Většina JRPG funguje na velmi podobném principu. V některých případech musíte dokola opakovat repetitivní souboje jen na to, abyste získali pár zkušeností a peníze na koupi o trochu lepšího vybavení na přežití v další oblasti, kde se bude akorát celý scénář opakovat. Od tohoto konceptu se dnes recenzované Cris Tales z amerického studia Modus Games liší, a to hlavně přístupností, proto si hru užijí i nováčci v žánru.

V Cris Tales strávíte bez problému pěkných 30 hodin, které vás provedou skoro až pohádkovým příběhem, za účelem zachránit svět od zlé císařovny. Během tohoto úkolu vás bude doprovázet celkem pět společníků, přičemž dva z nich budete moci mít po svém boku v soubojích. Spolu navštívíte několik oblastí, od zasněžených hor, přes zelenou krajinu, až po lávovou horu, přičemž každé místo má svůj vlastní unikátní příběh. Budete řešit problémy ve vládnoucí rodině a jinde napomůžete revoluci. Zároveň budete mít možnost se dozvědět něco z minulosti vašich přátel i vás samých. Jen nás mrzí, že nemáte více důvodů tyto světy prozkoumávat, protože jediné, co můžete najít, jsou truhly s předměty, kterých ale budete mít na konci hry stejně dost.

Pochválit musíme grafickou stylizaci a hudbu. Oboje krásně sedí do herního světa a vytváří krásnou atmosféru. Hudba je chytlavá a během soubojů se díky ní snadno dostanete do té správné bojové nálady, která ale z důvodu jednoduchosti obyčejných nepřátel nevydrží moc dlouho, pokud zrovna tedy nebojujete s bossem. 

Pojďme si rozebrat vedlejší úkoly, většinou nejsou kdo ví jak unikátní. Převážně jde o prosté „najdi tohle a dones to támhle“, ale co je důležitější, tak pracují s hlavní herní mechanikou – posouváním času. V jiných RPG hrách by byla vaše odměna vzácný předmět či jen peníze, ale zde jejich plněním můžete ovlivnit budoucnost jednotlivých vedlejších postav nebo i celých měst. Mechanika posouvání času je vám představena hned na začátku a budete ji využívat až do samotného konce. Jen nás mrzí, že použití této schopnosti je mimo boj celkem omezené. Jediné její využití ve světě je vybírání beden nebo odposlouchávání již proběhlých rozhovorů.  

V soubojích se oproti tomu dá ovládání času používat velmi vynalézavě. V aréně se nachází tři zóny, uprostřed je vaše parta a nalevo a napravo se nachází nepřátelé, které s pomocí vašeho meče můžete posílat do minulosti – nepřátelé vlevo, nebo do budoucnosti – nepřátelé vpravo. A tady přichází ta zajímavá část souboje, díky které se hra odlišuje od ostatních JRPG. 

Kromě zbraní, jež si můžete u obchodníka vylepšovat, lze používat i magii. Pokud zaútočíte například vodou na někoho, kdo má na sobě železné brnění a poté ho pošlete do budoucnosti, tak mu brnění zrezne a sníží se mu obrana. Podobně to platí například pro jed či oheň, u kterých se veškeré zbývající poškození, které by se jinak dávkovalo po kolech, přičte najednou. Navíc nepřátelé mají v různých dobách různý počet zdraví a rozdílné schopnosti. Pokud někoho pošlete do budoucnosti, tak sice bude mít více životů a větší odolnost proti útokům, ale také se mu změní schopnosti, kterými na vás může zaútočit. Takto můžete jednoduše z útočníka udělat podpůrnou jednotku a naopak, pokud tedy má v jiných dobách takové schopnosti.

Zatímco klasický souboj je poměrně přímočarý, slabší jsou souboje s bossy, u kterých nám dlouho trvalo přijít na to, jak se dostat k jejich slabému místu. Nejde tedy jen o to, že najdete správnou taktiku jak na něj a poté vás hra odmění, ne. Místo toho následovalo půl hodiny opakování stejných útoků pořád dokola, dokud onen boss nepadl. 

Hratelnost je ale jinak sama o sobě svižná a nemůžeme říct, že bych za celý průchod nevěděl, kam jít. A kdyby náhodou taková situace nastala, stačí zmáčknout tlačítko a nechat si od žabáka, který vás provází celou hrou, říct svůj další cíl. Bohužel z důvodu absence podpory myši, která by hodně pomohla, jsme si museli vybrat, zda hru projedeme pouze na klávesnici, nebo na ovladači. A ačkoliv není ovládání pouze s klávesnicí špatné, tak jsme si nakonec vybrali ovladač, na kterém bylo ovládání pohodlné a bezproblémové. 

Zajímavou otázkou je technický stav hry. Z počátku bylo všechno v pořádku, ale čím dále jsme se dostali a čím víc hodin ve hře jsem strávili, tím víc chyb jsme vídali. Naštěstí se ale nejedná o nic, co by vám zamezilo hru dohrát. Nejčastější chyby najdete během soubojů, kdy se třeba zapomene přehrát nějaký zvuk. Ve světě se zase dokážete dostat někam, kde byste asi být neměli nebo si můžete promluvit s postavou, která vám v aktuální době vlastně nemůže nic říct.

Na konec ale musíme říct, že jsme si průchod hrou užili. Jak nováčkům do žánru JRPG, tak i zarytým fanouškům můžeme Cris Tales doporučit. Ovšem hardcore fanoušci se připravte se, že budete muset přetrpět několik změn oproti ostatním herním sériím. Jako například styl soubojů nebo celkově lehčí obtížnost hry. I přes své menší nedostatky se jedná o zajímavý zážitek a za tým INDIANa doporučujeme hru na 7 bodů z 10.