Gears of War: Reloaded - Stará válečná kola novým kouskům nenaučíš

Gears of War je série, která kdysi definovala celý žánr cover shooterů a udělala z Xboxu synonymum pro drsnou akci plnou testosteronu. První díl z roku 2006 nastavil laťku vysoko a zapsal se do historie, a proto bylo očekávání kolem jeho návratu logicky obrovské. Jenže místo důstojného remaku k téměř 20. výročí dostáváme Gears of War: Reloaded. Graficky vyleštěný remaster, ale jinak téměř beze změn.

Gears of War: Reloaded vám hned od prvních minut připomene, proč byl originál v roce 2006 průkopníkem cover shooterů. Jádro hratelnosti je totiž pořád stejné. Sprint z úkrytu do úkrytu, pomalé vyklánění a následná palba. Jenže to, co před téměř dvaceti lety působilo revolučně, dnes vyznívá spíš těžkopádně. Sprint je omezený jen na přesuny mezi kryty a když Marcus Fenix, hlavní hrdina celé série a drsný mariňák přikrčeně cupitá přes prázdnou ulici bez jediné hrozby, působí to spíš nechtěně komicky. Očekával bych, že vývojáři sáhnou aspoň po drobných úpravách, které by akci zrychlily nebo zmodernizovaly… nestalo se.

Přestřelky samy o sobě mají stále určitou sílu, hlavně díky hutnému pocitu ze střelby. Ale rychle narazíte na zásadní problém: nepřátelé vydrží až absurdní množství zásahů. Místo taktického boje jde často o nudné vysypávání zásobníků do bulletspongovitých mimozemšťanů, což výrazně ubírá na dynamice. Ikonická útočná puška Lancer zůstává vaší primární volbou prakticky po celou hru. Jednak kvůli solidnímu poměru účinnosti a munice, ale především díky motorové pile, která i dnes dodává soubojům nezaměnitelný moment brutální satisfakce.

Co se dalších zbraní týče, Reloaded přináší kompletní arzenál z původní hry – což by samo o sobě nebyl problém, kdyby paleta nebyla tak skromná. Jedna brokovnice, jedna odstřelovačka, pár pistolí a pár těžších kousků. V kontextu dnešní konkurence to působí až chudě a brzy zjistíte, že k experimentování není moc prostoru. Snad jedinou skutečně originálnější a osvěžující volbou je explozivní luk, který kombinuje zábavnou mechaniku s ničivou silou a dodává přestřelkám alespoň špetku čerstvosti. Celkově ale platí, že arzenál spíš potvrzuje, jak moc je hra zakořeněná v době svého vzniku.

Tam, kde by remaster mohl skutečně zazářit, je umělá inteligence. A právě tam přichází první velká frustrace. Nepřátelé se chovají nepředvídatelně. A ne v tom dobrém slova smyslu. Často na vás přímo nabíhají, zaseknou se na místě nebo bezdůvodně odmítají opustit kryt. AI spolubojovníků je na tom ještě hůř. Dom Santiago, Marcusův parťák a nejbližší přítel, spolu se zbytkem Delta týmu má problém vůbec držet krok, nereaguje spolehlivě na rozkazy a nejednou se mi stalo, že se úplně zasekli o překážku. V misích, kde vás hra nechá jen s Domem, to znamená, že se místo podpory spíš rvete se systémem. Je to paradoxní – Gears of War vždycky stavělo na týmové spolupráci, ale v Reloaded je AI spíš reklama na to, proč byste měli hrát v co-opu s živými hráči.

A právě to je kámen úrazu. Kde by člověk čekal vylepšení, tam se vývojáři vůbec ničeho nedotkli. Po téměř dvaceti letech by se dala pochopitelně čekat modernizace ovládání, bohatší arzenál nebo výrazně lepší chování postav, ale nic z toho se nekoná. Nových herních mechanik se nedočkáte vůbec, a tak hratelnost zůstává uvězněná v minulosti. Což není vyloženě minus, ale za mě minimálně promarněná příležitost.

Kampaň v Reloaded je prakticky kopií originálu. Na obtížnost Hardcore jsem ji dokončil za zhruba sedm hodin a nikde jsem nenarazil na žádné nové mise, dialogy, ani jiné výraznější obohacení. Jádro hry zůstává beze změn, což na jednu stranu potěší puristy, ale na druhou stranu vyvolává pocit, že tvůrci nevyužili obrovský prostor k tomu, aby zážitek po téměř dvaceti letech rozšířili, obohatili nebo prostě jen vylepšili.

Kooperaci jsem bohužel nemohl vyzkoušet – hra totiž nenabízí možnost najít si náhodného parťáka. To je zarážející rozhodnutí, protože pokud nemáte po ruce kamaráda s vlastní kopií, na co-op si jednoduše nesáhnete. Sice je hra v Game Passu, ale i tak je to obrovská škoda, protože právě společné hraní vždy patřilo k největším přednostem série.

Multiplayer na mě působil podobně jako relikt. Během hodiny a půl hledání jsem se dostal jen do dvou zápasů Team Deathmatche, jiné módy mi žádný zápas ani po delším čekání vůbec nenašly. Situaci samozřejmě mohlo ovlivnit to, že jsem hrál hru před vydáním. Působí to dojmem, že online složka je tady spíš pro nostalgiky, kteří si chtějí na večer připomenout staré časy. Technicky sice funguje stabilně a hra s přehledem drží slíbených 120 snímků za vteřinu, ale absence hráčů i jakýchkoli větších novinek znamená, že dlouhodobě nemá multiplayer šanci obstát. 

Na technické stránce je vidět, že si vývojáři dali záležet především na výkonu. Na sestavě s RTX 4070 Super jsem v rozlišení 1440p s maximálními detaily dosáhl s přehledem na 144 snímků bez DLSS a hra ani jednou nespadla. Loadingy jsou rychlé a z hlediska stability tedy nelze nic zásadního vytknout.

Jenže i tady narazíte na stinné stránky. Bugy a vizuální glitche jsou všudypřítomné, od groteskních situací, kdy Marcus řeže motorovou pilou nepřítele o půl metru vedle, až po podivné fyzikální nehody, kdy se mrtvoly na zemi samovolně točí jako perpetuum mobile. Často se objevuje i výrazný pop-in textur a animace na sebe občas nenavazují, což působí dost odfláknutě. Výsledkem je hra, která sice běží svižně a stabilně, ale po stránce technického lesku zaostává a působí spíš jako polovičatá práce.

Z pohledu vyprávění působí Gears of War: Reloaded dnes až překvapivě jednoduše. Zápletka Marcuse a Delta týmu je v jádru testosteronová mariňácká jízda, která sází na drsné hlášky a brutální akci, ale hlouběji nejde. Spousta detailů a souvislostí není vůbec vysvětlena a hráč má pocit, jako by naskočil do rozjetého vlaku. Ano, další díly sice příběh postupně rozvinou, ale v roce 2025 působí první díl spíš ploše a klišovitě – emzáci útočí, mariňáci střílí, a to vám přece musí stačit. Jenže moderní publikum už očekává víc.

Dialogy a hlášky mají pořád své momenty a občas si sednou, ale rozhodně nejde o nic, co by zůstalo v paměti. Hra se v tomto ohledu drží přesně toho, co nabízela původní verze a oproti Ultimate edici není v příběhu, dialozích ani cutscénách žádná změna. Výsledek tak připomíná spíš muzejní exponát než vyprávění, které by i po letech dokázalo oslovit nové publikum.

Hudební doprovod v Reloaded ukazuje, že symfonický orchestr akčním scénám vždycky sluší. Soundtrack dokáže burácet, když je potřeba podtrhnout epickou akci, ale stejně tak umí přejít do decentnějšího podkresu, který dotváří atmosféru temného světa. Nejvíce mi utkvěla v hlavě ikonická skladba 14 Years After E-Day z hlavního menu – nejen díky své atmosféře, ale i proto, že se pro mě stala synonymem nekonečného čekání na načtení multiplayeru.

Zvuky zbraní a prostředí mají i po letech tu správnou hutnost. Střelba, exploze i charakteristické vrčení motorové pily působí autenticky a uspokojivě, což je jeden z aspektů, který neztratil nic ze své síly. Dabing zůstává kvalitní, hlasy postav sedí a celkově dodávají akci na uvěřitelnosti. Byť je nutno dodat, že se tu žádné změny či nové nahrávky nekonají.

Po vizuální stránce remake rozhodně nepůsobí špatně. Textury jsou ostřejší a nasvícení udělalo oproti starší Ultimate edici znatelný krok kupředu. Světelné efekty dokreslují prostředí a celkově atmosféra působí uvěřitelněji. Přesto to není žádný revoluční skok – spíš pocit, že vývojáři vyždímali z původních základů absolutní maximum, ale hranice samotné hry už prostě nepustí dál.

Postavy a animace se drží v přijatelném standardu. Ano, občas animace nenavazují na objekty nebo se u nepřátel projeví podivná záškubovitost, ale jinak fungují. Jenže stejně jako u zbytku hry platí, že tu není nic, co by vyloženě vyrazilo dech. Animace nepůsobí vyloženě zastarale, ale rozhodně nejsou na úrovni dnešních titulů.

Atmosféra prostředí je povětšinou funkční – temné město, podzemní chodby nebo industriální komplex mají správnou náladu a dokážou vtáhnout. Problém nastává ve chvíli, kdy se hráč začne zamýšlet nad samotným designem úrovní. Tam už stáří nezamaskuje ani nové nasvícení a textury. Některé lokace působí nelogicky, jako by dávaly větší smysl jen v rámci herního designu z roku 2006, a nikoli z hlediska věrohodného světa.

Gears of War: Reloaded je ukázkovým příkladem toho, jak může být návrat legendy promarněnou příležitostí. Ačkoliv nelze upřít, jak obrovský vliv měl první díl na celý herní průmysl, z dnešního pohledu hra nezestárla dobře. Microsoft přitom držel v rukou šanci přinést plnohodnotný remake, který by sérii znovu vynesl na výsluní, obzvlášť, když ji poprvé pouští i na PlayStation. Namísto toho ale dostáváme jen grafický facelift s množstvím chyb a zastaralou hratelností.

Reloaded tak ocení především nostalgici, majitelé Ultimate edice, kteří dostali upgrade zdarma, nebo předplatitelé Game Passu. Pro ně je to dobrá příležitost připomenout si začátky série. Pokud by šlo o vstupní bod do série, samostatná koupě se těžko obhajuje. Daleko lepší volbou je pořídit si Game Pass, kde si titul můžete zahrát společně s desítkami dalších, modernějších her.