Ghostrunner je běh o holý život - Recenze

Také se nemůžete dočkat, až vyjde Cyberpunk 2077? Co kdybychom vám místo toho z kyberpunkového světa nabídli něco trošku jiného? Sice to nemá rozsáhlé RPG prvky, de facto ani příběh, na druhou stranu vám může nabídnout neskonalou volnost pohybu a hardcore hratelnost, která vám nedovolí šlápnout vedle a ještě k tomu procvičí váš postřeh. Pokud vás právě tohle láká, přibíhá Ghostrunner.

Jste tedy ghostrunner - kombinace kyborga, samuraje a brutálního parkouristy. Máte díky tomu spoustu možností, jak se ve hře pohybovat. Běhání po zdech? Žádný problém! Dash? No samozřejmě! K tomu všemu ještě můžete zpomalit čas a samozřejmě si odemykáte i řadu dalších pasivních i aktivních schopností. To vše pak musíte využívat k tomu, abyste prošli daným levelem; ať už se jedná o pouhé proskákání zdánlivě nepřekonatelných míst či zabíjení vln nepřátel. Co vás možná bude trochu trápit, je, že můžete umřít po jednom zásahu. To zní sice hodně neférově, ale na druhou stranu i nepřátelé umírají na jediný zásah poté, co je přeseknete vejpůl… 

Proč to ale děláme? Příběh tu samozřejmě přece jenom nějaký je a bude vás doprovázet po celou dobu hraní. Avšak z mého pohledu není tak podstatný, a tak vám řeknu pouze toto: dostáváme se do řádně temné vize budoucnosti. Poslední baštou lidstva je město v gigantické věži. Její konstruktér, známý architekt, zemřel před lety za záhadných okolností a nyní městu vládne pevnou rukou jistý Steward. Společnost je rozdělena, lidé musí mít implantáty, vzájemně se okrádají a převládá chudoba. Není divu, že části utlačovaných obyvatel postupem času došla trpělivost a rozhodli se pro vzpouru. Vy se v kůži Ghostrunnera pokusíte probít cestu skrz město, ve kterém vám jde snad každý po krku a navádět vás bude pouze tajemný hlas ve vašem intercomu.

I když on zas tak tajemný není. Jedná se totiž o umělou inteligenci onoho Architekta, který vás vlastně bude provázet celou hrou. Naštěstí jste ozbrojeni svojí věrnou katanou, která vám pomůže s vašimi problémy, což je i to, v čem je tato hra zajímavá. Ačkoliv totiž budete možná neustále umírat, stejně jako třeba já, procházet jednotlivé pasáže levelů až do naprosté nepříčetnosti a budete nenávidět své dřevěné ruce i toho, kdo vám hru doporučil, pocit z perfektně zaběhnutého kola vám vše vynahradí. Právě kvůli tomu budete chtít u Ghostrunnera zůstat, protože ten pocit je snad lepší, než zajet černý level v Trackmanii. A to neříkám jen proto, že jsem Trackmanii sám recenzoval. 

Abyste to zvládli, budete potřebovat nové schopnosti. Ty aktivní dostáváte mezi jednotlivými levely a už vám je nikdo nemůže sebrat. Za svůj průchod ovšem dostáváte i řadu pasivních dovedností, nad kterými už budete muset více přemýšlet. Jejich počet je totiž omezený a musíte je doslova narvat do plochy. Na férovku řekněme ukradnuté z tetrisu. Tyhle pasivní schopnosti vám mohou vylepšit nejen ty aktivní, jako je rázová vlna srážející všechny nepřátele v řadě, ale také podpůrné dovednosti typu odrážení střel, dvojitý dash nebo zvýraznění nepřátel, a to klidně i přes stěny. Ne vždy je ale výhodné vyplnit celý prostor jako v tetrisu, protože čím více máte volných polí, tím rychleji se vám dobíjejí cooldowny a nebudete je tak muset naplňovat pouhým zabíjením.

Různá dočasná vylepšení můžete nalézt i v samotných úrovních, ať už zpomalení času nebo útok na dálku. A mnohdy je budete využívat k tomu, abyste levelem vůbec prošli. Například budete vypínat přívod energie k projití skrze točící se větráky. 

Co se nepřátel tyče, je jich zde taky dost. Máte tu vojáka, který po vás střílí. Pak vojáka s licencí na kulomet. Samuraje, u kterého je prvně potřeba odrazit jeho útok a až pak ho můžete zabít. Lezoucí kamikaze, kteří k vám doběhnou a vybuchnou. Roboty, kteří mají plošný útok, a nakonec ještě vojáky s osobním štítem, který je potřeba oběhnout. Někteří vás budou štvát a jiní vás budou štvát o něco víc… Jak já ty skákavý hajzlíky nesnáším! Tito nepřátelé mohou mít i štít, který je nutný nejprve zničit. A aby toho nebylo málo, nechybí zde ani boss fighty. Zajímavostí je, že vám hra často umožní se nepřátelům vyhnout, pokud znáte cestu a chcete tak levelem projít rychleji. Ghostrunner je totiž titul pro speedruny jako dělaný. 

Hra taktéž obsahuje několik hádanek, kdy se vám občas trochu zavaří mozkové buňky. Jinak se ale jedná o rychlou akci, kdy je nejlepší cesta jenom běhat a skákat… Zastavení totiž mnohdy znamená smrt. 

Jak už jsem jednou zmínil, Ghostrunner je zasazen do kyperbunkového světa a tomu odpovídá i grafické zpracování, které je vskutku dechberoucí. Se zapnutým ray-tracingem vás pak grafika skutečně vtáhne. Často jsem se jenom někde zastavil a sledoval různé bannery a neonové reklamy, jak se odráží od vody a do toho jsem poslouchal perfektně navrženou hudbu, která k tomuto světu neskutečně sedí. 

Tím se i dostáváme k celkovému audiu, které je taktéž bezchybné. Krom skvělého hudebního zážitku vás čeká i dobrý ambient a ozvučení nejen vaší katany, kdy slyšíte ten ladný průjezd skrz pánev vojáka před vámi… Á, slastný to pocit. Hudba celkově dodává i ten potřebný drive, když probíháte okolo nepřátel. 

Grafika parádní, se zapnutým RTX ještě lepší, optimalizace suprová, pohybový systém excelentní, příběh lehce průměrný, avšak pro tuto hru ne tak zásadní. Až na pár menších bugů, kdy se dostanete někam, kam byste neměli, či se někde zaseknete, je Ghostrunner excelentním titulem, který si rozhodně zaslouží vaši pozornost. A taková fajn tečka na závěr - hrou se dá teoreticky projít do hodiny, maximálně dvou, ale pokud jste já, tak se ještě teď trápíte přeskakováním laserů a hoříte v PEKLE… teda, co? Ale je to super hra. 9 bodů z 10