už jsme nakousli tu PlayStation 5, tak je rozhodně na místě, abychom se podívali i haptickou odezvu či možnosti přepínání mezi performance a resolution režimem. Přece jen, 6měsíční exkluzivita je snad opodstatněná. Když ne v optimalizaci, tak co třeba právě v té haptice?

Co se té týče, tak ano, ta tu přítomna je, ale dokud se na ni vyloženě nezaměříte, tak vibrace rozhodně nebudete vnímat jako next-gen, ale spíše jako zajímavý doplněk. Nejlépe jdou popsat při švihu mečem, kdy postava švihne zprava doleva. Pocítíte hodně jemné vibrace ve stejném směru i na ovladači. Pokud navíc máte jednu z těžších zbraní, tak pomocí tlačítka R2 rozhodně větší námahu úderu pocítíte, ale bohužel tlačítko při soubojích budete mačkat tak často, že minimálně pro nás byla tahle funkce až na obtíž.

PS5 vám dá možnost výběru mezi Performace a Resolution módem. První zmíněný se zaměřuje na 60 snímků za sekundu, zatímco druhý na kvalitu textur. Popravdě, rozdíl v grafice moc nepoznáte, ovšem změnu snímků ucítíte znatelně. V Resolution režimu má Godfall lepší světla a stíny, kontrast předmětů je znatelnější a vykreslování do hloubky je také patrné.

Ať už si ale vybere první, nebo druhý mód, tak hře se jedno nedá upřít, a to je její pěkný vizuál. Rozhodně se nejedná o kdovíjaký next-gen zázrak, ale některé lokace působí vážně skvěle.

Bohužel jich není moc, konktrétně tři. Všechny mise se tedy budou odehrávat vlastně na jednom a tom samém místě pořád dokola. Pokud navíc nejste člověk s nejlepším orientačním smyslem, tak se budete doslova ztrácet každou minutu, protože kromě tečky, jež vás vede k vašemu cíli, tady žádnou mapu či jiný ukazatel nenajdete. Z toho důvodu se prozkoumávání lokací a hledání různých pokladů značně komplikuje a ve finále na tom stejně vlastně tak ani nezáleží. Vybavení se totiž válí naprosto všude a kromě typu zbraně a čísílka značící DPS je vám vlastně jedno, co v ruce držíte. Zbraně nemají žádné speciální schopnosti nebo jiné vlastnosti, které by vás nutily k tomu, abyste měli potřebu najít si lepší vybavení.

To vše završuje fakt, že pokud během boje zemřete, tak se respawnete těsně před soubojem s plným množstvím životů i léčících kamenů. To se ovšem nedá říct o vašich nepřátelích, ti totiž zůstanou tak, jak jste zemřeli vy. Ti, co byli mrtví, se tedy již neobjeví a ti, kteří měli minimum životů, zůstanou stejně tak. Ve finále je vám tedy vaše smrt naprosto jedno, naopak z ní často ještě můžete benefitovat tím, že se vám obnoví i zásoby.

Problém je, že podobně to je i u boss fightů. Ti mají u svého života vždy několik barů, a pokud se vám podaří ubrat mu pod právě ten jeden, zbytek už se mu po vaší smrti nedoplní. Není tak potřeba hledat kdoví jaké vybavení či se na bosse zdlouhavě připravovat. Místo toho vám stačí jen trochu času, abyste porazili i ty nejtěžší nepřátelé, pokud se vám nechce zdlouhavě hledat lepší vybavení.

Rychle zjistíte, že právě kvůli téhle věci vám přestane záležet na většině aktivit, co ve hře uděláte. Výzva je fuč. A zábava z objevování, jak na nepřátele také. Tohle je obecně náročný bod. Chápeme, že se vývojáři snaží vždy vybalancovat frustraci z opakování soubojů. Ale takhle se to nedělá. Je to skoro až podvádění. Ale podvedeni se tu budete cítit vy.

Bohužel tu tedy máme hru, která ani trochu nevyužívá originální svět a ve které hodně rychle zjistíte, že vám je vše naprosto jedno. Tohle všechno navíc doplňuje řada chyb, které sice vývojáři jednou odstraní, ale teď je teď.

Celkem zábavné, ač repetitivní souboje zkrátka nezachrání Godfall, který nedokáže v hráčích zažehnout ani krapet emocí. Ani možnost hraní v kooperaci nepomáhá, protože se ve hře nenacházejí žádné role, takže prostě budete jen mlátit potvory ve dvou bez většího smyslu.

Godfall se tak stává podprůměrným PS5 launch titulem, kterému by se většina lidí měla obloukem vyhnout. Za tým Indiana tak můžeme hru doporučit na pouhé 4 body z 10.

Pokud přemýšlíte, jakou hru si pořídit jako první pro svou novou PS5, tak se radši podívejte o kus dál. Tady se Sony nevyplatilo zaplatit časovou konzolovou exkluzivitu. Titul lze přirovnat ke Killzone: Shadow Fall a Ryse: Son of Rome, tedy hrám, které otevíraly právě končící generaci konzolí PlayStation a Xbox. Taky měly super grafiku, ale obsah dost kulhal.

Jenže tehdy byla jiná doba. A mezigenerační skok to ospravedlnil. Tenhle prototyp akčního RPG, které sice má světlé chvilky, ale zakopává je hluboko do země kvůli svým chybám, už neospravedlní nikdo.